"Včera za mnou přišel Pán a vládce," řekla jsem hned, jak jsem prošla dveřmi Barronsova knihkupectví. Venkovní světla na té krásně zrestaurované budově svítila ztlumeně, zaplavovala ulici a vstupní prostor měkkou jantarovou září. I světla vevnitř byla utlumená. Vypadalo to, že Barrons už Stíny nepovažoval za přílišnou hrozbu.
Neviděla jsem ho, ale věděla jsem, že tam je. Byla jsem naladěná na ten nejmenší závan jeho přítomnosti. Kéž by tomu tak nebylo. Nutilo mě to vzpomínat na dobu, kdy jsme spolu tancovali a smáli se a nestarali se o nic na světě, jen o to jak být... dobrými zvířaty. Jíst, spát a mít sex.
Ach, jednoduchý život.
Napjala jsem se. V knihkupectví byl Předmět moci, možná víc než jeden. Byl opravdu silný nebo se skládal z několika menších. Cítila jsem to v břiše. Cítila jsem chladný oheň v temných hlubinách své hlavy. Předměty moci už mi nezpůsobovaly nevolnost. Cítila jsem se díky nim... naživu.
"Řekl, že ty jsi ten idiot, co ho naučil Hlas," pokračovala jsem. "Je vtipné, že jsi to zapomněl zmínit, když jsi se to snažil naučit mě."
"Já nezapomínám, slečno Laneová. Jen vynechávám některé informace."
"A vyhýbáte se jim."
"Lžu, podvádím a kradu," souhlasil.
"To sedí."
"Vaše priority jsou absurdní." Vystoupil ze stínů knihoven.
Prohlédla jsem si ho od hlavy k patě. Jen jednou předtím jsem viděla Jericha Barronse v džínech a tričku. Je to jako strčit motor W16 Bugatti Veyron - všech 1001 koní - do '65 Shelby. Vysoce sofistikovaná moc v obyčejném, ale silném oblečení. Ten efekt byl znepokojující.
Měl víc tetování než před několika dny. Když jsem ho naposled viděla oblečeného jen ve vlastním potu, měl ruce holé. Teď je měl složitým rudými a černými obrazy od paže až po dlaně. Na zápěstí se mu blyštěl stříbrný náramek. Na botách měl stříbrné řetězy.
"Nezahálel jste, co?"
Vy máte co mluvit, řekly jeho temné oči, když vzal v potaz můj tmavý ohoz.
"Co je absurdního na mých prioritách?" snažila jsem se vyhnout tématu. Nezajímalo mě, co si myslí o mém oblečení. "Nesnášel jste duhové barvy, teď se vám nelíbí moje kožené oblečení. Líbí se vám na mně vůbec něco?"
"Pán a vládce, jak mu říkáte, poslal svoje prince, aby vás znásilnili a možná vás znásilnil sám a vy teprve teď zmiňujete, že... jakže? Za vámi přišel? Přinesl květiny? A odpověď je vaše kůže, slečno Laneová."
Nehodlala jsem nijak reagovat na jeho poslední slova. "Žádné květiny. Jen káva. Ale nebyla ze Starbucksu. Dala bych ruku za jedno velké latté ze Starbucksu."
"Být vámi, tak nenabízím ruce tak ochotně, nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit. Na ženu, která byla nedávno znásilněná, se rozhodně zdáte poněkud lhostejná."
"Ale prosím vás, Barronsi, kolik toho ještě můžu ztratit?"
"Tuhle otázku nikdy nepokládejte."
"Proč jste ho to naučil? Uvědomujete si, že jste mohl neúmyslně, možná i úmyslně-"
"Už ani slovo, slečno Laneová."
"- že jste mu mohl pomoct zabít mojí sestru?"
"Přeháníte."
"Vážně? Co dalšího jste ho naučil?"
"Pár menších druidských kouzel."
"Výměnou za co."
"Co Darroc řekl? Slíbil, že vám vrátí sestru?"
"Samozřejmě."
"A řekla jste svému útočníkovi, co si o tom myslíte?"
"Řekl, že se pro mě vrátí za tři dny. A že bych radši měla být ochotná mu pomoci."
"Ale vy," řekl Barrons jemně a přistoupil blíž, "moje drahá slečno Laneová, vy si myslíte, že už nemáte co ztratit. Kdy tahle třídenní lhůta vyprší?"
"To mě vážně štve. Nevím. Byl až otravně nepřesný."
Barrons se na mě podíval, pak se na jeho rtech objevil úsměv a na chvíli jsem si myslela, že se rozesměje.
"To si dovolil hodně. Vyhrožuje vám a ani to pořádně neupřesní."
"Přesně to si myslím."
Ten jeho letmý úsměv byl pryč. Tvářil se chladně. "Už se ode mě nehnete ani na krok."
Povzdechl jsem si. "Byla jsem si dost jistá, že to řeknete."
"Chcete, aby vás znovu dostal?"
"Ne."
"Tak nebuďte hloupá. Nechoďte velkoryse do nebezpečí pro nějaký zdánlivě ušlechtilý cíl, jen aby vás unesl padouch a nebude za to moct nikdo jiný jen vy sama, protože jste prostě musela udělat tu správnou věc, protože za některé věci prostě stojí zemřít, že?" řekl suše.
Naklonila jsem hlavu. "Já nevěděla, že čtete romantické knížky."
"Znám lidi."
"Ha. Takže konečně přiznáváte, že nejste člověk."
"Nepřiznávám nic. Chcete pravdu? Když se na mě díváte, tak se podívejte pořádně."
"Proč jste hodil tím narozeninovým dortem o strop?"
"Snažila jste se oslavit den, kdy jsem se narodil. Pojďte, slečno Laneová. Chci vám něco ukázat."
Otočil se a vydal se k zadním východu z obchodu bez toho, aby se přesvědčil, jestli jdu za ním.
Šla jsem. Přímo před námi byl velký Předmět moci.
***
"Koho jste musel zabít, abyste ten třetí získal?" zírala jsem. Tři kameny, které byly potřeba k odhalení "pravé podstaty" Sinsar Dubh, zářily přízračným modročerným světlem na stole v jeho pracovně.
Podíval se na mě. Opravdu to chcete vědět? posmíval se mi jeho pohled.
"Tak nic," řekla jsem rychle. "V'lane má ten čtvrtý, je to tak?" S tím jsem začala přemýšlet, kam V'lane zmizel a proč. Co se mu stalo v té střežené chodbě? Proč na mě zasyčel a co mu způsobilo takovou bolest? Čekala jsem, že se za mnou proseje chvilku po tom, co se to stalo a buď vysvětlí, o co šlo nebo na mě bude vážně vytočený.
To si opravdu myslím.
"Ale nevíme kde."
V tuhle chvíli ne.
"Přestaňte na mě mluvit bez mluvení. Máte pusu, tak ji použijte." Odmítala jsem tyhle naše intimní konverzace beze slov.
"Já používal pusu ještě před pár dny. Stejně jako vy."
"Přestaňte mi to připomínat," zavrčela jsem.
"A já myslel, že jsme se přenesli přes to zbytečné předstírání. Evidentně ne."
Přistoupila jsem ke stolu přitahovaná i odpuzovaná mocí, kterou ty kameny pokryté runami vyzařovaly. Poznala jsem ten, který jsem ukradla z doupěte Mallucého. Z těch tří byl nejmenší. Druhý byl dvakrát tak velký a ten třetí ještě větší. Měly ostře vyřezávané hrany, jako by je tvarovala nějaká velká síla z materiálu, který měl úplně jiné chemické složení než jaké se dalo najít na tomto světě. Byly naaranžovány v těsné blízkosti a vydávaly jemné krystalicky znějící zvuky různých délek a výšek. Ten zvuk byl strašně krásný. A neuvěřitelně zneklidňující. Jako zvonkohra z pekla.
"Říkal jste, že jestli budou všechny čtyři pohromadě, dokáží zazpívat Píseň zrození. Tu píseň? Nebo nějakou méně podstatnou? Jsou nějaké méně podstatné?"
"Já nevím."
Zavrtěla jsem se. Když Barrons přiznal, že něco neví, tak mě to zneklidnilo, úplně stejně jako ten zvuk, které kameny vydávaly.
Natáhla jsem se, abych se jednoho z nich dotkla. Když jsem nad nimi pohnula rukou, začaly zářit tak oslnivě, až mě z toho zabolely oči. Stáhla jsem ruku zpět.
"Zajímavé," zamumlal Barrons. "Cítíte se na malý experiment?"
Ostře jsem se na něj podívala. "Zkusíme Knihu obklíčit se třemi kameny." Abychom ji studovali, viděli, jak reaguje a jestli nám odhalí něco dalšího.
"Jdete do toho?"
Na chvíli jsem nad tím uvažovala, vzpomínala, co se stalo posledně, když jsme Knihu honili.
Ta věc okamžitě změnila směr a mířila přímo na nás. Zotročila si Barronse. Šla po něm, ne po mně. Se mnou nic v nepořádku nebylo. Byla jsem v pohodě. Sám táta říkal, že jsem tak dobrá, jak jen mohu být. A všichni věděli, jak moudrý Jack Lane je. "Dobrá," řekla jsem.
Zatímco sbíral kameny a začal je balit do sametové látky, já se zadívala na zrcadlo Temných. Měla jsem ho v téhle pracovně přímo pod nosem celé měsíce, ale nikdy jsem necítila jeho dananskou přítomnost a netušila, že bylo součástí široké sítě Temných relikvií. Teď bylo uzavřené, zamaskované tak, že vypadalo jako normální zrcadlo.
"Jak to funguje?" zeptala jsem se.
Dál balil kameny v tichosti.
"Ale no tak," řekla jsem netrpělivě. "Vždyť se vám přeci nesnažím dostat do hlavy, abych odkryl vaše cenná tajemství. Danani ničí mou planetu a já je z ní chci vykopat. Všechny znalosti, stejně jako zbraně se hodí. Tak to vyklopte."
Nevzhlédl od své práce, ale já viděla, jak mu na tváři pohrává malý úsměv.
"Někdy mi přijde, že mi odmítáte cokoli říct, jen abyste mě rozčiloval."
"Za to vy nikdy neděláte nic, co by rozčilovalo mě," řekl suše.
"Ne, když to zahrnuje něco, co by mohlo být důležité. Co kdybych zůstala uvězněná na místě, odkud bych se nemohla dostat jinak než Zrcadlem? Ani nebudu vědět, jak ho použít."
"Myslíte, že máte dost odvahy, abyste do jednoho vstoupila?"
"Abyste nebyl překvapený," řekla jsem chladně.
"Ne jestli děláte všechno tak, jak pícháte."
Nehodlala jsem se nechat vyvést z míry tím, že přivede řeč na sex. "Chci se to naučit, Barronsi. Naučte mě to. Kdybych věděla jen zlomek toho co vy, tak bych moje šance na přežití závratně stouply."
"Možná byste o to pak už ani nestála."
"Mohl byste spolupracovat?" řekla jsem podrážděně.
"To slovo neznám," posmíval se mi pisklavým hlasem.
"Snažím se ozbrojit vším, co mi pomůže bojovat tak, jak píchám," utrhla jsem se. "Ale vy mi odmítáte pomoct." Nesnášela jsem, když mi připomínal čas, kdy jsem byla Pri-you.
"Přemýšlel jsem, jestli to slovo někdy řeknete, slečno Laneová. Tenkrát jste žádné zábrany neměla. 'Říkala jste: Píchej mě, Jericho Barronsi.' Ráno, v poledne i večer."
Jižanská žena dokáže svá slova smáčet ve dvou druzích slovního medu: jeden z nich je ten, který přitahuje mouchy, nutí roztát mužské srdce a zoceluje jejich jiné části nebo ten druhý, díky kterému by každý muž nejradši zalezl do díry a zemřel. Já použila ten druhý. "Netušila jsem, že donutit vás mluvit je takhle snadné, jinak bych to řekla už před pěti minutami. Běžte do hajzlu, Jericho Barronsi."
Zvedl hlavu a zasmál se, zuby se mu zablýskly. Zaryla jsem nehty do dlaní.
"Zrcadel," řekl, když se přestal smát, "byly kdysi stovky tisíc, ale některé jsou teď nekonečné. Dananské věci mají tendence-"
"Já vím. Žít si vlastním životem. Změnit se, vyvinout se zvláštním směrem."
"Když je Světlý král poprvé vytvořil-"
"Temný král," opravil mě.
"Nejdřív byl Světlým. A přestaňte mě přerušovat, jestli se chcete něco dozvědět. Když je Světlý král vyrobil, tvořily síť absolutní preciznosti a předvídatelnosti. Byl to skvělý vynález. Byly první dananskou metodou přepravy mezi dimenzemi. Když jste do jednoho z nich vstoupila, ocitla jste se přímo uprostřed Síně všech dnů."
"Co je Síně všech dnů?"
"Síň je... no, představte si ji jako letiště, místo, kde přistáváte a odlítáte do celé sítě. Je lemována zrcadly, které vás vezmou do dalších světů, do nespočtu dalších dimenzí a časů. Jeden může stát v Síni, zkoumat jednotlivá zrcadla a vybrat si stovky tisíc míst, kam se může vydat. Byla to taková dananská verze kvantové cestovní agentury."
"V'lane mi řekl, že král původně vytvořil Zrcadla pro svoji konkubínu a vůbec ne i pro ostatní Danany. Říkal, že je král vytvořil, aby mohla uvnitř zrcadel žít, nezestárnout a mít k dispozici spoustu světů, které by mohla prozkoumat, dokud nenajde způsob, jak z ní udělat Danana." Znovu jsem přemýšlela, co se stalo V'laneovi tohle odpoledne. I když jsem věděla, že se na to nemám spoléhat, cítila jsem se nahá bez jeho jména na svém jazyku.
"Řekl vám také, že když královna ucítila moc králových výtvorů ve chvíli, kdy vznikly, požadovala vědět, co udělal, a vzhledem k tomu, že jeho konkubínu nenáviděla, jí musel říct, že ta Zrcadla vytvořil jako dar pro ni?"
"V'lane řekl, že král dal královně jen jejich část."
"Naneštěstí musel dát královně tu část, která obsahuje Síň všech dnů. Jeho konkubína dostala jen malou část toho, co postavil a od zbytku byla odříznutá. Aby ji to vynahradil, nechal postavit fantastický Bílý zámek, vysoko na kopci s nespočtem pokojů, teras a zahrad. Tahle část zrcadel byla přístupná jen z jeho soukromých komnat."
"Takže existují dvě oddělené části Zrcadel." To jsem musela vstřebat, bylo toho na mě hodně. "Jedna je sbírkou nekonečného množství zrcadel, které propojují jiné dimenze, světy a časy z hlavního 'letiště' v Síni všech dní. To druhé je uzavřené, menší síť, kde žila konkubína. Takže když zemřela, tak od té doby je ta část nevyužitá," polemizovala jsem. Zrcadla byla fascinující. Nedokázala jsem si představit, že bych do jednoho z nich vkročila a okamžitě se ocitla v jiné světě nebo čase.
"V'lane vám toho řekl hodně." Barrons zněl naštvaně.
"Říká mi toho víc než vy. Nutí mě to přemýšlet, komu z vás více věřit."
"Tak se řiďte touhle radou: Nikdy nevěřte Dananům. Řekl vám, jak králova konkubína zemřela?"
"Řekl, že nenáviděla, čím se král stal tak moc, že ho opustila tím jediným způsobem, kterým mohla. Vzala si vlastní život."
"Obtěžoval se poukázat na to, že vše, co král udělal, dělal pro ni? Pomyslela na to, než se rozhodla spáchat sebevraždu? Napadlo jí vůbec, že někdy ochota obrátit se kvůli někomu na temnou stranu může být považována za podělanou ctnost?"
"Nezní to tak, že by se obrátil na temnou stranu kvůli ní. Spíš to vypadalo, že zešílel, protože ona měla předurčeno zemřít a on si ji chtěl nechat za jakoukoli cenu."
"Perspektiva, slečno Laneová. Měla byste si ji pořídit."
Pán a vládce mi řekl tu samou věc. "Takže vy si myslíte, že konkubína měla ocenit, že se z jejího milence stal posedlý pitomec a přehlédl příšerné následky, které jeho experimenty měly? Možná že místo toho, aby trávil všechen svůj čas - nebyly to desítky tisíc let - snažením se najít způsob, jak ji udržet naživu, měl ji místo toho milovat po celou její smrtelnou existenci, protože by byla šťastná!"
Barrons se na mě ostře podíval. "Zrcadla jsou teď jeden velký zmatek," pokračoval ihned. "Teď už se u nich nedá nic předvídat."
"Protože je Cruce proklel. Kdo vůbec Cruce je?" pořád jsem slyšela ostatní říkat jeho jméno, ale to bylo vše. Ani jsem nevěděla, jestli se řadí k Světlým nebo Temným. "A co to bylo za kletbu?"
"To není podstatné. Je mrtvý." Barrons dal kameny do černého koženého sáčku, který převázal koženou šňůrkou. Ve chvíli, kdy sáček zavřel, hudba kamenů se ztišila, až úplně utichla. "Ale jeho kletba žije dál. Nenávratně poškodila Zrcadla. Co kdysi bývalo lehce přehlednou sítí je nyní naprostým chaosem. Teď vás některá z nich zavedou do Síně všech dnů, ale ostatní ne. Světy a dimenze se roztříštily a vytvořily IDD. Některá z hlavních zrcadel se rozbila, jiná samovolně vznikla tam, kde nikdy neměla být. Možná že některá původně dvousměrná zrcadla v Síni, vás zavedou do úplné pustiny a nepropustí vás zpět. Ta, ve kterých jste se mohla dívat do jiných světů, teď vrhají klamné odrazy. Síně všech dnů kolidovala s dimenzí konkubíny, s částmi Férie a některé dokonce narazily i na Zem snění."
"Zem snění!" vykřikla jsem. "Takže v dananském světě opravdu existuje říše s tímhle názvem?"
"Nepatří Dananům. Země snění je daleko starší a nepatří nikomu. Je to místo, kde všechny naděje, fantazie, iluze a noční můry všech myslících bytostí vznikají či zanikají. To je jen na vás, co z toho si vyberete. A aby to nebylo tak jednoduché. Cruceova kletba způsobila trhliny ve zdech vězení Temných a teď Zrcadla propojují i tohle místo."
"Tak proč Temní neuprchli už předtím?"
"Někteří ano. Ale vězení Temných je neskutečně obrovské, takže jen málo z nich objevilo trhliny ve zdi a v Zrcadle je nemožné najít tu správnou cestu, to se povedlo jen hrstce těch, kteří se dostali do tohoto světa. Jeden by se mohl ztratit v síti Zrcadel navždy. Už to není říše současnosti, ale převládá v nich minulost. Někdo říká, že ukazují všechny možnosti, které se opravdu staly Síní všech dnů, které kdy přišly a přijdou. Neposkytují žádnou záruku. Danani se jim vyhýbají úplně."
"Ale vy ne. A Pán a vládce také ne."
"Jsou jisté způsoby, druidská magie dokáže utěsnit části Zrcadel, pokud se s tou mocí zachází moudře a dovoluje určitou kontrolu nad dočasnou přepravou z jednoho omezeného místa. Hodně záleží na druhém zrcadle, se kterým musíte pracovat, neobejde se to bez určitých... nepříjemností. Zima, která v některých Zrcadlech panuje, je téměř nesnesitelná."
To jsem věděla. Viděla jsem, jak z jednoho vystoupil pokrytý krystalky zmrzlé krve. Cítila jsem závan ledového, mrazivého vzduchu. "A proč jste zabil tu ženu, kterou jste vynesl ze Zrcadla ven?" Můj hlas tancoval někde mezi sladkým cukrem a ostřím nože.
"Protože jsem chtěl." Napodobil můj tón. "To jste nečekala, že, slečno Laneová? Nejen že jsem vám dal odpověď, ale byla to odpověď podle vás inkriminující. Pojďte," řekl a jeho temný pohled zajiskřil náhlou netrpělivostí. "Tahle noc nebude trvat věčně."
"Jaké je to vězení Temných?" Chtěla jsem vědět, jestli to bylo také tak chladné místo jako to, do kterého jsem se občas dostala ve svých snech. Jestli ano, tak jak jsem se o něm vůbec dozvěděla?
"Vynásobte mráz mého Zrcadla nekonečnem."
"Ale jak vypadá?"
"Žádné slunce. Žádná tráva. Žádný život. Jen útesy a útesy ledu. Zima. Tma. Zoufalství. Je cítit ve vzduchu. Jsou tam jen tři barvy: bílá, černá a modrá. Látka toho místa postrádá jakékoli chemické prvky, které jsou nutné pro vytvoření jiných barev. Vaše kůže by byla bílá jako kosti. Vaše oči matně černé. Vaše rty modré. Nic tam neroste. Je tam jen hlad bez možnosti nasycení. Touha bez uspokojení. Bolest bez konce. Jsou tam bestie, které nemají nejmenší zájem odejít, protože jsou to prostě bestie."
"Jak tohle všechno víte?" zeptala jsem se, když jsme mířili ven. Předpokládala jsem, že jsme si šli vybrat jedno z aut z Barronsovy neuvěřitelné sbírky.
"To stačí. Řekněte mi, slečno Laneová, kdybyste se mohla vrátit do dne, kdy Alina odjela na Trinity College a zastavit ji, udělala byste to?"
"Rozhodně," řekla jsem bez zaváhání.
"I když byste věděla, že se tohle všechno stejně stane? Kniha už byla na útěku. Stalo by se to, i kdyby vaše sestra nepřišla do Dublinu. Byla by to jen variace na stejně destruktivní téma. Držela byste ji v Ashfordu, abyste ji udržela naživu, nikdy nezjistila, kdo jste a pravděpodobně zemřela rukou nějakého Danana?"
"Neexistuje třetí možnost?" zeptala jsem se podrážděně. "Co je za dveřmi číslo tři? Neviděl jste tu americkou show Let's Make a Deal?"
Významně se na mě podíval.
Takže ne.
"Čím dnes večer pojedeme?" zeptala jsem se a sáhla po klice.
"Být vámi, tak nenabízím ruce tak ochotně, nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit. Na ženu, která byla nedávno znásilněná, se rozhodně zdáte poněkud lhostejná."
"Ale prosím vás, Barronsi, kolik toho ještě můžu ztratit?"
"Tuhle otázku nikdy nepokládejte."
"Proč jste ho to naučil? Uvědomujete si, že jste mohl neúmyslně, možná i úmyslně-"
"Už ani slovo, slečno Laneová."
"- že jste mu mohl pomoct zabít mojí sestru?"
"Přeháníte."
"Vážně? Co dalšího jste ho naučil?"
"Pár menších druidských kouzel."
"Výměnou za co."
"Co Darroc řekl? Slíbil, že vám vrátí sestru?"
"Samozřejmě."
"A řekla jste svému útočníkovi, co si o tom myslíte?"
"Řekl, že se pro mě vrátí za tři dny. A že bych radši měla být ochotná mu pomoci."
"Ale vy," řekl Barrons jemně a přistoupil blíž, "moje drahá slečno Laneová, vy si myslíte, že už nemáte co ztratit. Kdy tahle třídenní lhůta vyprší?"
"To mě vážně štve. Nevím. Byl až otravně nepřesný."
Barrons se na mě podíval, pak se na jeho rtech objevil úsměv a na chvíli jsem si myslela, že se rozesměje.
"To si dovolil hodně. Vyhrožuje vám a ani to pořádně neupřesní."
"Přesně to si myslím."
Ten jeho letmý úsměv byl pryč. Tvářil se chladně. "Už se ode mě nehnete ani na krok."
Povzdechl jsem si. "Byla jsem si dost jistá, že to řeknete."
"Chcete, aby vás znovu dostal?"
"Ne."
"Tak nebuďte hloupá. Nechoďte velkoryse do nebezpečí pro nějaký zdánlivě ušlechtilý cíl, jen aby vás unesl padouch a nebude za to moct nikdo jiný jen vy sama, protože jste prostě musela udělat tu správnou věc, protože za některé věci prostě stojí zemřít, že?" řekl suše.
Naklonila jsem hlavu. "Já nevěděla, že čtete romantické knížky."
"Znám lidi."
"Ha. Takže konečně přiznáváte, že nejste člověk."
"Nepřiznávám nic. Chcete pravdu? Když se na mě díváte, tak se podívejte pořádně."
"Proč jste hodil tím narozeninovým dortem o strop?"
"Snažila jste se oslavit den, kdy jsem se narodil. Pojďte, slečno Laneová. Chci vám něco ukázat."
Otočil se a vydal se k zadním východu z obchodu bez toho, aby se přesvědčil, jestli jdu za ním.
Šla jsem. Přímo před námi byl velký Předmět moci.
***
"Koho jste musel zabít, abyste ten třetí získal?" zírala jsem. Tři kameny, které byly potřeba k odhalení "pravé podstaty" Sinsar Dubh, zářily přízračným modročerným světlem na stole v jeho pracovně.
Podíval se na mě. Opravdu to chcete vědět? posmíval se mi jeho pohled.
"Tak nic," řekla jsem rychle. "V'lane má ten čtvrtý, je to tak?" S tím jsem začala přemýšlet, kam V'lane zmizel a proč. Co se mu stalo v té střežené chodbě? Proč na mě zasyčel a co mu způsobilo takovou bolest? Čekala jsem, že se za mnou proseje chvilku po tom, co se to stalo a buď vysvětlí, o co šlo nebo na mě bude vážně vytočený.
To si opravdu myslím.
"Ale nevíme kde."
V tuhle chvíli ne.
"Přestaňte na mě mluvit bez mluvení. Máte pusu, tak ji použijte." Odmítala jsem tyhle naše intimní konverzace beze slov.
"Já používal pusu ještě před pár dny. Stejně jako vy."
"Přestaňte mi to připomínat," zavrčela jsem.
"A já myslel, že jsme se přenesli přes to zbytečné předstírání. Evidentně ne."
Přistoupila jsem ke stolu přitahovaná i odpuzovaná mocí, kterou ty kameny pokryté runami vyzařovaly. Poznala jsem ten, který jsem ukradla z doupěte Mallucého. Z těch tří byl nejmenší. Druhý byl dvakrát tak velký a ten třetí ještě větší. Měly ostře vyřezávané hrany, jako by je tvarovala nějaká velká síla z materiálu, který měl úplně jiné chemické složení než jaké se dalo najít na tomto světě. Byly naaranžovány v těsné blízkosti a vydávaly jemné krystalicky znějící zvuky různých délek a výšek. Ten zvuk byl strašně krásný. A neuvěřitelně zneklidňující. Jako zvonkohra z pekla.
"Říkal jste, že jestli budou všechny čtyři pohromadě, dokáží zazpívat Píseň zrození. Tu píseň? Nebo nějakou méně podstatnou? Jsou nějaké méně podstatné?"
"Já nevím."
Zavrtěla jsem se. Když Barrons přiznal, že něco neví, tak mě to zneklidnilo, úplně stejně jako ten zvuk, které kameny vydávaly.
Natáhla jsem se, abych se jednoho z nich dotkla. Když jsem nad nimi pohnula rukou, začaly zářit tak oslnivě, až mě z toho zabolely oči. Stáhla jsem ruku zpět.
"Zajímavé," zamumlal Barrons. "Cítíte se na malý experiment?"
Ostře jsem se na něj podívala. "Zkusíme Knihu obklíčit se třemi kameny." Abychom ji studovali, viděli, jak reaguje a jestli nám odhalí něco dalšího.
"Jdete do toho?"
Na chvíli jsem nad tím uvažovala, vzpomínala, co se stalo posledně, když jsme Knihu honili.
Ta věc okamžitě změnila směr a mířila přímo na nás. Zotročila si Barronse. Šla po něm, ne po mně. Se mnou nic v nepořádku nebylo. Byla jsem v pohodě. Sám táta říkal, že jsem tak dobrá, jak jen mohu být. A všichni věděli, jak moudrý Jack Lane je. "Dobrá," řekla jsem.
Zatímco sbíral kameny a začal je balit do sametové látky, já se zadívala na zrcadlo Temných. Měla jsem ho v téhle pracovně přímo pod nosem celé měsíce, ale nikdy jsem necítila jeho dananskou přítomnost a netušila, že bylo součástí široké sítě Temných relikvií. Teď bylo uzavřené, zamaskované tak, že vypadalo jako normální zrcadlo.
"Jak to funguje?" zeptala jsem se.
Dál balil kameny v tichosti.
"Ale no tak," řekla jsem netrpělivě. "Vždyť se vám přeci nesnažím dostat do hlavy, abych odkryl vaše cenná tajemství. Danani ničí mou planetu a já je z ní chci vykopat. Všechny znalosti, stejně jako zbraně se hodí. Tak to vyklopte."
Nevzhlédl od své práce, ale já viděla, jak mu na tváři pohrává malý úsměv.
"Někdy mi přijde, že mi odmítáte cokoli říct, jen abyste mě rozčiloval."
"Za to vy nikdy neděláte nic, co by rozčilovalo mě," řekl suše.
"Ne, když to zahrnuje něco, co by mohlo být důležité. Co kdybych zůstala uvězněná na místě, odkud bych se nemohla dostat jinak než Zrcadlem? Ani nebudu vědět, jak ho použít."
"Myslíte, že máte dost odvahy, abyste do jednoho vstoupila?"
"Abyste nebyl překvapený," řekla jsem chladně.
"Ne jestli děláte všechno tak, jak pícháte."
Nehodlala jsem se nechat vyvést z míry tím, že přivede řeč na sex. "Chci se to naučit, Barronsi. Naučte mě to. Kdybych věděla jen zlomek toho co vy, tak bych moje šance na přežití závratně stouply."
"Možná byste o to pak už ani nestála."
"Mohl byste spolupracovat?" řekla jsem podrážděně.
"To slovo neznám," posmíval se mi pisklavým hlasem.
"Snažím se ozbrojit vším, co mi pomůže bojovat tak, jak píchám," utrhla jsem se. "Ale vy mi odmítáte pomoct." Nesnášela jsem, když mi připomínal čas, kdy jsem byla Pri-you.
"Přemýšlel jsem, jestli to slovo někdy řeknete, slečno Laneová. Tenkrát jste žádné zábrany neměla. 'Říkala jste: Píchej mě, Jericho Barronsi.' Ráno, v poledne i večer."
Jižanská žena dokáže svá slova smáčet ve dvou druzích slovního medu: jeden z nich je ten, který přitahuje mouchy, nutí roztát mužské srdce a zoceluje jejich jiné části nebo ten druhý, díky kterému by každý muž nejradši zalezl do díry a zemřel. Já použila ten druhý. "Netušila jsem, že donutit vás mluvit je takhle snadné, jinak bych to řekla už před pěti minutami. Běžte do hajzlu, Jericho Barronsi."
Zvedl hlavu a zasmál se, zuby se mu zablýskly. Zaryla jsem nehty do dlaní.
"Zrcadel," řekl, když se přestal smát, "byly kdysi stovky tisíc, ale některé jsou teď nekonečné. Dananské věci mají tendence-"
"Já vím. Žít si vlastním životem. Změnit se, vyvinout se zvláštním směrem."
"Když je Světlý král poprvé vytvořil-"
"Temný král," opravil mě.
"Nejdřív byl Světlým. A přestaňte mě přerušovat, jestli se chcete něco dozvědět. Když je Světlý král vyrobil, tvořily síť absolutní preciznosti a předvídatelnosti. Byl to skvělý vynález. Byly první dananskou metodou přepravy mezi dimenzemi. Když jste do jednoho z nich vstoupila, ocitla jste se přímo uprostřed Síně všech dnů."
"Co je Síně všech dnů?"
"Síň je... no, představte si ji jako letiště, místo, kde přistáváte a odlítáte do celé sítě. Je lemována zrcadly, které vás vezmou do dalších světů, do nespočtu dalších dimenzí a časů. Jeden může stát v Síni, zkoumat jednotlivá zrcadla a vybrat si stovky tisíc míst, kam se může vydat. Byla to taková dananská verze kvantové cestovní agentury."
"V'lane mi řekl, že král původně vytvořil Zrcadla pro svoji konkubínu a vůbec ne i pro ostatní Danany. Říkal, že je král vytvořil, aby mohla uvnitř zrcadel žít, nezestárnout a mít k dispozici spoustu světů, které by mohla prozkoumat, dokud nenajde způsob, jak z ní udělat Danana." Znovu jsem přemýšlela, co se stalo V'laneovi tohle odpoledne. I když jsem věděla, že se na to nemám spoléhat, cítila jsem se nahá bez jeho jména na svém jazyku.
"Řekl vám také, že když královna ucítila moc králových výtvorů ve chvíli, kdy vznikly, požadovala vědět, co udělal, a vzhledem k tomu, že jeho konkubínu nenáviděla, jí musel říct, že ta Zrcadla vytvořil jako dar pro ni?"
"V'lane řekl, že král dal královně jen jejich část."
"Naneštěstí musel dát královně tu část, která obsahuje Síň všech dnů. Jeho konkubína dostala jen malou část toho, co postavil a od zbytku byla odříznutá. Aby ji to vynahradil, nechal postavit fantastický Bílý zámek, vysoko na kopci s nespočtem pokojů, teras a zahrad. Tahle část zrcadel byla přístupná jen z jeho soukromých komnat."
"Takže existují dvě oddělené části Zrcadel." To jsem musela vstřebat, bylo toho na mě hodně. "Jedna je sbírkou nekonečného množství zrcadel, které propojují jiné dimenze, světy a časy z hlavního 'letiště' v Síni všech dní. To druhé je uzavřené, menší síť, kde žila konkubína. Takže když zemřela, tak od té doby je ta část nevyužitá," polemizovala jsem. Zrcadla byla fascinující. Nedokázala jsem si představit, že bych do jednoho z nich vkročila a okamžitě se ocitla v jiné světě nebo čase.
"V'lane vám toho řekl hodně." Barrons zněl naštvaně.
"Říká mi toho víc než vy. Nutí mě to přemýšlet, komu z vás více věřit."
"Tak se řiďte touhle radou: Nikdy nevěřte Dananům. Řekl vám, jak králova konkubína zemřela?"
"Řekl, že nenáviděla, čím se král stal tak moc, že ho opustila tím jediným způsobem, kterým mohla. Vzala si vlastní život."
"Obtěžoval se poukázat na to, že vše, co král udělal, dělal pro ni? Pomyslela na to, než se rozhodla spáchat sebevraždu? Napadlo jí vůbec, že někdy ochota obrátit se kvůli někomu na temnou stranu může být považována za podělanou ctnost?"
"Nezní to tak, že by se obrátil na temnou stranu kvůli ní. Spíš to vypadalo, že zešílel, protože ona měla předurčeno zemřít a on si ji chtěl nechat za jakoukoli cenu."
"Perspektiva, slečno Laneová. Měla byste si ji pořídit."
Pán a vládce mi řekl tu samou věc. "Takže vy si myslíte, že konkubína měla ocenit, že se z jejího milence stal posedlý pitomec a přehlédl příšerné následky, které jeho experimenty měly? Možná že místo toho, aby trávil všechen svůj čas - nebyly to desítky tisíc let - snažením se najít způsob, jak ji udržet naživu, měl ji místo toho milovat po celou její smrtelnou existenci, protože by byla šťastná!"
Barrons se na mě ostře podíval. "Zrcadla jsou teď jeden velký zmatek," pokračoval ihned. "Teď už se u nich nedá nic předvídat."
"Protože je Cruce proklel. Kdo vůbec Cruce je?" pořád jsem slyšela ostatní říkat jeho jméno, ale to bylo vše. Ani jsem nevěděla, jestli se řadí k Světlým nebo Temným. "A co to bylo za kletbu?"
"To není podstatné. Je mrtvý." Barrons dal kameny do černého koženého sáčku, který převázal koženou šňůrkou. Ve chvíli, kdy sáček zavřel, hudba kamenů se ztišila, až úplně utichla. "Ale jeho kletba žije dál. Nenávratně poškodila Zrcadla. Co kdysi bývalo lehce přehlednou sítí je nyní naprostým chaosem. Teď vás některá z nich zavedou do Síně všech dnů, ale ostatní ne. Světy a dimenze se roztříštily a vytvořily IDD. Některá z hlavních zrcadel se rozbila, jiná samovolně vznikla tam, kde nikdy neměla být. Možná že některá původně dvousměrná zrcadla v Síni, vás zavedou do úplné pustiny a nepropustí vás zpět. Ta, ve kterých jste se mohla dívat do jiných světů, teď vrhají klamné odrazy. Síně všech dnů kolidovala s dimenzí konkubíny, s částmi Férie a některé dokonce narazily i na Zem snění."
"Zem snění!" vykřikla jsem. "Takže v dananském světě opravdu existuje říše s tímhle názvem?"
"Nepatří Dananům. Země snění je daleko starší a nepatří nikomu. Je to místo, kde všechny naděje, fantazie, iluze a noční můry všech myslících bytostí vznikají či zanikají. To je jen na vás, co z toho si vyberete. A aby to nebylo tak jednoduché. Cruceova kletba způsobila trhliny ve zdech vězení Temných a teď Zrcadla propojují i tohle místo."
"Tak proč Temní neuprchli už předtím?"
"Někteří ano. Ale vězení Temných je neskutečně obrovské, takže jen málo z nich objevilo trhliny ve zdi a v Zrcadle je nemožné najít tu správnou cestu, to se povedlo jen hrstce těch, kteří se dostali do tohoto světa. Jeden by se mohl ztratit v síti Zrcadel navždy. Už to není říše současnosti, ale převládá v nich minulost. Někdo říká, že ukazují všechny možnosti, které se opravdu staly Síní všech dnů, které kdy přišly a přijdou. Neposkytují žádnou záruku. Danani se jim vyhýbají úplně."
"Ale vy ne. A Pán a vládce také ne."
"Jsou jisté způsoby, druidská magie dokáže utěsnit části Zrcadel, pokud se s tou mocí zachází moudře a dovoluje určitou kontrolu nad dočasnou přepravou z jednoho omezeného místa. Hodně záleží na druhém zrcadle, se kterým musíte pracovat, neobejde se to bez určitých... nepříjemností. Zima, která v některých Zrcadlech panuje, je téměř nesnesitelná."
To jsem věděla. Viděla jsem, jak z jednoho vystoupil pokrytý krystalky zmrzlé krve. Cítila jsem závan ledového, mrazivého vzduchu. "A proč jste zabil tu ženu, kterou jste vynesl ze Zrcadla ven?" Můj hlas tancoval někde mezi sladkým cukrem a ostřím nože.
"Protože jsem chtěl." Napodobil můj tón. "To jste nečekala, že, slečno Laneová? Nejen že jsem vám dal odpověď, ale byla to odpověď podle vás inkriminující. Pojďte," řekl a jeho temný pohled zajiskřil náhlou netrpělivostí. "Tahle noc nebude trvat věčně."
"Jaké je to vězení Temných?" Chtěla jsem vědět, jestli to bylo také tak chladné místo jako to, do kterého jsem se občas dostala ve svých snech. Jestli ano, tak jak jsem se o něm vůbec dozvěděla?
"Vynásobte mráz mého Zrcadla nekonečnem."
"Ale jak vypadá?"
"Žádné slunce. Žádná tráva. Žádný život. Jen útesy a útesy ledu. Zima. Tma. Zoufalství. Je cítit ve vzduchu. Jsou tam jen tři barvy: bílá, černá a modrá. Látka toho místa postrádá jakékoli chemické prvky, které jsou nutné pro vytvoření jiných barev. Vaše kůže by byla bílá jako kosti. Vaše oči matně černé. Vaše rty modré. Nic tam neroste. Je tam jen hlad bez možnosti nasycení. Touha bez uspokojení. Bolest bez konce. Jsou tam bestie, které nemají nejmenší zájem odejít, protože jsou to prostě bestie."
"Jak tohle všechno víte?" zeptala jsem se, když jsme mířili ven. Předpokládala jsem, že jsme si šli vybrat jedno z aut z Barronsovy neuvěřitelné sbírky.
"To stačí. Řekněte mi, slečno Laneová, kdybyste se mohla vrátit do dne, kdy Alina odjela na Trinity College a zastavit ji, udělala byste to?"
"Rozhodně," řekla jsem bez zaváhání.
"I když byste věděla, že se tohle všechno stejně stane? Kniha už byla na útěku. Stalo by se to, i kdyby vaše sestra nepřišla do Dublinu. Byla by to jen variace na stejně destruktivní téma. Držela byste ji v Ashfordu, abyste ji udržela naživu, nikdy nezjistila, kdo jste a pravděpodobně zemřela rukou nějakého Danana?"
"Neexistuje třetí možnost?" zeptala jsem se podrážděně. "Co je za dveřmi číslo tři? Neviděl jste tu americkou show Let's Make a Deal?"
Významně se na mě podíval.
Takže ne.
"Čím dnes večer pojedeme?" zeptala jsem se a sáhla po klice.
1 comments:
Děkuji za překlad další super kapitoly
Okomentovat