"Možná zjistíš, že mě potřebuješ, MacKaylo," řekl V'lane, když jsme se zjevili před knihkupectvím.
Myslela jsem si přesně to samé. Nebylo pochyb, že V'lane byl ten nejrychlejší výtah v budově. Dani byla super na zemi, ale přes oceány nás dokázat nedostala. Prosívání byl neuvěřitelně užitečný nástroj. I když se V'lane uráčil objevit zhruba jen v půlce případů, pořád to bylo lepší než nic. Už nikdy se na něj nebudu spoléhat, ale kdybych mohla, tak bych toho využila.
"Nemůžu pořád chodit kontrolovat, jestli mě potřebuješ. Když mě nezaměstnává královna svými úkoly, bojuji se s ostatními Světlými proti našim temným bratrům. Vaše země jim nestačí. Také nám chtějí vzít náš dvůr. Moje královna i můj domov jsou v neutuchajícím nebezpečí." Obrátil mě ve svém náručí, prstem pod bradou mi zvedl obličej a jemně přejel prstem po mých rtech.
Znovu jsem se na něj podívala. Pořád jsem byla otupělá z toho, že jsem viděla mámu a tátu, z té konverzace, kterou jsem zaslechla. Chtěla jsem, aby mi dal znovu své jméno, a rychle, abych se mohla doplazit dovnitř, dát si sprchu a zalézt do vyhřáté, známé postele. Přetáhnout si peřinu přes hlavu a snažit se usnout, abych nemusela dál přemýšlet.
Odsoudit svět k záhubě.
Ani náhodou. Já ne. Měli nesprávnou osobu, nesprávné proroctví. Zatřásla jsem hlavou.
Špatně to pochopil. "Je to dar," řekl ztuhle.
Zranila jsem jeho pýchu. Dotkla jsem se jeho tváře. Dal mi mámu s tátou, moje město, celou Georgii. "Kroutila jsem hlavou nad tím, nad čím jsem zrovna přemýšlela, ne nad tvými slovy. Ano, ráda bych měla tvé jméno, V'lane."
Zářivě se na mě usmál, pak přitiskl svá ústa na mé. Když mě tentokrát políbil, jeho nevyslovitelné dananské jméno vklouzlo sladce na můj jazyk, usadilo se tam a naplnilo mou pusu různorodými chutěmi a pocity, které se nedaly popsat, než se vše zase vytratilo. Tentokrát mi to přišlo přirozené, nenápadné. Naposledy, když mi dával své jméno, mě přepadlo erotické vzrušení, které se jeho dotykem přetavilo v orgasmus. Tentokrát ne. Byl to výjimečný polibek, ale nebyl invazivní, nic si ode mě nevzal.
Odtáhl se. "Učíme se jeden od druhého," řekl. "Konečně začínám chápat Adama."
Zamrkala jsem. "Prvního muže? Znáš příběh o Adamovi a Evě?" V'lane se mi nezdál jako typ, který studuje mýtické příběhy.
"Ne. Byl to příslušník mé rasy, který se rozhodl stát se člověkem," vysvětlil. "Á, Barrons na mě jde vrčet." Vydal zvuk, který zněl jako lidské zahihňání a zmizel. Instinktivně jsem sáhla po svém kopí. Bylo zpět v mém pouzdře. Zamračila jsem se. Zapomněla jsem ho zkontrolovat. Zmizelo vůbec?
Otočila jsem se. 'Vrčení' bylo slabé slovo. Barrons stál ve dveří, a kdyby pohled mohl zabíjet, tak už bych prchala ulicí pryč.
"Jeden by si myslel, že už jste do své pusy pustila tolik Dananů, kolik jen můžete snést, slečno Laneová."
"Jeden by si myslel, že už jsem do své pusy pustila všechny muže, které můžu snést. Jednou políbím muže z vlastní vůle. A ne proto, že mě zrovna znásilňují nebo se mě snaží dostat ze stavu Pri-yi a ne proto, že mi dávají mystický ekvivalent telefonu s obvyklými problémy se signálem, ale protože to tak zatraceně budu chtít!"
Protlačila jsem se kolem něho. Neuhnul ani o píď. Elektřina přeskočila v místech, kde jsme se dotkli.
"Zítra večer v deset. Buďte tady, slečno Laneová."
"To bojuju s vidoucími," řekla jsem přes rameno.
"Tak to brzy zabalte. Nebo si najděte jiné místo k bydlení."
***
Druhý den v poledne jsem se sešla s Dani a všemi vidoucími z opatství v jedné z jejich jídelen, seděli jsme kolem stolů a poslouchali Rowenu, jak mluví k davu. Jak ta ženská dokázal využívat sentiment ve svůj prospěch!
Ta vychytralá matka představená byla neuvěřitelnou političkou. Poslouchala jsem a ukládala si její taktiku do paměti. Analyzovala jsem její slova i to, jak dávala dohromady věty, jak hrála na emoce u všeho možného.
Ano, řekla, odloží své rozpory s tou mladou zběhlou vidoucí, kterou nikdy nikdo pořádně nevytrénoval a jejíž sestra zradila celý svět tím, že pomohla svému milenci - zlotřilému Pánu a vládci - osvobodit Bojovníky tmy, kteří zabili miliony lidí po celé planetě a z toho dvě stě z nás. Ano, bude souhlasit se vším, co je potřeba k tomu vyhrát nejdůležitější bitvu, které kdy lidstvo čelilo. Nemohla podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ustoupit z pozice, ve které setrvávala už čtyřicet sedm let - tedy dvakrát tak dlouho, jak byla naživu ta zběhlá vidoucí - ale nabídla by pomocnou ruku a uvítala ji, jestli si její milované dcery mysleli, že by měla, i když měla spoustu důvodů k tomu udělat přesný opak.
Po jejím malém proslovu jsem viděla na tvářích některých žen pochyby, takže jsem vstala a řekla svůj vlastní projev. Ano, i já odložím své rozpory s tou stařenou, která mě odmítla první noc, co mě potkala bez toho, aby znala mé jméno, která mi nevybíravě řekla, ať táhnu umřít někam jinam a nechám ji na pokoji - i když bylo jasné, že jsem vidoucí, která zoufale potřebovala pomoc. Proč jsem já v tu noc nebyla její 'milovanou dcerou'? Byla to snad moje chyba, že jsem vyrostla bez toho, abych věděla, kdo jsem? Proč se mě neujala?
Ale ano, odpustím ji, ano, budu pracovat se ženou, která odebrala zbraně schopné zabít Danany, odmítla pustit vidoucí do bitvy, aby splnili povinnost, pro níž se narodili, se ženou, která neustále vedla tažení proti mé sestře, jejíž největší chybou bylo, že ji svedl Danan proměněný v člověka se stovky tisíc let zkušeností ve vytváření iluzí a svádění žen.
Kdo z nás se nikdy nedostal do podobné situace? Všechny potkaly V'lanea. Jestli chtěly házet kameny, tak byl čas udělat to teď nebo nikdy. Alina nakonec Pána a vládce prohlédla a zaplatila za to svým životem. A opět, kde byla Rowena, když se moje sestra snažila pochopit, kdo je? Jak to, že jsme se s Alinou ztratily vidoucím z dohledu, a tak nás ponechaly životu bez jakéhokoli výcviku?
Moc jsem chtěla udělat to, co Kat navrhla, řekla jsem jim, byla jsem nadšená, že budeme spolupracovat k dosažení společných cílů. Od téhle chvíle, odpřísáhla jsem, už neřeknu o matce představené nic špatného za předpokladu, že ona mi prokáže stejnou laskavost.
Posadila jsem se.
Bude spolupracovat, řekla Rowena ze svého pódia, i když jsem stále a pořád dokazovala, jak jsem nebezpečná a nespolehlivá, když jsem se spojovala s lidmi jako V'lane.
"Pardon, ale to ty taky," poukázala jsem.
"Jen pro vyšší dobro."
"Nedovolila jsi mi, abych byla součástí toho vyššího dobra. Nepřijala jsi mě tu."
Kat se postavila. "Přestaňte nás stavět doprostřed vašich hádek! Matko představená, musíme odložit naše rozdíly. Nesouhlasíš snad?"
Rowena na chvíli strnula, pak pevně přikývla.
"Úplná spolupráce?" tlačila Kat.
Rowena pečlivě a tiše studovala shromážděný dav. Poznala jsem přesný moment, kdy ji došlo, že ztratila většinu půdy mezi svými svěřenkyněmi a teď a tady ji nezíská. Buď spolu budeme tahat za jeden provaz nebo se na nás provaz vykašle a opustí nás. "Ano," řekla pevně.
"Bezva." Vystřelila jsem na nohy. "Takže kde jste původně měly tu Knihu, jak jste ji tu držely a jak jste ji pro všechno na světě ztratily?"
Hluk v jídelně byl v tu ránu ohlušující, to jsem očekávala. Tohle byla otázka, která se mezi zdmi šířila jen šeptem a tajně skoro dvacet let.
Znovu jsem si sedla, zvědavá, jak se z toho dostane. Neměla jsem obavy, že by se jí to nepodařilo.
"To bylo super, Mac," řekla Dani s úsměvem. "Myslím, že jsme ji dostaly."
Věděla jsem, že to tak není. Rowena byla moc chytrá na to, aby se nechala tak snadno překvapit.
Když se dav konečně utišil, informovala nás s pokornou závažností, že takové věci se jí nepříslušelo rozebírat. Pak i když jsem věřila, že vedení drží pevně v rukou, opatství bylo vždy vedené demokraticky, spravováno Útočištěm a všechny její činy a volby musely být schváleny nebo odmítnuty právě jimi, zvláště v období takového nebezpečí. Musela by se setkat s Nejvyšší radou, přednést jí naše otázky a uposlechnout jejich příkazy. Naneštěstí (a příhodné pro ni, všimla jsem si suše), někteří z nich nebyli zrovna přítomni. Ale hned jak budou...
"Bla, bla, bla, bla, bla," zamumlala jsem. "Než se dostane k tomu, aby nám něco řekla, Temní zabijí další miliardu lidí."
Nevadí. Byla jsem zpět v opatství. Byl čas uvést do akce plán A. Tahle schůze byla plán B.
Podívala jsem se na Dani. "Říkala jsi, že jsi se snažila dostat do Zapovězené knihovny. Víš, kde všech dvacet jedna knihoven leží?"
Oči se jí rozzářily.
1 comments:
Děkuji za překlad další super kapitoly
Okomentovat