Karen Marie Moning: Dreamfever (Fever 4) - 3. kapitola

Ve dvou se to lépe táhne! A tak je tu další kapitola, za kterou mockrát poděkujte Natálce, kterou najdete na FB pod heslem @SvetFantasyKníh. 

Mac

 v cele opatství

Já jsem teplo.

Já jsem žádostivost.

Já jsem bolest.

Já jsem víc než bolest. Já jsem agónie. Já jsem druhá strana mince popírajicí milosrdenství. Jáj sem život, který nikdy neměl být.

Slupka je všechno, co jsem. Slupka, která je živá, která hladoví po bolesti, která potřebuje dotek, aby přežila. Převracím se, ale není to dost. Bolest to jen zhoršuje. Moje kůže hoří, stahuje se pod tisíci do ruda rozžhavenými čepeli.

Byla jsem na studené, kamenné podlaze v této cele tak dlouho, jak dlouhá je má existence. Nepoznala jsem nic, krom téhle studené kamenné podlahy. Dutá. Neplodná. Prázdná. Nevím, proč pokračovat dál.

Ale počkat! Je v mé stázi něco? Je to změna?

Zvedám hlavu.

Je tam někdo-jiný-než-blízké-prázdno!

Plazila jsem se k tomu, prosila, ať to ukončí moji agónii.

Něco-jiného-než-prázdno se pokusilo vložit mi něco do úst a nutí mě žvýkat. Odtahuji hlavu pryč. Odpor. Né to, co jsem chtěla. Dotkni se mě tady. Dotkni se mě teď!

Neudělalo to. Odešlo to. Občas se to vrátilo a pokusilo se o to znovu. 

Čas nic neznamená.

Tříštím se.

Jsem sama. Ztracená. Vždy jsem byla sama. Nebylo tu nic jenom chlad a bolest. Dotýkám se sama sebe. Potřebuji to. Potřebuji.

Něco-jiného-než-prázdno přichází a odchází. Vkládá mi do úst věci, které smrdí a chutnají odporně. Plivu je ven. Není to TO, co já potřebuji.

Tříštím se ve své bolesti.

Počkat! Co je tohle? Znovu změna? Mám znát něco jiného než muka?

Jo! Vím to! Ten, kdo mě stvořil je tady! Můj princ přišel. Raduji se. Konec mého utrpení mám po ruce. 

Počkat – co to Někdo-jiný-než-prázdno dělá?

Můj princ je....Ne, ne ne!

Křičím. Buším do Někoho-jiného-než prázdna pěstmi. Někdo-jiný-než- prázdno zraňuje mého pána dlouhou zářící věcí. On přestává být! Vezmi mě sebou, prosím! Nevydržím to. Jsem bolest! Jsem bolest!

Někdo-jiný-než-prázdno klečí přede mnou. Dotýká se mých vlasů.

Můj princ je mrtvý.

Ten jiný ho přinutil přestat existovat!

Zkolabovala jsem. Jsem smutek. Jsem beznaděj. Jsem opuštěnost. Jsem útes černého ledu z místa, odkud pochází moji pánové.

Další změna?

Přišel můj další stvořitel? Jsem zachráněna po tom všem? Udělené milosrdenství z rukou mých pánu?
Ne, ne, ne! Je také pryč. Proč mě mučí?

Jsem agónie. Byla jsem opuštěná. Trestají mě a já nevím proč.

Ale počkat...

Něco se nade mnou táhne. Je to temné a mocné. Je to elekrické. Je to chtíč. Není to jeden z mých princů, ale mé tělo se ohýbá a dusí. Ano, ano, ano, ty jsi to, co potřebuji!

Dotýká se mě to. Jsem v ohni! Pláču s úlevou. Tlačí mě k svému tělu. Drtí mě o svou kůži. Jiskříme. Mluví to, ale já tomu jazyku nerozumím. Jsem na místě mimo slov. Je tady jen kůže, maso a chtíč.

Jsem zvíře. Hlad bez svědomí, bez pochybnosti.

Byla jsem darována jako dar k překonáni všech darů – moji pánové se mnou musí být spokojeni!

Ten jazyk je hatmatilka pro mé uši, ale maso rozpozná své vlastní.

Stvůra, která mě drží, teď udělá víc než jen to, že ukončí mou bolest. Naplní vše, co je prázdné.

Je to také zvíře.