Richelle Mead: Storm Born (Dark Swan #1) - 9. kapitola

Tak jsem to nakonec stihla dopřeložit (hodinu před odjezdem :). Obětovala jsem tomu svůj tříhodinový spánek, tak ať se vám to kouká líbit :)))


    "Na co máte ložnice? Víš, dá se mi, že preferujete veřejný sex."
    Dorian mi pokynul, abych zašla za roh do jeho apartmá, křídla nebo co to bylo. "To, co děláme je přirozené. Neskrýváme to. Navíc je to celkem nabuzující vědět, že se ostatní dívají. Nikdy jsi to nezkoušela?"
    "Promiň, ale nejsem exibicionista."
    A přesto hned jak jsem to řekla, vzpomněla jsem si na Kiya. V tom baru jsem byli jedem na druhém a potom jsem spolu spali venku na balkoně. Moc jsme se tím nezabývali, ale měli jsme. Když jsem si na to vzpomněla, tak jsem se zachvěla - tím dobrým způsobem.
    Prošli jsme kolem dalších dvoukřídlých dveří před kterými stáli stráže. Měli zbraně, ale já věděla, že skutečnou hrozbu představuje jejich magie.
    Jakmile za námi Dorian zavřel dveře, otočila jsem se podívala se do pokoje.
    "Panebože. Proč byste měli mít sex v jídelně, když ho můžete provozovat tady?"
    "Provozuju ho tady. Taky tam. Upřímně mi na tom nesejde. Mám rád rozmanitost."
    Pokoj byl neuvěřitelně veliký, zeď přímo naproti se skládala jen z oken. Ve dne by tam byl nejspíš perfektní výhled. Všechno od barvy na zdech až po obrovskou saténem pokrytou postel bylo v odstínech zlaté a nachové. Ty pochodně na stěmách tomu dodali kouzelnou atmosféru. Na jedné straně jsem viděla pokoj, který musel sloužit jako koupelna, což jsem usoudila z toho, že tam byla obří mramorová vana. Naproti koupelně byl jakýsi salónek. Nasměroval mě tam, k ozdobné židli se sametovým čalouněním.
    "Víno?" zeptal se a zvedl křišťálovou dózu z malého stolku.
    "Odpověď znáš."
    "Jsem si jistý, že jeden doušek ti neublíží."
    "Jo, a Persefóna si myslela, že pár semínek granátového jablka jí neublíží. Teď vládne Podsvětí."
    Nalil si skleničku, sedl si do židle a natočil se s ní ke mě do strany. "Bylo by tak špatné vládnout tam?"
    "Tuhle otázku budu ignorovat. Podívej, potřebuju si s tebou promluvit o chlápkovi jménem Aeson. Unesl jednu lidskou dívku-"
    Dorin mávl rukou, aby mě umlčel. "Zatím s tím nechci nic mít."
    "Ale já jí co nejdřív potřebuju dostat zpá-"
    "A já ti pomůžu, to ti přísahám. Teď. Hodina navíc nijak neuškodí. Sedni si ke mně a já ti řeknu příběh."
    "Příběh? To myslíš vážně?"
    "Moje drahá Odilie, ujišťuji tě, že já myslím vážně všechno, no, to je možná tak trochu lež. Většinou nic nemyslím vážně. Ale tentokrát ano. Takže si udělej pohodlí."
    Povzdechla jsem si, sedla si na židli a vytáhla další Milky Way. Když jsem viděla, jak se na ní dívá, kousek jsem odtrhla a podala mu jí. Přitakal, jakože děkuje, snědl jí a zapil vínem, což vypadalo směšně a málem mě to rozesmálo.
    "Teď, řekni mi, slyšela jsi někdy o Králi bouře?"
    "Ne, je to nebo byl to někdo skutečný?"
    "Velmi skutečný."
    "Takže je tu taky někdy Bouřková země?"
    "Vlastně ne. Vládl rozlehlému území, ale jeho titul vycházel z jeho schopností ovládat bouře a  počasí."
    "To zní logicky."
    Věnoval mi poloviční úsměv. "Předpokládám, že si neuvědomuješ, jak důležité to je."
    "Ani ne. Vy všichni ovládáte nějakou magii. Tak proč né bouře?"
    "Ale ovládáním bouří a počasí v podstatě ovládáš živly. Vodu. Vzuch. Oheň v blescích. Vidět ho jak zuří byla příšerná a úžasná věc zároveň. Mohl povolat na pomoc samotná nebesa, aby se zbavil svých nepřátel. Jen málo z nás má takovou sílu. Nikdy jsem nepoznal nikoho, kdo by se mu vyrovnal a to žiji skoro už dvě staletí. I když přešel do tvého světa, tak se jeho moc nezmenšila."
    "Jaké jsou tvoje schopnosti?" To jsem si nejspíš měla zjistit dřív než jsem s ním skončila o samotě.
    "Můžu vyvolat a ovládat materiály, které pochází ze země. Hlínu. Kameny. Příležitostně magma."
    "Magma zní skvěle, ale ten zbytek... promiň. To není tak působivé."
    Jeho zlaté oči se zaleskli. "Mohl bych strhnout zdi, které drží tuhle pevnost a přetvořit celou budovu do malé cihličky během pár minut."
    Podívala jsem se kolem sebe. "Jo, fajn, to je působivé."
    "Díky. Každopádně. S takovouhle mocí se k němu nevyhnutelně hrunuli následovníci. V těch dnech byli mezi mnohými rozkoly... celá země byla rozdělena do menších království. Naše politické a zeměpisné rozdělení se pořád mění. Král bouře to chtěl napravit. Dobyl a sjednotil spoustu malých říší a pokusil se sjednotit všechny Zářivé pod svoji korunou. Udělal neuvěřitelný pokrok."
    "Byl to dobrý král?" začalo mě to dost zajímat navzdory mému vzdorování.
    "Záleží na tom, jak definuješ 'dobrý'. Byl to dobrý vojevůdce. Byl bezcitná, což je ošklivá, ale někdy nezbytná součást vládnutí. Ale s takovou mocí neměl nikdy problém vzít si, co chtěl - nehledě na ostatní. Ti, co ho rozzlobili okamžitě zemřeli. Když chtěl nějaké území, vzal si ho. Když chtěl nějakou ženu, vzal si ji. Některé z nich si mysleli, že je to čest, některé si vzal proti jejich vůli." Dorian na chvíli zmlkl a podíval se na mě jak zkoumavým, tak soucitným pohledem. "Některé z nich byli lidé."
    Ohrnula jsem nos. "Jako Aeson."
    "Naneštěstí ano."
    "Naneštěstí? Jsi jeden z nich. Taky se ti nejspíš líbí lidé."
    "Samozřejmě. Nám všem - můžům i ženám. Všichni voníte po pižmu a sexu. Po plodnosti. Což burcuje naše nejzákladnější pudy - rozmnožování. Pro někoho, jehož děti často nepřežijí, to něco znamená. Takže ano, rozumím mužům jako jsou Král bouře a Aeson, ale-" pokrčil rameny- "nikdy jsem nebyl se ženou, která by mě nechtěla, nikdy jsem si žádnou nevzal násilím. Ani člověka ne."
    "Tak to jsi jeden z mála."
    "Ne, jak jsem ti už řekl, je jen málo těch, kteří se zaplétají s lidmi. Vy taky máte násilníky. Taky jich je jen málo."
    Zavrtěla jsem se a opřela si hlavu o opěradlo. "To je fér. Dopověz mi ten příběh."
    Na chvíli se zarazil, jakoby nemohl uvěřit, že jsem se mu podvolila. Sama jsem to dokázala stěží pochopit.
    "Dobrá. Ambice Krále bouře přesáhli jeho touhu dobýt tento svět. Chtěl dobýt také ten tvůj."
    "To je nemožné."
    "Ani ne. Touha vrátit se do naší domoviny hoří v nás všech; mnohé by donutila k extrémním činům. Mnoho z nás ho podpořilo, armády ochotné vstoupit do tvého světa kvůli tomuto snu. Měl moc na to, aby se mu to povedlo. Plánoval obrovskou invazi během Samhainu, která by se skládala ze Zářicích a duchů."
    "Co se stalo? Očividně to nefungovalo."
    Dorian si znovu opřel svůj loket a položi si hlavu do dlaně, jako v trůnním sále. Ty jeho úžasné vlasy se svezli k jedné straně a vytvořili tak měděnou oponu. "Hned ti to řeknu. Nejdřív bych na to ale rád znal tvůj názor. Co si myslíš o tomhle plánu, když jsi sama předtím mluvila o dobyvatelích a o těch, kteří se musí podrobit jejich vůli? Kdyby naše vojska dobyli tvůj svět, přijala by jsi to tak snadno?"
    "Nesnáším hypotetické otázky."
    Jen se usmál.
    "Dobrá, tedy. 'Přijala' je legrační. Kdyby naše armády a infrastruktura byli kompletně zničení, nějakým způsobem bych to musela přijmout. Líbilo by se mi to? Nechala bych to být? Nejspíš ne. Nejspíš bych s tím pořád bojovala. Snažila bych se to změnit."
    "Potom nejspíš chápeš náš postoj vůči tobě a světu, ve kterém žiješ."
    "Jo, ale... proč to nenecháte být? Váš svět je moc hezký."
    "Odporuješ sama sobě."
    "Jo, ale v tom světle, jak jsi to popsal, není tu žádný nový svět. Ten máte vy."
    "Je v tom rozdíl?"
    Zírala jsem na jednu z blikajících pochodní. "Ne. Nejspíš ne. Nevím." Nutil mě soucítit se šlechtou a to se mi nelíbilo. Otočila jsem se zpátky k němu. "Tak co se potom stalo? Je tenhle Král bouře někdo, koho bych měla ulovit?"
    "Želbohu ne. Už je mrtví." Dorian mě chvíli pozoroval, z nějakého důvodu si mě měřil. "Zabil ho Roland Markham."
    Narovnala jsem se. "Cože?"
    "Nevěděla jsi to."
    "Ne. Jasněže ne. Nikdy jsem o tomhle Králi bouře neslyšela, až dneska."
    To Doriana donutilo k zamyšlení, což na chvíli přerazilo tu jeho obyčejné vtipkování. "To mě trochu udivuje. Král bouře musel být největším vítězstvím v kariéře Rolanda Markhama. Jakto že to nevíš? Není to tvůj otec?"
    "Nevlastní otec. Ale vycvičil mě." Znovu jsem si tuhle novou informaci promyslela. "Nevím proč mi o tom nikdy neřekl. Kdy se to stalo?"
    "Asi tak... před dvanácti lety. Možná před třinácti."
    Takže někdy v době, kdy mě Roland začal trénovat. Náhoda? Přinutila ho hrozba invaze z Jiného světa postavit se proti přáním mojí matky?
    Když jsem nic neřekla, Dorian pokračoval:
    "Nepřekvapivě tady má Roland Markham svojí vlastní pověst. Ale někteří říkají, že s tvými výkony už jsi ho dávno překonala."
    "Přála bych si, aby jste ve mně neviděli krvechtivou mrchu toužící po odplatě."
    "Předsudky fungují oběma směry."
    "Jo, ale no tak. Polovinu z nich prostě pošlu zpátky sem."
    "Zabíjíš jich dost na to, aby to vyděsilo většinu lidí, co byla s námi v hlavní hale."
    "Ale proto mi ten příběh neříkáš."
    "To je pravda." Nalil si další skleničku vína. "Jsi statečná, Eugenie Markham. Jsi statečná, silná a krásná. Ale tvoje perspektiva a pohled na svět - světy - jsou zkreslené. Nerozumíš nám. Nechováme se tak, jak se chováme, protože bychom byli zákonitě zlí. Pro naše činy máme důvod."
    "Stejně jako já mám pro ty své. Nezabíjím proto, že bych si to užívala."
    "No, přemýšlel jsem o tom, ale ano, chápu tě. Děláš to, co děláš z loajality vůči svým lidem. Chceš je chránit a přesvědčit se, že mají ten nejlepší možný život."
    "Teď řekneš, že ty děláš přesně to samé."
    Od srdce a melodicky se zasmál. "Proč, Eugenie, jsme se právě na něčem shodli?"
    "Přestal jsi mi říkat Odilie," poznamenala jsem a ignorovala jeho otázku.
    "Nejsme na veřejnosti, takže na tom nezáleží."
    "To je jedno. Takže... když Král bouře začal shromažďovat svoje armády a stoupence... byl jsi jedním z nich?"
    Dorianova lehkovážnost najednou byla ten tam. "Ano, byl. Vlastně jsem byl jeden z jeho největších stoupenců."
    "Udělal by jsi to znovu? Kdyby jsi měl příležitost?"
    "Okamžitě. Dal bych cokoli za to, abych viděl jeho vizi naplněnou. Od jeho smrti se objevila spousta proroctví a znamení, šeptá se o dalších příležitostech, které by mohli přijít v budoucnu. Všem věnují zvláštní pozornost."
    Neodpověděla jsem.
    "Nad čím přemýšlíš?"
    "Rozhoduji se, jestli mám porušit svůj slib a okamžitě tě zabít."
    Jeho smysl pro humor se vrátil. "Víš jak moc rád jsem, že jsi se dneska v noci zastavila? Tolik zábavy jsem si neužil už několik let. Ale ty mě nezabiješ. Ne dnes, aspoň a dokonce ani ne proto, že jsi to slíbila."
    Znovu jsem se na něj podívala a najednou se mi na tváři objevil hravý úsměv. "Jo? A proč si tím jsi tak jistý?"
    "Protože jsem ti řekl, jak přesně to cítím. Kdybych ti lhal a řekl, že nemám absolutně žádný zájem o lidský svět nebo následování vize Krále bouře, nevěřila by jsi mi. Tím, že jsem ti řekl pravdu, mám jistotu, že budu žít alespoň ještě jednu noc. Nemusíš mě mít ráda, ale myslím, že svou upřímností jsem si koupil tvůj respekt."
    "Možná." Znovu jsem se odmlčela. Vypadalo to, že se s tím Dorian nemůže smířit.
    "Na co myslíš teď?"
    "Že mi skoro připadáš jako člověk."
    Naklonil se ke mně, o trochu víc než bylo nutné. "Měl bych být potěšen nebo uražen?"
    Smutně jsem se zasmála. "Nevím."
    "Máš krásný úsměv."
    "Hele, nezačínej. Nezajímá mě jak jsi upřímný nebo jak krásně voním."
    Znovu se ve své židli opřel. "Jak myslíš."
    Pořád jsem se nemohla zbavit představy té masivní invaze. "Takže bylo časté sdílet tvůj přístup vůči Králi bouře? Cítili to i ostatní stejně?"
    "Někteří ano, někteří ne. Maiwenn, královna Vrbové země, věřila že byl vtělené zlo. Nepřipojila by se k němu a říkala, že nás přivede ke skáze. Ostatní to vzdali poté, co Král bouře porazil. Kdyby to nemohl udělat on, nedokázal by to nikdo. Ale jiní... no, mnozí si stále uchovávají tento sen. Včetně tvého krále Aesona."
    Povzdechla jsem si. "Aspoň jsme se konečně dostali k tomu podstatnému."
    "Když jinak nedáš. Takže. Předpokládám, že tu dívku chceš zachránit."
    "Ano."
    "A jak přesně to uděláš? S tvými sluhy a tím člověkem?"
    "Ano."
    Teď pro změnu nic neřekl Dorian.
    "Hele, já vím, že je to šílenství, ale jinou možnost nemám."
    "Proto jsi přišla sem."
    Přikývla jsem a konečně viděla, jak moudrý byl Volusianův plán. Když Dorian klidně mohl zničit celý hrad, byl by výborným spojencem na záchranné misi.
    "Navzdory všemu, co jsem ti řekl o ochraňování svého lidu, si stále myslíš, že bych šel proti Aesonovi."
    "Volusian - můj sluha - řekl, že spolu moc nevycházíte."
    "Má pravdu. Aeson je jeden z našich nejsilnějších vůdců, ale nelíbí se mi jak vládne nebo jedná se svými takzvanými spojenci. To ale stále neznamená, že tak s tebou můžu jen tak napochodovat a vzdorovat mu."
    "Ale před chvílí jsi říkal-"
    "Že pomůžu. To stále platí. Jen to neudělám osobně."
    Ať jsem si k němu budovala jakékoli sympatie, tak ty teď vymyzeli. Můj hlas byl najednou chladný. "Dobře, takže co uděláš?"
    "Mám tu služebníka, který kdysi patřil k Aesonovým lidem. Pošlu ho s vámi jako průvodce."
    "K čemu to je? Moji služebníci znají cestu."
    "Neznají cestu zpátky. Můj služebník to místo perfektně zná. Dostane vás tam nepozorovaně. Nevím toho moc o lidské taktice, ale myslím si, že i ve tvém světě je bezpečnější proniknout chytře a tajně, než napochodovat tam otevřeně. Zvlášť, když jste přečísleni."
    Shrbila jsem se v židli. "Asi jo."
    "Teď špulíš pusu," provokoval.
    "Ne ne."
    "Nevadí mi to. Je to kouzelný."
    "Ne, není."
    Dotkl se mé brady a natočil mi hlavu k sobě. "Ale je. Nic to nemění na tom, že je to zakázané. Pomohla by jsi mi osobně, kdybych za tebou přišel s podobným požadavkem?"
    "Ne." Ani jsem se nesnažila předstírat opak.
    Odtáhl ruku, ale stále se usmíval. "Všichni jsme dnes večer upřímní. Tak tedy. Předpokládám, že bych tě měl představit Gawynovi."
    "Počkej," řekla jsem a nejistě vstala. Všechny tyhle upřímné řeči mě přiměli myslet na Kiya. Stejně jako ty sexuální narážky. No fajn, všechno mi poslední dobou připomínalo Kiya.
    "Máš další otázku?"
    Pečlivě jsem si Doriana prohlížela. Patřil sice ke šlechtě, ale tohle jejich setkání ho dělalo... no, když už ne důvěryhodného, tak aspoň méně nedůvěrihodného. A vážně jsem díky němu začala aspoň trochu uvažovat o změně názoru na šlechtu.
    "Ano, mám."
    Sundala jsem si bundu a otočila se k němu zády. Dneska jsem neměla žádný top, který by odhaloval moje záda, ale normální tričko s dlouhými rukávy, které jsem  si celé sundala. Po chvíli váhání jsem svlékla i podprsenku.
    Rukama jsem si zakryla prsa a pořád k němu byla otočena zády. "Vidíš ty škrábance?"
    "Samozřejmě."
    "Víš co to je? Udělal je někdo z Jiného světa."
    Slyšela jsem jak vstal a blíží se ke mně. O chvíli později mi po nich lehce přejel a od shora dolů sledoval jejich dráhu. Jeho dotyk byl pomalý a uvážlivý, přesně takové, aby to cítil na vlasntí kůži. Nemělo v tom být nic erotického - kvůli spoustě důvodů - ale přesto bylo. Jeho prsty sledovali cestu škrábanců tam a zase zpátky.
    "Nemůžu ti říct, co je udělalo," řekl nakonec. "Ale můžu ti říct, že byli vraženy kouzlem. Kdybych měl hádat... řekl bych, že jsi byla označená."
    "Označená jak?"
    "Řekl bych, že kdokoliv - nebo cokoliv - ti tohle způsobilo, mělo to být za účelem sledování. Jak dlouho je budeš mít, tak dlouho tě může vystopovat."
    Zatřásla jsem se a nemělo to nic společného s tím, že jsem byla od pasu nahoru nahá nebo s tím, že na mě stále spočíval svými prsty.
    "Můžeš mě jich zbavit?"
    "Ne. Časem pravděpodobně zmizí sami, ale nemůžu ti říct kdy. Kdo ti to udělal?"
    Zaváhala jsem. "Jeden muž."
    Dorian na mých zádech roztáhl prsty. "Musel bych hodně zatlačit, abych tě poškrábal odtud. Musel bych mír ruce kolem tebe."
    Neodpověděla jsem.
    Cítila jsem na svých zádech jeho jemný smích, najednou stál strašně blízko u mě. "Proč, Eugenie Markham, přemožitelko šlechty. Co jsi udělala?"
    "Nevím."
    Přejel mi rukama dolů po zádech a nechal je spočinout na mých bocích. "A to tě tíží, že? To, že jsi dovolila někomu, kým pohrdáš, aby se tě takhle dotkl. Užila sis to?"
    "Do toho ti nic není. A stojíš moc blízko." Otočila jsem se k němu a stále se objímala rukama, když jsem od něj ucouvla. "Prohlídka skončila."
    "Jak myslíš. Ale řekl bych, že nechceš, aby byla u konce."
    "Nespím s nikým ze..." zarazila jsem se.
    "Ze šlechty?" Znovu přistoupil blíž a mi ruce na ramena a držel je o trochu pevněji než bylo nutné - ne že by se mě vůbec musel dotýkat, Měla jsem ho setřást ale neudělala jsem to. Dost mě převyšoval a musel se sklonit, aby překročil prostor mezi námi. Voněl po skořici. "Víš, navzdory tvojí smrtící reputaci by ti každý muž snesl modré z nebe, aby mohl být tvůj milenec. Pojď se mnou do postele a já s tebou půjdu k Aesonovi osobně. Budu bojovat po tvém boku."
    Dívala jsem se na něj, na půl v pokušení. Tuhle pomoc jsem potřebovala. A byl celkem příjemný na pohled. Ale nemohla bych to udělat, nehledě na to jak uvážlivě mluvil. S Kiyem to bylo nevědomky. Nemohla bych spát s dalším ze šlechty, kdybych přesně věděla kdo je. Nedokázala bych to.
    "Ne. Máš tu spousty žen," řekla jsem lehce. "Nepotřebuješ mě."
    "Žádná z nich nemá takovou šanci na početí jako ty. Tvoje tělo má příslib mnoha dětí."
    "Ne. Jsem na práškách."
    "Na čem?"
    Vysvětlila jsem mu to a i když ode mě necouvl, vypadal jakoby to chtěl udělat. Povzdechl si. "Nerozumím lidem. Jste obdařeni plodností, přesto jí opovrhujete."
    "Svět je přelidněný. A já nejsem připravená na dítě."
    "Nerozumím lidem," zopakoval.
    "A to jsem si myslela jaký jsme neudělali pokrok. Myslím, že už mě můžeš pustit."
    "Moje nabídka stále platí."
    Pozvedla jsem obočí. "I když není žádná šance, že bych otěhotněla?"
    "Nepodceňuj svoje mnohé přednosti. Stále bych s tebou spal i z jiných důvodů."
    "Například? Myslím, kromě faktu, že nejspíš spíš s každou ženou kolem které projdeš."
    Prohlídl se mě a pak se mi znovu zadíval do očí, dostala jsem pocit, že si prsa nekreju moc dobře. "Nebudu se obtěžovat s očividným," řekl. "Upřímně, ten hlavní důvod... no, jednoduše, myslím, že bych tě mohl přesvědčit, že ne všichni ze šlechty jsou příšery. Možná. Pořád ještě musíš ujít dlouhou cestu. Ale už si jednou s jedním byla - nebo s někým jiným z tohoto světa - a nemůžeš na to přestat myslet. A ne proto, že se ti to hnusí. Spoj to s tím, co jsi dneska v noci viděla a pak vážně nebudeš vědět, co si myslet.
    Chci se s tebou milovat, zatímco tě tvoje nerozhodnost spaluje, zatímco si nejsi pořád jistá, jestli jsem bůh nebo netvor nebo jednoduše člověk jako ty. Chci být s tebou zatímco budeš nejvíc zranitelná, zatímco tvoje touha bude bojovat s instinkty a každý dotek v tobě spustí jak strach tak rozkoš."
    "Strach? Vyhrožuješ mi znásilněním, jako každý z tohohle světa v poslední době?"
    "Ne. Už jsem ti řekl, že bych si žádnou ženu nevzal násilím. Ale na tom nezáleží. Nakonec za mnou přijdeš z vlastní vůle."
    "Dost nepravděpodobné."
    "Vysoce pravděpodobné. Tvoje samotná podstata je v rozporu, Eugenie. Přitahují tě věci, o kterých víš, že by neměli, i když si to vědomě neuvědomuješ. Ráda si pohráváš s nebezpečím - vzrušuje tě to. To proto bojuješ s bytosmi z tohoto světa tak agresivně. Proto jsi přišla pro tu dívku - i když víš jaké bláznovství to je. A proto se ke mně vrátíš. Nebudeš si moct pomoc. Chceš to vyzkoušet, vystavit se riziku, vidět, jak daleko jsi ochotná zajít. Tak moc se chráníš před věcmi, kterých se bojíš, že tě myšlenka na to, že odchodíš svou sebeobranu, vzrušuje. Nenecháš někoho, koho nenávidíš - jako Rurika - aby se tě dotkl. Ale mě? Ke mně necítíš nenávist. Ne úplně. Jsem pro tebe perfektní. Perfektní způsob - bezpečný způsob - poddat se tomu, co chceš."
    "Jsi blázen." Vytrhla jsem se mu a strčila do něj, nehledě na to, jestli uvidí můj hrudník nebo ne. "A dojedeš na nějaký šílený podělanosti."
    "Ne šílenější než tvoje vlastní touhy."
    "Mýlíš se. Kromě toho, kdybych se rozhodla vyspat se s někým z vás, nebyl by to někdo, kdo plánuje ovládnout svět."
    Pokrčil rameny a sledoval jak se oblékám. "Když myslíš. Využiješ mojí předchozí nabídky?"
    Zaváhala jsem, ty jeho sexuální narážky mě trochu znervóznily - jen jsem nemohla přesně říct proč. Pořád jsem potřebovala jeho pomoc, nehledě na to jak zmatené pocity vůči němu chovám. To bylo naprosto jasné.
    "Jo, pořád bych ráda využila tvého sluhy."
    "V tom případě vás představím."