Karen Marie Moning: Burned (Fever 7) - 28. kapitola

 

MAC

Když dojdeme k Ryodanově kanceláři, Barrons řekne, že má ještě něco na práci a já jsem najednou rozpolcená z toho, za kým se vydat, ale nakonec se rozhodnu zůstat s Ryodanem. I když by mě moc zajímalo, jaké věci na práci Barrons má, když je zrovna sám (a hodlám to velmi brzy zjistit), ale zároveň umírám touhou znát intimní podrobnosti ze života muže, který vede Chestera, a jak začínám zjišťovat, je mnohem složitější osobností, než jsem si myslela. 

    Snažil se neublížit Jo. Chtěl to s ní skončit už před měsíci, ale čekal, až ho odkopne sama, aniž by o tom někomu řekl. Tohle udělat je dost těžké v jakémkoli vztahu. Nějak si nedokážu spojit toho nemilosrdného, vypočítavého muže, kterého znám s tím, který se hodně snažil, aby neublížil jedné lidské ženě.

    Když vejde do své kanceláře, následuju ho a dojde, že jsem tu uvězněná do chvíle, než se sám rozhodne odejít. Když vytáhne svůj mobil, který by neměl fungovat a zadá číslo, tak doufám, že si sem nezve nějakou ženskou, aby se zbavil toho obrázku Jo a Lora, protože se fakt nechci dívat na to, jak Ryodan s někým spí.

    No dobře, možná bych nebyla úplně proti, kdybych ho neznala a nemusela se s ním neustále vídat, ale stejně. Nejsem zvědavá na to dívat se, jak mají ostatní sex. Protože mezi mojí neviditelností a naštváním na svého přítele teď žádný v nejbližší době mít nebudu.

    "Fade, dojdi k Lorovi do pokoje a rozvaž Jo." Na chvíli je zticha. "Proč je tam Jo uvázaná není kurva tvoje starost. Prostě to udělej. A je mi jedno, co ti ta ženská řekne nebo udělá, je mi jedno, jestli jí vezme tornádo a ona přistane přímo na tobě, ale neojedeš ji." Další chvíle ticha. "Ano, je nahá. Ne, není to v pořádku. Jdi do hajzlu, Fade. Zapomeň na to. Vezmi si dolů nějakou servírku. Zůstaneš venku a ta servírka ji tam dojde a odváže ji. A pak Jo řekni, že má padáka." Ticho. "Je mi jedno, co si ta servírka bude myslet. Vyhoď ji taky."

    Ukončí hovor, vrazí si telefon do kapsy, sedne si na koženou židli za stolem, zvedne ten temný nůž a znovu si s ním začne hrát. Fakt bych chtěla vědět, co s tím nožem má.

    Když se dveře otevřou, tak uvažuju, jestli nemám odejít, dokud můžu.

    Zatímco stojím a zvažuju svoje možnosti, Temný, kterému Dani říkala Papa Roach, vpadne dovnitř a já se otřesu odporem. Naprosto chápu tu přezdívku. Papa Roach je složený z tisíců kousků připomínajících ploštice, které přes sebe navzájem lezou a tvoří jednu osobu. Jsou to ti samí brouci, kterým servírky dovolují dostat se jim pod kůži a živit se na jejich tuku. Papa Roach je fialovohnědý, asi čtyři stopy vysoký se silnýma nohama, půltuctem paží a hlavou o velikosti vlašského ořechu. Třese se jako želatina a jeho jednotlivé části se neustále přesouvají. Má pusu připomínající zobák s tenkými rty a kulaté oči bez víček. Když vejde do místnosti, pár ploštic odpadne a rozuteče se. Přitisknu se na zeď, protože mě ty malé potvory děsí a nechci, aby se po mně začaly šplhat. Myslím, že jsou dost malé na to, aby se zneviditelnily, když se mě dotknou, což by mohl být problém, kdyby to někdo zahlédl.

    Ryodan vyštěkne: "Drž si ty sráče u sebe, když jsi u mě v kanceláři."

    Brouci se vrátí zpátky k Papu Roachovi, vylezou mu noze a usadí se mu na kolení.

    Radši ani nevydechnu úlevou.

    Když Papa Roach promluví, znovu se otřesu. Jeho hlas zní přesně, jak bych čekala: suše, zlovolně a broukovitě. "Ta, které říkáš Jada, opustila opatství. Ztratila se nám pár bloků odsud."

    "Kasteo."

    "Neřekl jediné slovo. Ta žena, co je u něj na něj začala mluvit před nedávnem."

    Zajímalo by mě, jaká žena.

    "Ta černá díra v kostele."

    "Je nepatrně větší."    

    "Temní princové."

    "Plánují, jak té ženě vzít kopí a zabít R'jana."

    Moje ruka instinktivně vyletí k mému kopí. Tentokrát mě nepřepadnou obrázky smrti a ničení. My Kniha je zvláštně zticha.

    "Jejich pevnost."

    "Zůstává nezměněna. Od vašeho setkání polevili v ostražitosti. Věří, že si o nich myslíš, že jsou krotcí. Myslí si, že jsou před tebou o krok dál. Myslí si, že jsi se přecenil."

    Čekám, že Ryodan bude chtít vědět víc, ale jen řekne. "Kde je R'jan."

    "Před třemi dny se přestěhoval do McCabeho starého domu a obrňuje ho. Vypadá to, že tam plánuje zůstat."

    "Přines mi přesné detaily jeho obrany. Za hodinu. Sean O'Bannion."

    "Včera mluvil v Temple Baru. Nabízel práci těm, co jsou ochotní přestavět hospody a krámy, za plat a řekl, že výměnou za zboží bude přijímat jen peníze.

    "Temné princezny."

    "Zatím jsme viděli jen jednu. Nedávno se setkala s Jadou. Dohodli se, že si vymění protislužbu."

    "Jakou."

    "Jada se nabídla, že zabije Temné prince, pokud ji řeknou, kde se nachází Karmínová ježibaba. Princezny to zvažují."

    "Vyřiď té princezně vzkaz. Tu protislužbu si vymění se mnou, ne s Jadou, bohatě se jí odměním. Skotové."

    Já myslela, že se jí bojí! Proč jinak by mě nutil, abych tu zůstala, když je ochotný se s ní beze mě sektat?

    "R'jan jim poskytl tři Světlé schopné měnit svou podobu, aby jim pomohli v hledání, výměnou za ochranu před různými nepřáteli. Zdá se, že jejich znalosti se mu hodí."

    Poslouchám s otevřenou pusou. Ryodanova síť špehů stojí přímo přede mnou a tvoří ji tisíce a tisíce brouků, kteří dokáží myslet. Má napíchnuté celé město. Papa Roach posílá svoje ploštice pode dveřmi a dírami ve zdech, aby odposlouchali vše, co se v Dublinu děje. Už se nedivím, že Ryodan pořád všechno ví!

    "Temný král."

    "Vypadá to, že není v Dublinu."

    Tak v tom se mýlí. 

    "Mac."

    "Jako kdyby se do země propadla."

    Ušklíbnu se.

    "Dancer."

    "Občas se mu podaří schovat se před námi. Nejsem si jistý jak. Spoustu času tráví v laboratořích univerzity a experimentuje. Poslední dobou ho zaujala jedna ženská hudebnice."

    "Jak."

    "Neviděli jsme je spolu spát."

    "Ta jeskyně pod opatstvím."

    "Už se do ní nedostaneme. Dveře byly zavřeny a nezůstala v nich jediná škvírka."

    Okay, cože? Několikrát jsme se snažili ty dveře zavřít. Kdo je zavřel, kdy a jak se jim to povedlo?

    "Posledně jsi zapomněl zmínit pár velmi důležitých detailů. Pokud se okolí opatství nebo sídlo princů jakkoli změní, i kdyby to byl jen nepatrný detail, tak mi to dáš okamžitě vědět."

    "Rozumím."

    Papa Roach čeká a když nepřichází žádná další otázka, řekne: "Naše služba už je téměř u konce. Pokud si budeš přát obnovit naši smlouvu, bude tě to stát víc. Nyní je po našich službách mnohem větší poptávka."

    "Poprvé za tisíciletí můžeš kráčet mezi lidmi ve své původní formě, jen proto, že Danané byli odhaleni a lidé si myslí, že jsi jeden z nich. Naštvi mě a já vyženu Danany z tohohle světa a pošlu tě zpátky do děr v zákopech, kde ses do teď plazil v zákopech po tlejících mrtvolách. Obnovíš naši smlouvu za stejných podmínek. Vždycky jsem se postaral o tvoje potřeby."

    Překvapeně mrknu. Papa Roach není Danan? A co tedy je? Ten svět, který Ryodan řídí, je opravdu obrovský a komplikovaný.

    A pak mě napadne horší myšlenka: byly všechny ploštice v historii světa špehové? Nebo jen některé a proto je občas najdete ve vaně a je těžké je zabít, ať na ně nastříkáte hromadu laku na vlasy nebo se je snažíte zašlápnout.

    Papa Roach vydá suchý, skřípavý, neskutečně děsivý zvuk.

    "Naše potřeby se zvýšily."

    "Můžeš si užívat svoje parazitické choutky s lidmi, se kterými jsi předtím nemohl."

    "Přejeme si, aby bylo požadováno, že všichni lidé budou naším hostitelem."

    Otřesu se.

    Ryodan zvedne ten černý nůž a začne si s ním hrát. "To probereme při dalším obnovení tvé smlouvy."

    Papa Roach se zadívá na tu černou čepel, jeho zobák se otevře a odhalí tak malé ostré zuby.

    Najednou mi asi dojde, k čemu ten nůž slouží. Dokáže ho zabít.

    "Jak si přeješ."

    Když Papa Roach odejde, vstoupí do místnosti Lor.

    Oblečený.

    Rozhodnu se zůstat o něco déle a odejít s Lorem. Kdo ví, co se ještě dozvím?

    "Sedni si," vyštěkne Ryodan.

    Lor si sedne za stůl, odhrne si blonďaté vlasy z tváře a tváří se ostražitě. Nedivím se mu. Ryodan jen neskutečně nepředvídatelný. Je známý tím, že si dává na čas, sbírá informace, prostuduje je a když se rozhodne, mávne soudcovským kladívkem a všichni, kdo ho naštvali, urazili nebo se jen špatně nadechli umřou.

    "Co se děje s Dani?" zeptá se Lor.

    Ryodan položí nůž na stůl. "Pamatuješ si, jak nám tenkrát Fade řekl, že našel dítě, co se dokáže pohybovat jako my a lítá po ulicích a předstírá, že je superhrdinka."

    Lor se zasměje. "No jasně že jo. Všichni jsme se navzájem obviňovali, že jsem porušili dohodu a stvořili ji. Hubená rusovláska, co má víc kuráže než já. Pozoroval bych jí, i kdybych nebyl na řadě, jen abych viděl, co dalšího vyvede. Ta holka je lepší než Netflix."

    "Moc jsem se nad ní nepozastavoval, dokud jsem nenašel kouzly chráněný dům, kde Rowena dělala svoji špinavou práci. Ta bába měla v deníkách věci, které by si Hitler náramně užil. Knihu po knize plnou poznámek o experimentech, které prováděla. Dani nebyla její jediný neochotný objekt. Zaznamenala si všechny detaily. Drogy, černou magii, manipulaci, vydírání, jak uvězňovala v kleci, odlidšťovala, jak z dítěte udělala zvíře, hlídacího psa, poslíčka i nájemného vraha. Donutila jí být vděčnou za každý náznak laskavosti. Naprosto kontrolovala její matku, dokud-" Ryodan se odmlčí a na tváři mu cuká sval.

    Lor zavrčí. "Dokud co?"

    "Na tom nezáleží. Důležité je, že byla v Danině v životě déle, než si pamatuje. Sepsala o tom tucty plných svazků. Když jsem je dočetl, tak jsem se vydal na lov."

    Ryodan - anděl pomsty? Tak to zírám.

    "Co se stalo? Mac tu bábu zabila."

    Teď když to slyším, tak je mi líto, že jsem ji nezabila dřív. A že jsem to o něco neprodloužila.

    "Ne Rowenu," řekne Ryodan. "Šel jsem lovit Dani. Chtěl jsem ji zabít. Nejdřív."

    K čertu. Tohle je ten chlap, se kterým se neustále hádám.

    "To je dost síla, šéfe. Je to pěkně zvrácený."

    Srdnatě přikyvuju a zamračím se.

    "Šel jsi po Dani místo po Ro? Vždyť ty nezabíjíš oběti. Ale pachatele."

    "Myslel jsem, že její život je stejný, jako život jiného dítěte. Dospělí dokáží přečkat věci, které děti nedokáží. Po staletí jsem se staral o Barronsova syna, zatímco hledal způsob, jak ukončit jeho utrpení. Celou věčnost jsem sdílel jejich bolest. Nedokázal jsem pomoc svému synovci, ale mohl jsem ušetřit tuhle dívku od příšerné existence."

    Jsem v šoku a mám pusu dokořán. Synovec? Zatracený synovec? To myslí vážně? Ryodan a Barrons jsou bratři? Upřeně si prohlížím jeho tvář a hledám podobu. Takže, když mu Ryodan předtím řekl "bratře", tak to myslel doslova. Já jen myslela, že je to jen slovní obrat. Bratři ve zbrani nebo tak něco. Přimhouřím oči a zamračím se. To znamená, že Ryodan je skoro moje... rodina nebo tak něco. Fuj. A druhý šok je mnohem hmatatelnější: opravdu na tom přirovnání k anděli pomsty něco bylo. Milost od Ryodana. Kdo by si to byl pomyslel.

    "Proč mi to kurva říkáš? A proč teď? Myslel jsem, že mi budeš nadávat kvůli Jo a ne mluvit o věcech, kterých nikdy nemluvíš."

    Zajímalo by mě to samé. Ale Ryodan nikdy nevysvětluje svoje činy.

    "Říkám ti to proto, že tě má z nějakého nepochopitelného důvodu Dani ráda. To znamená, že můžeš být užitečný, až se jí budeme snažit dostat zpátky. Čím víc budeš vědět, tím víc budeš moct pomoc."

    "Dostat zpátky odkud?" chce vědět Lor. "Co jí ta mrcha udělala? Kde jsou ty deníky? Chci je vidět."

    "Nebyla to jen Rowena. A doporučuju ti, abys to nechal být."

    "A já ti doporučuju, abys šel do prdele."

    "Kdysi jsi mě nazýval králem. Teď lžeš, ojíždíš mojí bývalou a posíláš mě do prdele. Opatrně, Lore. Možná ses změnil, ale já ne."

    "Mluvíš tu o mým oblíbeným člověku. Chci jména. Detaily. Vyrvu jim srdce z těla. Stáhnu je z kůže."

    "Už jsem se o ně postaral."

    Ruce mám zatnuté v pěst a nehty zarývám do dlaní. Donutím se je rozevřít, abych nekrvácela na podlahu. Ještě někdo jiný týral Dani? Kdo? Taky je chci zabít.

    "A přesto jsi nechal tu starou mrchu žít potom, co jsi to zjistil. Co to má kurva znamenat?"

    Něco nelidského zachrastí Ryodanovi v hrudi. "Když Barrons dostal Sinsar Dubh, plánoval jsem Rowenu uvěznit v temné, pekelné díře. Držet ji naživu, protože kdyby si Dani jednoho dne vzpomněla, tak by ji mohla zabít. Některé zločiny jsou osobní, krvavá pomsta patří jen tomu, kdo trpěl. Byl to ten jediný dar, který jsem jí mohl dát."

    "Dani si to nepamatuje? Jak je to možný?"

    "Rozdvojila se. Nejsem si jistý, jestli to byl cíl té mrchy, nebo jestli se to stalo ještě někdy předtím, než vkročila na tu scénu a jen tím otevřela dveře ještě víc dokořán. Když jsem přivázal Dani ve sklepení, nebylo to proto, že zabila Temné v mém klubu. Snažil jsem se zjistit, co si pamatuje z Roweniných experimentů. Začínal jsem si myslet, že moc toho neví. Projít jí mysl bylo časově náročné a složité. Ta holka má v hlavě víc zamčených dveří, než přísně střežené vězení. Dani si něco pamatuje, ale vypadá to, že ty nejhorší vzpomínky jsou v její druhé osobnosti, nebo je nikdy úplně nevstřebala. Bylo těžké ji přečíst, i když byla v bezvědomí. Jsou věci, na které si možná nikdy nevzpomene. Pokud budeme mít štěstí. Naše malá superhrdinka si s sebou nosí vlastní kryptonit, přímo ve své hlavě."

    "To si ze mě děláš srandu. Moje malá holčička má rozdvojenou osobnost?"

    "Už tak malá není. A teď si říká Jada. Je si vědomá Dani. Jada je vypočítavá a má jasné cíle. Dani má naděje a sny. Dani o Jadě neví. Přemýšlí o ní jako o "Jiné", ale neuvědomuje si, že je to plnohodnotná osobnost."

    Lor potřese hlavou. "Jak mi to kurva uniklo?"

    Jak to uniklo mně? Přimhouřím oči, přehrávám si vzpomínky a hledám jakoukoliv stopu.

    "Je těžké je od sebe oddělit. Jsou skoro identické, ale jedna má city a druhá ne. Jedna hoří životem a druhá je chladná jako led. Jedna przní angličtinu. Druhá mluví jako slovník. Nemá ani kousek citu, ani zlomek lidskosti. Jejich držení těla je trochu jiné. Pozoroval jsem u ní změnu čtyřikrát. Popáté se stáhla, naposledy před klubem, když se snažila přijít na to, po čem jde Král jinovatky. Jakoby jen nahlédla a pak se rychle stáhla zpátky. Pokaždé, když se změnila, tak byla nezastavitelná. Ta druhá má dvakrát tolik jejího talentu a schopností. Takže jsi si toho nikdy nevšiml."

    Lor si promne čelist. "Ne. Přikázal jsi nám, ať se držíme zpátky a z dohledu. Mysleli jsme si, že je prostě jen tak dobrá. Většinou naprosto chladnokrevná, ale takový to moje zlatíčko prostě je. Nemoh jsem na ní bejt pyšnější." Zazubí se, ale úsměv mu rychle zmizí z tváře. "Říkal jsi, že jsi jí šel zabít. Proč jsi to neudělal?"

    "Vzpomínky, které Dani má, jsou dost na to, aby nenáviděla celý svět. Aby si zatvrdila srdce. Nevěřila nikomu a ničemu."

    "To zní jako někdo, koho znám."

    "Já mám city."

    "V rozkroku možná."

    "I v rukou a jazyku."

    "Tak proč jsi ji nezabil?"

    "Našel jsem jí stát před Temple Barem dívat se na mimy. Oči jí zářily, stála na špičkách prstů vzadu v davu, jednu ruku měla v kapse a druhou si cpala do pusy hamburger. Houpala se z nohy na nohu a snažila se spálit přebytečnou energii, tak jak to dělá. Ve vlasech měla vnitřnosti Temných, které nedávno zabila. Nikdy neměla kamarády, nikdy nechodila do školy, neslavila Vánoce, nikdy neslavila vůbec nic."

    Zamrkám. Ryodan mluví o lidských zážitcích jako by jim rozuměl? Jako by nad tím vůbec někdy přemýšlel?

"Byla sama. Žila na ulici. Špinavá. Roztrhané džíny. Dva monokly a všude modřiny. Nikdo na světě se nezajímal, jestli je naživu, jen jak ji využít. A ona to věděla."

    "Proto jsi ji nezabil? Protože byla mladá a špinavá, pomlácená a nikdo ji nechtěl? Svět je plnej takovejch dětí."

    "Bylo to to, co udělala potom."

    Co mohlo Ryodanovi změnit názor? Tohle byl muž ze železa, který utvářel vlastní pravidla a pak je bez milosti vynucoval.

    "Co?"

    Jeho výraz se změní, pohledem je u té vzpomínky a slabě se usměje. Dojde mi, že ho vlastně možná vůbec neznám. Možná ho nezná nikdo.

    "Zaklonila hlavu a zasmála se. Ta malá holka se zasmála a oči jí přitom zářily. Jako by na světě nemohlo být větší dobrodružství. Jako by byl život tou nejradostnější fantastickou horskou dráhou, kterou si dokázala představit. K čertu s bolestí. K čertu s utrpením. Uprostřed toho beznadějného, brutálního pekla její krátké existence na téhle Zemi se zasmála," dokončí skoro šeptem.

    To byla Dani. Nic ji nezlomilo. Nikdy. Ani za cenu toho, že se musela rozdvojit, aby se s věcmi vypořádala, i tak se dokázala smát a žít.

    "Nevezmeš takový život," řekne Ryodan tiše. "Uctíš ho. Ujistíš se, že ho ochráníš i před ním samým, pokud to bude nutné, udržíš ho naživu." Zbytek úsměvu mu zmizí z tváře a znovu je jen nečitelnou maskou. Svižně a systematicky řekne: "Byla lehkomyslná, přesvědčená o vlastní nezranitelnosti. Teď už lehkomyslná není a je mnohem mocnější. Momentálně máme dva hlavní cíle: zastavit ty vesmírné anomálie, které by mohly zničit tenhle svět a dostat Dani zpátky. Nemusí to nutně být v tomhle pořadí. Očekávám, že těmto dvěma věcem budeš věnovat naprostou pozornost. Ničemu jinému. Ostatní se zabývají jinými věcmi."

    Ryodan si stoupne, obejde stůl a to je signál, který i já chápu, je čas, aby Lor vstal a odešel. Jsem překvapená, že ho nechá. Lor má spoustu hříchů a Ryodan je ďábel, který si vybírá své dluhy.

    Lor pochopí a vstává. "Jasně, šéfe." Krčí obočí, jakoby hledal slova. Po chvíli dodá:" Jak jsem řekl předtím, Jo jsem nevyhledal sám od sebe."

    "Ale plánuješ se s ní znovu vyspat."

    Lor si promne bradu, povzdechne si, ale neodpoví.

    Ryodan se změní v bestii rychleji, než jsem si myslela, že je možné. V jednu chvíli je muž - v druhou leží jeho oblečení na cáry na podlaze.

    Na jeho místě stojí skoro tří metrová bestie s rohy, černou kůží a žhnoucíma rudýma očima. Pěst vrazí do Lorova hrudního koše a vyrve mu srdce.

    Bestie drží tu zkrvavenou věc - bože, pořád bije! - přimhouří oči a olízne ji, jeho rozeklaný jazyk se kolem toho srdce ladně zkroutí.

    Pak se podívá na Lora, který se cukavě svíjí, z hrudi se mu řine krev, jemně ho poklepe na rameno a přetočí.

    Navzdory obřím tesákům, které zkreslují jeho slova, nemám problém rozumět tomu, co říká.

    "Nikdy. Už. Mi. Kurva. Nelži."

    Lor padne na podlahu mrtvý.

    Bestie upustí jeho srdce, které přistane na zemi s mokrým plesknutím. Pak se otočí, otevře panel dveří a odejde.

    Já jen hloupě zírám, než mi dojde, že moje šance na to odejít bez povšimnutí, je pryč. Jak pospíchám ke dveřím, změní se zpátky v muže stejně rychle jako předtím v bestii.

    V nahého muže.

    Zavřu oči.

    Tedy, spíš je přivřu.