# 10 O letadélku Káněti
Taková typická česká pohádka, teď už si nevzpoměnu, jestli jsem četla jako první tohle nebo Ferdu Mravence. Každopádně jedna z mých prvotin, tudíž sebou pro mě nese takovou zvláštní atmosféru a vůni dětství.
Tenhle příběh mě provází celý život a i teď se k němu ráda vracím. Mám ho ráda snad ve všech provedeních, i ta pitomá kreslená pohádka, co jsem viděla loni mi přirostla k srdci. Prostě mě tenhle příběh dvojčat rozdělených po porodu mezi otce a matku hrozně fascinuje. V současné době spíš proto, že mi to přijde jako naprosto absurdní.
#8 Martinka
Příběhy o Martince jsem jako malá naprosto milovala. Nutno říct, že to bylo z jednoho jediného důvodu. A tím byli knižní ilustrace. A můj úplně nejoblíbenější díl - Martinka v nemocnici. Myslím :D Jde o to, že tahle knížka mi jako malé dala hodně informací a jednu, kterou si pamatuji doteď i s tím překrásným obrázkem...
# 7 Zuzanka
Tak tahle česká klasika mě také provázela celé dětství. A když jsme u štěňátek, tak to moje vysněný mi rozkousalo knížku O pejskovi a kočičce z knihovny. Táta jí spravil a doteď to nikdo nepoznal :) Každopádně do tohohle příběhu jsem se zamilovala někdy během stejnojmenného divadelního představení. A pokaždý, když se něčeho přejím, tak si vzpomenu, jak pekli dort.
První díl Pána prstenů jsem četla poprvé ve třináctiletech a okamžitě se do knížky zamilovala. Od té doby jsem celou sérii, včetně Hobita a Silmarilionu, přečetla pětkrát. Jsem velkej fanda jak filmů, tak knih a nedám na ně dopustit.
# 4 Jeho šerá hmotaAno, příběhy o Lyře a tak trochu jiném světě. Zprzněný film s názvem Zlatý kompas bych ještě rozdýchala, ale jako skalní fanda prvního překladu ten druhý nemůžu bohužel ani cítit. Nejhorší je, že sehnat všechny knihy v prvním vydání je nad lidské schopnosti.
Moje nejmilovanější pohádka z děství. Myslím, že jiná pohádka se u nás ani nečetla. Nejlepší příkladem ve zbožňování Krtečka je nejspíš můj brácha, kterého tyhle příběhy neuvěřitelně fascinovaly a trávil před obrazovkou hodiny. Já dávala přednost spíš knížkám.
Když mi moje hodně dobrá kamarádka a spolužačka v deseti letech půjčila Artemise Fowla, příběh jsem moc nechápala, zato atmosféra byla bombastická. Později jsem zjistila, že ten půjčený díl byl v pořadí druhý, což je důvod proč mi to tenkrát dělalo problém pochopit. Každopádně Operace Arktida zůstává mým nejoblíbenějším dílem a celá Fowlovská série se řadí mezi moje nejoblíbenější knihy, jelikož Eoin Colfer je irský génius.
Nebylo by to ono bez Harryho Pottera. Vždycky jsem byla a budu hrdá na to, že patřím do generace Harryho Pottera. Protože kašlete na filmy. Knížky jsou to nejbombastičtější, co současná fantasy literatura může nabídnout. V podstatě mě vychovaly a udělaly ze mě totálního knižního maniaka a já jim jsem za to neskonale vděčná. A jako první díl jsem četla opět díl druhý, i když podle mého názoru nejslabší.
0 comments:
Okomentovat