Karen Marie Moning: Iced (Fever 6) - 38. kapitola

Náš odchod z Dublinu je pochmurný.

Není snadné opustit město. Chce to malou armádu na to probojovat se ven.

Než odejdeme nastražíme návnady na severním, jižním, východním a západním okraji města v opuštěných místech, kde už nikdo nežije. Dancer je zapojí a vysílá z centrálního rádia. Udělá to dojem dokonce i na Ryodana a já jsem neskutečně pyšná, že je Dancer můj nejlepší kamarád! Doufám, že se nám tam povede přilákat Krále jinovatky a udržet ho dál od středu Dublinu, který se mění na ledové vězení.

Já se ještě rychle zastavím v taverně Cock a Bull, abych si vyzvedla něco, o čem se zmínil Dancer a co chci strašně moc mít. Je to jediné místo, kde jsem viděla bič, který byl vystavený na zdi vedle obrovských býčích rohů. Nepochybuju, že se mi bude nějak hodit. A jestli ne, tak co? Nedokážu odolat něčemu, co se hýbe rychleji než zvuk. 

Motory náklaďáku zařvou a probourávají cestu Humveem a autobusům, aby se dostaly přes obrovské závěje sněhu a ledu, které jsou jak kámen. Ulice jsou jimi ucpané a pořád dál hustě dopadá na přední skla. Vepředu máme lidi ve sněžných pluzích a náklaďákách, které sypou na silnice sůl. Vůbec netuším, kde všechno to vybavení sehnali. Jak znám Ryodana, tak je měl někde v nějakém skladišti připravené pro všechny případy.

Musím uznat, že to se mi na něm líbí. Jsem zvyklá na to, že jsem jediná, kdo vidí všechny ty obtížnosti, které se na nás řítí a vždycky se snažím připravit na jakoukoli eventualitu, i na tu nejméně pravděpodobnou. Je fajn vědět, že existuje ještě někdo takový.

Má pravdu. Díra se musí ucpat, protože se loď potápí. Ještě pár dní a nejsem si jistá, že bychom mohli odjet. Zamrzli bychom tu. To, co se chystáme udělat, se mi vůbec nelíbí, ale udělat se to musí. Když se žení všichni čerti, tak je někdy potřeba oženit jich ještě víc.

Než bude příliš pozdě.

Až se dostaneme k opatství a řekneme jí, co se chystáme udělat, tak se z toho Kat zhroutí.

***

S nocí se nad naším domovem objeví nafialovělá polární záře. Odstíny fialových plamenů se odráží na napadém sněhu.

Sejdeme se u oken ve společenské místnosti, abychom sledovali ten nachový tanec. S hrůzou si uvědomím, kolik času jsem poslední měsíc trávila ve své ložnici, abych neprozradila to, že mě Cruce navštěvuje. Neviděla jsem, kam se všechny řítíme ze stejného důvodu. Naše opatství ztichlo a osamělo a já si toho nevšimla. Už nikdy si nedovolím zapomenout, že osamělost je první krok k porážce.

Dnes v noci je náš nechtěný návštěvník podezřele tichý. Je to poprvé za mnoho týdnů, kdy mi není v patách na každém kroku. Ví, že jsme rozhněvané a jeho přítomnost by nás popíchla ještě víc. Ani Margery tu není. S touhle vosou v našem úle si promluvím zítra. Buď se spolu nějak dohodneme, nebo bude muset odejít.

Dneska jsme otevřely naše vzácné zásoby kukuřice a opekly je na ohni. Chtěly jsme dnešek oslavit. Společenství, teplo, vůni ve vzduchu, naději a naší znovunalezenou rodinu. Teď, když všechny víme, že se nás Cruce pokusil svést, už nás nerozděluje pocit viny.

Když slyším burácení motorů, které se blíží k opatství, bojím se o bezpečí svých dívek a pošlu je do jídelny, zatímco jdu ke dveřím. Tři, které sloužily v útočišti, v Rowenině vnitřním kruhu, odmítají odejít, a další tři, které vede Tanty Nana. Dodají mi odvahu. Začínám chápat účel vnitřního kruhu.

Nás sedm se zabalí do kabátů, šál a rukavic a vystoupíme ven do sněhu. Levandulá světla nad námi ve mně vyvolávají pocit zasněné atmosféry. Díváme se na náklaďáky, jak si razí cestu k nám a za nimi čtyři Humvee a dva autobusy.

Když Ryodan vystoupí dveřmi u řidiče z jednoho z náklaďáku, tak mi na vteřinku bleskne hlavou, že mu můžu říct, aby odtáhl tu IDD pryč.

Ale pak se přihlásí selský rozum a na srdci mě studeně bodne.

Ano, chtěla jsem ho vidět. Ale tenhle muž sem dnes v noci přišel, prorazil si sem cestu horami ledu, a to znamená, že něco chce.

A to hodně.

Dívám se na něj přimhouřenýma očima a snažím se ho posoudit. To, že nemá kopyto, ocas a nohy neznamená, že mi na prahu nestojí ďábel. Hladce si klestí cestu sněhem. Je to krásný muž, ale narozdíl od Seana, je jeho krása zvířecí a ne lidská. Kromě toho tu ve skutečnosti není. Žádný muž není tam, kudy prochází. Nic z něj necítím. Je to šokující. I když je to strašné přiznat, ulevilo se mi! Necítím z něj vůbec nic. Nikdy jsem nebyla kolem nikoho, kdo by vyzařoval emoční ticho.

Chytí mě za obě ruce a políbí na tvář, aby mě přivítal. Otočím obličej, přitisknu mu rty k uchu a tiše řeknu: "Nemůžeš to mít. Ať jsi si přišel pro cokoli, nevezmeš si to. Odpověď je ne."

Jeho dech je u mého ucha horký. "Přišel jsem si pro něco, čeho se sama chceš zbavit."

Zajímalo by mě, jestli mluví tak, jak k němu mluví ostatní. Ďábel je mistr přizpůsobování. Tak se všude dostane, protože pak působí jako přítel. 

"Znovu říkám ne." Možná by to mohlo být něco za něco. Když mu dám, co bude chtít, může nás zbavit IDD. Ale pro jistotu to radši hned odmítám.

Sjede mi rukama k loktům a lehce je uchopí a přitáhne si mě blíž. "Mohli bychom se dohodnout."

Dokáže číst myšlenky, nebo je tak dobrý ve čtení ve tváři? "Vrať mi Seana," zašeptám. Strniště, co má na tváři, mi poškrábe kůži.

"Tvůj milovaný Sean mohl odejít už před týdny," zamumlá mi do ucha.

Cukne to se mnou, ale zakryji to a spolknu protestativní výkřik. Netuším, jestli říká pravdu. A jestli je to lež, tak dost bolí.

"Není to lež." Pustí moje ruce a ustoupí krok dozadu. A mně je o něco víc zima.

Všimnu si, že z jednoho autobusu vystoupí Dani. Najednou se všechny chmury rozestoupí a já mám radost. Její ohnivé vlasy jsou jako svatozář světla, která rámuje její zářící, drobný a věčně potlučený obličej. Její úsměv je nakažlivý. Jak moc mi chyběla!

Rozpřáhnu ruce, i když vím, že do nich nevběhne, jak bych si přála. Vím, že to objetí, které si ukradnu je přesně takové - ukradené. Pod všemi těmi modřinami září pravé zlato. Je plná světla, které jsem nikdy dřív neviděla. I když je hádavá, podrážděná a nedůtklivá jako všichni puberťáci, tak v sobě nemá ani špetku zlých úmyslů, i když by na ně měla právo. Po všem, čím si prošla, pořád vyzařuje nadšení a štěstí ze života. Uvědomím si, že Ryodan sleduje, jak se na ní dívám s očekáváním. Přemýšlím, jestli prochází moje myšlenky a jak dobře v nich dokáže číst.

"Proč jste přišli?" chci vědět.

Dani se zastaví přede mnou a spěšně vyhrkne: "Ahoj, Kat, jak je? Dlouho jsme se neviděly, co? Všechno v pohodě? Máte dost jídla a věcí? Promiň, že jsem se za váma nestavila, ale byla jsem zaseknutá ve Férii. Kámo, nikdy neuvěříš, co všechno se mi stalo! Brr, tady je ale zima! Jo a myslíme, že jsme přišli na to, jak zastavit toho Temnýho, co může za to, že se tad z toho stává Arktida! Hele, je mi fakt šílená zima, pustíš nás dovnitř?"

***

Znovu jsme ve společenské místnosti a já se dívám z okna, zatímco se ta nejpodivnější směsice lidí dohaduje, jak dosáhnout cíle, který nás všechny zničí.

Nevidím to jinak. Mýlí se. Nebude to fungovat. Je to moc nebezpečné.

Pět mužů, kteří neexistují, jeden princ plný násilý, moci a posedlý sexem, který si myslí, že je zamilovaný do Dani, zářící a šťastná Jo a dobře vypadající mladík v brýlích, pro kterého je Dani jako slunce, měsíc a hvězdy a připomíná mi Seana, ale je plný tajemstvích tak temných a hlubokých, že mi je neodhalí ani můj dar, společně pracují na tom, aby vyložili vybavení z autobusu a přenesli ho přes sníh a led do určeného místa.

Zatímco mi Dani vysvětlovala, jak plánují uvěznit Krále jinovatky pomocí IDD, Ryodan zůstal zticha a to z dobrého důvodu. Znal všechny moje námitky a taky věděl, že mi je nedokáže vyvrátit. Nakonec, než jsem se rozhodla, a že bych samozřejmě protestovala, mi řekl, že jestli nebudu spolupracovat, tak opatství zničí a stejně si to udělá po svém.

"Zničíte ho tak jako tak," řeknu.

"Ne, nezničíme. Bude to fungovat, Kat!" prohlásí Dani.

"To nemůžete vědět. Ani nevíte, jestli ho vůbec můžete zabít."

Ryodanovy oči prozrazují, že šance na úspěch vidí podobně jako já. Jednoduše řekne: "Jak dlouho myslíš, že tady v těch podmínkách dokážete přežít."

Má neskutečnou schopnost vypouštět na konci vět otazník.

Chtějí vypustit monstrum.

Řeknu: "Předpokládejme, že to bude fungovat a Krále jinovatky to zničí. Jak znovu plánujete uzemnit tu IDD?"

Dokonce i Dani má dost slušnosti odvrátit zrak. 

V Ryodanovi číst nedokážu. Ale v ostatních ano.

Hluboko uvnitř nevěří tomu, že by to dokázali.