Věž úsvitu (Skleněný trůn #6) - Sarah J. Maas

Chaol byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká zranění. Jeho jedinou nadějí jsou léčitelé v Atice, pevnosti na Jižním kontinentu. S blížící se válkou se do potíží dostanou i Dorian a Aelin. Aby přežili, musí Chaol přemluvit krále Jižního kontinentu, aby se do války zapojil na té správné straně. Avšak to, co odhalí v Atice, je mnohem důležitější.

Recenze:

(Pozn.: Celou sérii čtu od začátku v angličtině, tudíž nejsem obeznámena s český překladem, omlouvám se tedy, jestli nebudu používat úplně přesné výrazy.)

Ruku na srdce, když jsem se poprvé dozvěděla, že mezi pátým dílem a závěrem celé série stojí ještě celá rozsáhlá novela založená na Chaolově postavě, tak jsem byla zklamaná. Nevadilo mi ani tak samotné čekání na poslední díl, ale můj největší problém spočíval v tom, že od druhého dílu moje sympatie vůči Chaolovi klesaly s každým dílem níž a níž. Ani Nesryn mě v předchozích knihách moc nezaujala, a tak jsem se opravdu neměla moc na co těšit. I to je pravděpodobně důvod, proč jsem knihu dočetla teprve před týdnem, i přes to že dorazila těsně po svém vydání loni v září. 

Asi nemusím dodávat, že jsem se obávala zbytečně. Ano, knihu jsem četla velmi dlouho, ale to bylo způsobené nutností dopsat závěrečnou práci, která prostě měsíce trvá, tudíž i měsíce trvalo moje čtení a já jsem moc ráda, že jsem si posledních zhruba 25% knihy schovala, abych je mohla dočíst, až se budu moct výhradně soustředit na tenhle fenomenální příběh.

Chaol a Nesryn se dostávají do Aticy a nemají nejmenší tušení, co se děje na severu, protože nemají žádné zprávy. Hned v úvodu knihy se seznamujeme s novými klíčovými hráči, s královskou rodinou Jižního kontinentu. Sám král není až zas tak výraznou postavou, pokud opomineme fakt, že na něm stojí a padá rozhodnutí připojit se na stranu Aelin a Doriana. Naši hrdinové ovšem přijíždějí ve chvíli, kdy král s královnou oplakávají smrt své nejmladší dcery Tumelun. Do popředí se tedy dostává zbylých pět potomků, synové Arghun, Sartaq a Kashin a dcery Hasar a Duva. 

Ani Chaol ani já jsme nebyli dvakrát nadšeni z dalšího pletichaření královského dvora, naštěstí dřív, než jsme se začali dozvídat víc o těchto královských potomcích, nám autorka představila léčitelku Yrene Towers. Chaol totiž kromě úkolu získat na svou stranu armádu khaganatu, dostal od Doriana ještě jeden - znovu se postavit na nohy. V tuto chvíli tedy do příběhu vstupuje Yrene, která má k Adarlanu a jejím obyvatelům velmi nepřátelské vazby. A tohle je přesně můj šálek čaje. Chaol se utápí v depresích a výčitkách svědomí, takže se chová jako nepříjemný starý medvěd a Yrene nijak neskrývá, že by s Chaolem neměla nejraději nic společného. Tohle autorce prostě jde a není divu, že tenhle motiv využívá tak často. Můžeme to vidět ve vztazích postav napříč celou sérií (Celaena x Chaol, Aelin x Rowan, Aelin x Manon, Elide x Lorcan, atd.) Strašně moc si užívám to, jakým způsobem Sarah J. Maas dokáže vyvíjet a transformovat vztahy a to, jak tyhle vztahy následně mění samotné postavy k lepšímu. Yrene je navíc další velkou a silnou ženskou hrdinkou, která bude v posledním díle určitě rozhodovat o osudu celé války. Jen mě trochu mrzí, že jsme na závěr neviděli scénu, kdy jí Chaol řekne, že ta žena, která ji zachránila život a poslala do Torre Cesme byla Aelin. Nám čtenářům to samozřejmě bylo jasné od začátku a já osobně se velmi těšila, až to zjistí a byla jsem zvědavá na její reakci.

Chaol a Nesryn mi k sobě už od začátku moc neseděli a autorce evidentně také ne, protože tuhle dvojici okamžitě rozděluje a zatímco Yrene se snaží pomoct Chaolovi zpět na nohy, tak Nesryn putuje směrem k zajímavému dobrodružství s nikým jiným než se samotným princem. Sartaq je ze všech pěti sourozenců nejvíce při zemi. Uvědomuje si svoji moc, ale naštěstí postrádá to povrchní a nabubřelé chování svých sourozenců a jako jediný z téhle královské party mi opravdu přirostl k srdci. 

Sartaq a Nesryn se tedy vydávají na území rukhinských jezdců, a i když toto území patří ke khaganátu, tak je to úplně jiný svět. Sarah J. Maas by měli jiní autoři platit zlatem, aby je naučila, jak vytvářet fantasy světy. Myslím, že už jsem o tom někde mluvila, ale tohle je jedna z věcí, kterých si na téhle sérii cením nejvíc. Když si vedle sebe postavíte příběh Dědičky ohně a Věže úsvitu, tak jen sotva můžeme věřit, že se jedná o díly z téže série, samozřejmě s nadsázkou. 

Dalším obrovským plusem celé série je to, jak je vše promyšlené a propletené. Jak Chaol a Yrene, tak Nesryn se Sartaqem začínají objevovat klíčové informace, které by jim mohly pomoci zvrátit průběh války v jejich prospěch. Pokud si myslíte, že tuhle knihu můžete v klidu přeskočit a počkat si až na závěrečný díl, tak jste na pořádném omylu. Dozvídáme se obrovský kus historie Valgů, a i když mě celý ten zvrat s Meave nijak neoslnil, tak musím uznat, že to, co jsme se dozvěděli, dodává celému příběhu na hloubce a my jako čtenáři se můžeme těšit na perfektní finále celé série. 

Mám trochu obavy, aby Sarah dokázala tuhle velkolepou sérii dokončit nejen důstojně, ale (jako u Dvoru trnů a růží), ale nezapomenutelně.

Rozhodně můžu říct, že mě autorka nezklamala. Kniha má spád, udržuje čtenáře v napětí, nenechá nás vydechnout. Mám pocit, že všechny její knihy mají o něco pomalejší start, než bych osobně preferovala, ale to všechno mi vynahrazuje svým stylem psaním, dokonalým propracováním světů a vývojem postav.

Takže Chaol si získal zpátky alespoň část mých sympatií a jen doufám, že Nesryn a Sartaq budou mít v poslední knize hodně prostoru. Věž úsvitu jsem na Goodreads hodnotila pěti hvězdičkami, protože jsem vždy strašně ráda, když kniha dokáže výrazně překonat mé očekávání.