Malé intermezzo z deníku Mac. A malá ochutnávka před zítřejší šestou kapitolou.
Jeden z mých vysokoškolských profesorů filozofie tvrdil, že každé rozhodnutí, které v životě uděláme, se odvíjí od jediné touhy: mít sex.
Říkal, že se jedná o primitivní, neměnnou biologickou nutnost (tudíž omlouval lidskou idiocii?). Argumentoval tím, že vše od toho, co si vybereme ráno na sebe, přes to, jaké jídlo si kupujeme, až k zábavě, ke které tíhneme, vede k jednomu vyústění: přitáhnout druha a vrznout si.
Myslela jsem si o něm, že je blbec. Zvedla jsem ruku s perfektní manikúrou a s hrdým pohrdáním jsem mu to řekla. Vyzval mě, abych mu to vyvrátila. Mac 1 nemohla.
Ale Mac 4 může.
Ano, spousta věcí v životě je o sexu. Ale musíte se povznést a podívat se na lidstvo z vyšší perspektivy, abyste viděli celou skládačku, tedy něco, co jsem v devatenácti letech, oblečena do perel a růžové, nedokázala. Otřásám se. Jakého druha jsem se to tenkrát snažila přitáhnout? (Nechtějte po mně, abych vám vysvětlovala, proč Mac 4 tíhne k černé a krvavě rudé barvě. Já to chápu a jsem s tím naprosto smířená.)
Tak co je ta skládačka našeho chtíče po sexu?
Nesnažíme se nic získat. Chceme něco cítit. Cítit se naživu. Elektricky, intenzivně, zářivě naživu. Dobře. Špatně. Uspokojeně. Bolestivě. Dejte mi to - dejte mi to všechno. Pro ty, co žijí přízemně, může být většina z toho nalezena v sexu. Ale pro ty z nás, co žijí naplno, je ten nejlepší pocit to, když zvednete ruku do vzduchu a s chladným úsměvem ukážete smrti zdvižený prostředníček.
- z deníku Mac
1 comments:
Děkuji
Okomentovat