Anotace: Oceněná kniha pro mládež na pomezí fantasy a thrilleru. Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.
Recenze: Inkarceron je další z futuristických románů pro mládež a nabízí opravdu zajímavou premisu. Pojďme se tedy na tento kousek z dílny Catherine Fisher podívat trochu blíž.
Tato kniha má hned několik problémů a tím největším, nejzřejmějším a nejnelogičtějším je samotný Inkarceron. Nebo spíše důvod, proč byl vůbec postaven. Navrhli ho Sapienti, vzdělanci, kteří chtěli do tohoto vězení uvrhnout zločince, uzavřít je navěky uvnitř a vytvořit tak utopii. To, že to je v podstatě perpetum mobile dojde asi každému. Celkem podstatná věc pro příběh postavená na nelogickém základu? Takhle ne, prosím.
Ale příběh má i jiné problémy, jste vrženi do děje a už na prvních stránkách se v knize ztrácíte. A když už se jakž takž zorientujete, tak na vás ze všech stran neustále útočí nové pojmy, které nejsou nijak vysvětleni. Sapienti, Comitatus, Občanstvo, Špína, Doba... A vy stále nemáte páru o čem to vlastně čtete. Nutno říct, že po pár desítkách stran příjdete na význam těchto slov a ani si to neuvědomíte, což na druhou stranu svědší o dobrých schopnostech autorky.
Na nervy mi lezla ještě jedna věc. A to nutnost každé druhé slovo psát na začátku s velkým písmenem. Doba, Vězení, Únik, Uvitř, Venku... No ták. Venku znamená venku i s malými písmeny. Nehledě na to se po pár kapitolách příběh opravdu rozjíždí a dokáže vtáhnout.
Autorka umí překvapit a nečekanými zvraty opravdu nešetří, i když to tak ze začátku nevypadá, kdy poměrně brzy pochopíme, cože je to vlastně ten Finn zač. Naopak pátrání, důkazy a pochyby už jsou potom trochu zbytečné a čtenáře spíše nudí. Jak už jsem se zmínila, spád příběhu nabírá na obrátkách především v druhé části knihy a intriky královského dvora jsou také zajímavým zpestřením.
Hlavní postavy tu máme hned dvě. Finna a Claudii. Co se týče toho, kdo je ráznější a odvážnější, tak u mě jednoznačně vede Claudie, i když mi místy příjde neuvěřitelně rozmazlená. Finn zase působí jako trouba s dobrým srdcem a tak trochu se mezi svými společníky, se kterými se vydal hledat cestu z Vězení, tak trochu ztrácí. Z této partičky mi nejvíc přirostla k srdci Attia. Za to u Keira a Gildase jsem byla dost na pochybách, jestli je mám mít ráda nebo ne. Pro někoho nepřekousnutelný problém. Pro mě příjemné odlišení od ostatních autorů. Ze světa Claudie se mi nejvíc líbil Jared, který se stal i mou nejoblíbenější postavou v knize. Jeho jsem autorce opravdu uvěřila. Co se týče Správce, královny a jejího syna. Typičtí záporáci, kteří by opravdu měli zůstat záporáky, i když u některých to tak nevypadá.
Kniha je plná rozporů a protikladů. Pokud přežijete její první třetinu, tak se z ní opravdu stává velmi čtivá záležitost. Hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti za tu přenádhernou premisu, úryvky z různých textů vždy na začátku kapitoly a za další dílo o futuristickém světě.
0 comments:
Okomentovat