Část 1.
Na střední škole jsem nesnášela jednu z básniček Sylvie Plath, ve které píše o tom, že ví, jaké je to být na dně. Věděla to z první ruky a říkala, že toho se všichni lidé bojí. Ale ona z úplného dna strach nemá, protože na něm byla.
Pořád tu básničku nesnáším.
Ale už ji chápu.
- Z deníku Mac
Prolog
Smrt, Mor, Hladomor.
Obklopovali mě, moji milenci, hrůzu nahánějící temní Dananové. Kdo by to byl tušil, že totální zničení může být tak krásné? Svůdné. Pohlcující.
Můj čtvrtý milenec - Válka? Stará se o mě tak něžně. Jak ironické pro vládce Chaosu, tvůrce neštěstí, stvořitele šílenství, pokud tím vším opravdu je. Nevidím mu do tváře, ať se snažím sebevíc. Proč se schovává?
Hladí mě po kůži rukami z ohně. Hořím, kůži mám posetou puchýři, kosti se mi rozpouští pod tím erotickým žárem jaký žádný člověk nemůže vydržet. Pohlcuje mě chtíč. Prohnu se v zádech a žadoním o víc, vyprahlým jazykem a popraskanými rty. Jakmile naplní mé tělo, hasí mou žízeň nápojem. Tekutina se mi přelije přes jazyk a stéká na hrdlo. Zmítám se v křeči. Pohybuje se ve mně. Koutkem oka zachytím kousek kůže, svalu, obrázek tetování. Ale pořád žádnou tvář. Tento, který se přede mnou schovává, mi nahání hrůzu.
V dálce někdo vyštěkne nějaký příkaz. Slyším spoustu věcí, ale žádné nerozumím. Vím, že jsem se dostala do nepřátelských rukou. Také vím, že již brzy nebudu vědět ani to. Pri-ya, dananský sexuální závislák, uvěřím, že na světě nebude nikdo a nic čím bych byla raději než tímto.
Kdyby má mysl fungovala souvisle a ve větách, řekla bych vám, že dřív jsem si myslela, že život se vyvíjí přímočaře. Že se lidé rodí a pak jdou... jak je to lidské slovo? Oblékala jsem se kvůli tou každý den. Byli tam kluci. Spousta roztomilých kluků. Dříve jsem si myslela, že se svět točí kolem nich.
Jeho jazyk je v mých ústech a trhá mi duši na cáry. Pomoztemipomozteminěkdozařiďteaťodejdou.
Škola. To je to slovo, které hledám. Po škole jdete do práce. Pak svatba. Potom... Jak se jím říká? Danani je mít nemohou. Nerozumí jim. Malé vzácné životy. Děti! Pokud mátě štěstí žijete dobrý a naplňující život, zestárnete s někým koho milujete. Potom rakve. Dřevo se leskne. Pláču. Sestra? To je špatně! Vzpomínky bolí. Už to nech být!
Jsou v mém lůně. Chtějí moje srdce. Rozervat ho. Krmit se na vášni, které nerozumí. Chladno. Jak může být oheň tak studený?
Soustřeď se, Mac. Důležité. Najdi slova. Zhluboka dýchej. Nepřemýšlej nad tím, čím zrovna procházíš. Dívej se. Posluž. Chraň. Ostatní jsou v nebezpečí. Tolik jich umřelo. Jejich smrt nesmí přijít vniveč. Mysli na Dani. Uvnitř je jako ty, pod tím dospívajícím sebejistým postojem.
Vyvrcholuji a nemá to konce. Stávám se orgasmem. Příjemná bolest! Nádherná! Mysl a duši rvoucí, čím víc mě naplňují, tím prázdnější jsem. Uniká mi to, všechno uniká, ale než to odejde, než to úplně zmizí, dostaví se nenávidění moment prozření a vidí, že-
Většině toho, čemu jsem celý život věřila o sobě samé a svém životě, jsem vyvodila z moderních médií bez toho, abych to zpochybňovala. Když jsem si nebyla jistá, jak se v určité situaci chovat, vzpomněla jsem si na film nebo seriál, kde se něco podobného řešilo a zachovala jsem se tak, jak ti herci. Jako houba jsem nasála vše ve svém okolí a stala se jen vedlejším produktem.
Nevím, jestli jsem někdy vzhlídla na nebe a přemýšlela, zda-li je ve vesmírů ještě nějaký život kromě toho lidského. Vím, že jsem se nikdy nepodívala na zem pod svýma nohama a nepřemýšlela o vlastní smrtelnosti. Prožívala jsem slepě dny nasáklé magnolií, ke všemu slepá jako krtek kromě módy, chlapů, moci, sexu a čehokoli díky čemu jsem se tenkrát cítila dobře.
Ale takhle bych se vyzpovídala jen, kdybych mohla mluvit a to já nemůžu. Stydím se. Tak moc se stydím.
Kdo kurva jsi? Tohle na mě nedávno někdo zakřičel - jeho jméno mi uniká. Někdo, kdo mě děsí. Někdo, kdo mě vzrušuje.
Život není přímočarý ani náhodou.
Události se dějí v okamžiku. Tak rychle, se na vás nepříjemné momenty řítí nenápadně, dokud nejste jako kojot Wilda na placku převálcovaný ptákem uličníkem, oběť vlastních složitých intrik. Mrtvá sestra. Odkaz lží. Nechtěné dědictví v podobě starobylé krve. Nemožná mise. Kniha, která je netvorem s neomezenou mocí a ten, kdo se jí zmocní první rozhodne o osudu světa. Možná o osudu všech světů. Stupidní Vidoucí. Byly si tak jisté, že vše směřuje správným směrem.
Tady a teď - ne na žádné kreslené dálnici, z které se můžu zvednout a nafouknout do správných rozměrů jen tak, ale na studené kamenné podlaze kostela, nahá, ztracená a obklopená smrtícími Danany - cítím svou nejsilnější zbraň, tu o které jsem přísahala, že se ji nikdy znovu nevzdám - naděje - unikající pomalu pryč. Moje kopí je dávno pryč. Moje vůle je...
Vůle? Co je to vůle? Znám to slovo? Znala jsem ho někdy?
On. Je tu. Ten, co zabil Alinu. Prosím, prosím, prosím ať se mě nedotýká.
Dotýká se mě? To on je ten čtvrtý? Proč by se tedy schovával?
Kdy se začnou hroutit zdi, to je otázka, na které záleží. Kdo jsi?
Je ze mě cítit sex a jejich pach - temný, těžký a návykový. Nemám pojem o čase ani prostoru. Jsou uvnitř mě a já je nemůžu dostat ven, a jak jsem mohla být tak naivní a do poslední chvíle věřit, že mě přijde zachránit nějaký princ na bílém koni nebo na naleštěné černé motorce nebo se objeví v záblesku zlatavého světla přivolaný jménem, které mi uvízlo na jazyku? Na čem mě to vychovali, na pohádkách?
Ne na takovýchto pohádkách. Tohle jsou ty pohádky, které jsme měli učit naše dcery. Před tisíci let jsme to tak dělali. Ale stali jsme se nedbalými a usnuli na vavřínech, a když Staří potichu odešli, zapomněli jsme na jejich způsoby. Užívali jsme si moderních technologií a zapomněli na tu nejdůležitější otázku.
Kdo kurva jsi?
Tady na studené chladné podlaze, v mojí poslední chvilce - v momentě poslední slávy MacKayly Laneové, vidím, že odpověď na to otázku je ta, čím jsem do teď byla.
Nejsem nikdo.
Hladí mě po kůži rukami z ohně. Hořím, kůži mám posetou puchýři, kosti se mi rozpouští pod tím erotickým žárem jaký žádný člověk nemůže vydržet. Pohlcuje mě chtíč. Prohnu se v zádech a žadoním o víc, vyprahlým jazykem a popraskanými rty. Jakmile naplní mé tělo, hasí mou žízeň nápojem. Tekutina se mi přelije přes jazyk a stéká na hrdlo. Zmítám se v křeči. Pohybuje se ve mně. Koutkem oka zachytím kousek kůže, svalu, obrázek tetování. Ale pořád žádnou tvář. Tento, který se přede mnou schovává, mi nahání hrůzu.
V dálce někdo vyštěkne nějaký příkaz. Slyším spoustu věcí, ale žádné nerozumím. Vím, že jsem se dostala do nepřátelských rukou. Také vím, že již brzy nebudu vědět ani to. Pri-ya, dananský sexuální závislák, uvěřím, že na světě nebude nikdo a nic čím bych byla raději než tímto.
Kdyby má mysl fungovala souvisle a ve větách, řekla bych vám, že dřív jsem si myslela, že život se vyvíjí přímočaře. Že se lidé rodí a pak jdou... jak je to lidské slovo? Oblékala jsem se kvůli tou každý den. Byli tam kluci. Spousta roztomilých kluků. Dříve jsem si myslela, že se svět točí kolem nich.
Jeho jazyk je v mých ústech a trhá mi duši na cáry. Pomoztemipomozteminěkdozařiďteaťodejdou.
Škola. To je to slovo, které hledám. Po škole jdete do práce. Pak svatba. Potom... Jak se jím říká? Danani je mít nemohou. Nerozumí jim. Malé vzácné životy. Děti! Pokud mátě štěstí žijete dobrý a naplňující život, zestárnete s někým koho milujete. Potom rakve. Dřevo se leskne. Pláču. Sestra? To je špatně! Vzpomínky bolí. Už to nech být!
Jsou v mém lůně. Chtějí moje srdce. Rozervat ho. Krmit se na vášni, které nerozumí. Chladno. Jak může být oheň tak studený?
Soustřeď se, Mac. Důležité. Najdi slova. Zhluboka dýchej. Nepřemýšlej nad tím, čím zrovna procházíš. Dívej se. Posluž. Chraň. Ostatní jsou v nebezpečí. Tolik jich umřelo. Jejich smrt nesmí přijít vniveč. Mysli na Dani. Uvnitř je jako ty, pod tím dospívajícím sebejistým postojem.
Vyvrcholuji a nemá to konce. Stávám se orgasmem. Příjemná bolest! Nádherná! Mysl a duši rvoucí, čím víc mě naplňují, tím prázdnější jsem. Uniká mi to, všechno uniká, ale než to odejde, než to úplně zmizí, dostaví se nenávidění moment prozření a vidí, že-
Většině toho, čemu jsem celý život věřila o sobě samé a svém životě, jsem vyvodila z moderních médií bez toho, abych to zpochybňovala. Když jsem si nebyla jistá, jak se v určité situaci chovat, vzpomněla jsem si na film nebo seriál, kde se něco podobného řešilo a zachovala jsem se tak, jak ti herci. Jako houba jsem nasála vše ve svém okolí a stala se jen vedlejším produktem.
Nevím, jestli jsem někdy vzhlídla na nebe a přemýšlela, zda-li je ve vesmírů ještě nějaký život kromě toho lidského. Vím, že jsem se nikdy nepodívala na zem pod svýma nohama a nepřemýšlela o vlastní smrtelnosti. Prožívala jsem slepě dny nasáklé magnolií, ke všemu slepá jako krtek kromě módy, chlapů, moci, sexu a čehokoli díky čemu jsem se tenkrát cítila dobře.
Ale takhle bych se vyzpovídala jen, kdybych mohla mluvit a to já nemůžu. Stydím se. Tak moc se stydím.
Kdo kurva jsi? Tohle na mě nedávno někdo zakřičel - jeho jméno mi uniká. Někdo, kdo mě děsí. Někdo, kdo mě vzrušuje.
Život není přímočarý ani náhodou.
Události se dějí v okamžiku. Tak rychle, se na vás nepříjemné momenty řítí nenápadně, dokud nejste jako kojot Wilda na placku převálcovaný ptákem uličníkem, oběť vlastních složitých intrik. Mrtvá sestra. Odkaz lží. Nechtěné dědictví v podobě starobylé krve. Nemožná mise. Kniha, která je netvorem s neomezenou mocí a ten, kdo se jí zmocní první rozhodne o osudu světa. Možná o osudu všech světů. Stupidní Vidoucí. Byly si tak jisté, že vše směřuje správným směrem.
Tady a teď - ne na žádné kreslené dálnici, z které se můžu zvednout a nafouknout do správných rozměrů jen tak, ale na studené kamenné podlaze kostela, nahá, ztracená a obklopená smrtícími Danany - cítím svou nejsilnější zbraň, tu o které jsem přísahala, že se ji nikdy znovu nevzdám - naděje - unikající pomalu pryč. Moje kopí je dávno pryč. Moje vůle je...
Vůle? Co je to vůle? Znám to slovo? Znala jsem ho někdy?
On. Je tu. Ten, co zabil Alinu. Prosím, prosím, prosím ať se mě nedotýká.
Dotýká se mě? To on je ten čtvrtý? Proč by se tedy schovával?
Kdy se začnou hroutit zdi, to je otázka, na které záleží. Kdo jsi?
Je ze mě cítit sex a jejich pach - temný, těžký a návykový. Nemám pojem o čase ani prostoru. Jsou uvnitř mě a já je nemůžu dostat ven, a jak jsem mohla být tak naivní a do poslední chvíle věřit, že mě přijde zachránit nějaký princ na bílém koni nebo na naleštěné černé motorce nebo se objeví v záblesku zlatavého světla přivolaný jménem, které mi uvízlo na jazyku? Na čem mě to vychovali, na pohádkách?
Ne na takovýchto pohádkách. Tohle jsou ty pohádky, které jsme měli učit naše dcery. Před tisíci let jsme to tak dělali. Ale stali jsme se nedbalými a usnuli na vavřínech, a když Staří potichu odešli, zapomněli jsme na jejich způsoby. Užívali jsme si moderních technologií a zapomněli na tu nejdůležitější otázku.
Kdo kurva jsi?
Tady na studené chladné podlaze, v mojí poslední chvilce - v momentě poslední slávy MacKayly Laneové, vidím, že odpověď na to otázku je ta, čím jsem do teď byla.
Nejsem nikdo.
26 comments:
Ahoj, chci moc poděkuvat, že ses do toho pustila a nemůžu se dočkat, až bude další kapitolka přeložena :-) Díky !
Taky bych chtěla moc poděkovat! Je to super, jsi moc šikovná...nedokážu si představit, že bych v tom nejzajímavějším se nedočkala pokračování...ti vydavatelé jsou s prominutím (nebo i bez něj) volové, že to odmítli!...Jsi nejlepší! :-)
Děkuji za překlad a už se nemůžu dočkat další kapitoly.
Díky moc za překlad v angličtině moc zběhlá nejsem a ten prolog na začátku mi nedával moc smysl ani s pomocí googlu..takže jen tak dál fandim ti... :))
Díky za překlad :) Překládáš skvěle,takže pokud můžeš překládej dál.
Ahoj, moc děkuji za překlad. Jsi nejlepší :)
Přidávám své díky k ostatním. Nemůžeme po tobě chtít okamžitý překlad, ale prosím moc za nás méně zběhlé v angličtině, nenechávej nás ve štychu a překládej prosím dále :-) budeme ti nesmírně všichni vděční, jsi prostě nejlepší :-) a klidně za sebe říkám, že ti klidně za to zaplatím...
Jen ještě přidám jednu prosbu, pokud mohu... Pokud bys někdy chtěla a pokud na to budeš mít čas až dopřeložíš knížky od Moningové, myslíš, že bys mohla mrknout na knižní sérii Avena? U nás vyšel první díl Skrytá a tato knížka je skvělá o andělích, jenže další dva díly už nejspíše nevyjdou, protože o knížku nebyl až takový zájem a já na ni narazila až v levných knihách, což je jisté, že další díl už nevyjde. jáA bych ráda věděla, jak to dopadne..
Ahojky,
kdyby si chtěla s překladem nebo českou korekcí pomoct, klidně sem k dispozici, aby to šlo rychleji. Sice sem pracující a ne student, ale nějaký čas na čtení a tím i na překlad nebo korekci bych si našla :)
Ahoj...doufám, že budete v překladu pokračovat...Jota mě neskutečně naštvala - vydat 3 díly a pak skončit je sprosté vůči čtenáři. Ještě, že se tu našla dobrá duše. Tak držím palce a moc se těším :-)
Ahoj moc prosím pokračuj dál v překladu. Překládáš skvěle.Hrozně moc bych si přečetla pokračování. Děkuju:-)
Klobouk dolu, teda smekám, super a velké dík. Teď už jen čarovat aby si mela čas na všechno... i na překlad.
Moc moc děkuju, že se snažíš o překlad, nedokážu si představit louskat to mojí školní angličtinou a zároveň si nedokážu představit, že bych se nedověděla jak to dopadne
Si fantasticka, tak velmi som sa potesila!!!! Precitala som 3 diely a ostala vo vzduchoprazdne a co dalej. Nahodou som natrafila na tento blog a velmi som ti za tvoju snahu vdacna. Bohuzial neviem po anglicky, tak ze neviem pomoct. Ale o to viac DAKUJEM.
Ahoj, moc díky, že se pustila do překladu! Moje angličtina bohužel na čtení originálu nestačí... :/ Chystáš se na další kapitolu? Nemůžu se dočkat... Měj se dobře, Zuza
Ahoj , moc díky za překlad . Už se nemůžu dočkat další kapitoly...
Ahoj, chtěla bych se tě zeptat, jestli budeš pokračovat v překladu snové horečky?
Prosím byla bych moc vděčná kdyby jsi pokračovala!! Ksyz jsem se dozvěděla že se čtvrtý díl nebude PŘEKLÁDAT tak jsem se cítila prazdne, nenaplnene, byla jsem do toho vážně zažraná, zamiloval jsem se do tohohle příběhu a ráda bych si přečetla i ten čtvrtý díl jenže moje úroveň angličtiny nebo španělštiny je hrozná a nebudu z toho mít ten samý pocit jak kdybych si to četla v češtině.. Tak prosím byla bych moc ráda kdyby jsi pokračovala s překladem..
Jak už jsi určitě zjistila, hodně lidí čeká na překlad a já se řadím mezi ně. Takže když si najdeš volnou chvilku, nebude tě to obtěžovat a vzpomeneš si na nás budu ti hrozně vděčná. Je užasné, že něco takového děláš a obdivuju to. předem děkuji a doufám.
Děkuju za překlad.
Ďakujem za preklad
Děkuji Bára
Moc děkuju za skvělou kapitolu.
Moc děkuji :-)
Ďakujem. Denisa
Není zač :-)
Okomentovat