Karen Marie Moning: Iced (Fever 6) - 37. kapitola

Svolám svoje vidoucí do kaple pod skřípající okapy.

Do naší svatyně se nás kdysi vešla jen polovina. Teď všechny sedí v řadách mezi majestátními pilíři v úplném tichu. Ozvěny mých kroků se odráží od zdí, když procházím středem, který vede k liturgickému východu kostela.

Sledují mě prázdné, zoufalé oči. Moje dívky sedí v prvních jedenácti řadách. Duchové našich přítelkyň zabírají zbytek místa. Byla to těžká zima, kterou následovalo mrtvé jaro.

A teď ten neutuchající sníh!

V kapli se cítím silnější.

Tady víra odporuje zlu před našimi dveřmi. Neochvějná víra, kterou mám v srdci. I když mě sem Cruce dvakrát sledoval, je tohle posvátné místo nezneuctěné. Nedokázal sem vstoupit.

Na oltáři stojí relikviáře ze slonoviny a zlata vykládané drahými kameny. Další jsou ve svatyni, kde kdysi hořely svíce, dokud jsme je nepotřebovaly jinde. Tyhle urny a nádoby obsahují posvěcené kosti a kousky oblečení svatých, který kanonizovala stará církev. To mi nevadí. Kosti jsou kosti a dobří lidé jsou dobří lidé. Prosím je, aby na nás všichni dohlíželi v těchto těžkých časech.

Vystoupím na kněžiště svatyně a stoupnu si k pultíku. Nemáme elektřinu pro mikrofon, ale ten už teď nepotřebujeme, můj hlas dolehne k těm pár obsazeným řadám,

Dvě stě osmdesát devět nás zbývá.

Kdybych ještě měla nějaké slzy, tak bych se rozbrečela, ale ty zmizely pro probděných, vyčerpaných nocích plných viny. Ten, který je za to zodpovědný, si právě namočil prsty do svěcené vody a prsty naznačuje kříž na svém čele, na rtech a na srdci!

Zneuctil moji svatyni a posmívá se mým rituálům.

Jeho prsty nezačnou hořet, ani do něj neuhodí blesk a nepošle ho k ďáblovi do pekel. Myslela jsem, že nedokáže projít dveřmi. Pobavilo ho, že mě oklamal?

Mrkne na mě a projde hlavní uličkou. Zastaví se pod obloukem a roztáhne křídla.

Temný anděl s černými křídly a černou duší.

V mém kostele.

V mém kostele!

Mezi dívkami to zašustí. Uvědomím si, že jsem upřela svůj pohled na Cruce, na nádherného nahého Cruce, který stojí uprostřed mé kaple s roztaženými křídly, které se natahují k nebi a můj první impulz je panikařit. Nemůžu na sobě dát znát, že ho vidím nebo mě nahradí Margery.

Přelétnu pohledem po lavicích a podívám se jim do srdcí. Tlumila jsem jejich emoce měsíce, protože byly plné hněvu, zármutku a strachu.

Vyzařuje z nich úzkost. Hanbou mi zaskočí dech. Přitisknu si třesoucí se prsty na hrdlo a snažím se srovnat své dýchání.

Poprvé za několik měsíců vidím jasně.

Jestli jsem jediná, kdo Cruce vidí, měly by mě sesadit.

Jestli ne, jestli ho vidí i ostatní, tak jsem byla zticha moc dlouho a měly by mě zatratit.

Protože co s vyhlášenou válkou?

On nás rozděluje. Dělá nepřátele z bratrů a sester, z rodičů a dětí. Válka rozdělovala moji rodinu od mého narození. Možná mi opravdu věnoval neobvyklou pozornost.

Jak nás nejlépe rozdělit?

Seanův bratranec Rocky si hlídal své zlato a diamanty. Zapřísahal se, navzdory svému vzdělání, rodokmenu a bohatství, že vše padne jedné jednoduché strategie: vše izolovat.

A ticho je ten největší izolátor.

Hrála jsem mu do karet?

Samolibě se na mě dívá, je si tak jistý, že naše spoluvina je tajná. Jak musí být spokojený sám se sebou každé ráno, kdy zůstávám izolovaná v tom našem mrazivém světě!

Otočím se k ženám před sebou a řeknu: "Které z vás vidí stát Cruce uprostřed uličky?"

***

Ryodan svolá schůzku v jedné z místností na druhém patře. Nikdy jsem klub neviděla takhle ztichlý. Lidé posedávají sami, nemluví. Světla jsou ztlumená a hudba nehraje. Necítím pod nohami žádné vibrace. Slabé světlo ozařuje strop a podlahu. Musí tam mít nějaký světelný pásek. Vždycky jsem předpokládala, že má někde obří generátory a já necítila jejich vibrace kvůli té hlasité, neutuchající muzice. Ale jestli generátory neběží, tak co napájí ta světla?

"Kámo, já myslela, žes všechno vypnul?"

"Všechno je vypnuté."

"Tak co napájí ta světla?"

"Většina Chestera stojí na geotermální energii."

Praštím se do čela dlaní ruky. Samozřejmě. Má jen ty nejlepší hračky. Proč by se neprokopal do středu země, aby odtamtud vysával energii? Ten týpek je nesmrtelný!

Ke mně, Jo, Dancerovi a Christianovi se připojí šest Ryodanových mužů. Pokaždé, když se neobjeví Jericho Barrons, tak si oddechnu. Ale jednou mě to nemine. Je to nevyhnutelný. A jednou s sebou taky bude mít Mac. V pohodě. Většinu života jsem prožila pod podmínkou "jednou". Tak to prostě superhrdinové mají.

Ryodan pošle tři své muže dolů do klubu, aby dohlíželi na pořádek a ostatní tři pošle ven, aby hlídali, jestli někdo nedělá hluk a pokud ano, tak aby to zastavili. Jo k jeho rozkazům dodá: "A vezměte dovnitř všechny lidi, které kolem Chestera najdete živé."

Důkladně ho sleduju, když Jo doplní jeho rozkazy, jako by na to měla právu. Jako by byla jeho přítelkyně a tvořili tým, který chce společně zachránit svět. Uvidíme, jestli ji poslechnou. Jestli přijdou s přeživšími, tak mě to ohromí. Nedokážu číst v jeho tváři. Je úplně bez výrazu.

Odmítá mě nechat vytisknout další Dani Daily. Začnu se hádat, ale Jo má pravdu: nikdo nepůjde ven, pokud nebude muset, takže by to byla jen ztráta času, zvlášť když můžu všechno vysvětlit a my tak budeme moct vymyslet nějaký plán. Kdy se z ní stal hlas rozumu? Jo a taky taková baba. Když si sundá kabát a šálu, tak už sice nemá třpytky na prsou, ale určitě má na sobě push-upku.

"Dani, co se děje?" zeptá se.

"Přitahuje ho hudba," řeknu. "Nejdřív jsem myslela, že zpěv, ale ten to není. Jde po jednom z komponentů hudby. Po zvukových vlnách. Po frekvencích. Kdo ví, možná po jediné notě. A ten zvuk nemusí vydávat žádná osoba. Může to být ze sterea, z hudebního nástroje, z kostelních zvonů, z autorádia, dokonce i z křiku Temných, když je ta nota dost vysoká na to, aby rozbila sklo."

"Jako u dublinského hradu, když zmrazil ty klece," řekne Christian. Do teď byl potichu, ale cítím, jak z něj sálá vztek. Sotva se drží.

"Přesně tak. Nebo cinkání krystalových misek."

"To fitko," doplní mě Ryodan.

"Tak. Nebo hraní na valchu, bouchání do hrnců a zpívání."

"Ti lidé, co prali prádlo," řekne Dancer.

"A ten divnej drát, co měl ten chlap kolem hlavy, to nebylo kvůli zraněnému krku. Byl to držák na harmoniku," řeknu. "S touhle primitivní kapelou ta rodina přilákala Krále jinovatky."

"Stejně jako ta kapela v mém klubu."

"Tak proč to tu nezmrazil všechno?" zeptá se Christian.

"Myslím, že ho přitahuje specifický zvuk. Je to stejný jako Nesquik a Chocapic. Oboje dobré, ale Chocapic je prostě lepší. A všechno to audio vybavení u tebe ve skladu muselo být připojený a hrát. A v tom kostele, kde jsem málem umřela, lidé zpívali a hráli na varhany. A v té hospodě buď hrála kapela nebo rádio."

"Na té schůzce Staráme se taky zpívali a hráli na varhany," řekne Dancer.

"Tak jak zjistíme, který zvuk má rád?" zeptá se Jo. "Všude to vybuchlo ne?"

"Myslím, že nemusíme," řekne Dancer. "Prostě se musíme někam zašít a vydávat různé zvuky. A počkat, až přijde."

"Super nápad, prcku," řekne Christian. "A pak nás všechny zmrazí!"

"Nemusí," řekne Ryodan.

"Co tím myslíš? Nad čím přemýšlíš?" Jo se na něj podívá psíma očima, které jasně říkají, že si myslí, že je to ten nejchytřejší člověk, jakého kdy potkala. Asi se pozvracím! Dancer je ten nejchytřejší člověk a já jsem hned v závěsu.

Když nám to poví, jen potřesu hlavou. "To nebude fungovat," odvětím.

"Vlastně, Mego," vloží se do toho Dancer, "mohlo by to fungovat."

"Zatracená práce. Domýšlí si až moc věcí."

"Myslím, že to za pokus stojí," řekne Dancer.

"To ho bráníš?" zeptám se.

"Jen jeho nápad, Mego."

"Fakt si myslíš, že to dokážeme?" zeptám se Ryodana. "Víš, kolik by se toho mohlo pokazit?"

Ryodan se na mě zadívá.

Jo zbledne. "Jste blázni. Chcete vypustit jedno monstrum, abyste se zbavili druhého."

"Svět se mění v led," řekne Ryodan Jo. "Jestli to takhle bude pokračovat, Král jinovatky dokončí, co Cruce začal: zkázu světa. Někdy prostě musíš udělat do lodi díru a až pak se zabývat tím, jak ji opravit. Jestli mám na vybranou potopit se dneska nebo zítra, tak říkám zítra."

On a já jsme si v mnoha ohledech tak podobní. Ale nikdy bych mu to neřekla.

Řekne mi: "Ty a ten prcek sežeňte, co potřebujeme. Chci být s večerem připravený."

***

Oslní mě rudá záře Margerina vzteku.

Vyskočí na nohy a okamžitě požaduje, abych se vzdala svojí funkce, ale než se může pořádně rozohnit, jedna hlava po druhé se skloní a ruce se zvednou do vzduchu. Bílé vlajky jsou vztyčeny, když každá žena kromě jedné zvedne ruku. Moje sestřenice si znovu sedne se zaťatými pěstmi.

Otevřu se hodně úzkému soustředění. Její vztek je bezedný a všechen namířen na mě. Věřila, že byla jeho jediná. A kritizuje mě za činy našeho nepřítele. Je pošetilá v tolika věcech: co se týče nevěry, pokud muž podvede, je to jeho chyba a ne chyba jeho milenky. Dobré srdce se vyhne pokušení navzdory tomu, že je tak obrovské. Moje srdce očividně není hodno.

Přestanu si jí všímat a podívám se na své dívky s lítostí a odhodláním.

Tím, že jsem nepromluvila dřív, jsem je zklamala. Neizolovala jsem jen sebe. Odstřihla jsem je jednu od druhé.

"Řekla jste o tom některá někomu?"

Neslyším žádnou odpověď, ani ji nepotřebuji. Vidím jim na tváři, že o tom s nikým nemluvily. Staly jsme se skupinou ostrovů, protože jsme se styděly, jedly jsme spolu, žily bok po boku, ale v naprostém odloučení. Víc jak měsíc jsme sváděly pekelnou bitvu a místo toho, abychom to břemeno nesly společně, jsme trpěly samy.

"Dovolily jsme mu nás rozdělit," řeknu. "Přesně to chtěl. Ale teď je konec. Přišly jsme na jeho lest a teď se spojíme proti němu."

Cruceova obrovská křídla zašustí. Je to jediný zvuk, který jsem kdy slyšela ho vydat. Ano, získává sílu s každým dnem!

Zase přemýšlím, jestli ta tráva roste kvůli němu nebo IDD, může nějak ovlivňovat jeho ledové mříže? Nedovolila jsem si navštívit jeho síň od chvíle, kdy jsem naposledy spala se Seanem. Nechtěla jsem nic riskovat, když tu Sean není, aby mě držel při zemi.

Vymyslel tenhle chytrý princ, jak přivolat kousek ohnivého světa, aby se osvobodil? Kdybych sešla dnes dolů do podzemí, co bych našla?

Temnotu, mech a kosti?

A žádné mříže?

"Musíme opustit opatství?" zeptá se Tanty Anna. "Je to jediný způsob, jak mu uniknout?"

"Tohle je náš domov! Nemůžeme odejít!" protestuje Josie.

"Kam bychom šly? Jak bychom se tam dostaly? Na psím spřežení?" řekne Margery.

"Už nemáme žádné psy. Stíny je všechny dostali," odvětí Lorena.

"To byl vtip. Hlavní je, že nemůžeme odejít," řekne Margery. "Za žádných okolností. Tohle je náš domov. Nenechám se z něj vyhnat!"

Znovu se na ní zaměřím. Přeje si, abychom zmizely a nezajímá ji jak, hlavně, že ho bude mít sama pro sebe. Vůbec ji neodradilo to, že se zjevuje nám všem. 

Setřu si pot z krku a z čela. Teplota tady v kapli stoupá. Cítím květy, koření a sladkou vůni.

Nemůžu přestěhovat Cruce. Ale můžu a udělám něco s tou IDD.

Musím najít způsob, jak kontaktovat Ryodana a jeho muže. Už teď má mého Seana. Co mi ještě může vzít?

Pohneme s tím ohnivým světem, pošleme ho tam, odkud přišel a já dostanu svoji odpověď, jestli ta tráva uschne. Ohnivý svět nebo ledový princ; co z nich přehřívá náš domov? Směje se Osud nad tím, že zmrazil našeho největšího nepřítele a pak nad ním zaparkoval obří přímotop?

Nevěřím, že tyhle fragmenty Férie jsou jednosměrné.

Když můžou být uzemněny, tak se dají i odtáhnout.