Karen Marie Moning: Feverborn (Fever 8) - 6. kapitola

 

Připadala jsem si jako zdrogovaná. Byla jsem zdrogovaná, jela jsem si na vlně svého vítězství nad kulkami a v krev mi bubnovala nesmrtelnou silou a chtíčem.

    Moje mysl zaregistrovala Barronse a tělo řeklo: Jdeme se trochu zapotit. Jsem na to v perfektním stavu. Naposledy, když jsem jedla Temné maso, tak ho pár minut na to zabili. Celou tu dobu, co jsem byla sjetá i potom při absťáku jsem byla sama. Celý ten proces se odehrál cestou z Německa a já se snažila moc nepřemýšlet.

    Jak je to vůbec dlouho, co jsme se naposledy poddali zvířecímu sexu absolutně bez zábran? Co to se mnou zatraceně bylo?

    Na tu otázku jsem znala odpověď. Bylo to to, co jsem držela v sobě jako nenažraného červa ve shnilém jablku, kterým byla Mackayla Laneová O'Connorová.

    Teď, když mě díky Temnému masu nedrželo nic zpátky a Barrons tam stál a vypadal napůl jako divoch a napůl jako muž a nic mě zrovna neohrožovalo na životě, jsem měla jediný cíl. Byla jsem očištěná, byla jsem znovu tou Mac jako dřív. Možná jsem přesně tohle potřebovala, abych dokázala vyřešit své problémy. Stát se závislákem.

    Nikdy jsem s Barronsem nespala, když jsem byla pod vlivem Temného masa, ale strašně jsem chtěla. To malé ochutnání v Mallucého doupěti mě pronásledovalo ve snech a pokoušelo, abych to zkusila znovu. Být Pri-you bylo příšerné. Byl to jiný druh nenasytnosti, bylo to jen o málo lepší než být něčí loutka.

    Ale Temné maso ve mně probouzelo neukojitelný chtíč - a to vše bylo doplněné nezničitelným tělem. Kdybychom měli ten nejtvrdší sex? Nevadí, moje kůže se bude průběžně hojit. Mohli bychom dělat tu věc, co tak miluju a co přivádí Barronse k šílenství a vůbec se nedržet zpátky.

    Touhou mi přejel mráz po zádech a já najednou pochopila všechny ty holky, co křičí, že se uvidíme ve Férii.

    Pohlédli jsme si do očí a já sebou trhla.

    V mém Domě to vypadá jako by tu tekla řeka plná krve.

    Viděla jsem to velké D v jeho očí a věděla jsem, že když něco označí jako svůj Dům, tak si s tím nikdo, ale fakt nikdo nebude zahrávat. Bude to mít následky a já si nebyla jistá, jestli ho sama nenavedu Brodyho směrem, než přijde ráno. Jednu nebo dvě věci jsem se během pobytu v Dublinu naučila: když necháte záporáka odejít, tak se vrátí. Dokud ho odejít nenecháte.

    Je to barva, opravila jsem ho. Ale jeho smysly mu to prozradily hned, jak vešel do dveří. Ten chlap dokázal vycítit, jestli zrovna menstruuju. Nebo i to, že brzo budu.

    Barrons zavrčel a jeho černé tesáky se zaleskly. Došlo mi, že když vešel dovnitř a viděl tu spoušť, tak to v něm probudilo vzpomínky na časy, kdy procházel bojištěm a přemýšlel, co najde. Většinou asi objevil to, že všichni, které znal - až na své nemrtvé společníky - jsou mrtví. Zajímalo by mě, jak dlouho takhle žil, než ztratil o lidi zájem. Jak se musel cítit stejně jako já, když jsem přišla o Alinu. Ano, je snadnější, když vám na nikom nezáleží. Prostě se proti tomu otupit.

    Barronsovo monstrum bylo blízko povrchu. Někdy jsem přemýšlela, jestli se prostě jednoho dne nepromění už napořád. Jestli nestráví zbytek života v té formě, která mu dává větší smysl někde v nějakém vzdáleném světě, kde ho bude mnohem těžší zabít a kde bude žít snáz.

    V tmavých očích se mu zablýskne. Kurva. Netušil jsem, co tu najdu. Pořád jsou tu ještě věci, co by tě dokázali zabít. Nenávidím to.

    Aha, takže zvažoval možnost, že po mně Dani šla s mým vlastním kopím. Kurva. Myslela jsem, že už se nevrátíš. Pro mě nebylo těžké utrousit: Nenávidím to.

    Usmál se, ale úsměv z tváře mu rychle zmizel. Napjal rty do tvaru, který jsem moc dobře znala. Přemýšlel nad věcmi, které by se mnou rád dělal. A mluvení to nebylo. Barrons neplýtvá čas malichernostmi. Kdokoli jiný by řekl: "Bože, jak to že jsi zase vidět?" Nebo: "Co se sakra stalo s mým knihkupectvím?" anebo "Kdo to udělal a jsi v pořádku?"

    On ne. Prohlédl si mě, zjistil, že jsem v jednom kuse, a tak se zaměřil na to, na čem opravdu záleželo.

    Na to, že tu sedím nahá.

    Začal se svlékat.

    Na ramenou mu hrály svaly, když si sundával košili. Potom odkopl boty, vytáhl pásek z kalhot a nechal ho spadnout na zem. Polkla jsem. Barrons chodí na ostro. Jeho přirození zbožňuju. A taky to, co mi s ním dělá. Varlata má sametově hebká a uprostřed je takový šev, který vždycky olíznu, než ho vezmu do pusy, a když se ztratí v teplém víření mého jazyka a pomalém rytmu, tvrdě ho vsaju do sebe a zmáčknu mu koule tvrději než bych měla. To ho pokaždé dostane. Je to obrovský chlap, se kterým si můžu hrát a experimentovat, jak chci.

    Na kůži momentálně neměl jediné tetování. Stál tu přede mnou v celé své kráse - tmavý, svalnatý a naprosto dokonalý. Byla jsem na půl cesty k orgasmu jen z toho, že jsem se na něj dívala. Teda trochu k tomu dopomáhala i ruka, kterou jsem měla mezi nohama a jeho intenzivní pohled, kterým se na mě díval, když se svlékal. Jako Pri-ya jsem tohle dělala často. Ležela jsem na posteli, on seděl na židli vedle mě a sledoval mě pohledem plným touhy a fascinace a taky něčeho, co mi občas připadalo jako žárlivost. Pak mi odstrčil ruku pryč a vrazil do mě. Na tohle potřebuješ mě, říkávaly jeho oči. Když na nic jiného, tak alespoň na tohle.

    Měl pravdu. Masturbace a sex s Barronsem se nedaly srovnávat.

    Vstala jsem z podlahy, kulky mi spadly zapomenuté z klína. Rovná záda a silné tělo mi pulsovaly touhou, která byla tak silná, až hraničila s násilím. Netuším, proč se mi s ním tohle děje. Nikdy jsem to s žádným jiným chlapem nezažila. S Barronsem vzrušení vždycky hraničí s nepřátelstvím. Chci s ním mít zuřivý sex, mlátit kolem sebe a rozbíjet věci. Chci na něj tlačit a vecpat se mu do hlavy. Chci vidět, kolik toho snese. A kolik toho snesu já.

    Chtěla bys něco říct, Růženko?

    Věděla jsem, co chce. Co ode mě vždycky chtěl: vědět, že jsem při smyslech a že mu jsem stoprocentně oddaná, stejně jako životu, téhle chvíli. Nezní to jako moc, ale fakt toho žádá hodně. A někde v té větě chce slyšet svoje jméno.

    Pohodím vlasy a hodím po něm divokým pohledem: Ojeď mě, Jericho Barronsi. Jsi celý můj svět, nedodám. Teda alespoň doufám, že jsem to neřekla. Přivřu oči a postavím štít kolem svého srdce.

    Pak je u mě a tiskne mě ke zdi, bosé nohy už se nedotýkají podlahy, protože mě sune nahoru s rukama rozloženýma kolem mých boků. Jeho fyzická síla je neuvěřitelná a během sexu je to rozhodně obrovské plus.

    Když mi zaboří hlavu mezi stehna, omotám mu nohy kolem hlavy, prohnu se v zádech, aby se lépe dostala k jeho ústům a rukama chytím plné hrsti jeho hustých černých vlasů. Když mi tesákem přejede po klitorisu, zatáhnu ho za vlasy a on se zasměje, protože když spolu spíme, tak něco jako bolest neexistuje. Když jsem byla Pri-ya dělali jsme všechno možné. V tom stavu jsem byla naladěná jen na něj. Je to všechno o pocitu a ten je vždycky dobrý.

    Nechala jsem svou hlavu dopadnou na zeď za mnou, protože jsem se utápěla v blahu jeho horkých úst a jazyka.

    Zaklonila jsem hlavu a vykřikla, když jsem dosáhla vrcholu. K čertu s ním, jen se mě dotkne, tak exploduju a pak ve víru rudé vášně přecházím od jednoho orgasmu k druhému, dokud se mě nepřestane dotýkat. Zná mé tělo moc dobře. Je to neuvěřitelné. A trochu mě to děsí.

    Co se týče touhy, chtíče, tak jsme s Barronsem jedna duše. V každodenním životě jsme jak dva dikobrazi, co kolem sebe musí opatrně kroužit, protože jedno píchnutí ostnů a ten druhý vycení zuby a uteče. Ne proto, že by to bolelo, ale protože jsme oba moc... výbušní. Temperamentní. Pyšní. Možná i trochu necitliví. Jsou to těžké dny, ale dokonalé noci. Já se změnit nemůžu. On nechce. A tak to prostě je.

    Teď jsme sjednocení, spojení způsobem, díky kterému dokážeme fungovat i přes den. Během dalšího výbuchu, kdy jsem jen slyšela, jak vydává tichý hrdelní zvuk, co mě dohání k šílenství, protože mi vibruje až dole v břiše, a tak ještě víc zintenzivní můj orgasmus, jsem si uvědomila, že tohle je pro nás nepostradatelné, pro naši schopnost zůstat spolu.

    Neodvažuju se spát s ním tak často, protože tohle je lepidlo, které nás drží spolu, které nás váže, ta jediná kotva, obojek, to jediné vodítko, které jsme ochotni přijmout, místo, kde na ničem jiném nezáleží, protože když jsme sami, tak jsme něčím víc. Chápu, proč provozuje sex s takovou oddaností, s jakou umírající muž hledá Boha. Sex s ním je asi to nejbližší zpodobnění svátosti, kterou jsem kdy zažila. Barrons je moje víra. Každý jeho dotyk, polibek, aleluja.

    Jestli s tím máte problém, tak mě upalte v pekle.

    On tam bude se mnou.

    A bude nám to jedno.

    Když mě opustilo napětí po dalším orgasmu, trochu se zaklonil, posunul mě dolů po svém těle a oči mu rudě zářily. Jeho tvář byla napůl proměněná v bestii. Byl víc jak o půl metru větší než obvykle, ramena měl neskutečně široká a kůži tmavou jako leštěný mahagon. Na kůži jsem cítila drápy a všimla jsem si malých náznaků rohů, které se mu utvořily na hlavě.

    Celá jsem se ještě třásla, a i přesto mi tělem dál koloval chtíč, spaloval mi krev a otevíral cesty, o kterých jsem ani nevěděla, že jsou zavřené. Chvíli jsem nemohla popadnout dech překvapená tím, jak je mé vědomí otevřené, když jsem se všechny ty měsíce snažila držet své emoce pod pokličkou. Úplně každou z nich. Stejně jako tehdy, když jsem si myslela, že jsme ho na tom útese s Ryodanem zabili. Byla jsem jako kamínek, co skáče žabky na povrchu bezedného jezera, byla jsem ráda, že jsem jen nezúčastněný pozorovatel, neviditelný vypravěč života jiných. Toužila jsem po tom, aby mě nikdo neviděl. Chtěla jsem zmizet ještě mnohem dřív, než se ta událost stala. Mám jednu velkou slabinu a Kniha to není. A není to nic, co bych mohla napravit. Nebo jsem ještě nepřišla na to jak. Ten neskutečně obrovský zmatek v hlavě mě donutil vybrat si být uvnitř mrtvá, spíš než abych se postavila nepředstavitelnému.

    A přesto mě jeden jediný dotek od Barronse dokázal přivést k životu. Probudit mě a donutit mě cítit se naživu. A ten problém, který jsem nevěděla jak napravit, se vždycky potom vrátil. Teď jsem si to mohla alespoň užít.

    Svou temnou a znetvořenou hlavu naklonil dopředu a jeho dlouhé vlasy mě pohladily po zádech. "Cítím v tobě Temné," zamumlal mi zastřeným hlasem do krku. Cítila jsem, jak mi jazykem přejíždí po tepně. Musel cítit, jak mi bije srdce pod jeho tesáky. Jeho další slova zněla sotva lidsky: "Jak moc tvrdě si chceš hrát?" Trochu mnou zatřásl jako pes, co má v tlamě králíka.

    "Kolik toho dokážeš?" zapředla jsem mu do hrudi.

    Zvedl hlavu a podíval se na mě. Pak se zasmál tak, jak jsem ho jako muže nikdy neslyšela se smát. Ano, Barrons měl bestii radši. V té formě bylo něco jistého a nekomplikovaného. Jako by v ní byl svobodný způsobem, který jsem nedokázala pochopit. Chtěla bych vědět, co cítí v té temné kůži, jak mu skrz tesáky chutná život.

    Strčila jsem mu dlaněmi do hrudi, až klopýtl zpátky. Naboural do zdi koupelny tak tvrdě, že sklonil hlavu. Když se na mě znovu podíval, jeho úsměv byl divoký. "Chceš boj nebo sex, Mac?"

    Přešlápla jsem z nohy na nohu, nabitá vztekem a sexuální energií. Nikdy jsem netušila, proč jsem v jeho přítomnosti cítila obojí, ale rozhodně jsem si to hodlala užít. "Obojí."

    "Myslíš, že mě zvládneš?"

    "Určitě se o to pokusím."

    "Myslíš, že to přežiješ?"

    Šťouchla jsem ho prstem do hrudi a usmála se na něj. "Myslím, že to zvládnu, Jericho."

    Hluboko v hrudi zavrčel: "Tak do toho, Mac."

    A jak řekl, tak jsem udělala.