Karen Marie Moning: Burned (Fever 7) - 38. kapitola

středa 2. března 2022

 



MAC
Poté, co se přesvědčím, že jsou Christian a Drustan bezpečně u Chestera, překvapí mě, že Jada okamžitě neodejde. S mým kopím, na které jsem ke svému údivu úplně zapomněla. Ale ta třídenní cesta zpátky byla dost depresivní, Christian byl většinou v bezvědomí, Drustan se utápěl ve vlastním žalu a Jada ani já jsme neměly náladu povídat si. Myslím si, že díky své neviditelnosti se cítím ve větším bezpečí, navíc mi v těle proudí ještě zbytek síly z Temného masa. Tohle vše stranou, když mi kopí zmizelo z dohledu, úplně jsem na něj zapomněla.
    Teď jsem o to víc v šoku, že hned nezmizela. Proč tu zůstávat a dát mi tak příležitost, abych si o něj řekla? Jada nedělá nic bez důvodu.
    Před Chesterem stojíme v napjatém tichu a mně to připomene starou Dani, jak jsme spolu vyrážely v noci do ulic zabíjet Temné, a pokoušely se tak snížit počty predátorů v našem městě a přitom doufaly, že se nám jednoho dne podaří zachránit i ty blázny v klubu, kteří se jim vrhali k nohám.
    Ani jedna z nás se přes týden nekoupala. Myslím, že kdybych se viděla, tak bych se sama sebe lekla. I po týdnu vypadá Jada pořád perfektně. Povzdechnu si a přemýšlím, jak dostat zpátky své kopí. Pravdou je, že si nejsem úplně jistá, že jí ho budu schopná vzít. A ani nechci.
    A tak zvolím jiný postup. "Dej mi moje kopí, Jado."
    Podívá se mým směrem. "Nemůžeš ho používat."
    "Je moje. To by mělo jako důvod stačit."
    "Je to neefektivní. Někdo by ho měl používat. A já jsem jasná volba."
    Ráda bych řekla, že to tak není, ale nemůžu. Vzhledem k riziku nejsem schopná to kopí použít. Nemůžu chodit po ulicích a zabíjet a ten počet nových Dananů u Chestera dnes večer byl zarážející.
    Bez meče - zajímalo by mě, kde je, že se k němu nemůže dostat - je Jada nemůže zabít. Pak to vypadá jako mrhání.
    Ale jestli se Sinsar Dubh rozhodne, že mě najednou zviditelní, tak ho budu potřebovat.
    "Co se stalo potom, co jsi přede mnou utekla do Síně?"
    "Stejně jako ta, které říkáš Dani, je i minulost irelevantní. Teď jsem tady. To je jediné důležité."
    "Jaké máš plány s opatstvím?"
    "To tě nemusí zajímat."
    "Kdysi jsme spolu dokázaly spolupracovat."
    "Kdysi jsem bývala někdo jiný."
    "A co tak Kniha, co mám v sobě?" Chci vědět, jestli si budu muset každý den hlídat záda. Chci vědět, jak Jada přemýšlí, jestli má nějaké slabiny ve své mentální obraně, které by mi měly dělat starosti.
    "Pohlídám si Cruce. Barrons a Ryodan jsou schopní ohlídat tebe."
    "Takže mě necháváš být." Opatrně volím slova, která jsou podobná té dohodě, kterou jsem měla s Šedou ženou, abych zachránila její život v tu noc, kdy jsem zjistila, udělala Alině. Zkouším zjistit, jestli z ní vydoluju nějakou emocionální odpověď.
    "Prozatím," odpoví bezbarvě.
    Ale pořád stojí, jako by na něco čekala. Nemůžu přijít na co.
    "Viděla jsi se s Dancerem od chvíle, co jsi zpátky?" Znovu zkusím zaútočit na její emoce.
    "Žádného Dancera neznám."
    "Ale znáš. Dani do něj byla blázen."
    "Tohle sdělení jsi mohla ukončit po těch dvou slovech."
    Fajn, tak teď mě začíná štvát, uráží tak vytrvalou a geniální holku, která tak neúnavně bránila město. "Co chceš, Jado?" řeknu příkře. "Proč tu pořád stojíš?"
    Nakrčí nos, jako by jí ta další slova na jazyku zhořkla. "Myslíš, že by Dani dokázala předpovědět, jak se Ježibaba bude pohybovat, lépe než já?"
    Zarazí mě to. Tady to je. To, proč zůstala. Ptá se mě s nechutí, ale stejně tomu nedokázala odolat. Ryodanova kritika ji evidentně pálí. Tak koho jiného se zeptat, když ne mě? Já znala Dani nejlíp. Ale to, že tu otázku položila, mě naprosto šokuje. Jada se zeptala na názor. Na můj názor.
    Tahle otázka se mi nelíbí. Nechci, aby v sobě Dani nesla ještě větší vinu. Nikdy jsem nezapomněla, a nikdy ani nezapomenu, jak brečela, že si zaslouží umřít. Zajímalo by mě, co se jí stalo, když byla mladá, co o ní Ryodan ví, co je ten její "kryptonit", o kterém věří, že ji zničí. Přemýšlím, jestli se Ryodan mýlí a jestli to Dani ví a ještě ráda předala otěže téhle části své osobnosti. Chtěla bych vědě, co se jí stalo v Zrcadlech, čím si prošla, že se změnila v tuhle ledovou bytost.
    Tiše si Jadu prohlížím a dojde mi, že ta její otázka může být malou dírou v její dominantní osobnosti. Moc toho o její poruše nevím, ale i přesto, že musím zjistit, jak zastavit ty černé díry, které ohrožují náš svět, jak najít Temného krále, aby mě zbavil Knihy, a jak najít Barronse, protože ho prostě potřebuju, hodlám si o ní zjistit co nejvíc.
    Jak je možné, že si Jada podrobila Dani tak dokonale? Stejně jako já Knihu? Šeptá ji Dani v hlavě? Snaží se osvobodit? Nebo je uvězněná někde hluboko v malé temné cele a její temperamentní hlas zní jen v těsném vákuu, takže ho neslyší ani Jada? Anebo ještě hůř - vzdala to úplně?
    "Jsi pořád tady?" zeptá se Jada.
    "Neviním tě ze smrti své sestry, Dani," řeknu jemně. "Odpouštím ti." Moje srdce je najednou neskutečně lehké. Tím, že jsem to řekla, mi ze srdce spadl obrovský kámen. Odkašlu si, protože mám hrdlo stažené neskutečným zármutek ze ztráty Dani a Dagea. Kéž bych jí to mohla říct dřív, než proběhla tím portálem. "Mám tě ráda," řeknu Jadě a doufám, že mě Dani slyší. "A vždycky budu."
    "Irelevantní a sentimentální. Na něco jsem se tě ptala. Odpověz."
    "Ano. Předpovídala by její pohyby líp," řeknu příkře. "Dani v sobě má oheň, který ty postrádáš. Její instinkty jsou bezchybné, je geniální."
    Jada přimhouří oči a prudce se nadechne. "Já jsem bezchybná. Já jsem geniální."
    "Dej mi to kopí."
    Nakloní hlavu ke straně, jakoby sama se sebou vedla tichou debatu, pak si sundá Cruceovu manžetu a natáhne ruku mým směrem. "Logika říká, že bychom to měly udělat jinak."
    To není pravda. Logika říká, že by se měla nechat oboje. Ne vzdát se něčeho, čeho se vzdát nemusí. Zajímavé.
    "Vezmi si tu manžetu," trvá na svém Jada. "Dává to smysl."
    "Jak může to, že si necháš moje kopí, dávat smysl?"
    Její zelené oči se zapíchnou do místa, kde stojím, jako by mě intenzitou svého pohledu mohla zviditelnit. "Já zabíjím. To je můj úděl. Taková jsem. Taková jsem vždycky byla. Nikdy se to nezmění. Nepleť se mi do cesty. Nebo bude naše dohoda neplatná."
    Manžeta dopadne na chodník u mých nohou.
    Pak Jada odejde.
    

4 comments:

Michaela řekl(a)...

Tak už jen dvě kapitoly do konce :-)

Cukýna řekl(a)...

Děkuji :-)

zdena řekl(a)...

Míšo, děkuji moc. Těším se, až bude celá. Tolik Vaší práce a já to slupnu za 2 večery. Strašný nepoměr. A můj velký dík.

Adriána Zahradníková řekl(a)...

Ďakujem