Top Ten Tuesday - Knihy, kterých se bojím

úterý 19. června 2018
Tak jsem se konečně s touhle úterní meme trefila do toho správného dne. Do třetice všeho dobrého. Máme tu seznam deseti knížek na téma:

10 knih, kterých se bojím

Nejde o tituly hovorového žánru, spíše o ty, které si třeba i přečíst chci, ale mám z nich trochu strach. Tak se na to podíváme.





Mým největším problém, co se týče třetího dílu Odkazu dračích jezdců, je ten, že první a druhý díl jsem četla na základní škole. Takže už je to minimálně dvanáct let, a i když si zhruba pamatuji, o čem ten příběh byl, tak si nejsem úplně jistá, že bych zvládla tohle pokračování bez toho, abych předcházející knihy znovu přečetla. A do toho se mi z nějakého důvodu vůbec nechce. Na svou obranu - pokoušela jsem se Brisingra rozečíst, ale po dvaceti stránkách, kdy jsem se hodně nudila, jsem knihu odložila. Takže se do ní určitě trochu bojím znovu pustit.

První kniha byla bezesporu skvělá a já ihned sáhla po Vážce v jantaru. Jenže ejhle po prvních dvou kapitolách mě trochu děsil ten obrovský skok v ději, a tak jsem knihu odložila a už se k ní nevrátila.

Strašně mě láká představa, že si tuhle knížku přečtu. Moc se mi líbí její premisa. Ale přece jen to není můj šálek kávy, a proto mám trochu strach, že se budu nudit. Přitom taková klasika!

Všichni tuhle knihu hlasitě opěvují. I já ji mám na svém seznamu. Ale když čtu anotaci, tak to ve mě nebudí zrovna velkou důvěru, a tak se trochu bojím vůbec se do ní pouštět.

Ten seriál miluju, ale čím častěji narážím na komentáře srovnávající knihu s filmem, tím míň se mi do ní chce. 

Klasika anglického realismu. I z toho důvodu do ní bojím pustit.

Husitskou epopej jsem si strašně přála a už ji mám i doma. Jen ten rozsah mě neskutečně děsí.

No když už mluvíme o rozsahu... a realismu...

Přiznám se bez mučení, nikdy jsem ji nečetla a nikdy jsem ani neviděla film. Tak nějak mi přijde, že bych se s tím jako učitelka měla seznámit, ale vždycky, když už ji chci vzít do ruky, mě zastaví nějaká kosmická síla, která říká, ať to nedělám. Pravděpodobně jen můj vlastní mozek, který si chce zachovat alespoň kousek příčetnosti.

Nemám modernismus ráda. V žádné podobě. A představa, že čtu osmi set stránkovou knihu, jejíž děj se odehrává v jednom dni... Ne děkuji, opravdu nemusím mít vše.


0 comments: