Začali jsme se líbat ještě dřív než jsme dorazili do jeho pokoje. Jestli naše akčnění na parketu bylo peprný, tak to co jsme předváděli ve výtahu bylo vyloženě mládeži nevhodné. Naštěstí s námi nikdo jiný nejel, což bylo jedině dobře, když vezmu v potav v jakém stavu bylo naše oblečení, když jsme se dostali dovnitř.
Celou tu dobu se mi v hlavě ozýval hlas říkající: Ty tohle přece jindy něděláš. Ale teď jsem to dělala. A hrozně jsem to chtěla.
Byl to hezký pokoj, ne že by to bylo nějaké překvapení v tomhle typu hotelu. Královsky velká postel nabízela pohodlí v měsícem osvětleném pokoji a k tomu, prosklené dveře vedoucí na balkón, který měl výhled do pouště. Neměla jsem čas obdivovat výhled, protože Kiyo mě strčil dolů na postel a mezitím mi stihl sundat tričko. Já už ve výtahu odvedla slušnou práci, co se týče jeho kalhot, takže jsem v tomhle závodě měla navrh.
Když jsme byli oba nazí, posadil se na posteli a nahnul se přes její okraj a začal se hrabat v igelitce z drogérie. Museli jsme udělat neromatntickou - ale nutnou - zastávku pro kondomy. Sice jsem brala prášky, ale ani během tý divočiny, jsem nebyla dost blbá na to, abych měla nechráněný sex s cizincem, i když tak okouzlujícím. Kiyo netrpělivě roztrhl krabičku a jednotlivé sáčky se rozsypaly po zemi. Jeden sebral a otevřel a já mu ho pomohla nasadit.
Usmála jsem se, jak nad jeho reakcí na můj dotyk, tak taky na fakt, že kondom měl temně rudou barvu. Když jsem ho nasadila, chvilku jsem ho obdivovala. Všechno na něm bylop perfektní: tvar jeho těla, svaly, opálená kůže. Jeho oči byli v matném světle tmavé, žádoucí a hluboké a chtěli mě pohltit. Bylo v něm něco zvláštního, původního a divokého. Podíval se na mě známým zkoumavým pohledem, těsně předtím než mě na posteli stáhl pod sebe.
Nejdřív mě líbal. Všude. Znovu ochutnal moje rty, pak krk, který mapoval svým jazykem. Potom jeho pozornost na dlouhou dobu zaujala moje prsa, které mají muži rádi všeobecně. Držel je, líbal, kousal mě do bradavek a celou tu dobu se mi díval do očí. Cítila jsem se jak, kdyby mi někdo střílel oheň pod kůži, jako kdyby jeho dotek byl nějaká droga, kterou jsem potřebovala k životu.
Když se s obličejem přesunul mezi moje nohy, jen mi kroužil jazykem v místě, kde se moje stehno spojovalo se zbytkem těla. Zhluboka se nadechl a zabořil se zpátky, jako kdyby si chtěl vzít ze mě víc.
Vrátil se zpátky ke mně nahoru, takže jsme znovu byli tváří v tvář a on byl znovu nademnou. Moje vlastní tělo bylo v agónii z té nejistoty, proč to neurychlit. Věnoval mi vědoucí úsměv, zvířecí úsměv.
"Nic na světě se nevyrovná vůni ženy, která tě právě nechává, abys do ní vstoupil," řekl jemným, touhou spalujícím hlasem.
"Nechává," zasmála jsem se. "Myslíš, že mě vlastníš?"
"Všichni někoho vlastní během sexu, Eugenie."
Pak do mě vstoupil, nejdřív pomalu, jakoby se do mě nepozorovaně krad, aby mě přepad nepřipravenou. Myslela jsem, že po tý pauze s prozkoumáváním mého těla trochu změkne, ale naopak byl ještě tvrdší a větší než když jsme nasazovali kondom. Pohyboval se rychle a tvrdě, tak že každý další muž by byl hotový do půl minuty. Tak nějak jsem předpokládala, že tohle nebude ten případ.
Nebyl.
Zaryla jsem mu nehty do zad, prohnula se v zádech a vycházela jsem mu vstříc rychleji a rychleji. Všechno mě bolelo, ale byla to dobrá bolest, taková která hraničí s potěšení a potom smazává hranice. Přirážel dlouze a tvrdě a pozorně sledoval mě sledoval, aby viděl jak reaguju na každý pohyb a změnu pozice. Když se dostal do bodu, kdy jsem křičela čím dál víc, přirážel tvrději a divočeji. Jak jsem křičela naklonil se ke mně a zablokoval mi zápěstí tak, aby se moje svíjející tělo nehýbalo. Zápěstí, která zranil kér si trochu stěžovala, ale to se ztratilo s rostoucí smyslností, která klíčila mezi mýma nohama jako horká láva čekající na to až vybuchne. Navíc já taky nebyla zrovna jemná. Osvobodila jsem svoje ruce a nehty mu znovu divoce zaryla hluboko do kůže, až mu málem tekla krev, uvědomila jsem si. To mě ale nezastavilo, spíš naopak zaryla jsem je ještě hlouběji, dokud mi je znovu nevzal a nedržel dole. Byl to ten nejtvrdší sex, jakej jsem kdy zažila. A nejspíš i ten nejlepší.
"Nezavírej oči," řekl mi.
Ani jsem si neuvědomila, že to dělám. Zrak se momentálně zdál zbytečný vzhledem k tomu všemu, co jsem cítila.
"Dívej se na mě," šeptal. "Dívej se na mě."
Dívali jsme se na tebe, když ve mně ten tlak konečně vybuchl a zanechal moje tělo zmatené a třesoucí. Moje výkřiky se změnily v jeden dlouhý sten, což byl jediný způsob jak dát hlas všem svým pocitům. Jeden by si myslel, že potom Kiyo zpomalí, ale to se nestalo. Uchoval si tu rozžhavenou rychlost, stále mě držel a potom orgasmu už to bylo snad až moc. Z jeho výrazu bylo vidět, že ho moje reakce vzrušila. V tu chvíli jsem byla jeho majetek, přesně tak jak řekl.
To bylo něco pro mojí vzdorující a rvavou povahu. Nechtěla jsem být jeho majetek. Dominance a moc, to byla moje parketa a stejně tak to mělo být v sexu. Přesunula jsem ruce z jeho zad na přední část jeho ramen. Spoléhajíc se na moment překvapení, jsem ho převrátila a přišpendlila ho nohama tak, že jsem je ovinula kolem jeho boků. Přes jeho obličej přeběhl výraz potěšeného překvapení. Nečekal, že budu tak silná. Natočil se, jako by se chtěl znovu převrátit, ale já ho udržela. Nakonec to bylo trochu drsnější než jsem čekala, ale nevadilo mu to. Naopak to přidalo na vášni.
"Teď se podřídíš ty," řekla jsem a rukama ho tlačila do hrudi.
Usmál se. "Jasně."
Navedla jsem ho zpátky do mě, naznačujíc, že teď to řídím já. Hýbala jsem boky nahoru a dolů a nakláněla jsem se dopředu, takže jsem mohla vidět, jak se pohybuje. Moje vlasy, osvobozené z culíku, viseli nad ním a hladili ho po kůži. Moje vlasy zrzavo hnědé, ale moc tmavé na to, aby byly kaštanové, ale ne dost světlé, aby byli jahodově červené. V tomhle světle však nebyli ničím jiným než temným závěsem mezi námi. Dal je strany a svoje ruce usadil na mých ňadrech, aby mohl cítit, jak se se mnou pohybují. Skrz vlasy jsem se na něj podívala, teď jsem to byla já, kdo udával tón. Bylo to úžasné. Pohybovala jsem se rychleji a drsněji, abych ho uvnitř měla co nejvíc a dívala se jak se mi přizpůsobuje. Chtěla jsem ho vidět, až i on úplně ztratí kontrolu.
Věděla jsem, že už je tomu blízko, když spustil ruce a chytil mě za boky. Jeho prsty se zarývaly do mé kůže, přesně jako ty moje předtím. Díval se na mě bez obav. Pohybovala jsem se divočeji, popoháněla ho a pak jsem uslyšela jemné zašusťění. Stále se mi díval do očí, ruce mi položil na ramena a zarytými nehty mi sjel po zádech, jak se do mě konečně uvolnil.
Zaječela jsem překvapením. To má tak ostrý nehty? Nemá drápy? Taky jsem mu zarývala nehty do zad, ale ne tak jako on teď. Když se vzpamatovala jeho dech se zklidnil, uvědomil si co udělal.
"Panebože, je mi to líto," řekl se stále těžkým dechem. Stáhl mě k sobě a objal mě tak, aby se vyhnul místu, kde mě škrábnul. Položila jsem si hlavu na jehou teplou a upocenou hruď. "Ublížil jsem ti?"
Nevěděla jsem, na kterou část sexu naráží - nejspíš na ty škrábance, ale na tom vážně nezáleželo.
"Ne," zalhala jsem. "Jasně že ne."
Když jsme se oba konečně vrátili jakž takž k našemu chování, znovu jsme šáhli do nákupní tašky a vytáhli levné víno, které jsme koupili spolu s kondomy. Připadalo nám to vtipné vzhledem k naší předchozí konverzaci o dárkách. Seděli jsme nazí na posteli a pili víno ze sklenic, které jsme našli v pokoji. Trochu jsme si povídali a i když se naše konverzace nepodobala té v baru, stále byla příjemná. Bylo těžké být výřeční po té divočině, co jsme právě prožili.
Potom jsem šla do koupelny a podívala se do zrcadla na svoje záda. Sice minul tetování, ale rozhodně mi roztrhl kůži až mi tekla krev. Překvapilo mě to. Navlhčila jsem ubrousek a co nejlíp si záda vyčistila, potom jsem si na sebe vzala jeden z bílých županů, který tam visel na věšáku. Kiyo stále seděl na posteli a pozoroval mě, vzala jsem si svoje víno a vyšla jsem na balkón.
Byla nádherná noc. Kaktusy a další pouštní rostliny byli jak malované ve stínech a měsíční záři, kterou vrhal úplněk. Selene dneska vládla a já bych řekla, že přišla jen kvůli mně. Zářící hvězdy zaháněly temnotu kolem. Doma jsem měla teleskop a říkala si, že dnešek by byl dobrý pro pozorování oblohy.
Ale vypadalo to, že se počasí brzo zkazí. To mě překvapilo vzhledem k tomu, jak krásně dneska bylo. Navíc déšť v téhle roční době tu není moc obvyklý. Ale na obloze se rychle zatahovalo a mračna tak překryla hvězdy. Na obzoru se blýskalo. Zvedl se vítr, ten typ, který vane a utiká během chvilky. Vzduch byl teplý a plný života a bylo v něm cítit napětí a moc. Nebude to zlá a bezútěšná bouřka, ale taková, která ve vás zanechá silný dojem moci, kterou má život a příroda.
V tu chvíli jsem se taky cítila plná života, stejně neklidná jako příroda kolem mě. Nabyla jsem sebevědomí, protože jsem se předtím nikomu tak neotevřela jako Kiyovi. Nechala jsem se unést a byla jsem z toho vyděšená a nadšená zároveň.
O chvilku později jsem ho slyšela vejít na balkon, chytil mě za ruce a ze zadu mě objal. Bradu si položil na moje rameno. Kolem nás bylo ticho. Byli jsme daleko od dálnice a všichni ostatní spali. Jediný zvuk kolem nás vydával vítr a bouřka, která se k nám blížila. Začal mi rozvazovat pásek u županu. Stáhl mi ho z ramen a nechal mě nahou napospas elementům. Začala jsem se otáčet studem, ale zadržel mě.
"Venku nikdo není," zamumlal a hladil mě po těle, od prsou se přesunul dolů. "A i kdyby tam někdo byl, nemáš se za co stydět. Jsi krásná, Eugenie. Neuvěřitelně krásná."
Políbil mě na krk a já se k němu ještě víc přitiskla. Hladil mě mezi nohama a vítr se zvedal. Když jsem vydechla vzrušením na chvíli mě nechal a já slyšela, jak něco slabě zašustilu. Přinesl si sebou kondom, hazjl jeden vypočítavej.
Nandaný ho měl během chvilku, znovu přesunul své ruce zpět ke mně a ohnul mě dopředu a zapřel o zábradlí. Stoupl si a pak byl znovu ve mně a znovu ze mě chtěl udělat svůj majetek. Ještě jsem byla celá rozbolavěla z předchozího milování, ale jak se pohyboval znovu se objevila ta hranice mezi bolestí a potěšením.
Bylo to šílený mít sex takhle na veřejnosti, ale byla to jedna z těch šíleností, která měla zatraceně dobrej účinek. Nejspíš to byl exibicionista. Ale venku nikdo nebyl. Jen my, poušť a bouře.
Nevěřila jsem, že dneska ještě něco zvládnu, ale to jsem se mýlila. Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy dopadly první kapky deště. Hromy a blesky létaly kolem nás. Bouře kolem nás zuřila a vybíjela si svou vlastní extázi. Kiyo se stále pohyboval a všímal si jen mě a ne bouře kolem nás. Když už jsme byli úplně promočení, vydal ze sebe to poslední a odtáhl se.
Pak mě otočil k sobě. Jeho srdce tlouklo skoro stejně hlasitě jako hromy kolem nás. Bouře kolem nás ožila blesky a déšť se nás snažil zaplavit.
Ale ani jeden z nás si toho nevšímal.
Po tomhle jsem pěkně rychle usnula, ležíc mu v náručí. Dneska mě nespavost nedostihla.
Přesto jsem se o pár hodin později probudila a nebyla si jistá proč. Pak mi to došlo. Kiyo mi tiskl ruku k ústům a stěžoval mi tak dýchání. Bouře pominula a zanechávala v temném pokoji ticho.
Začala jsem se vzpouzet a tak mi sotva slyšitelně promluvil do ucha.
"Pšt. Něco tu je."
Přikývla jsem, jakože chápu a o chvilku později mě pustil. Ani jsme se nehnuli a já přemýšlela o jeho výběru slov. Něco ne někdo.
Najednou mi doslova i obrazně přeběhl mráz po zádech. Sledovala jsem Kiyův pohled. Podívala jsem se k nohám postele a viděla jsem, že tepané železo je pokryté ledovými krystalky. Dech se nám srážel do páry a po nahé tělo se mi klepalo zimou.
Nějaký tvar se dostal do mého zorného pole a zářil v měsíčním světle. Věděla jsem, co to je, ještě předtím než jsem to viděla. Ledový živel. Nejasné antromorfické stvoření složené z ostrého a třpytivého ledu.
Každopádně technicky to byl jeden ze šlechty. Někteří z nich nemohli fyzicky přejít do našeho světa, stejně jako někteří šamani nemohli fyzicky do jejich. Šlechta jsem nechtěla chodit v podobě duchů, ale neměli dost sil, aby sem přišli v tělech a tak přecházeli v alternativní a nejasné formě. Ve formě živlů.
Samozřejmě, že to stvoření, stejně jako jiná šlechta, která nemá dost sil na přechod, bylo slabší než já. Lehce bych mu nakopala zadek. No, kdybych samozřejmě u sebe měla náčiní.
V tuhle chvíli, to jediné, co jsem měla, kromě vlastních fyzických sil, byly moje šperky, které sloužili spíš k obraně než k útoku. Všechny svoje zbraně jsem měla doma, kromě hůlku, kterou jsem měla v kabelce. Naneštěstí, moje kabelka ležela u dvěří, kde jsem ji odhodila, když jsme s Kiyem přišli na pokoj.
To bylo fakt dilema. Ledový živel viděl, že jsme oslabení a chladný úsměv mu přeběhl po tváři.
Kašlu na to. Doufala jsem, že to ke dveřím zvládnu dost rychle. Začala jsem říkat Kiyovi, aby se nehýbal, když v tom vyskočil a uzemnil toho ledového živla kopancem na solar.
Živel odlétl zpátky a narazil do zdi a já vteřinu nedělala nic než zírala. Sotva jsem Kiya viděla se pohnout. V jednu chvíli byl se mnou a v tu druhou u živlu. A že ho teda dostal! Já byla silnější než spousta lidí, ale tohle bych nedokázala. O pár lidech, co by to zvládli jsem věděla. To moje vůle a zbraně bojovali s těmihle tvory, ne moje tělo. Jak to Kiyo udělal? Dívala jsem se na něj nedůvěřivě a pak jsem si uvědomila, že prošvihávám dobrou příležitost.
Vyskočila jsem z postele a vyhla se Kiyovi, který se mě snažil zadrželt. "Ne, Eugenie. Drž se stranou!"
Zvládla jsem to ke dveřím, ale živel se mezitím zvednul. Jeho oči se na mě zaměřili. Sevřel se mi žaludek. Věděla jsem, že jsem sem to stvoření nalákala já a nejspíš vystavila Kiya nebezpečí. Živel se zasmál, když viděl, jak jsem obsah kabelky rychle vysypala na podlahu.
"Ano, Eugenie Markham, drž se dál. Drž se dál, malá labuti," udělalo to krok ke mně.
Dál jsem horečně hledala hůlku. Kde se kurva vzaly všechny tyhle krámy v mojí kabelce?
"Jak víš, jak se jmenuju?" zeptala jsem se a doufala, že tak odvedu jeho pozornost. Všichni ze šlechty, nehledě na to v jaké formě, vždycky rádi mluvili o sobě.
"Všichni ví, jak se jmenuješ. A všichni tě chtějí." Nikdy jsem si nemyslela, že chodící kus ledu by mohl vypadat nadrženě, ale tenhle mě vyvedl z omylu. Roztřásla jsem se, ale z chladu to nebylo. "Ale vydím, že dnes v noci už tě dostal někdo jiný. No nic. Nevadí mi pokračovat v cizích stopách. Rozhodně nebudu poslední před kým roztáhneš nohy-"
Tak moc se soustředil na mě a na to, co všechno se mnou chtěl dělat, že úplně zapomněl na Kiya. Ten mezitím přešel přes pokoj a jeho oči ulpěli na vysoké železné lampě. Jeho oči se zableskli temným žárem a byli tak dravé až mi to skoro nahánělo strach. Když živel nedával pozor, Kiyo vzal lampu a s neuvěřitelnou rychlostí se k němu přesunul a přetáhl ho s ní se sílou rozjetého tanku.
Velký kus ledu se z živlu odlomil a on se zapotácel bolestí. Železo či ocel vždycky šlechtě ublíží, nehledě na to v jakém jsou světě. Zajímalo by mě, jestli to Kiyo věděl. živel se otočil zpátky k němu a oba se v zápalu boje svalili na podlahu a převalovali se z místa na místo. Kiyo bojoval divoce a pokaždé, když jeho rána dopadla na živel, tak ten se zapotácel bolestí.
Teď už jsem měla hůlku a přistoupila jsem k nim. Rozložila jsem jí a držela jí jako prodlouženou ruku. Stále jsem měla alkohol v krvi a byla jsem dost vyčerpaná, věděla jsem tak, že ho nemůžu tak úplně zničit, ale byla jsem si jistá, že ho můžu poslat zpátky do Jiného světa.
Vzduch kolem mě se zachvěl a já ucítila ozon. Živel si uvědomil, co dělám a pustil Kiya a snažil se mě zastavit. Kiyo ho ale nehodlal jen tak pustit, pohnul se dopředu a kopl ho do zad. Živel spadl na kolena.
Většinou bych vymícení zvládla sama, ale dneska jsem potřebovala pomoc. "Díky milosti Hekaté tě vyhošťuji z tohoto světa. Hekatiným jménem tě navracím zpět do tvé reality." Živel zuřivě křičel, ale pomalu se rozplýval. "Odejdi a už se nevracej, ty zasranej parchante. Zmiz!"
Živel vybuchl a všude létal led. Některé kousky mi rozsekly kůži. Nezasvěcený by si mysele, že je po něm, ale zničila jsem jen jeho schránku. Do Jiného světa se vrátí ve svém těle.
Krev mi hučela v uších a adrenalin mi vřel v těle. Další stvoření znalo moje jméno. A stejně jako kér se o mě hodně zajímal... v tom jednom směru. Fuj.
Ale měla jsem větší problém. Pomalu jsem se otočila ke Kiyovi, který mě sledoval se stejnou opatrností. Zaujala jsem obranný postoj a sevřela hůlku v ruce.
Kiyo.
Tajuplný, sexy Kiyo, který mě zbalil v baru a věnoval mi ten nejúžasnější sex v životě.
Ten samý Kiyo, který bojoval s živlem takovou rychlostí a silou, které jsem nebyla schopna. Které nebyl schopen žádný člověk. Taky se z něj nestal blábolící idiot v šoku, jako by se stala většina lidí - měla stát - v přítomnosti živlu. Už to předtím viděl. Věděl, co to bylo, stejně tak jako věděl, co měla znamenat moje hůlka a vzývání.
To, co se ještě před chvílí zdálo jako úžasné náhodné setkání mělo najednou odporný dopad. Strach mi přeběhl po zádech, jak jsme se tak na sebe dívali a ani jeden nevěděl, co máme dělat. Ty slova jsem měla na jazyku, ale on to řekl první.
"Co jsi zač?"
1 comments:
Jo, "Co jsi zač?", hehe... :-) Děkuju za překlad.
Okomentovat