Karen Marie Moning: Burned (Fever 7) - 26. kapitola

 

Omlouvám se za neplánovaný výpadek minulý týden, trochu se mi do toho připletl porod druhýho dítěte :-D Tak teď už to snad půjde jako po drátkách.

LOR

"To byl ten nejžhavější sex, jaký jsem kdy měla," řekne mi Jo, když se smíchem padne zády na postel. Krátké tmavé vlasy má rozcuchané, makeup je úplně pryč, je celá zpocená a má zamlčené oči z nedostatku spánku.

    Nápodobně.

    "Bože, kde jste se vzali? To je vás ve světě víc, než ta vaše Devítka?"

    To neřeknu. Nehodlám plácnout takovou blbost, jako je: "Bylo to lepší než se šéfem?"

    Tvář se jí napne a zavře oči. Obrazně se nakopnu. Moc mi toho v hlavě nezůstalo, tak je to jen takový malý šťouchanec.

    Jo je u mě v posteli už dvacet čtyři hodin v kuse. Odchází jen na jídlo a na záchod, než se zase vrátí a začínáme znovu, jednou je jako žhavá tygřice, pak se ke mně tulí, pokládá mi hlavu na hruď, jako bych nebyl krvěžíznivé monstrum, kterému říkali Lámač kostí, jako bych nebyl někdo, kdo snídá vnitřnosti, krev a smrt, jako bych nežil podle motta: "Jestli se to nedá ojet, sníst nebo použít jako zbraň, tak to zabij."

    Rozhodně nehodlám prohledat její mysl, abych se dozvěděl odpověď. Lidé si myslí, že dokážeme číst myšlenky. To neumíme. Slyšíme jen to, co si myslí opravdu nahlas, někteří to svedou lépe než ostatní. Lidé prozrazují spoustu věcí, svoje nejtemnější tajemství mívají přímo vytetovaná na hlavě. Jsou to perverzní sráči. Když je to něco, na co by ani neměli myslet, udělají to. Když by na to měli myslet, tak to nedělají. "Co myslíš tím 'ani náhodou'?" vykřiknu rozhořčeně.

    Lehne si na bok a podepře si hlavu, fascinovaně se na mě zadívá. Její krátké vlasy trčí do všech stran a rámují jemnou tvář, vypadá naprosto dokonale. "Co to děláš? Ty mi čteš myšlenky? To dokážeš?"

    Nevypadá, že by ji to děsilo jako ostatní lidi. Přestanu zatínat zuby a zavrčím: "Tvoje poslední myšlenka byla tak hlasitá, že by předčila i zatracenej billboard."

    Její oči zazáří potěšením. "Můžeš mi pomoct najít nějaké věci? Nebo vymyslet nějaký třídící systém?"

    "To si děláš srandu?"

    Padne zpátky na polštář a usměje se. "Dobře se ti odměním. Bože, ani ti nedokážu říct, jak jsem ráda, že jsem poslechla Mac a přišla sem! Měla pravdu. Jsi přesně to, co jsem potřebovala."

    "Mac ti řekla, aby ses se mnou vyspala? Jakože tě sem poslala?" Tak teď nevím, kvůli čemu být víc nasranej: buď to, že si myslí, že šéf je lepší než já, nebo to, že Mac využila mýho předstíranýho stavu, aby si její kámoška mohla skvěle užít. Ženský.

    "Jsem tak ráda, že si nic z toho nebudeš pamatovat," řekne vesele. "Můžu říct, co chci. Udělat, co chci. Víš, jak je to osvobozující? Mohla bych tu zůstat týdny!"

    Je to jako by tu samou věc řekla tisíckrát a mě už to přestává bavit. Jsem tak ráda, že jsem za tebou šla! A ještě radši, že si to nebudeš pamatovat! Do hajzlu s tím. Budu si pamatovat každej detail.

    "V čem přesně je Ryodan lepší?" Nevěřím tomu. "Co dělá a já ne?" Nemůžu uvěřit, že jsem to právě řekl. Ale poslední dobou dělám spoustu věcí, které jinak nedělám. Nechávám se chytit do magické pasti, obchoduju s Mac, poprvé v životě jsem se vyspal s brunetou.

    Víte, mám takovou hierarchii a kdyby o ní blondýny věděly, tak by se mi asi přestaly cpát do postele. Čím světlejší blond, čím lepší u kořínku, tím míň si je budu chtít nechat. Žádná ženská přes dvacet pět nemá platinové kořínky vlasů. Pokud tedy není Danan. Ženská, která si barví vlasy na takhle světlou barvu, je na lovu a chce jen jedno a to já jí dám: sex.

    Čím tmavší vlasy, tím je to s nimi komplikovanější. Pokud není posedlá udržováním svých odrostů, nehtů, oblečení, tak čeká rozhovory, randění a věrnost. Zatraceně, chce respekt. Ten jí klidně dám. Respektuju je celou dobu, co je mám u sebe v posteli a zacházím s nimi skvěle, když v ní nejsou, flirtuju s nima, říkám jim, jak jsou krásné, zatímco je směruju na dalšího chlapa, kterej jim pomůže se přese mě dostat. Ale když se jedna z nich začne být moc přilnavý, najednou mám až moc práce. V úplně jiný zemi.

    No a než se tou hierarchií dopracujete k brunetě, tak máte ženskou, která ví, kdo je, líbí se jí to dost na to, že se nehodlá změnit a pravděpodobně se nikdy nebude snažit změnit vás, když na to přijde.

    Blondýny s velkejma prsama chtějí jen zábavu, lesk, slávu, jen ten jeden moment. Ty zbožňuju. Jsem do nich naprostej blázen. Díky mým je můj život jednoduchej a sladkej. Nevzbuzujou ve mně žádný sentimentální pocity.

    "Není to nic, co by Ryodan dělal," řekne Jo pomalu. "Spíš to, kým je." Její oči nabydou na vážnosti. "Je neuvěřitelně chytrý, vždycky deset kroků před všemi ostatními."

    Kecy. Tak chytrej není. Porazil jsem ho v Triádě. Jednou. Asi tak před deseti tisíci lety.

    "Myslela jsem si, že mu na nikom, ani na ničem nezáleží, ale není to pravda. Jen to nejsem já. Jeho vášeň je nezměrná. Proto se pořád tak kontroluje."

    No tak to určitě. Je takovej, protože je to prostě manipulátor. Skoro pokaždý, když nás přestěhuje, tak to skončí tím, že přebere a řídí celý impérium: ať už je král, diktátor nebo zatracenej pohanskej bůh.

    "Myslím, že on je ten, co vás všechny drží pohromadě. Jste jeho rodina a on udělá vše pro to, aby ji ochránil."

    No dobře, tak v tom má pravdu. Měli jsme pár temnejch časů. Nejsem si jistej, kde bysme bez šéfa byli. Možná každý někde jinde po celý planetě, jestli po po různejch galaxiích. Byli bysme sami. To by bylo těžký. Ale on nás donutil zůstat spolu. A my jsme za to rádi. Teda většina z nás.

    "Vidím, jak mu záleží na světu a já chci být jedna z těch věcí, kterých si cení. Chci, aby stál o to za mě bojovat. Tak jako to má s Dani."

    Neřeknu jí, že šéfovi nikdy nebude záležet na někom stejně jako na Dani. "A co má cokoli z toho společnýho se sexem? Protože o tom ty nemluvíš, zlato. Mluvíš o tom, že chceš chlapa, co tě nechce tak moc jako ty jeho, a to je pravděpodobně přesně ten důvod. Šéf není žádná cena." Ženský. Bože. Prostě to někdy nechápou.

    "Ryodan je-" Odmlčí se a ostře potřese hlavou a já vidím, že to je přesně ten moment, kdy se rozhodla věci odlehčit - díky! - ale pak to všechno pokazí, protože se lehce zasměje a řekne: "No rozhodně není blonďatý."

    Podezřívavě se na ní zadívám a projedu si rukou svoje blonďatý vlasy. Odmítám věřit, že ženská - jakákoli ženská - praktikuje stejnou hierarchii jako já, jen obráceně. "A co to s tím má společnýho?"

    "Blonďáci jsou sexy a ... no je s nimi sranda, ale z nějakého důvodu se jim obvykle vyhýbám. Připadají mi..." Zasněně si povzdechne. "... nebezpeční. Ryodan je rozhodně nebezpečnější než ty. Vážně, co vlastně děláš? Spíš s blondýnama a chováš se jako neandrtálec. Ale zpátky k tomu, co mě zajímá: dokážeš číst mysl a pomohl bys mi zorganizovat myšlenky? A jestli ano, co budeš chtít výměnou?"

    "Ryodan," podaří se mi říct bez zavrčení. No dobrá, možná jsem trochu zavrčel. "Myslíš si, že je nebezpečnější." Nejenom, že urazila mýho ptáka a to, co s ním dělám, ale pozvedla to a urazila samotnou mojí existenci.

    "Nechci o něm mluvit. Přišla jsem sem zapomenout na něj. Můžeme o něm přestat mluvit?"

    "To ty jsi to téma nadhodila."

    "Ne."

    "Nepřímo. Tak mi neříkej, že jsi to nejlepší, co jsi měla, když to není pravda."

    "Překvapuje mě, že pořád mluvíš. Myslela jsem, že když je někdo Pri-ya, tak je v podstatě bez mozku. To nemáš se svojí pusou lepší věci na práci?"

    "Zlato, já mám na práci spoustu lepších věcí. Jsem lepší, než kdokoli." A dokážu to. Má ráda nebezpečí? Tak jí ukážu nebezpečí. "A někteří z nás jsou až moc chytří na to, aby jim vymyli mozek."

    Zasměje se. "Ty? Jo, jasně."

    Zavrčím. Pár řetězů by fakt nebylo na škodu. Uvidíme, kdo je podle ní nejlepší v posteli, až s ní skončím.

    Když se zvedne, aby na mě znovu vylezla, odstrčím ji zpátky. "Ruce nad hlavu, ženská."

    Se zastřeným smíchem padne zpátky a poslechne.

    Fakt hodně brzo se přestane smát.

    Celou dobu se mračím, měl jsem tu někde řetězy - zatraceně, jak se na mě může podívat a nevidět to nebezpečí? - šátrám kolem sebe v posteli, abych našel alespoň ty šátky, co tu nechaly ty blondýny, uvážu jí je kolem zápěstí a utáhnu uzel na rámu postele.

    Pak udělám něco, co nikdy nedělám a svážu jí i nohy. Páni, fakt by mě neměla nechat.

    Mám ji před sebou jako na podnose odevzdanou na milost a to tohle slovo  neznám. Z týhle postele se nehne, dokud nebude mít ten nejlepší orgasmus ve svým životě a pak sto dalších. Bude tu celý tejdny.

    Nepustím ji, dokud mi neřekne, že já jsem ten nejlepší, koho kdy měla a nebude to myslet vážně. Dokud z ní nebude Lor-Pri-ya. Dokud neuvidí, že nejsem nějakej fajn vtipnej chlápek, ale jeden z největších zabijáků starýho světa. Dokážu to držet pod kontrolou. Poslední tejden a půl jsem ponořenej v sexu. Takže ta vražednost je zčásti otupělá.

    Tady u Chestera jsme hodně soutěživý. Nelíbí se nám, když někdo říká, že jsme druzí. Proto si, co se holek týče, nelezeme do zelí. Chráníme si svoje území, i když jsme s nima spali třeba jenom jednou.

    Dívá se přímo na mě a zkousne si dolní ret. "Tohle jsem Ryodanovi nikdy nedovolila," řekne bez dechu.   

    Chytrá holka. I když teď to zrovna neplatí.

    Jedna nula pro Lora. Dělám něco, co šéf nikdy neudělal.

    A chystám se k tomu přidat ještě pár dalších věcí.