Karen Marie Moning: Burned (Fever 7) - 27. kapitola

 

MAC

Být neviditelná v malém prostoru výtahu s Barronsem a Ryodanem je pravděpodobně jeden z nejstresovějších zážitků v mém životě. Skoro se to rovná tomu zážitku, kdy mě mučil Mallucé.
    Člověk nepřemýšlí nad tím, jak moc jeho tělo oznamuje svou přítomnost, dokud není absolutně nutné zůstat na sto procent potichu. Mohla bych kýchnout. Nebo vypustit plyn. Když zapomenu jít s nohama od sebe, moje džíny o sebe šustí. Může mi lupnout v kloubu. Možná jsem mladá, ale pořád mám nějakou zlomeninu a občas se mi ozve koleno. Obyčejné zakručení v břiše by mě okamžitě prozradilo. Tihle muži jsou se svými smysly nebezpeční.

    Tiše si připomenu, že bych se měla vyhnout jídlu, až se příště budu někam plížit, aby mě neprozradilo zažívání. Pak mi dojde, že když nebudu jíst, může mi kručet v břiše hlady. Dojdu tedy k závěru, že bych měla jíst často jídla, která se dobře tráví, abych mohla zkoumat mně zapovězené kouty světa.

    Přitisknu záda do rohu naproti nim a snažím se být tak malá, jak jen můžu být, zadržuju dech a modlím se, aby to byla rychlá cesta.

    I když se to zdá jako věčnost, zastavíme se o dvě patra níž. Ryodan opustí výtah s Barronsem v patách. Znovu musím spěchat, abych jim stačila.

    O pár dveří dál, Ryodan zabuší na zeď a zaburácí: "Okamžitě jsem pojď, Lore!"

    Doženu je ve chvíli, kdy se dveře otevřou, a dívám se jim přes rameno.

    Ryodan vtrhne dovnitř. A pak se uprostřed kroku zastaví.

    Nahnu se dovnitř a- Ou. Wow. Ou. Vypadá to, že si Jo vzala moji radu k srdci. A vrhla se na to se vším všudy.

    Trochu podrážděně přemýšlím, kolikrát v tomhle týdnu ještě budu muset sledovat Lora při sex marathónu. Vesmír si to asi nesmírně užívá, že mi to neustále cpe pod nos, když já teď žádný nemám.

    Všichni tři tam stojíme a zíráme.

    Jo a Lor naprosto nehybně zírají na nás. Na druhou stranu je Jo přivázaná, takže mě její nedostatek pohybů vůbec nepřekvapuje.

    Barrons se tiše zasměje. "Tak tohle jsem nečekal."

    Jo je přivázaná k posteli za všechny končetiny a Lor je na ní. Zrovna v tuhle chvíli ještě sex nemají, ale podle těch pomačkaných peřin a podle toho, jak je Lor zpocený (oceňuju těžce pracující chlapy) a podle Joina účesu je jasné, že tohle není jejich první kolo.

    Poslední dobou jsem viděla Lora nahého až moc. Zamračím se na Barronse, přála bych si, abychom spolu v poslední době spali častěji. Třeba před pěti minutami.

    "Vypadni, kurva," zavrčí Lor.

    "Jsi mrtvej," řekne Ryodan tiše.

    Jo se vzepře poutům - a i z téhle vzdálenosti vidím, že Lor ví, jak uvázat pořádný uzel - a řekne: "Ryodane, není to jeho chyba! Ale moje. Nechtěl se se mnou vyspat, donutila jsem ho-"

    "Kam na to kurva ty ženský choděj?" zavrčí Lor. "Žádnej chlap nechce s ženskou spát. Chce jí vojet. A nikdo mě k ničemu nenutil."

    "-to udělat. Slyšela jsem, že je Pri-ya. A tak jsem ho využila."

    "Je po něm, protože mi lhal, Jo. Ne proto, že se s tebou vyspal. I když bych to radši neviděl."

    Ze strany se na Ryodana podívám. Dívá se na Jo přimhouřenýma očima a dojde mi, že mu fakt vadí vidět ty dva spolu, i když v tom nejsou žádné emoce. Je to jen boj o teritorium. Ale pořád je to alespoň něco a já jsem ráda, že Jo dostane alespoň tuhle satisfakci.

    Jo se mu podívá do očí a tiše řekne: "Nechtěla jsem, abys to viděl."

    "On není Pri-ya. Hraje to. O tom lhal." Ryodan hodí do prostoru tuhle bombu a dívá se, jak vybuchuje.

    Jo zbledne a vrhne pohled na Lora. "Je to pravda? Nejsi Pri-ya?"

    "A v čem je sakra rozdíl? Chtělas mě vojet. Chtělas, abych ti pomoh dostat šéfa ze systému. A to jsem udělal."

    "Dostat ze sys-" řekne Ryodan. "Bože, Jo."

    "Nenapadlo mě to samotnou," řekne Jo na svou obranu. "To Mac-"

    "Slez z ní, Lore," přikáže Ryodan.

    Super, jako by Ryodan potřeboval víc důvodů mě nenávidět.

    "-mi řekla, abych to udělala, protože si myslela-"

    "Ne že se teď kvůli tomu naštveš," přeruší ji Lor. "To já bych měl bejt nasranej. Tohle se mnou nemělo vůbec co dělat. Chtěla jsi jen mýho ptáka. Víš, kolikrát jsi mi řekla, že seš ráda, že si to nebudu pamatovat? Tak hádej co, Jo? Pamatuju si úplně každej detail. Mám ten tvůj zadek vyrytej v tom svým pidi mozečku, jak si o mně myslíš."

    "Myslí si, že máš pidi mozeček. A tohle ti řekla," baví se Barrons.

    "Očividně. Taky si myslí, že nejsem nebezpečnej."

    "Aha. Tak proto jsi ji svázal."

    "Ty jsi to předstíral?" řekne znovu Jo, jako by to pořád nedokázala pochopit. "Celou tu dobu jsem říkala a dělala všechno proto, že jsem si myslela, že jsi-"

    "Byl jsem u toho, zlato," řekne Lor s nemilosrdným úsměvem. "Celou. Dobu. Každý zatracený slovo, všechno, co jsi mi svěřila, každý zasténání. Chceš mi ještě jednou říct, jak je můj pták dokonalej?"

    Dívám se na Lora a uvědomuju si, že na jeho tváři se zračí něco víc, než jen boj o teritorium. Dostala se mu Jo pod kůži?

    Jo zbledne. Na její tváři se vystřídá hned několik výrazů: stud, strach, nesmělost, ostražitost. A celé to zabere asi tak vteřinu, než ji to dojde. "Počkej," utrhne se. "Ví Mac, že nejsi Pri-ya?"

    A kurva. Tohle se nikdy neměla dozvědět, protože o naší dohodě neměl vědět nikdo. Jsem ráda, že jsem neviditelná.

    "Jasně, že ví," řekne Lor pevně.

    Proč mě všichni vždycky tak rychle prásknou?

    "Slez z Jo. Hned," řekne Ryodan.

    "Žárlíš, šéfe?"

    "Nezkoušej mě. Na chodbu. Ledaže bys byl radši, kdybychom naše záležitosti řešili před Jo. V tom případě umře."

    Jo zalape po dechu.

    Roydan se otočí a odejde z místnosti tak náhle, že málem neuhnu z cesty včas. Připlácnu se na zeď a zadržím dech, i když ne na tak dlouho, abych se pak nemusela zhluboka nadechnout. Tiše vydechnu, když Jo řekne: "Rozvaž mě."

    "Ani náhodou," vyštěkne Lor. "Ještě jsem neskončil."

    Lor se k nám přidá na chodbě. Nahý. A pořád v pozoru, ehm. Připlácne dlaň na dveře a ty se začnou zasouvat zpátky. Slyším Jo, jak zakřičí: "Hej! Řekla jsem, ať mě rozvážeš! Nikdy bych sem nepřišla, kdybych věděla, že nejsi Pri-ya!"

    "Tím si mě nezískáš, zlato," řekne přes rameno.

    "Nemůžeš mě tu takhle nechat!"

    "Jasně že můžu," řekne. "Neboj, zlato. Hned budu zpátky a dokončíme, co jsme začali."

    "To není-" Dveře se zavřou a přeruší tak zbytek Joiny věty. Všechny pokoje kolem jsou odhlučněné.

    "Tak to ani náhodou," řekne Ryodan.

    "Protože je tvoje?" zeptá se Lor. "S tebou skončila."

    Ryodan se podívá na dveře a přesvědčí se, že jsou zavřené. "Já skončil s ní už pár měsíců zpátky. Čekal jsem, až se přes to přenese. Jen ne s tebou. Vypadá to, že jsi zapomněl na dvě důležitá pravidla: nešukáme si navzájem ženský. Nelžeme si."

    "Není to tak, že bych po ní šel. Přišla, vyhnala všechny moje baby a brečela, proboha a ty víš, že nesnesu, když ženský-"

    "Dani je zpátky. Vypadá o pět let starší. Možná o víc. Převzala kontrolu nad opatstvím."

    Lor ztuhne. "Jak se to sakra stalo?"

    "Nevíme," řekne Barrons. "Nemluví s námi."

    "Tak ji trochu povzbuďte," řekne Lor.

    "To je mnohem těžší, než to bývalo," řekne Ryodan.

    "Jak se má? Co se jí stalo? Je v pohodě?"

    "Oblékni se, kurva. A za pět minut u mě v kanceláři."

    "A co Jo?"

    "Já se o Jo postarám," řekne Ryodan chladně.

    "Ne že ji zabiješ," odvětí ostře Lor.

    "To jsem neřekl. Ale to je třetí pravidlo, na které jsi zapomněl: Já to tu řídím. Řídím tebe. Jestli se ti nelíbí, tak to máš kurva smůlu. Neodejdeš, tak ti doporučuju, aby jsi začal vyšlapávat. A to rychle."

    Ryodan odejde. A Barrons, který vypadá pobaveně se vydá za ním.

    A já, fascinovaná svoji nově nabytou schopností - a tím, že mám přední sedadla na tuhle skvělou reality show - pospíchám za nimi.