Karen Marie Moning: Iced (Fever 6) - 3. kapitola

pátek 30. srpna 2019
'Když je kočka pryč...'

Za normálních okolností bych prohledala Ryodanovu kancelář, ale můj den úplně normální nebyl a byla jsem vytočená k nepříčetnosti.

Na mysli jsem měla dvě věci: dostat se od Ryodana co nejdál, zatímco byl zaměstnaný svým umíráním (doufám) a zabít tolik Dananů uvnitř Chestera, kolik po cestě ven zvládnu.

Klub byl nechráněný. Hurá.

Jeho muži kolem mě proletěli tak rychle, že vlasy lítaly všemi směry. Všech sedm, kromě Barronse se prohnalo kolem mě. Nepochybuju, že běží dolů do zamrzlého poschodí, aby zachránili svého šéfa. Aby ho to tam nerozmačkalo. Se štěstím tam na ně spadne celý klub a zabije je.

Ale tak nějak o tom pochybuju.

Jsou jako Barrons. Dokonce jsem si ani nebyla jistá, jestli se dají zabít. Jestli ano, tak pravděpodobně jen nějakou speciální zbraní schovanou uprostřed neviditelné krabice na neviditelné planetě s atmosférou, která by každého okamžitě zabila.

Ale věděla jsem o pár věcech, které se zabít daly.

A můj meč už se nemohl dočkat.

***
Zabíjení Temných mě dostává do varu skoro stejně jako rychloběh. Jediná věc, která mi chybí je TO, který mi kryla záda, ale kdybych ji měla znovu za zády, tak by mě probodla kopím.

Jsem nabitá adrenalinem a vztekem, prosekávám si cestu klubem, který mi leží v žaludku nejvíc. Ten, kde se servírky oblékají jako školačky do skládaných sukní a bílých ponožek a zářivě bílých košil.

Děti. Ti jsou nejhoršími oběťmi pádu naší civilizace. Tolik se jich skrývá na ulicích a vůbec netuší, jak přežít.

U Chestera jsou dospělé ženy oblečené jako děti, aby vyměnily svoje služby za kousek Temného masa, nejžhavější drogu na trhu. Má neuvěřitelné léčebné schopnosti a dočasně vám propůjčí nadlidskou sílu. Taky jsem slyšela, že díky němu je sex mnohem intenzivnější. Co jsou všechno lidé ochotní udělat pro to, aby se mohli rychle sjet - klidně sní kousek masa svého nepřítele! Nejradši bych jim srazila hlavy dohromady.

Tak to udělám.

Taky se mi po cestě ven povede vrazit párkrát loktem do servírek. Půlka z nich jsou blbky, co zdraví slovy "uvidíme se ve Férii", jako by snad mělo být o co stát místo toho, aby se jí vyhýbaly jako moru. 

Měly by být na ulici, pomáhat nám bojovat a znovuvybudovat náš svět. Místo toho jsou tady, peleší se s nepřítelem, prodávají se, aby si mohly sáhnout na nesmrtelnost. To nežeru. Myslím to, že když budete jíst Temné maso, tak se stanete nesmrtelní a budeme s nimi moct žít ve Férii.

Zabíjím každého Danana na téhle úrovni klubu a ignoruju servírky, které na mě křičí, abych přestala. Někteří prostě neví, co je pro ně dobré.

Na rukou mám černou krev, ve vlasech kousky vnitřností a oči opuchlé z předchozí kolize, takže sotva vidím, ale moc toho vidět nepotřebuju. Když jde o Danany mám vlastní radar. Cítím Temné. A tak je zabíjím.

Třeba teď cítím, že za mnou stojí jeden velký, horší než ty, které jsem doteď zabila, vychází z něj neuvěřitelná moc. Napřáhnu ruku s mečem, otočím se, abych ho modla-

A minu!

Ten Temný se v potřebu přetočí a lehce vyskočí na nohy o pár stolů dál. Pohodí svými dlouhými černými vlasy a zasyčí na mě.

Vrhnu se na něj bez přemýšlení a chystám se do něj vrazit, když v tu chvíli si uvědomím, kdo to je.

Uprostřed skoku změním směr. Kurňa, kurňa, kurňa, našel mě jeden z Temných princů!

Tak na tuhle bitvu dneska nejsem připravená! Nečekala jsem to, protože jsem prostě nikdy neslyšela o tom, že by jeden z nich nakráčel jen tak do Chestera!

Vrazím do stolu, přepadnu přes něj, ale rychle se přetočím na všechny čtyři a vystřelím pryč. Právě teď hodlám zjistit, jestli je rychloběh rychlejší než přesívání. Roztrhnu obal od proteinové tyčinky a půlku si narvu do pusy a začínám přeřazovat na vyšší rychlost, když Temný princ řekne: "Děvče, co to zatraceně děláš? Rozhlédla jsi se kolem?"

Podívám se skrz napuchlé oči, vidím trochu rozostřeně, ale stejně to místo rychle projedu očima. Veškerá aktivita v klubu se zastavila. Danani i lidé stojí u balkonů a ze všech pater se dívají.

Začínám poslouchat, co říkají.

"Blázen. To dítě je blázen."

"Někdo by ji měl sejmout."

"Nepřiblížím se k ní. Viděl jsi, jak se pohybuje? Viděl jsi, co má v ruce?"

"Meč světla," zasyčí jeden Danan mrazivě. "Náš meč."

"Seberte jí ho!"

"Jak se opovažuje?"

"Zabijte ji hned."

"Vsadím se, že jí dokážu přesít dřív, než ona dokáže zabíjet," vrčí jeden z nich.

Odhodím si vlasy z očí, stále jsem na všech čtyřech, každý sval v těle mám napjatý, čekám. To rozhodně brzy zjistíme.

"Kdo dovolil... tomu příšernému... člověku... vejít sem? Kde je náš hostitel? Tohle je neutrální půda!"

"Dal nám svou přísahu. Zklamal nás!"

Nemůžu si pomoc, ale potěšeně se ušklíbnu. Když budu předpokládat, že Ryodan přežije, tak bude příšerně naštvanej. Právě jsem dosáhla toho, čím mi chtěl zabránit tím, že si mě najme. Zničila jsem jeho pověst. Celý klub teď ví, že jim Ryodan u Chestera nedokáže zaručit bezpečí. Za hodinu se to rozkřikne po celém Dublinu. To o tom rovnou můžu napsat do svých novin. Dobře. Čím míň lidí sem půjde, tím míň jich umře.

Podívám se zpátky na toho týpka, kterého jsem považovala za Temného prince. Ve chvíli, kdy promluvil, jsem se uvolnila. Teď, když se zase pohybuju v normální rychlosti, vidím ty rozdíly.

Málem jsem zabila člověka. Nebo někoho, kdo se jím brzy měl stát. Kdyby nepromluvil, pořád bych si nemusela být úplně jistá, kdo to je, ale Danani by nikdy nepoužili slovo "děvče". Myslím, že by se k tomu nesnížili, ani kdyby chtěli někoho oklamat.

Je to ten Skot, který se objevil na mé vodní věži v tu samou noc co Ryodan.

Stáli proti sobě, vyzařovala z nich nenávist, a tak mi dali čas utéct. Vypadalo to, že tam byl buď aby mi pomohl, nebo aby překazil Ryodanovi plány. Ať to bylo jakkoli, pomohlo mi to.

Tenhle týpek měl stejně velké problémy jako já, možná větší. Změřila jsem si ho. Neměl rád Ryodana. A měl fakt hodně velký schopnosti. Cítila jsem, jak se kolem něj ve vzduchu třepotá moc. Mohl by být fakt velkým přínosem. Kdyby se mu dalo věřit.

"Ty jsi MacKeltar, že jo?"

"Christian," říká.

"Nejsou tví strýcové nějací mocní čarodějové? Pomohli ulovit Sinsar Dubh."

"Druidové, děvče. Ne čarodějové."

"Umíš bojovat?"

Posměšně se na mě podívá. "Nepotřebuju bojovat. Můžu odsud s tebou odejít bez toho, abych se musel nějak namáhat."

Velké řeči. Tak já mu dovolím to zkusit.

Popadne mě a zamíří ke dveřím. S tím jak vypadá a s mým mečem nás všichni odejít. Nemůžu si pomoct, ale musím se trochu naparovat.

Pronásleduje nás syčení, nadávky a hrozby.

Ale nikdy neudělá naším směrem ani krok.

Dokázala bych si na to zvyknout. Kdo potřebuje TO? Mám někoho, kdo vypadá jako Temný princ, po svém boku a nikdo, ale fakt nikdo - ani Temní - si nic nezačínají se svým princem. Jo, tenhle týpek bude obrovským přínosem v mém arzenálu. Podívám se na něj koutkem oka.

Jestli tedy překousnu, že vypadá jako ta nejděsivější sorta Dananů.

Za ním si všimnu svého odrazu v obraze. Když pominu všechny ty modřiny, oteklé oči, řezné rány a krev všech barev, tak taky nevypadám zrovna k světu.

S napřaženým mečem se skrz nateklé oči snažím zapamatovat každý obličej, který minu.

Tam venku v zápalu boje někdy musíte dělat těžká rozhodnutí. Někdy nemůžete zachránit všechny.

Lidé, kteří chodí do Chestera, nikdy nebudou mojí prioritou.

































1 comments:

Olga řekl(a)...

Děkuji za další úžasný překlad