Karen Marie Moning: Dreamfever (Fever 4) - 2. kapitola

Přiznám se bez mučení, že zatím jsem po sobě tuhle kapitolu nečetla, tak prosím omluvte chyby. Příjemné počtení!

Dani - 4. listopadu 

"Nech mě se ujistit, že ti rozumím správně," říká Rowena. 

Je ke mně otočená zády, celá její drobná postava se třese vzteky. Někdy mi Ro připadá prastará. Jindy je překvapivě čilá. Je to divné. Záda má rovná jako pravítko, ruce zaťaté v pěst. Dlouhé bílé vlasy má spletené a omotané kolem hlavy jako královskou korunu. Má na sobě formální oděv Představené s vyšívaným symbolem našeho řádu - pokroucený smaragdový trojlístek - který nosí od chvíle, kdy tenhle blázinec vypukl. Jsem překvapená, že jí trvalo tak dlouho vynadat mi, ale asi měla moc práce.

Sebrala mi meč. Leží na jejím stole. Čepel se alabastrově leskne, jako světlo ukradené přímo z nebe - moje světlo - a odrážela záři tuctu lamp, které byly v kanceláři nainstalovány, aby osvětlily každý kout, záhyb a prostor.

Když v Předvečer všech svatých vybuchla Koule a osvobodila Stíny, zaskočilo nás to tolik, že ti slizcí parchanti sejmuli padesát čtyři z nás, než jsme stačily sehnat dost lamp a baterek na to, aby nás ochránily. Z toho, co zatím víme, se nedají zabít. Můj meč se jich nemůže dotknout. Světlo jen oddaluje naši popravu, jen je žene hlouběji do temných děr, z kterých vylezli. Naše opatství bylo kompromitováno, ale my se tak snadno nevzdáme. V žádném případě nám Stíny nevezmou domov a nepromění ho v Temnou zónu. Jednoho po druhém ulovíme a donutíme je se stáhnout.

Včera byl jeden uvnitř Sorchiny boty. Clare viděla, jak se to stalo. Říkala, že Sorcha se doslova propadla do své boty, její oblečení se sneslo vedle na zem. Když jsme botu obrátily vzhůru nohama na schodech opatství za jasného slunce, vysypaly se z ní křehké slupky, šperky a dva opatky a poté následoval Stín, který se ihned rozpadl na milion kousků. Nikdo z nás už se neobouvá dřív, než pořádně vnitřek boty vyklepe a prosvítí ho baterkou. Teď hodně nosím sandály, i když je zima. Jaká to skvělá smrt - zabita Stínem v botě. Usměju se. Já a můj černý smysl pro humor. Zkuste žít stejný život jako já a uvidíte, jakou barvu bude mít váš smysl pro humor.

Zírám na svůj meč. Moje prsty se nad tou prázdnotou kroutí. Zabíjí mě, když mi ho berou.

Rowena se otáčí v chumlu bílých plášťů a probodává mě ostrým ledovým pohledem. Nepohodlně se zavrtím. Možná že si z Roweny občas dělám srandu, říkám jí "Ro" a pořád blábolím, jak moc cool jsem, ale nemyslete si, s touhle ženskou si zahrávat nechcete.

"Byla jsi v bezprostřední blízkosti Pána a vládce a tří princů Bojovníků tmy a ani jsi nevytáhla meč, aby jsi je zabila?"

"Nemohla jsem," říkám defensivně. "Musela jsem dostat Mac. Nemohla jsem riskovat, že by ji v boji zabili."

"Které části živou či mrtvou jsi nerozuměla?"

No jasně, že té mrtvé části, ale radši to neříkám. "Dokáže vystopovat Knihu. Proč na to všichni zapomínají?"

"Už ne! A sama jsi to dobře věděla hned, jak jsi se na ní podívala. Zrádkyně, a ještě k tomu Pri-ya, je nám k ničemu. Není schopná myslet ani mluvit, dokonce se sama ani nenají! Do pár dní je mrtvá, jestli vůbec vydrží tak dlouho. A ty jsi šla a zahodila jedinou šanci, kterou jsme měli na zabití našeho největšího nepřítele a tří princů Bojovníků tmy, to vše jen pro záchranu jedné bezcenné holky! Kdo si myslíš, že jsi, aby jsi za nás za všechny takhle rozhodovala?"

Mac je možná Pri-ya, ale rozhodně to není žádná zrádkyně. Tomu odmítám věřit. Nic neříkám.

"Táhni mi z očí," křičí. "Vypadni! Vypadni! Nebo tě vyhodím sama!" Její hlas sílí a rukou ukazuje ke dveřím. "Když si myslíš, že víš, co je nejlepší, tak běž! Zkus si to sama, ty nevděčnice! Jako kdybych pro tebe neudělala vše, co by udělala tvoje matka a víc! Běž! A uvidíme, jak dlouho tam přežiješ beze mě!"

Stoicky odmítám pohlédnout na svůj meč. Musím skrýt svůj výraz. Ro prohlédne všechno. Ale jestli mluví vážně, dokážu být u meče dřív než ona.

Podívám se na ní pohledem, ze kterého jen srší potřebnost a lítost. Stejný pocit si vnutím i do očí. Začnu třást spodním rtem. Díváme se na sebe.

Ve chvíli, kdy mi všechny svaly v obličeji křičí z toho, jak se snažím udržet tenhle stupidní výraz, její pohled změkne. Zhluboka se nadechne a vydechne. Zavře oči a povzdechne si. "Dani, dani," kváká a otvírá oči. "Kdy se konečně poučíš? Až budeš mrtvá? Mám na srdci jen naše blaho. To mi nevěříš?"

Vůči tomu slovu jsem neskutečně podezíravá. Znamená to, že mám vše přijmout bez otázek. To už jsem jednou udělala. "Je mi to líto, Rowano." Můj hlas se na těch slovech zadrhává. Svěsím hlavu. Chci zpátky svůj meč.

"Vidím, že máš ráda tu, tu-"

"Mac," napovím jí dřív, než jí stihne nazvat něčím, co by mě vytočilo.

"Ale přísahám, že nikdy nepochopím proč." Ztěžka se zarazí a já vím, že teď přišel čas ospravedlnit svoji existenci.

Říkám jí vše, co chce slyšet. Jsem osamělá, říkám. Mac na mě byla milá. Je mi líto, že jsem byla tak hloupá. Opravdu se snažím být tou osobou, kterou mě chce mít, povídám jí. Příště už si povedu líp.

Ro mě nechá jít ale nedá mi můj meč. Nějak to přežiju. Prozatím. Vím, kde je, a jestli ho brzy nevrátí, najdu si nějakou výmluvu, že něco potřebuje zabít.

Mezitím mám spoustu věcí na práci. Kvůli mé super rychlosti musím cestovat křížem krážem celou zemí a sesbírat co nejvíce lamp, žárovek, baterek a dalších věcí na dlouhém seznamu potřeb. Ty šílenosti, co se staly v Dublinu, sem ještě nedošly. Pořád máme elektřinu. A i kdyby došla, máme záložní generátory. Naše opatství je naprosto soběstačné. Vlastní elektřina, jídlo, voda. Všechno máme.

Zatím jsem nespatřila jediného Bojovníka tmy. Asi mají radši města. Víc potravy. Kat si myslí, že na venkov nepáchnou, dokud nepozřou vše ve městech, takže bychom zatím měly být v pohodě, až na ty zatracené Stíny. Ve chvílích volna kontroluju Mac. Snažím se jí přinutit, aby něco snědla. Ro má klíč k její cele. Netuším, proč ji musí držet pod zámkem, když má kolem sebe všechny ty ochranná kouzla a navíc nemůže chodit. Jestli ji brzy nepřinutím něco sníst, budu muset ten klíč zrekvírovat. Můžu ji nalákat, aby se za mnou doplazila až k mřížím, ale nemůžu ji skrz ně přinutit, aby něco snědla.

Je tu spousta věcí, co bych opravdu chtěla vědět. Například: Kde je sakra V'lane? Proč pro Mac nepřišel? Proč nezastavil prince Bojovníků tmy, než ji znásilnili? Volám ho, jak probíhám venkovem, ale jestli mě slyší, tak neodpovídá. A Mac asi taky ne.

A Barrons - co je jako s ním? To ji nechce naživu? Proč ji všichni opustili ve chvíli, kdy je potřebuje nejvíc?

Chlapi.

Bože, fakt stojí za prd.

***

V jídelně odhodím zásoby. Lepidlo, světla, baterky, držáky. Nikdo nevzhlédne. Vidoucí u všech stolů dělají víc těch bezva helem, které měla Mac tu noc, co jsme společně bojovaly. Potom, co jsem jí dostala od princů, šly Kat a ostatní dovnitř, vzaly Macino kopí a batoh, kde našly tu růžovou helmu.

Teď drží lajnu, kterou zásobuju, až na to světelná čidla, která je těžké najít. Možná budu muset jít do Dublin, i když mi to Ro zakázala.

Vzhledem k tomu, že většina z nás funguje jako kurýrové pro Post Haste - to je mezinárodní koalice Vidoucích s kancelářemi po celém světě - většina z nás už má vlastní helmy. Jen je potřeba je trochu upravit. Se Stíny v opatství, všichni chtějí mít hned tu další vyrobenou helmu. Říkala jsem jim, že Mac jim říkala MacHalo, ale Ro všem zakázala jim tak říkat, jakoby to Mac mělo naštvat nebo co.

Vlítnu do kuchyně, otevřu ledničku tak prudce, že se zakymácí a stojím tam a cpu se jídlem. Nevím, co jím a je mi to jedno. Třesu se. Musím neustále jíst. Ta super rychlost mě vyčerpává. Jdu po všem, co má hodně tuků a cukrů. Máslo, smetana, syrová vejce mizí rychle. Přesnídávky. Zmrzlina. Dort. Kapsy mám plné sladkých tyčinek a nikdy nikam nejdu bez své ledviny. Zhltnu dvě sladké limonády a konečně se přestávám třást.

V obchodě  jsem vzala i pár proteiňáků pro Mac. Bojím se, že pevnou stravou by se mohla zadusit, jestli bude jídlu vzdorovat. Tentokrát jíst už bude, tečka.

Cassie říká, že Ro obchází kolem. Je čas sebrat jí klíč.

***

Nebrečím. Nepamatuju si, že bych někdy brečela. Nebrečela jsem, ani když zabili mámu. Ale kdybych někdy měla brečet, bylo by to ve chvíli, kdy jsem se podívala na Mac. Víte, ona a já? Jedna pro druhou bychom daly život. Vidět jí takhle mě ubíjí. Táhnu se cestou k její cele, což u mě znamená, že jdu normální rychlostí. Cestou jím ještě tyčinky.

Nenechá si na sobě ani kus oblečení. Strhává ho ze sebe jako by ji pálilo na kůži. Bože, chtěla bych vypadat jako ona, až vyrostu. Když jsem ji sem přivedla, Ro ji vzala a zavřela do sklepa do jedné ze starých cel, které se tenkrát ještě používaly. Kamenné zdi. Kamenná podlaha. Slamník. Kýbl místo záchodu. Stejně ho nepotřebuje, protože nic nejí a nepije, ale stejně - jde o princip! Není žádné zvíře, i když se tak chová. Nemůže si pomoct! Mříže místo dveří.

Ro říká, že je to pro její vlastní dobro. Říká, že by ji lovci Bojovníků tmy vystopovali a princové by se sem přenesli  a vzali ji zpět k Pánu a vládci, kdyby jsme ji nedali pod zem a neochránili ochrannými kouzly. Ten den, co jsem ji přinesla zpátky, jsme skoro celý strávily malováním symbolů po celém opatství, s Radou, která nám celou dobu nahlížela přes rameno a říkala, co máme dělat. Měly obrázky. Ro je vzala z jedné z knih v Zapovězené knihovně. Bylo to neuvěřitelně super! Do barvy jsme musely přimíchat krev. Vím to, protože Ro chtěla tu moji. A nechtěla, abych o tom řekla ostatním. Vím spoustu věcí, které ostatní holky nevědí. Stěny Maciny cely jsou pokryty ochrannými symboly od shora dolů.

Po cestě ke schodům potkám na chodbě Liz. Má na hlavě MacHalo, které svítí jako malé slunce.

"Jak je jí?" ptám se.

Liz krčí ramen. "Nemám tušení. Nejsem na řadě, abych ji kontrolovala, a tam dole mě neuvidíš, dokud na mě řada nepřijde."

Když míjím Barb a Jo, neptám se. Většina Vidoucích to cítí stejně jako Liz. Nechtějí tu Mac a žádná nebude nic riskovat. Dole není elektřina. Jako ve středověku. Pochodně plápolají v držácích. Dokážete si to představit.

Asi by mě to vůči Mac znervózňovalo, ale naházela jsem jí do cely asi padesát LED světel a chodím kontrolovat, jestli jim drží baterky.

"Nevím, proč se obtěžuješ," řekne Jo přes rameno. "Zničila Kouli, flirtovala s princem Bojovníků světla. Říkala si o to. Danani a lidé by se neměli míchat. To je celé jádro naše řádu - držíme rasy odděleně. Dostala to, o co si žádala."

Vaří se mi krev. Už jsem byla skoro u dveří ke sklepení, ale ve chvíli mám Jo přimáčknutou ke zdi, naše nosy odděluje jen mezera, kterou nám dovoluje MacHalo.

Tady je ten pohled. Bojí se mě.

"Měla bys," říkám chladně. "Mít ze mě strach. Protože jestli se Mac něco stane, ty budeš první, pro koho si přijdu."

Odstrčí mě, prudce. "Rowena ti sebere ten tvůj pěkný meč. A bez meče už nebudeš tak drsná, Danielle."

Dělá si ze mě srandu? "Jsem Dani." Nesnáším to připitomělé jméno. Strčím jí zpátky do zdi.

Nemůžu tomu ani za mák uvěřit, ale ona do mě strčí znovu. Pořád to vypadá, že se mě bojí, ale v jejím pohledu je i vzdor.

"Možná jsi rychlejší a silnější, holčičko, ale když nás bude hodně, nakopeme ti zadek a vážně se nám začíná chtít. Když se staráš o zrádce, začínáš jako jeden vypadat."

Podívám se na Barb, která jen krčí rameny, jakoby chtěla říct: "Promiň, ale souhlasím s ní."

Banda pitomců. Mizím odtamtud bez ohlédnutí. Nebudu na ně plýtvat časem ani dechem. Mac mě potřebuje.

***

První věc, která mě upozorní na to, že je něco špatně, je když otevřu dveře do sklepa a tam je tma. Stojím tam a chvíli to vůbec nechápu. V žádném případě nemohly pochodně všechny do jedné dohořet. Žádné Danany necítím a i ty nejslabší z Vidoucích je dokáží vycítit v přes celé opatství.

Žádní Danani znamenají jedinou věc: někdo z nás uhasil pochodně. To znamená, že někdo mezi námi chce Mac mrtvou natolik, že se ji rovnou pokusil zabít. A předpokládá, že to projde. Zapnu svoje baterky a zařadím mód super rychlosti a bingo - jsem u její cely.

Je to horší, než jsem si myslela.

Když jsme dolů přinesly kyblíky s barvou, už jsme se nedostaly k tomu je zase odnést. A někdo šel a rozlil černou barvu po podlaze a pocákal s ní zdi její cely a zničil tak ochranná kouzla.

Šťouchnu do toho prstem u nohy, je to mokré, čerstvé.

Zamračím se. Něco tu nedává smysl. S uhašenými pochodněmi se sem klidně mohou dostat Stíny. Se zrušenou ochranou dokonce můžou i do cely - kdyby tam nezářilo padesát světel, jakože září. Tak k čemu to všechno bylo? Proč se napůl pokusit o vraždu, která nemůže fungovat?

"A sakra," říkám, protože mi to konečně dochází. Ten někdo totiž neočekává Stíny. Ale něco většího a horšího, něco, co se nebojí světla.

Ani náhodou. Ani náhodou nemáme až takového zrádce ve svých řadách!

Znovu zkoumám všechny důkazy. Mozek říká, že to tak je, Dani. Přemýšlej.

Nechci ji nechat samotnou, ale nemůžu ji chránit beze zbraně! Stále žádné Danany necítím. Potřebuju maximálně pětačtyřicet vteřin. Musím to risknout.

Běž!

***

Pohybovat se tak, jak se pohybuji já je boží. Jsem téměř neviditelná. Lidé říkají, že když se kolem nich ženu, cítí takový poryv větru, že jim to skoro rve vlasy z hlavy. Pořád testuju své limity. Nejraději běhám venku, protože je tam míň věcí, do kterých bych mohla narazit. Jsem samá modřina.

Jde mi o to, že lidé mě vůbec nemají šanci vidět. Takže když se mě někdo dotýká, když běžím? Naprosto vyloučeno.

Tak nějak vidím, co se kolem mě děje. Taky něco málo slyším, ale většinou jsou to jen šmouhy pohybu a zvuků.

Zvuk, který ke mně nejdříve doléhá, jsou mužské hlasy. Naštvané. Násilné. Žádní muži do opatství nesmí.

Nikdy. Žádné výjimky. Tenkrát, když Mac přivedla V'lanea, jsme všechny málem umřely.

Ale tady jsou. Muži mířící mým směrem. Je jich spousta. Výstřely! No super! Který pitomec si vezme zbraně do tohohle typu boje? Co asi tak můžou zbraně zabít? Ale jasně, nás. Proč? Přímo přede mnou, blížící se rychleji, než čekám-

VYHNI SE! VYHNI SE! VYHNI SE!

Seberu každou špetku rychlosti a obratnosti, jakou mám, protože se děje něco zatraceně divného, a něco je se mnou v mém prostoru a já mám zatraceně moc práce se tomu vyhnout a najednou mě ze vzduchu něco popadne za lokty a zastaví mě to na místě tak prudce, až mi secvaknou zuby.

Jsem zastavená.

Já.

Čapli mě přímo v mojí super rychlosti. Donutili mě zastavit.

To nerozdýchám.

Zapištím.

"Dani," oslovuje mě ten muž.

Zírám s otevřenou pusou. Mac mi nikdy neřekla, jak vypadá. Nemůžu uvěřit tomu, že mi Mac nikdy neřekla, jak vypadá. Nemůžu přestat zírat. "Barronsi?"vydechnu. Musí to být on. To nemůže být nikdo jiný. To s ním žila každý den? Jak to mohla vydržet? Jak mu mohla kdy v něčem odporovat? Jak ví, kdo jsem? To mu o mně Mac řekla? Doufám, že mu řekla, jak moc super jsem! Jsem v takových rozpacích, že z toho snad umřu. Zapištěla jsem před ním. Jako myš. Zabírá moc místa. Sebral mě jen tak ze vzduchu.

Rychle cuknu zpátky v super rychlosti. Mám ten pocit, že mě to nechal udělat. To rozčiluje, celkem dost.

Podívám se mu přes rameno a skoro znovu vypísknu.

Je za ním osm mužů rozestoupených do véčka ozbrojených od hlavy k patě zbraněmi a municí a táhnou s sebou něco, co vypadá jako Uzis. Velcí chlapi. Pár z nich připomíná spíš zvíře než člověka. Jeden z nich vypadá jako smrt sama s bílými vlasy, bledou kůží a žhavýma černýma očima, které neklidně mapují situaci, bez přestání. Zaměří se na mě. Přikrčím se. Všichni se pohybují elegantně a zvláštně.

Vyzařuje z nic arogance jako z Dananů, ale Danani to nejsou. Vidoucí jsou přitisknuté ke stěnám a snaží se na sebe neupoutat pozornost. Z toho, co vidím, není žádná z nich mrtvá. Myslím, že ty výstřely, které jsem slyšela, měly sloužit jako varování. Doufám. Energie, která z těhle týpků vyzařuje, je neuvěřitelná. Cokoli Barrons má - nemůžu na to přesně poukázat, ale je to syrová síla, která přesahuje všechny tabulky - mají to i ostatní. Když se na ně dívám, jak si to rázují opatstvím, tak i já bych se jim nejraději klidila z cesty.

Jeden z nich drží Ro svázanou za zápěstí s přiloženým nožem u krku.

Měla bych se na něj vrhnou a zachránit ji. Přece jen je to naše představená. Je naší nejvyšší prioritou. Jen si myslím, že bych se přes Barronse nedostala.

"Vypadněte z mého opatství," vřeští.

"Kde je Mac?" ptá se Barrons, jemně, což mě nutí, abych svou pozornost obrátila zpátky k němu. A jemně od něj vypadá asi tak, jako chirurgický nůž visící těsně nad krční tepnou. "Ublížila jí ta mrcha?"

Kdyby tak pohledy mohly zabíjet! Někdy se někdo bude na někoho dívat takhle kvůli mně. Neřeknu mu, že jí Ro chtěla nechat umřít.

"Ne, je v pořádku." A pro objasnění ještě dodávám: "Teda tak v pořádku jak byla, když se sem dostala."

Podívá se na mě zvláštním pohledem a ptá se: "Kde?"

V tu chvíli si vzpomenu na zhasnutá světla a přebarvenou ochranu a dojde mi to. Nemůžu Mac sama ochránit. Dokonce i já musím někdy spát. Kromě Předvečeru všech svatých ji Barrons vždycky ochránil.

Ale stejně... nic lidského by mě nedokázalo uzmout takhle ze vzduchu. Co je zač? Nevím, jak moc mu Mac věří.

"Slib mi, že neublížíš Ro," říkám. "Potřebujeme ji."

V očích se mu pohne něco divokého. "To se rozhodnu, až uvidím Mac."

Najednou v sobě cítím taky něco divokého. "No a kde jsi sakra byl, když tě potřebovala?" vrčím. "Já tam byla."

Bez dalšího slova mizím.

Mezi těmito zdmi věřím jen dvěma věcem: sobě a svému meči. Jestli se mé instinkty nemýlí - a ty se nemýlí - kromě Barronse míří k Mac ještě něco jiného.

A já je všechny předhoním.

Nechám to staré, chladné místo Vidoucí uvnitř mé hlavy převzít kontrolu. Stávám se mocí, sílou, rychlostí, volností!

Dveře do pracovny Ro se rozletí na třísky.

Meč je můj.

Pak jsem u Mac v cele a stojím nad ní. Překulí se, jakoby cítila teplo mého těla. Přitiskne se mi k noze a tře se o ni. Vydává zvuky. Předstírám, že se neděje nic divného. Nemůže si pomoct. Nedívám se přímo na ni. Nepodívala jsem se, co jsem ji zachránila. Moc toho o sexu nevím, ale když se tak na ni dívám, tak je mi jasné, že takhle se to naučit nechci. Dělala jsem si menší výzkum. Trochu mě to zneklidnilo. Ještě jsem nenarazila na jediný případ, kdy by se člověk z Pri-yay změnil zase zpátky. Ani jeden. Jsou to bezduchá zvířata, která dělají, co se jim řekne, dokud nezemřou. A tohle všechno byly případy, které proměnili Bojovníci světla. Nikomu z nich to neprovedli Bojovníci tmy a Mac to udělali tři nejmocnější z nich! Ale Mac má neskutečnou kuráž. Nějak se z toho dostane. Musí. Potřebujeme ji.

Náhle se zjevuje Danan!

Chcipotřebujusex se mnou prožene. Ale váhání, to není moje! Zabodnu mu meč přímo do břicha. Podívá se dolů. Je udivený, nevěřící. Díváme se na sebe. Neuvěřitelná dokonalost. Tváře mám mokré stejně jako posledně, když jsem se na prince podívala a nemusím si je utřít, abych věděla, že je to krev. Když jen pohled na ně nutí mé oči krvácet, jak to Mac vydržela, když se jí tři dotýkali? Dělali jí různé věci? I když je smrtelně zraněný, nutí mě to padnout na kolena. Chci ho nechat, aby mi udělal vše, co chce. Chci ho poslechnout. Chci mu říkat Pane. Ro říká, že jsou ekvivalentem čtyř jezdců Apokalypsy, tak v kom vězí můj meč? Smrt, Mor, Hladomor nebo Válka? Kámo, to je ale zářez! Poklepala bych se na zádech, kdyby mě nestálo všechny síly udržet se a nevytáhnout mu meč z těla. Hraje si se mnou. Snaží se mě vzít sebou. Jeho průhledné oči vyzařují poslední pokus spálit mě spolu s ním. Pak oba padáme na kolena: on, protože je mrtvý a já - protože se tak strašně moc stydím, že jsem měla svůj první orgasmus, když jsem zabíjela prince Bojovníků tmy. To je špatné. Nenávidím to. Nenávidím, že mě donutil cítit se takhle právě teď. Takhle to být nemělo.

Pak se v cele zjeví Barrons.

A po něm další princ Bojovníků tmy, který se objevuje přímo za mnou. Je tak mocný, že ho moje vidoucí smysly zachytí dřív, než se plně zhmotní. Otáčím se a vrhám po něm, ale nedopřeje mi ten skvělý pocit z toho, že jsem ho zabila, protože hodí jeden pohled za mě a mizí zase pryč.

Je mi to jasný. Nejsem hloupá. Bál se víc Barronse než mě a mého meče.

Otáčím se k němu, abych se dožadovala odpovědí, protože ho nenechám, aby Mac někam odnesl, dokud mi pár věcí nevysvětlí, ale ten pohled v jeho očích mě umlčí.

Dobrá práce, Dani, jakoby říkal. Nejsi malé dítě, dodávají jeho oči. Jsi bojovnice a zatraceně dobrá. Prohlíží si mě od hlavy k patě a já se v těch jeho černých zrcadlech vidím. Jsem zatraceně dobrá ženská. Barrons do mě vidí. Vidí mě!

Když se otočí, aby Mac sebral, zasněně si povzdechnu.

Jednoho dne dám Barronsovi svoje panenství.