Otočila jsem se a namířila zostra svou zbraň. A bylo to tady: ten můj největší, znepokojující šok dne. Větší než zvětšující se temné zóny, bitvy v oblacích a interdimenzionální dananské díry.
Rowena tam stála oblečená ve svých šatech matky představené - šaty, které byly řádem vynalezeny za účelem lovení a zabíjení Dananů - ruku v ruce s Dananem, který ji právě přenesl těsně za mě.
Nebylo divu, že se Dani neustále nervózně ohlížela.
A nebylo divu, že V'lane věděl, že je moje kopí v opatství.
On tam byl taky.
Kamarádíčkoval se s Rowenou. A očividně ji všude přenášel.
Sklonila jsem zbraň a zamračila se na V'lanea. "To je vtip? Myslíš, že je to k smíchu? Proč jsi mě sem nepřenesl, když jsi stejně mířil tímhle směrem?"
Rowenin nos mohl být víc nahoře jen za předokladu, že by si lehla na záda. "To kopí už ti nepatří, stejně jako tenhle dananský princ. Uviděl světlo, které ty odmítáš spatřit. Pomáhá všem vidoucím, ne jen jedné."
To jako vážně? To se ještě uvidí, jak s tím kopím, tak s princem. "Mluvila jsem s V'lanem, stařeno, ne s tebou."
"Nezodpovídá se ti."
"Vážně?" zasmála jsem se. "Myslíš, že se zodpovídá tobě?" Jen blázen by si myslel, že se dananský princ někomu zodpovídá. Zvlášť když ho ten někdo potřeboval.
"Ty se o mě hádáš, MacKaylo? To shledávám... přitažlivým." V'lane pohodil svou zlatou hlavou. "Tohle už jsem u lidí viděl. Říká se tomu žárlivost."
"Jestli si to myslíš, tak máš velký problém číst lidské emoce. Říká se tomu 'neskutečně mě štveš'."
"Děláš si na mě nárok."
"To říkej mýmu zadku."
"Ten je v mnohem lepší formě, než když jsem ho viděl naposledy."
"Posilovala," zahihňala se Dani.
"Nemáš právo se na něj dívat," řekla jsem.
"A Barrons snad ano?" Teplota v místnosti najednou spadla o několik stupňů.
Při dýchání se mi kouřilo od pusy. "O Barronsovi mluvit nebudeme." O Barronsovi nikdy mluvit nebudeme.
"Já bych o Barronsovi mluvila ráda," řekla Dani.
"Vybrala jsi si," řekl V'lane chladně.
"Nic jsem si nevybrala. Nebyla jsem při smyslech. O tom to je, V'lane? O Barronsovi? Vypadá to, že ty žárlíš, že ty si děláš nárok."
"Dělá," souhlasila Dani.
"Vzpamatujte se!" vykřikla Rowena. "Všichni! Pro Kristovy rány, to nevidíte, že se kolem vás hroutí celý svět? Stojíte tu a hádáte se jako malé děti. Ty-" ukázala na mě prstem - "vidoucí a ty-" normálně opravdu bodla V'lanea prstem do ruky, i on vypadal překvapeně "- dananský princ!" Vztekle se podívala na Dani. "A nenuť mě, abych se vůbec zmiňovala o tobě. Myslíš, že nevím, od čeho máš ty modřiny? Jsem matka představená, ne hlupák. Už s tím všichni přestaňte!"
"Ty se vzpamatuj, babo," řekla jsem jí rozhodně. "Budu se hádat jako malé dítě, zatímco se kolem mě hroutí svět, jak jen budu chtít. Udělala jsem víc užitku a míň škody než ty. Kdo měl původně Sinsar Dubh a ztratil ji?"
"Nestrkej nos do věcí, kterým ani za mák nerozumíš, děvče!"
"Tak mi to vysvětli. Jsem jedno ucho. Kde - nee jak - jste držely tu knihu?" To jsem chtěla vědět ze všeho nejvíc. Tajemství, jak se ji dotknout, jak ji potlačit, to byl klíč k tomu získat její moc. "Co se stalo? Jak jste o ni přišly?"
"Ty se zodpovídáš mě, vidoucí," vyprskla. "Ne naopak."
"V čím světě?"
"Jsi v mém opatství. Možná by jsi se měla pořádně podívat kolem sebe." To byla výhružka.
Nemusela jsem. Slyšela jsem ostatní vidoucí, jak se plížily kolem, když jsme se hádali. Hala byla veliká a z toho tichého mumlání jsem odhadovala, že jich za mnou stojí několik stovek. "Co jsi udělala od doby, kdy zeď padla, Roweno?" požadovala jsem vědět. "Už jsi našla tu knihu? Dosáhla jsi alespoň něčeho, co by nám pomohlo vrátit zpět náš svět? Nebo si jen dokazuješ svou sílu před skupinou žen, které by si vedly líp než ty, jen kdyby měly trochu víc moci? Vysáváš z nich vše kdo a co jsou svými pravidly a předpisy. Svazuješ je, když bys jim měla pomáhat létat."
"A nechat je zabít?"
"V každé válce jsou ztráty. Ta volba je jejich. Je to jejich právo. Bojujeme. A někdy za to platíme strašnou cenu. Věř mi, já to vím. Ale zatímco dýcháme, se vždycky postavíme zpátky na nohy a začneme bojovat znovu."
"Přinesla jsi nám Kouly, ve které byly Stíny!"
"Tomu sama nevěříš," posmívala jsem se. "Protože kdyby ano, zabila by jsi mě, když jsem pořád byla Pri-ya a nemohla se bránit. Vsadím se, že fakt, že se ze mě stala Pri-ya tě konečně přesvědčilo, že nejsem spolčená s Pánem a vládcem." Pokrčila jsem rameny. "Proč udávat přeběhlíka? Není to třeba."
"I mezi vyzvědači jsou vyzvědači."
"Já jím nejsem. A zůstanu tady, v tvém opatství, dokud to neuvidíš."
Zamrkala. Já tu starou ženskou překvapila. Nešlo mi o pozvání. Chtěla jsem zjistit, co nejvíc informací, ať už s jejím svolením nebo nebo ne. Otevřeně nebo tajně. Bylo mi jedno, co z toho to bude. Mezi těmihle zdmi byly dvě věci, které jsem potřebovala: moje kopí a odpovědi a nehodlala jsem odejít ani bez jednoho.
"Nechceme tě tady."
"Já taky nechtěla, aby mi zavraždili sestru. Nechtěla jsem zjistit, že jsem vidoucí. Nechtěla jsem být znásilněná princi Bojovníků tmy." Jmenovala jsem svoje křivdy, ale hodně jsem to zúžila. "Vlastně jsem nechtěla nic z toho, co se mi stalo za posledních pár měsíců. A je pravdou, že ani nechci být tady, ale vidoucí dělá, co musí být uděláno."
Dívaly jsme se na sebe.
"Souhlasila by jsi s dozorem?" řekla nakonec přiškrceně.
"O tom si můžeme promluvit." A tam by to taky skončilo. Byla jsem ochotná zvážit všechny hovadiny, se kterými by přišla. A pak bych je zavrhla. "Jak pokračuje lov na Knihu, Roweno?" Tu odpověď jsem znala. Nijak. "Viděl ji někdo poslední dobou?"
"Co navrhuješ?"
"Dej mi moje kopí a já ji půjdu lovit."
"Nikdy."
"Tak sbohem." Prošla jsem kolem ní směrem ke dveřím.
Za mnou se mezi vidoucími strhl povyk. Usmála jsem se. Byly frustrované. Už je nebavilo být zavřené mezi čtyřmi zdmi a ničeho nedosáhnout. Byly připravené dát věci do pohybu a já byla ochotná to udělat.
"Ticho!" řekla Rowena. "A ty-" křikla za mnou- "se hned zastav!"
Hala ztichla. Zastavila jsem se ve dveřích, ale neotočila. "Nepůjdu ji lovit bez možnosti bránit se." Zarazila jsem se a kousla se do jazyka než jsem dodala: "Matko představená."
Ticho se dál rozlévalo.
A nakonec: "Můžeš si vzít Dani s jejím mečem. Ona tě ochrání."
"Dej mi to kopí a vezmu ji s sebou. A můžeš s námi poslat i další vidoucí, které chceš."
"A co ti zabrání v tom odejít, otočit se k nám zády v tu chvíli, kdy ti kopí dám?"
Otočila jsem se. Ruce jsem měla v pěstech a vycenila jsem zuby. Později mi Dani řekla, že jsem vypadala zčásti jako zvíře a zčásti jako anděl pomsty. Udělalo to dojem dokonce i na ni a tu holku je těžké ohromit.
"Protože mi to není jedno, proto," zavrčela jsem. "Přijela jsem sem skrz pustinu. Viděla jsem všude hromady lusků. Podívala jsem se do dětské autosedačky, než jsem si vzala to Rovera: vím, co dělají našemu světu a já je zastavím nebo se o to aspoň pokusím. Tak mi dej do hajzlu pokoj a koukej se probudit! Já nejsem nepřítel. Jsem spojenec. Můžu vám pomoct. A pomůžu, ale za mých vlastních podmínek, ne za tvých. Jinak odsud odejdu a už mě neuvidíš."
Dani prošla kolem Roweny a postavila se vedle mě. "A já půjdu s ní."
Podívala jsem se na ní a už jsem pomalu začínala říkat, že ne, ale zastavila jsem se. Za jaká práva jsem teď argumentovala? Dani byla už dost velká na to, aby si dokázala vybrat. Podle mě to bylo tak, že když byla dost stará na to, aby mohla zabíjet, byla dost stará na to si vybrat. Myslím, že v pekle mají speciální místo pro pokrytce.
Kat vystoupila z davu. Ze všech vidoucích, co jsem potkala, to byla právě tahle šedooká brunetka, která s malou skupinkou vedla útok na mě v Barronsově knihkupectví v den, kdy jsem neúmyslně zabila Moiru, se zdála, že ze všech stojí nejvíc nohama na zemi, měla otevřenou mysl a jejím jediným cílem bylo zbavit náš svět všech Dananů. Potkaly jsme se několikrát a pokoušely se dospět k určité společné řeči. Pořád jsem byla ochotná to s ní zkusit, jestli na tom byla i ona stejně. Bylo jí kolem pětadvaceti let, ale měla v sobě takové skromné, tiché sebevědomí někoho, kdo je o mnoho starší. A mě zajímalo, co se chystá říct. "Ona je nástroj, matko představená. A ať se ti to líbí nebo ne, mohla by být nejdůležitějším nástrojem, co zatím máme."
"Takže už ji neviníš z toho, že napustila Kouli Stíny?"
"Může zůstat a pomoct nám zbavit se těch debilních ohavností, když je tak nevinná."
"Pozor na jazyk," řekla Rowena ostře.
Protočila jsem oči v sloup. "Pro všechno na světě, Roweno. Tohle je válka, ne soutěž krásy."
Někdo se zasmál.
"Válka potřebuje pravidla!"
"Válka se musí vyhrát!" vypálila jsem na ni zpátky a odpovědí mi bylo spokojené, souhlasné mumlání.
"Co kdybychom hlasovaly?"
"Dobře," vyštěkly jsme s Rowenou jednohlasně a znechuceně se na sebe podívaly. Věděla jsem, že ani na vteřinu nevěří, že bych mohla vyhrát, jinak by s tím určitě nesouhlasila. Já nevěděla, jestli vyhraju, ale doufala jsem, že vyhrocené emoce a léta nespokojenosti s jejím vedením mi mohly pomoct v můj prospěch. Kat měla mezi vidoucími spoustu následovnic a mluvila pro mě. I kdybych prohrála, aspoň jsem věděla, na koho se můžu spolehnout.
Kat se otočila tváří do haly, která byla naplněná k prasknutí vidoucími, které stály ve dveřním oblouku. "Je to na nás, tak si to dobře promyslete. Kdo je pro, aby zůstala a kdo pro to, aby odešla? Pokud chcete, aby zůstala, zvedněte pravdou ruku a držte ji vysoko, abych vás mohla spočítat."
Bylo to těsné.
Vyhrála jsem fakt o kousíček.
Uložila jsem si do paměti tváře všech žen, které hlasovaly proti mně.
***
"Co tady sakra dělá V'lane?" dožadovala jsem se odpovědi hned, jak jsme byly s Dani samy. A to už byly hodiny. Rowana se rozhodla, že mě bude chvíli buzerovat před ostatními vidoucími hned po hlasování, aby zjistila, jestli se jí podřídím. Dala mi za úkol vyčistit opatství alespoň od tuctu Stínů, než jsem se mohla najíst nebo vyspat, abych si vysloužila střechu nad hlavou. Tentokrát jsem jí ustoupila.
Nejen, že jsem si užila hledání Stínů a jejich vyhánění do pozdně odpoledního slunečního svitu - sledovala jsem je ve svém knihkupectví dost dlouho na to, abych věděla, kde se rádi schovávají - ale naučila jsem se vybírat si svoje bitvy. Chápala jsem důležitost toho vzdát několik menších hádek, abych své odpůrce udržela mimo balanc, aby mě podcenili. Rowena bude věřit tomu, že s nimi jednomyslně spolupracuju až do chvíle, kdy se proti ní ostatní vzbouří a svrhnou ji. V žádném případě jsem nechtěla zůstávat v opatství moc dlouho. Přišla jsem si pro kopí, odpovědi a vyvolat vzpouru mezi následovníky matky představené. Probudit v nich jejich poslání. Donutit je odkopnou tu starou bábu a stát se vším, čím mohly.
"Ukázal se ten den, kdy tě Barrons odnesl," řekla Dani. "Měla jsi ho vidět. Když zjistil, že jsi pryč, začal šílet."
"Danani nešílí, Dani. Jsou neteční, zřídkakdy ukazují emoce. Ani V'lane, který poslední dobou působí téměř lidsky, by nešílel."
Vyvalila oči. "Kámo, zmrazil Rowenu."
"Jakože z ní udělal kus ledu?" Dani používala tolik slangu, že někdy bylo těžké poznat, co chce říct. Ale Rowena byla naživu, takže mi došlo, že asi mluví doslovně. Dani přikývla.
"Od krku dolů. Nechal jí rozmraženou jen hlavu, aby mohla mluvit. Pak vyhrožoval, že do ní praští, aby mohla sledovat, jak se rozpadá na kousky. Bylo to naprosto super."
"Proč?"
Pokrčila rameny. "Byl vytočený na maximum, když zjistil, že tě Ro nechala jít. Říkala jsem jí, že nic nemohlo Barronse zastavit, ale vypadalo to, že to ho naštvalo ještě víc. Říkal, že vězel u královny a nemohl se k tobě dostat. Myslím že plánoval udělat to, co Barrons, a když zjistil, že ho Barrons o pár hodin předběhl, úplně ho to dodělalo. Myslela jsem, že nás zmrazí všechny."
"Proč je pořád tady? A potom jeho malým představení se kamarádí s Rowenou? Jakto?" Snažila jsem se nemyslet na to, co by se stalo, kdyby se ke mně V'lane dostal první. Nepřišlo mi, že sex s dalším Dananem by mi pomohlo dostat se ze stavu Pri-yy. V'lane by mi sotva asi vyprávěl příběhy z mého dětství nebo mi ukazoval fotky mojí rodiny, aby mě přivedl zpátky.
Dani se zaculila. "Bylo by jednoduší ti to ukázat." Pohla se ke mně tak rychle, že mi na chvilku zmizela z očí.
Pak jsem byla pryč i já nebo spíš chodba, ve které jsme stály, byla pryč a já nerozeznala nic kromě rozmazaných šmouh a hluku. Cítila jsem Daniny ruce na svých ramenou. Někam se mnou svištěla extrémní rychlostí.
Vrazila jsem loktem do něčeho, co zachrochtalo. "Au!" vykřikla jsem.
Dani se zahihňala. "Nejlepší bude, když si budeš držet lokty u těla."
"Dívej se na cestu, prcku!" zaječel někdo.
"Ups, pardon," řekla Dani.
"Něco mi vrazilo do boku. "Au," řekla jsem znovu. Slyšela jsem někoho zaklít, ale ten zvuk rychle vyšuměl.
"Už jsme skoro tam, Mac."
Když jsme zastavily, zamračila jsem se na ni a mnula si loket. Vůbec jsem se nedivila, že je pořád samá modřina. "Příště se projdeme, jo?"
"Děláš si srandu? Je to ta nejlepší věc na světě! Většinou nejsem tak neohrabaná, ale teď je víc lidí venku po chodbách, protože jsi tu ty a všechny o tom chtějí mluvit. Znám tyhle chodby zpaměti. Mohla bych po nich lítat poslepu, ale ty zatracený mrchy se mi motají do cesty."
"Možná bys je mohla přemluvit, aby na rozích dávaly signál, že zahýbají," řekla jsem suše. "Však víš, jako když jedeš na kole."
Celá se rozzářila. "Myslíš, že by do toho šly?"
Odfrkla jsem si. "Pochybuju. Nemají nás zrovna v oblibě." Rozhlédla jsem se kolem. Byly jsme v obrovském pokoji plném stolečků ve tvaru U a tuctů židlí. "Proč jsi mě sem přivedla a co je-"
Odmlčela jsem se a zírala na obrovské mapy pokrývající zdi. Po chvíli jsem se pomalu otočila.
"Říkáme tomu válečná místnost, Mac. Tady si všechno zaznamenáváme."
Celá místnost byla pokrytá mapami visícími od stropu k podlaze. Všude byly poznámky na nalepovacích papírcích a zvětšené výstřižky přilepené k dalším poznámkám. Některá města měla na sobě logo Vidoucích, s. r. o., obrázek pokrouceného trojlístku s přísahou 'vidět, sloužit, chránit'.
"Kde je legenda?" Co všechny tyhle symboly a poznámky znamenaly?
Dani podívala směrem, kterým jsem se dívala. "Trojlístky ukazují hlavní štáby cizineckých poboček Post Hastu. Ro nám nedovolí, abychom to sepsaly. Tenhle pokoj je šíleně zabezpečený."
"To máme tolik poboček vidoucích?" Dívala jsem se na to nevěřícně. Po světě nás bylo víc, než jsem předpokládala. Vidoucí, s. r. o. bylo světové už hodně dlouho. I naše válka se stala světovou, zatímco jsem byla mimo. Bojovníci tmy po osvobození nezůstali na jednom místě. Rozprostřeli se po celé planetě a podle toho, co jsem viděla na mapách, určité kasty preferovaly určitá místa. Všude byly kresby a poznámky. Trvalo by mi dny si tohle všechno zapamatovat. Pomalu jsem se procházela po pokoji.
"Co je tohle?" ukázala jsem na dvě velké oblasti blízko u sebe, které byly označené velkým hnědým přeškrtnutým X.
"Wetlands. To je kasta Bojovníků tmy, kteří si libují v bažinách a sejmou tě stejně rychle jako Stíny. Vůbec se k nim nepřibližujeme."
"A tohle?" Čtverce označené tlustou černou čarou.
Dani se ošila. "Někteří z nich se zaměřujou na děti, na ty hodně malé. Chvilku si je nechají, než je... než s nimi dělají různé věci. Snažíme se zjistit, kde je drží a dostat je pryč."
Ostře jsem se nadechla a pokračovala v chůzi. Zastavila jsem se až když jsem došla ke sloupci různých dat, které vedle sebe měly řady čísel. Všechna čísla byla přeškrtaná až na to poslední.
Nejnovější datum bylo 1. ledna.
Číslo vedle bylo pár miliard, o hodně méně než těch sedm miliard, které tam měly být napsány. Ukázala jsem na to prstem a ani jsem se nesnažila předstírat, že se netřesu. "Říká tohle datum a číslo to, co si myslím, že říká? Jen tolik nás na planetě zbylo?"
"Podle našich odhadů," řekla Dani. "Světová populace byla zredukována zhruba o třetinu." Byla to jedna z úplných, srozumitelných vět, které jsem ji kdy slyšela říct. Rychle jsem se na ní podívala a na chvíli viděla úplně jinou Dani - chytrou, inteligentní třináctiletou holku opuštěnou všemi, které kdy milovala a kterým věřila ve světě, který se zhroutil. Rychle to zamaskovala bezvýznamným úsměvem, že jsem přemýšlela, jestli jsem to opravdu viděla.
"To je hustý, kámo, že jo?" Její zelené oči zazářily.
"Ještě jednou mi řekneš kámo a do smrti ti neřeknu jinak než Danielle." Otočila jsem se zpátky k mapám. Dneska v noci určitě neusnu. Třetina světové populace byla mrtvá.
"Jak dlouho jsem byla... mimo. Kolikátého je?"
"Sedmého ledna. A promiň, uteklo mi to."
"Co má tohle společného s V'lanem?" Mluv, řekla jsem sama sobě, ať se z toho nesesypeš. Ztratili jsme třetinu populace! Víc než dvě miliardy lidí byli po smrti. Umírali, zatímco já byla bezduché zvíře. Drtil mě pocit viny. Sledovala jsem mapy v pokoji, hledala Georgiu a bylo mi zle. Georgia přes sebe měla dvě černé šmouhy, jednu nad Savannah a druhou nad Atlantou, obě města byla jen kousek od Ashfordu, mého rodného města. Většina skvrn byla přes velká města.
"Co jsou tyhle tmavé skvrny?" zeptala jsem se slabým hlasem a bála se odpovědi.
"Temné zóny." Na tváři se mi musely zračit mé pocity, protože váhavě dodala: "V'lane zkontroloval tvoje rodiče. Říkal, že jsou v pořádku."
"Teď někdy?"
Přikývla. "Dává na ně pozor. Říká, že dělá, co může."
Zhluboka jsem se nadechla, poprvé od doby, co jsem se podívala na ty mapy.
"Jak se Stíny mohly rozšířit tak rychle?" dožadovala jsem se odpovědi. "Jak se dostaly do zámoří? To nejde elektřina nikde ve světě?"
"V'lane říká, že jim nejdřív pomáhali Bojovníci tmy, než zjistili, že žerou všechno kolem sebe moc rychle. Teď říká, že spolu navzájem bojují o území. Někteří se dokonce snaží nahodit elektřinu, aby udrželi Stíny pryč."
Vzpomněla jsem si na tu bitvu v oblacích, kterou jsem viděla a přemýšlela, o co bojovali.
"Jednou když jsem tě šla do Dublinu hledat, viděla jsem lidi jít s Nosorožcema do zavřeného baru. Nesledovala jsem je, protože mě to šíleně vyděsilo. Byly to holky, Mac. Nevím, jestli to byly Pri-yy, ale nevypadaly tak. Vypadalo to, že šly z vlastní vůle." Její plápolavý pohled pohasl. "Mac, myslím, že pro některé holky to jsou takoví novodobí upíři."
"V'lane tohle všechno ví? Dělají s tím Bojovníci světla něco?" Byla jsem zděšená. Znala jsem svojí generaci. Měli jsem moře příležitostí na spokojený život na dosah s pár překážkami a spousta mých přátel neměla tátu, který by jim řekl: Nepleť si intenzitu prožitku s kvalitními city, zlatíčko, jako když jsem se zapletla s třídním lamačem srdcí Tommym Ralstonem. Čím víc flirtoval s mými kamarádkami, tím víc jsem se snažila si ho udržet. Bylo to jako bych na něm byla závislá, protože mi všechno připadalo strašně intenzivní, i když mě to zraňovalo. Bolest není láska, Mac. Díky lásce se máš cítit dobře. Stýskalo se mi po tátovi. Potřebovala jsem svoje rodiče vidět. Vidět je na vlastní oči, abych sama viděla, že jsou v pořádku.
"V'lane říká, že se snaží zastavit ty nejhorší z Bojovníků tmy," řekla Dani, "ale nemůžou se navzájem zabít, protože nemůžou umřít a to my máme meč a kopí. V'lane říká, že je Bojovníci světla chtějí zpátky, ale zatím se nám je nikdo nepokusil vzít. Taky říká, že je to jen otázka času."
Chaos. Byl to naprostý chaos. Bojovníci tmy volní, bojující proti světlým, bojující proti sobě navzájem, získávali lidské fanynky jako Mallucého banda ctitelů. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se Mallucého kult přeorientoval na poslední, největší, exotické nebezpečí ve městě.
Třetina světové populace pryč!
Vše jen proto, že se nám o Halloweenu nepovedlo udržet zeď. Protože jsem selhala. Zavřela jsem oči a promnula si je, jako bych tím snad mohla vytlačit tu hroznou realitu světa, ve které vymizela třetina populace.
"Nejdřív jsme vůbec netušily, co se kde děje. Žádné telefony ani textovky. Žádné emaily. Žádný internet. Žádná televize ani rádio. Je to jako žít v době kamenné. No, možná né tak špatné," uznala s úsměvem, "ale dokážeš si to představit. Pak se V'lane nabídl, že pomůže. Říkal, že se může přenášet z místa na místo, shromažďovat informace, zjistit, co se děje, předávat vzkazy, brát Ro z místa na místo. Potom co jí zmrazil, mu ani trochu nevěřila. Ne že by mu někdy věřila. Ale byla to nabídka, kterou nemohla odmítnout."
"A co Sinsar Dubh? Chápu to správně, že ji ještě nikdo nedostal?"
Zavrtěla hlavou.
"Viděl ji někdo poslední dobou?"
Zase zavrtěla hlavou. "Myslím, že to je ten pravý důvod, proč ti Ro dovolila zůstat a dovolila by, i kdyby to hlasování nedopadlo. Jen by tě buzerovala trochu víc. Ona a V'lane si vyměňují informace, neustále si něco říkají. Řekla mu, co jsem viděla na ulici ten den, co jsem tě zachránila-"
"Zajímalo mě, jak se o tom V'lane dozvěděl." Klidně jsem mohla shledat to, že o princech Bojovníků tmy věděl, jako inkriminující důkaz, až na to, že V'lane i Barrons vždycky měli všechny interní informace. Už mě to vůbec nepřekvapovalo.
"-výměnou za to, že jí řekl, co jsi zjistila o tom, jak se Kniha pohybuje. Že jsi ji sledovala podle těch nejhorších zločinů. Ale teď je všude tolik násilí a žádné noviny ani televize, že nemožné tu zatracenou věc najít."
Zamyslela jsem se nad tím a usmála. "Až na to, že já můžu." Teď jsem byla ještě důležitější.
Dani se na mě zaculila zpátky. "Jo. Došlo mi, že my dvě jsme ty nejlepší zbraně, jaké má."
"Ale pořád ti nechce dát meč, že ne, Dani? Dává ti ho jen když se jí zachce."
Dani přeběhl přes tvář výraz nevole a přikývla.
Bylo načase se do toho trochu vmísit a Dani by měla být první v řadě. "Nepřipadá ti to nahlavu, že dvě nejmocnější vidoucí v tomhle opatství nejsou neustále ozbrojené? Nemyslíš, že se svojí super silou a super rychlostí si zasloužíš nosit ten meč? Vsadím se, že i tvůj sluch je zostřený, je to tak? Proto jsi mě dneska slyšela, když nikdo jiný ne, že?"
Přikývla.
"Jsi skvělá, Dani. Jsi, ruku na srdce, ten nejdůležitější článek, jaký Rowena má. A podívej se na mě - nejen že umím vystopovat tu Knihu, ale taky dokážu ty parchanty zmrazit. Zmrazit, zneškodnit je a pak je můžeme zabít. Pamatuješ si, jak jsme společně bojovaly?" Bylo to povznášející. Chtěla jsem to zkusit znovu. Chtěla jsem takhle bojovat každou noc, dokud ta noc nebude zase naše. Chtěla jsem být venku, číhat, lovit je tak, jako oni loví nás. Už jsem se nehodlala dál bát. Teď bylo načase, aby se oni báli mě.
Přimhouřila oči, rozevřela rty a vtáhla ostře vzduch a znovu přikývla. Ruka, kterou obvykle držela meč, se zavírala a rozevírala, stejně jako moje, když jsem v ní nedržela kopí a zrovna jsem myslela na Danany. Zajímalo mě, jestli i já mám občas na tváři ten ne tak úplně lidský pohled.
Nepotřebovala jsem vyhlédnout z okna, abych viděla, že padá noc. Cítila jsem stmívání v kostech, stejně jako kterýkoli upír. Bylo jedno, jak dobře bylo opatství chráněné, protože bez svého kopí jsem si připadala, jakoby mi něco chybělo: to nejdůležitější. Možná jsem byla imunní vůči osobnímu kouzlu Dananů - i když jsem odmítala tomu úplně věřit, dokud si to neověřím na někom jiném než na V'laneovi - ale stejně mě mohli dostat, kdyby se mnou bojovali. A kdyby ze mě tentokrát nedokázali udělat Pri-yu, mučili by mě tak dlouho, dokud by nedostali to, co chtěli. Vůči mučení jsem imunní nebyla. Bála jsem se bolesti. Hodně. Potřebovala jsem svoje kopí. Hned.
"Dani, ty a já jsme se pro tyhle zbraně narodily. Nikdo je neumí používat tak jako my! Nikdo není tak silný, ani nemá tolik schopností. Kvůli tomu, že si Rowena nechává ten meč a kopí, jsme zranitelné všechny. Jak si dovoluje sedět ve své pracovně s jedinými zbraněmi, které dokáží Danany zabít a nechat celé opatství nechráněné? Je moc stará na to, aby je použila! Jestli se nějaký Danan dostane přes všechna ochranná kouzla, bude v boji úplně marná. Seděly bychom na zadku a nemohly nic dělat. Ví, že Bojovníci světla chtějí ty relikvie zpátky. Že je to jen otázka času. Neměly by ty zbraně být v rukou vidoucích, které jsou nejvíc schopné všechny ochránit? A nejsme to my?"
"Tak co navrhuješ? Promluvíme s ní spolu? Spolčíme se na ni? Řekneme jí, že nám ty zbraně má dát?" Dani vypadal, že ji ten nápad nadchnul.
Odfrkla jsem si. "Promluvit? To těžko. Rowena potřebuje budíček. Nepracujeme pro ni. Nezodpovídáme se jí. Pracujeme s ní. Dobrovolně. Nebo vůbec."
Strach se v její nedospělé tváři mísil s divokým pohledem. "Víš, že když to uděláme, tak už to nebudeme moct vzít zpátky?" řekla bez dechu.
"Kdo říká, že to budeme chtít vzít zpátky?" řekla jsem klidně. "Chci se dívat dopředu. A když se budeš pořád ohlížet přes rameno a bát se každého kroku, tak se dívat dopředu nemůžeš. Váhavost zabíjí."
"Váhavost zabíjí," zopakovala Dani moje slova jako bojový výkřik a protnula vzduch pěstí. "Jdeme do toho, Mac."
2 comments:
Děkuji za překlad další super kapitoly
Ďakujem. Denisa
Okomentovat