Karen Marie Moning: Burned (Fever 7) - 34. kapitola

 

MAC

Abych byla naprosto upřímná sama k sobě, což se často neděje, protože na ně hodně nadávám, nikdy bych tyhle lidi kolem sebe nevyměnila za nic na světě.

    Ani jednoho z nich.

    Za tu dobu, co ho znám, jsem začala Ryodana obdivovat a respektovat. A události posledních dní tohle prohloubily až do té míry, že ho začínám mít ráda. Je jako můj starší, otravný bratr, který mě dohání k šílenství, ale bránila bych ho do posledního dechu, kdyby ho někdo kritizoval. Ale to mu nikdy neřeknu. Jsem ráda, že dokáže udržet svoje muže pohromadě. Někdo to udělat musí. Taky jsem si nakonec přiznala, že je to fakt zatraceně sexy chlap. Myslela jsem si to ještě předtím, než jsem ho potkala, poznala jsem to podle jeho hlasu v telefonu. Odolávala jsem tomu stejně vehementně, jako jsem nechtěla mít ráda Barronse. Od začátku jsem věděla, že bych je mohla mít ráda víc, než bych si přála.

    Dageus a Drustan jsou Barronsovi s Ryodanem strašně podobní. Jsou to silní, tvrdí muži, kteří jsou úplně stejně pěkní a fascinující. Kdybych je potkala dřív než Barronse a nebyli ženatí, tak bych se do jednoho z nich určitě zamilovala. Z těch dvou je Drustan ten stabilnější, víc nohama na zemi, zodpovědnější. Vyzařuje z něj hmatatelný pocit klidu i uprostřed totálního zmatku. Dageus je nevypočitatelný, má kolem sebe temnou auru, což je neskutečně vzrušující. A ten jejich silný skotský přízvuk je třešničkou na dortu.

    Barrons, no, to ani nemusím říkat: je ten nejlepší z nejlepších. Silný, tichý, nebezpečně přitažlivý typ, který má uvnitř sebe skrytou neskutečnou paletu vědomostí, moudrosti a zkušeností. Pořád se dívá kolem sebe, učí se, adaptuje, vyvíjí. Když se na něj žena podívá, na tu jeho temnou složitost, tak si pomyslí: sakra, jestli si tenhle chlap vybere mě, tak ho budu následovat až do smrti a nikdy ho nezradím. Má v sobě bestii a brutalitu? Jasně. Dokáže být milostivý, když si to situace žádá? Rozhodně. Je náročný? Ne víc než ostatní. Dokáže vás nadchnout? Zatraceně, ano. Respektuje moje potřeby, když se rozhoduje, jak bude postupovat? Většinou.

    Ta krádež vzpomínky je velkou výjimkou - a věřte mi, ještě jsem s nadáváním neskončila. Ještěže vyrovnal hrací pole. Potřebuju vědět, že mi znovu neprovede to samé, i když si myslím, že by to neudělal, i kdyby to dokázal. Měl pár pádných důvodů. Pokaždé, když se ke mně dostal dost blízko, jsem ho zazdila. Odmítala jsem ho. Žasnu jak dokonale se dokázal ovládnout ty následující měsíce poté, co jsme spolu strávili noc. Kdybych věděla, jak úžasný sex jsme měli a on mě odmítal, byla bych víc než jen trochu naštvaná. Asi bych se trochu nenáviděla, že jsem mu tu vzpomínku vzala, ale už by bylo pozdě, takže... možná bych ho naučila, jak tomu triku vzdorovat, aby už se to nikdy neopakovalo. Chápu, proč na mě někdy působí zaraženě, snaží se zjistit, jak ke mně přistupovat. Z toho, co o něm vím, tak byl přede mnou dlouhou dobu sám, až na Fionu a ta byla spíš výjimkou, takovou známou s výhodami.

    Jada. Mám tu potvoru ráda. Je chytrá, silná, soustředěná a nadaná. Nedokážu si vzpomenout na víc lidí, které bych chtěla mít v boji za zády - kdybych jen tak mohla věřit, že mě do nic nebodne při první příležitosti. Nenávidím ji za to, že mi sebrala Dani, ale jestli se ta holka měla vrátit jako někdo jiný, tak víc hustá už být nemohla.

    Nenápadně se na ni podívám, dokud mi nedojde, že se na ni nemusím dívat nenápadně, protože mě nevidí. Je fakt krásná. Slabě se usměju. To je pro Dani dobře. Vždycky jsem jí říkala, že bude. A nepochybuju, že si Ryodan myslí to samé. Páni, celá tahle situace mu trochu přerůstá přes hlavu. Prakticky ji vychovával a teď je z ní dospělá ženská plná ohně a ledu.

    Fakt se nemůžu dočkat, jak to s nimi dopadne.

    Výstup na horu jde docela snadno. I když se plochy jasně zářivého sněhu třpytí v měsíčním světle, držíme se ve stínech a kamenitých oblastech, kde sníh pod náporem slunce roztál, jsme tak lépe schovaní.

    Všichni jsme si začernili tváře, než jsme začali s výstupem, ne že bych někdo z nich měl tak světlou tvář jako Jada. Všichni jsme v dobré fyzické kondici, takže ani nepotřebujeme pomocné lano, které tu je pro turisty. Alespoň si Ježibaba vybrala populární horu, naproti které Christiana přivázala. Byli bychom fakt v háji, kdyby si vybrala Everest. Naštěstí je Everest od Dublinu moc daleko. Z jejích pokusů unést další Temné prince - o kterých asi neví, že jsou mrtví - jsme vydedukovali, že je pravděpodobně plánovala přikovat vedle Christiana.

    Otřesu se. Morbidní.

    Když začínáme poslední štaci, přemýšlím nad tím, jak potichu Kniha je. Pořád čekám, až na mě zase začne mluvit, vnutí mi další odporné obrazy, v kritický moment mě zviditelní, cokoli. Nechápu, proč je tak potichu. Je to jako by byla doopravdy pryč.

    Jsem z toho nervózní.

    Za čas možná zapomenu, že jí mám a budu přemýšlet nad tím, jestli je to její plán. Jestli mě uchlácholí a já si přestanu dávat pozor, jako to udělali Barrons a Ryodan s princi.

    Jak si razíme cestu mezi kameny, Ryodan tiše řekne: "Až se dostaneš k Christianovi, nejdřív na něj promluv, než se ho dotkneš. Z každého dotyku nadskočí. Nemůžeš si dovolit, aby sebou trhnul a upustil kopí. Nechci, aby to tu někdo musel slézat dvakrát. Připrav ho. Musí být schopný kopí udržet a udržet sebe na útesu, dokud Ježibaba nepřijde."

    Stejně tiše odpovím: "Co když to bude trvat celé dny?"

    "Znamenalo by to, že by musel ještě několikrát umřít, tak doufejme, že tomu tak nebude," odpoví pochmurně Dageus.

    Barrons zašeptá: "Musíš odhadnout jeho stav, až se k němu dostaneš. Jestli bude moc slabý, vrať se zpátky nahoru."

    "Nesouhlasím. Jestli to načasuješ špatně," řekne šeptem Jada, "můžeme tu být týdny. Je silný. Udrží ho."

    "Ano. Je to Keltar," souhlasí Drustan. "Udrží ho."

    "Kairos," řekne Dageus. "Tenhle večer je toho plný. Teď je správný čas."

    Pokračujeme v tichosti. Všichni známe své úkoly a dohodli jsme se na několika záložních plánech. Už teď mám na sobě lezecké vybavení. Barrons a Ryodan mě zaháknou a spustí přes okraj. Až uvidím Christiana, rozhodnu se. Jada, Dageus a Drustan budou držet stráž. Budou mít dalekohledy namířené na hnízdo Ježibaby po celou dobu.

    Když slezeme ze zasněženého vrcholu, tak ostatní si přidřepnou k zemi.

    Barrons je vede a drží se u nezasněžených ploch. Měsíc ozařuje horu stříbrným světlem s načervenalým zabarvením. Stále neviditelná přejdu ke kraji útesu, kde se do mě opírá vítr. Zhluboka se nadechnu chladného horského vzduchu. Daleko na severu vidím hnízdo Ježibaby. Ryodan má pravdu. Tam by nikdo nedokázal vylézt. Ne když tam je, zády k nám a horečnatě plete. Zakrvácené trsy vlasů se jí rozprostírají na zádech a kusy vnitřností z jejích šatů visí přes okraj. I kdyby tam nebyla, bylo by to nebezpečné. I když potenciální plán B počítá s tím, že odejde a my se pokusíme Christiana osvobodit. Kdyby náhodou plán A selhal. Kdybych se dokázala dostat neviditelná do jejího hnízda... počkat, neodvažuju se ji sama probodnout. Ale kdyby ostatní zachránili Christiana a nechali mě tu, dokud bych nad sebou nezískala kontrolu...

    Doufejme, že na to nedojde. 

    "Jsi připravená?" zeptá se mě Barrons hrubým šeptem.

    Přikývnu a pak řeknu "ano". Pořád zapomínám, že mě nevidí.

    "Kde jsi? Dotkni se mě."

    Chytím ho za ruku a na chvíli tam jen tak stojíme, on se dívá na mě, pak zavře oči a pevně mi stiskne ruku. Přesně slyším to, co neříká nahlas: Radši se koukej vrátit, ženská.

    V duchu odpovím: Vždycky.

    Tiše se zasměje, pak nějak najde moji tvář a políbí mě, lehce a rychle, a když ho ochutnám, tak ho chci, hned teď.

    Potom mě on i Ryodan začnou hákovat a připraví mě tak na můj první sestup v životě.

    Dostat se přes okraj je ta nejtěžší část. Vítr je tu silný a vane v poryvech. Sevřu rukou v rukavici lano a pomalu přelezu přes hranu a opatrně našlapuju. Pochybovačně se podívám na útlé lano. To jediné mě drží naživu. Nejsem si jistá, že bych přežila ten pád z výšky. Rozhodně bych se z něj nechtěla zotavovat. "Vy ho za něco zaháknete?" zašeptám.

    "Ryodan už ho připevnil za kámen. Jsi v bezpečí. Kryjeme ti záda," odpoví Barrons. "Jestli se něco pokazí, prostě se vytáhni nahoru."

    "Tvým hlavním cílem je dostat Christiana pryč," zašeptá Dageus. "Na nás ostatní nemysli." Pak něco dodá v cizím jazyce.

    Drustan řekne: "To je galština. Je to staré požehnání."

    "Díky," zamumlám.

    "Jestli chceš, půjdu místo tebe," řekne Jada.

    V jejím hlase zazní něco zvláštního a já se podívám přes Barronse a zaskočí mi. To je poprvé, co jsem v ní spatřila kousek Dani. Jada vypadá ustaraně. Bojí se o mě.

    Usměju se, i když to nevidí, a řeknu: "Já vím. A cením si toho. Ale zvládnu to. Jen hlídejte Ježibabu."

    "Musíš se odrazit, Mac," řekne Ryodan tiše. "Slez tucet stop, jemně se odraž, pak asi o dvacet stop spadneš, opři se o stěnu a znovu."

    "Neodrážej se moc silně," zašeptá Jada. "Sestupuj nejdřív pomalu." Nedodá a nepozvracej se, ale já to v jejím hlase stejně slyším.

    Podívám se dolů a hned je mi líto, že jsem to udělala. Málem se pozvracím. Visím nad volným prostorem. Zvládnu to, říkám si, zvládnu to.

    "Snědla jsi Temné maso, děvče?" zeptá se Drustan.

    "Mám ho sebou. Působí rychle jako injekce adrenalinu."

    "Běž," řekne Barrons. "Nevíme, v jakém je stavu a kdy se na něj Ježibaba zase vrhne."

    Dívám se na jeho temnou tvář a donutím své nohy odkopnout se od stěny.

    Při každém odrazu se cítím jistější a jistější, věřím svému lanu a nespadnu. Po pátém pokusu se donutím podívat dolů, abych viděla, kde je Christian a odhadnu, že je ode mě asi osmdesát stop. Rozhodnu se na něj promluvit, až od něj budu jen kousíček. Podívám se nahoru, kde se na mě dívají tři hlavy, ale svítí za nimi měsíc, takže nedokážu rozeznat jejich tváře.

    Když jsem asi dvacet stop od Christianovi hlavy, cítím, jak se kabel napne, je to předem připravené znamení, že se něco na naší situaci mění. Kurva, přemýšlím a divoce se kolem sebe rozhlížím, napůl čekám, že se Ježibaba zjeví přímo za mnou a probodne mě svou jehlicí, i když jsem neviditelná.

    Tuhne mi krev v žilách. Jsem pořád neviditelná, že jo? Kniha nemá důvod odhalovat mě zrovna teď. Podívám se na ruku v rukavici a pak na své tělo. Jo, jsem pořád neviditelná. Tak co? Opřu se o skálu a podívá se do hnízda Ježibaby.

    Srdce mi poklesne. Hýbe se, stojí, ze zakrvácených šatů jí odkapává, černé díry místo očí má namířené naším směrem.

    Je celá ztuhlá, připravuje se na let.

    Zatraceně.

    Jde sem.