I když jsme se s Dani pohybovaly její super rychlostí, v jižním křídle opatství nás odhalily do tří minut.
Ro musela nainstalovat nějaká nová ochranná kouzla, která nás okamžitě identifikovala a řekla jí, že jsme v opatství. Přemýšlela jsem, jak to dělala, jestli to opravdu bylo jako kouzla a potřebovala náš vlas, krev nebo kus nehtu. Snadno jsem si tu stařenu představila, jak stojí nad bublajícím kotlíkem, přihazuje ingredience, míchá jeho obsah a tetelí se blahem.
Ať už to udělala jakkoli, okamžitě se nám do cesty postavila skupina vidoucích, kterou vedla Kat, přímo uprostřed místa, kde se sbíhaly dvě chodby, a to jsme ještě nebyly ani na půli cesty k k té Zapovězené knihovně, kterou jsme naposledy prohledávaly. Tenkrát jsem tam nechala jednu skupinu, aby ji prohledala, zatímco jsem se snažila dostat přes toho holografického strážce, což vypadalo jako další slepá ulička.
Stejně jako my na sobě měly těsné oblečení, aby se Kniha neměla kam schovat. Došlo mi, že mezi Stíny a návštěvou Sinsar Dubh byly poměry v opatství dost napjaté.
"Co je v té tašce?" chtěla vědět Kat.
Otevřela jsem průhlednou igelitku, kterou jsem si přinesla a ukázala jí, že v ní žádná Kniha není. Když se ubezpečily, že ji nenesu, okamžitě se dostaly k věci.
"Matka představená říkala, že jsi mrtvá," řekla Jo.
"Pak taky řekla, že nejsi, ale že pro nás mrtvá jsi, protože jsi se spřáhla s Pánem a vládcem stejně jako Alina," obvinila mě Clare.
"Ale ty nakonec nejsi Alinina sestra, není to tak?" dožadovala se Mary.
"Potom, co jsme navštívily Nanu O'Reilly," řekla Kat, "jsem mluvila s Rowenou a ta potvrdila, co nám Nana řekla o Představené Útočiště, že to opravdu byla O'Connorová. Ale taky řekla, že Isla zemřela pár nocí potom, co Kniha unikla a obecně se věřilo, že s ní zemřela i Alina, i když se její tělo nikdy nenašlo. Nehledě na to, Alina byla její jediná dcera. Takže, Mac, kdo doopravdy jsi?"
Tucet vidoucích se na mě díval a čekal na odpověď.
"Nemusí vám odpovídat," řekla Dani bojovně. "Jste jen stádo ovcí, co nevidí ani to, co mají přímo před nosem."
"Ale vidíme. Před sebou máme vidoucí, která ani nemá existovat. Některým to dělá starosti, a to by taky mělo," řekla Kat. "Pak jsi tu ty, tak odhodlaná ji bránit. Proč to děláš?"
Dani sevřela rty do úzké linky a překřížila hubené ruce na prsou. Poklepala nohou o zem a zadívala se do stropu. "Jen říkám, že věci nejsou vždycky taky zlý jen proto, že jim nerozumíme nebo že se nám nelíbí. To je jako myslet si, že když je někdo chytřejší nebo rychlejší, tak je nebezpečný jen proto, že takový je. To není fér. Lidi si nemůžou vybrat, s čím se narodí.
"Stojíme tady a čekáme na vysvětlení." Kat stočila svůj šedý pohled na mě. "Pomoz nám s tím, Mac."
"Je to pravda?" zeptala jsem se přímo. "Tvůj dar je emocionální telepatie?"
Kat si nesměle zatáhla za tričko a uhladila vlasy. "Kde jsi to slyšela?"
Vytáhla jsem Darrocovy poznámky z tašky, vykročila dopředu a podala jí je, ale aby si je vzala, musela mi vyjít naproti.
Nevzala jsem všechno, co jsem zvládla narvat do batohu, ale dost na to, abych prokázala dobrou vůli. Nezajímalo mě, co si o mně Rowena myslí, ale chtěla jsem vidoucí na svou stranu. Jedna moje část tohle opatství nenáviděla. Nenáviděla to místo, kde Rowena držela vidoucí zkrátka ocelovou pěstí, ale selhala v té nejdůležitější věci, kterou dostala na starost. Druhá část mě sem vždycky chtěla patřit. Znovu vyplouvala na povrch moje bipolarita.
"Tyhle jsem našla, když jsem byla v utajení," zdůraznila jsem to slovo, "u Darroca. Prohledala jsem jeho byt. Dělal si poznámky úplně o všem, včetně Temných, o kterých jsem nikdy neslyšela. Myslela jsem, že byste ty poznámky chtěly přidat do svých knihoven. Budou užitečné, až narazíme na nové kasty. Nevím, jak se dostal k informacím opatství, ale nejspíš měl uvnitř špeha. Možná pořád má." Dani mi řekla, že někdo sabotoval ochranný kruh u mé cely, když jsem byla Pri-ya. "Možná ti přijde zajímavé, že řekl, že Rowenin dar je mentální nátlak," řekla jsem významně.
"Jak víme, že tyhle papírky nejsou jen hromádka nesmyslů, které jsi si sama vymyslela?" chtěla vědět Mary.
"To se rozhodněte samy. Nebaví mě se pořád obhajovat."
"Neodpověděla jsi mi na otázku," řekla Kat. "Kdo jsi, Mac?"
Podívala jsem se do jejích klidných očí. Kat byla jediná, které jsem věřila, že věci promyslí a rozhodne se rozumně. Tahle hubená brunetka byla silnější, než vypadala, byla vyrovnaná, pod tlakem a ve stresu dokázala zachovat chladnou hlavu. Doufala jsem, že jednoho dne nahradí Rowenu a bude z ní Představená celého opatství. V téhle pozici nemusela stanout ta nejmocnější vidoucí jako v Útočišti, ale ta nejmoudřejší, žena s dlouhodobými cíli a s vizí. Kat to měla, navíc se nepyšnila žádným velkým egem, měla bystrou mysl a dobré srdce. Měla můj hlas.
Jestli opravdu měla dar emocionální telepatie, tak ve mně určitě vycítí upřímnost, když jí řeknu pravdu, nebo alespoň to, co si myslím, že pravda je.
"Já nevím, kdo jsem, Kat. Vážně jsem věřila, že Alina byla moje sestra. Pořád nejsem úplně přesvědčená, že to není pravda. Nana řekla, že vypadám jako Isla. Očividně jsem ji byla dost podobná na to, aby si mě spletla s dospělou Alinou. Ale stejně jako ty jsem slyšela, že Isla žádnou další dceru neměla. Jestli tě to rozrušilo, tak si představ, co to udělalo se mnou." Hořce jsem se na ni usmála. "Nejdřív jsem zjistila, že mě adoptovali, pak jsem se dozvěděla, že vlastně vůbec neexistuju. Ale největší šok je tohle, Kat: Podle Darrocových poznámek znal původ vidoucích. Prý-"
Vzduchem se ozvou tři pronikavé zvuky sirény a všechny vidoucí okamžitě zpozorněly.
"Dost!" přikázala Rowena, když proplachtila kolem nich oblečená do přiléhavého obleku královské modři. Dlouhé bílé vlasy měla spletené do koruny kolem hlavy. V uších a na krku měla perly a malé perličky zdobily i její brýle. "To je vše, vážené! Spoutejte tu zrádkyni a přiveďte ji ke mně. A Danielle Megan O'Malley, jestli si jenom na vteřinu myslíš, že ji odneseš pryč, tak si to rozmysli dvakrát. Buď velmi, velmi, opatrná, Danielle." Otočila se ke Kat a řekla: "Dala jsem ti rozkaz. Okamžitě ho splň!"
Kat se podívala na Rowenu. "Má pravdu? Opravdu je tvým darem mentální nátlak?"
Rowena se zamračila. V modrých očích jí vyšlehl oheň. "Ty budeš raději věřit jejím lžím, které slyšela u bývalé Danana, než tomu, co jsem ti řekla já? Ach, já myslela, že jsi chytrá, Kat. Možná dokonce nejchytřejší z mých dcer. Nikdy jsi mě nezklamala. Tak to nedělej ani teď."
"Mým darem je emocionální telepatie," řekla Kat. "V tom měl pravdu."
"Nejlepší lhář ví, že své lži musí občas posypat zrnkem pravdy, aby byly jeho lži důvěřivé. Já jsem na své dcery nikdy nátlak nepoužila. A nikdy nepoužiji."
"Já říkám, že je čas dozvědět se pravdu, Matku představená," řekla Jo. "Zbylo nás jen tři sta padesát osm. Nechceme ztratit další sestry."
"Ztratily jsem víc než jen naše sestry," řekla Mary. "Ztratily jsem naději."
"Souhlasím," přitakala Clare. "Ano," zamumlala Josie a zbytek vidoucích.
Kat přikývla. "Řekni nám, co si Darroc myslel o našem původu, Mac."
Rowena mě propalovala pohledem. "Neopovažuj se!"
V tu chvíli jsem to pocítila - ten slabý tlak ve své mysli - a přemýšlela jsem, jestli ho na mě použila i tu noc, co jsme se potkaly. Nehledě na to, teď už to pro mě nebyla hrozba. Naučila jsem se odolat Hlasu a to, co na mě zkoušela ona, se s tím vůbec nedalo srovnat. Když mě Barrons učil, klečela jsem v krvi na podlaze. Měla jsem toho nejlepšího učitele.
Ignorovala jsem Rowenu a promluvila k vidoucím. "Darroc věřil, že to nebyla královna Světlých, kdo přinesl Knihu do opatství, abychom ji chránily-"
Rowena potřásla hlavou. "Nedělej to. Potřebují víru. Mají tak málo. Není na tobě, abys je o to obrala. To, co tvrdil, nemáš nijak potvrzené."
Cítila jsem, jak ten slabý nátlak roste, jak se mě snažila donutit mlčet. "Věděla jsi to. Vždycky jsi to věděla. A stejně jako u spousty jiných věcí jsi jim to nikdy neřekla."
"Když uvěříš, že máš v sobě zrnko zla, může tě pohltit." Zadívala se mi do tváře. "Ale to ty určitě chápeš."
"Jiný by mohl říct, že když uvěříš, že v sobě máš zrnko zla, naučíš se, jak ho ovládat," odporovala jsem.
"Jiný by také mohl říct, že ignorovat ho je bezpečnější."
"Bezpečí je plot a ploty jsou pro ovce. Radši ve dvaceti dvou letech umřu a budu znát pravdu, než abych žila stovky let v kleci ve lži."
"Jsi si tím tak jistá. Ale kdybychom to otestovaly, zajímalo by mě, jestli by sis pořád stála za svou pravdou."
"Iluze nenahradí život," řekla jsem.
"Nech jim jejich posvátnou historii," řekla Rowena.
"A co když není tak svatá?" zeptala jsem se.
"Řekni nám to," dožadovala se Clare. "Máme právo to vědět."
Rowena odvrátila obličej a podívala se na mě ze strany, jakoby ji samotný pohled na mě odrazoval. "Od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděla, jsem věděla, že se nás pokusíš zničit, MacKaylo - ať jsi kdokoli. Měla jsem tě nechat utratit už tenkrát."
Kat se prudce nadechla. "Je to člověk, ne zvíře, Roweno. My nenecháváme lidi utrácet."
Podívala jsem se na Dani. Zírala na Rowenu s přimhouřenýma očima plnýma nenávisti. Ale ano, tyhle zdi už dávno potřebovaly slyšet pravdu, ať se jim líbila nebo ne. Možná se Darroc mýlil. Možná to opravdu byla jen snůška nesmyslů. Ale nemohly jsme zpochybnit něco, čemu jsme odmítaly věřit. A nezpochybněná podezření měla tendence přerůstat přes hlavu. Jako bych to sama nevěděla. Jedno takové mi právě teď ukrutnou rychlostí rostlo v hlavě a v srdci.
"Na tom, co Rowena říká, něco je," řekla jsem nakonec. "Netuším, jestli měl Darroc pravdu. Ale měly byste vědět, že Barrons si myslí to samé."
"Řekni nám to," rozhodla Kat.
Zhluboka jsem se nadechla. Dobře jsem věděla, jak to ovlivnilo mě a to jsem celou tu dobu nežila podle kréda vidoucích. Rychle jsem si prošla Darrocovy poznámky předtím, než jsem je přinesla. Na dalších stránkách psal, jakoby to nebyla spekulace, ale jasná věc: Temný král stvořil vidoucí. "Darroc věří, že to byl sám Temný král, kdo polapil Sinsar Dubh a vytvořil její vězení, tady v našem světě. Také věřil, že král stvořil její strážkyně." Zaváhala jsem a pak jsem temně dodala," Vidoucí. Podle Darroca to byla poslední kasta Temných, které král vytvořil."
V tom tichu byste slyšeli spadnout špendlík. Nikdo nic neříkal. Nikdo se ani nepohnul.
Když už to bylo venku, otočila jsem se k Roweně. Nepochybovala jsem, že budu vědět to, co chci znát já. "Řekni mi, jak zní to proroctví, Roweno."
Odfrkla si a otočila se pryč.
"Buď to můžeme udělat po dobrém nebo po zlém."
"Kecy, dítě. Neuděláme to vůbec."
"Jak zní to proroctví, Roweno?" řekla jsem znovu, ale tentokrát použila Hlas, přikázala jsem jí to. Můj hlas se ozvěnou nesl opatstvím. Vidoucí se zavrtěly a začaly mumlat.
Rowena s vytřeštěnýma očima a zatnutými pěstmi začala odříkávat slova v jazyce, který jsem neznala.
Chtěla jsem jí přikázat, aby mluvila anglicky, ale Kat jemně zakašlala a udělala krok ke mně. V obličeji byla bledá, ale hlas měla klidný a odhodlaný, když řekla: "Nedělej to, Mac. Nemusíš ji ovlivňovat. Našly jsme knihu, která všechna proroctví obsahuje v jedné z knihoven, kterou jsi otevřela. Můžeme ti říct vše, co potřebuješ vědět." Natáhla ruku po papírech, které jsem přinesla. "Můžu?"
Dala jsem jí je.
Podívala se mi do očí. "Věříš, že měl Darroc pravdu?"
"Já nevím. Mohla bych na Rowenu použít Hlas a zjistit, co si myslí ona. Nebo bych ji mohla vyslechnout pěkně postaru."
Kat se podívala zpátky na Rowenu, která pořád ještě nepromluvila. "Je to staroirská galština," řekla mi. "Chvíli nám trvalo, než jsme to přeložily, ale ten překlad máme. Pojď s námi. Ale nech ji, ano?" Otřásla se. "Není to správné, Mac. Je to jako to, co jsi udělala Naně. Naše vůle by měla zůstat jen naše."
"To sice ano, ale je ti jasné, že na vás pravděpodobně používala nátlak celá léta?"
"Její schopnosti se ti vůbec nemůžou vyrovnat. Je rozdíl mezi svůdností a znásilněním. Některé z nás měly podezření, že má... dar, kterým ovlivňuje svoje postavení. Ale i tak se rozhodovala moudře a spravedlivě."
"Lže vám," řekla jsem. Kat byla ochotná odpouštět mnohem víc než já.
"Nelhala. Jen zatajovala. Malý, ale důležitý rozdíl, Mac. O té víře měla pravdu. Kdyby nám jako dětem řekli, že jsme možná Temní, kráčely bychom teď po úplně jiné cestě. Propusť ji. Žádám tě o to."
Dlouze jsem se na Kat zadívala. Přemýšlela jsem, jestli kromě emocionální telepatie měla i nějaký balzám na duši, který dokázala použít. Zadívala jsem se jí do očí a můj vztek na Rowenu mě začal pomalu opouštět. A věděla jsem, že v tom, co Kat řekla, bylo zrnko pravdy. Alina a Christian tomu říkali "nezbytná lež". Přemýšlela jsem, jestli kdyby mi někdo v osmi nebo devíti řekl, že jsem možná z kasty Temných, jestli bych si pomyslela, že jsem předurčená ke zlým věcem a nikdy se nesnažila být dobrá. Pomyslela bych si tenkrát: K čemu to všechno je?
Povzdechla jsem si. Život byl složitý. "Zapomeň na to proroctví, Roweno," přikázala jsem.
Okamžitě přestala mluvit.
Kat pozvedla obočí a vypadala pobaveně. "Opravdu si přeješ, aby na něj úplně zapomněla?"
Cukla jsem sebou. "Nezapomínej na něj! Jen o něm přestaň mluvit!"
Ale to už bylo pozdě. Přinutila jsem ji zapomenout a podle toho, jak se tvářila nelibě, jsem poznala, že si z něj nepamatuje ani slovo.
"Jsi nebezpečím pro nás všechny," řekla povýšeně.
Projela jsem si prsty vlasy. Hlas byl záludný.
"Moje dcery ti řeknou o tom proroctví, které si už kvůli tobě nepamatuji. Řeknou ti o něm z vlastní vůle, bez nátlaku. Ale ty splníš tyhle podmínky: Budeš pracovat s naším řádem a s nikým jiným. Jestli si vzpomenu, budeme vědět, co je třeba. Vystopuješ ji. My uděláme zbytek s použitím..." Odmlčela se a protřela si čelu.
"S pěti druidy a kameny," doplnila Kat.
"Našly jste proroctví a tam doopravdy stálo, co máme dělat?" zeptala jsem se.
Kat přikývla.
"Chci ho vidět."
***
Shromáždily jsme se v Zapovězené knihovně, malé místnosti bez oken, která na mě neudělala žádný dojem, když jsem ji poprvé uviděla, protože jsem byla rozmazlená Barronsovým knihkupectvím. Tucty lamp byly rozmístěné do všech rohů kamenné místnosti a vrhaly jemné jantarové světlo, zářivé tak akorát dost, aby udržely pryč Síny, ale aby nezničily ty prastaré stránky.
Teď když jsem se rozhlédla kolem, ovlivnilo mě to úplně jinak než poprvé. V mé nepřítomnosti zorganizovaly vidoucí ten zaprášený chaos, vyndaly staré výtisky, přinesly knihovny, kam knihy a spisy umístily a zařadily do katalogů.
Miluju knihy, mám je v krvi. Přecházela jsem kolem zdí a občas se zastavila a přejela rukou nad těmi křehkými přebaly, bála jsem se jich dotknout, abych je nezničila.
"Všechno kopírujeme a obnovujeme," řekla Kat. "Po tisíciletí k nim měly přístup jen členky Útočiště. Ještě pár století a většina z nich by se změnila v prach." Podívala se na Rowenu jemným káravým pohledem. "U některých se to už stalo."
"Ach a jestli po mně někdy převezmeš žezlo, Katarino," řekla Rowena přísně, "oceníš všechna omezení, který náš krátký život nabízí a všechna těžká rozhodnutí, která uděláš."
"To proroctví," řekla jsem netrpělivě.
Kat nám všem pokynula k velkému oválnému stolu. Odtáhly jsme židle a sedly jsme si.
"Přeložily jsme to, jak nejlépe umíme."
"Některé z těch slov nebyly ve staroirské galštině," řekla Jo, "ale vypadají, že je někdo vymyslel."
"Jo je naše překladatelka," řekla Dani s pýchou i trochou nelibosti. "Myslí si, že výzkum je sranda. To je taková kravina."
"Pozor na jazyk!" okřikla ji Rowena.
Mrkla jsem na ni. To jí to pořád vadilo? Já už si na to tak zvykla, že jsem to přestala vnímat.
"Už se nemusíš starat. Už mi neporoučíš." Dani se na Rowenu zadívala tvrdým pohledem.
"A sama jsi šťastná, že, Danielle O'Malley? Tvoje máma by se obracela v hrobě, kdyby věděla, že její dcera opustila opatství, aby se spřáhla s dananským princem a dalšími pochybnými individui a nikoho v takhle křehkém věku neposlouchá."
"Dej mi pokoj s křehkým věkem," zavrčela Dani. "Kromě toho už je mi skoro čtrnáct." Na všechny u stolu se zářivě usmála. "20. února, nezapomeňte. Mám ráda čokoládový dort. Ne žlutý. Nesnáším ovoce v dortech. Chci čokoládu na čokoládě, čím víc, tím líp."
"Jestli vy dvě nezmlknete, tak zmizte," řekla jsem.
Kniha, kterou Kat otevřela byla překvapivě malá a útlá, zasazená do obyčejné hnědé kůže a převázaná koženým provázkem. "Moreena Bean žila mezi těmito zdmi někdy před tisíci lety."
"Vidoucí, jejíž dar byly vize?" hádala jsem.
Kat potřásla hlavou. "Ne, pradlena v opatství. Říkaly jí Šílená Morry, protože neustále mumlala nesmysly, posmívaly se jí, protože neustále mluvila o svých snech, jakoby se opravdu staly. Šílená Morry věřila, že život není tvořen minulostí nebo přítomností, ale možnostmi. Věřila, že každý moment je jako kámen hozený do jezera, který tvoří na hladině kruhy, kterých si slabomyslné ženy nevšímají. Tvrdila, že se musíme dívat na celé jezero a na každý kámen v něm. Říkala, že není šílená, jen je toho na ni moc." Kat se slabě usmála. "Spousta toho, co napsala, nedává smysl. Jestli se něco z toho stalo, tak to nedokážeme přiřadit k žádné události. Jestli se všechno, co napsala, má teprve stát, tak jsme jen na začátku jejích předpovědí. Už na stránce dvacet mluví o útěku Sinsar Dubh."
"Nazvala ji takhle?"
"Nic tu není tak jasné. Píše o velkém zlu dřímajícím pod opatstvím, které unikne za pomoci 'jedné z vyššího kruhu'."
"Pradlena věděla o Útočišti?" vykřikla jsem.
"Pravděpodobně poslouchala za dveřmi," řekla Rowena.
Protočila jsem oči. "Jsi elitistka až do morku kostí, co?"
Kat odtrhla z bloku list, na který Jo napsala překlad a podala ho mně.
"Je tam spousta nesmyslů, než se dostane k věci," řekla mi Jo. "Tohle napsala přadlena někdy v roce 1000, která nikdy neviděla jediné auto, letadlo, telefon, zemětřesení, takže neměla slova pro takovéhle věci. Pořád dokola opakuje 'jednoho dne', čímž určuje, kdy se ta věc stane. Soustředila jsem se jen na překlad toho, co se týkalo Sinsar Dubh. Pořád pracuju na zbytku jejích předpovědí, ale jde to pomalu."
Prolétla jsem to očima, netrpělivě jsem hledala důkaz svojí role v celém proroctví ať už dobrý nebo špatný.
Bestie se osvobodí a bude bičem země. Nemůže být zničena. Nemůže být poškozena. Jako nesvatý strom obroste novými listy. Musí být vetkána. (Uvězněna? Polapena?) Z nejmocnější linie vzešly dvě: Jestli jedna zemře mladá, druhá, která prahne po smrti, ji bude lovit. Klenoty z ledových útesů na východě, západě, severu a jihu vytvoří ze tří tváří jednu. Pět schovaných překážek zaspívá, až se klenoty položí a ten, který hoří ryze (který hoří na hranici?) se vrátí na místo, odkud unikl. Když ji obydlený ... posedlý (tímhle slovem si nejsem jistá... přeměněný?) uvězní v srdci temnoty, bude spát s jedním okem otevřeným.
"Kámo, to je fakt strašný! Kdo může napsat takovou kravinu?" řekla Dani, která mi koukala přes rameno.
Jo nakrčila nos. "Přeložila jsem to, jak nejlíp jsem uměla. Ta ženská žádné ze slov nenapsala stejně."
"To by ji zabilo, kdyby byla trochu konkrétnější?" reptala Dani.
"Ona si nejspíš myslela, že konkrétní je," řekla jsem. Nuance jazyka se neustále měnily, zvlášť u dialektů. "Vážně, Dani, kdo myslíš, že bude schopný přeložit 'kámo a naprd' za tisíc let?"
Ale nešlo jen o jazyk, který by to komplikoval. Vyložit sen bylo složité. Na střední škole mi moje sny o Chladném místě dělaly takové starosti, že jsem tátovi řekla, že se mi pořád vrací jedna a ta samá noční můra. Navrhl mi, abych ji sepsala a společně jsme se snažili přijít na to, co to znamená.
Táta byl logik a pragmatik a věřil, že mozek je jako velký počítač a sny jsou jen způsob, jakým naše podvědomí zálohuje každodenní události, pročišťuje paměť a organizuje. Ale také věřil, že jestli se sny opakují, pak nám naše mysl nebo srdce říká, že máme problém, se kterým se musíme vypořádat.
Jedna z jeho teorií byla, že můj mozek jen reflektuje přirozený dětský strach ze ztráty matky, ale už v deseti letech jsem tušila, že takhle to nebude. Teď jsem přemýšlela, jestli se táta tajně bál, že ten vracející se sen má co do činění se ztrátou mé biologické matky, že jsem možná byla uvězněná na nějakém studeném místě a dívala se, jak umírá.
To jsem si taky myslela, dokud jsem se neocitla v Bílém paláci s konkubínou a králem, tehdy jsem si uvědomila, že to byla ta žena z mých snů. V poslední době se k tomu přidaly sny, kde jsem se dívala, jak umírá, a cítila jsem se, jako bych i já sama měla zemřít. Teď mi to dělalo starosti z úplně jiného důvodu.
Nehledě na to, když jsem se snažila zapsat svůj sen z Chladného místa, tak to vypadalo podobně jako tohle proroctví: nejasné, snové a neuvěřitelně matoucí.
"Navíc si myslíme, že jsme na to přišly," řekla Jo. "Slovo 'Keltar' znamená kouzelný plášť. Klan Keltarů neboli MacKeltar sloužil jako druidský spolek Tuatha Dé Danann před tisíci lety, když Danani stále ještě žili mezi námi. Když byla vyjednána Dohoda a Danani odešli z našeho světa, nechali Keltary, aby dohlédli, že bude Dohoda dodržena a zároveň chránili staré tradice."
"A my jsme zjistili, že naživu je stále pět Druidů," řekla Mary.
"Dageus, Drustan, Cian, Christian a Christopher," řekla Jo. "Už jsme jim poslaly právy a požádaly je, aby se k nám připojili."
Naneštěstí to u Christiána bude problém.
"Řekla jsi, že víš, kde jsou čtyři kameny," řekla Kat.
Přikývla jsem.
"Takže už zbývá jen abys nám řekla, kde je kniha, jeden z Keltarů ji vyzvedne a přinese sem, položíme kolem ní čtyři kameny a Druidi ji polapí pomocí písně nebo zaříkávadla, které znají. Zní to tak, že nakonec vědí, co mají udělat. Mluvila jsem s jejich manželkami a zdálo se, že věděli, co znamená 'obydlený nebo posedlý'.
"V kterých místech ji nakonec zase mají polapit?" chtěla jsem vědět a pozorně sledovala Rowenu. Vypadalo to, jakoby moje jediná úloha v celé záležitosti, byla vystopovat knihu. Celou dobu to vypadalo, že budu muset udělat všechno, ale moje úloha v proroctví byla malá. Nic v něm nenaznačovalo, že jsem zlá. Jen že Alina může zemřít a že já prahnu po smrti - jo, jo, to už tu bylo. Cítila jsem, jak se mi z ramen zvedá obrovská tíha. Bylo tu dalších pět lidí odpovědných za celou záležitost. Stálo mě hodně přemáhání, abych nevyskočila se vztyčenou pěstí do vzduchu a nezakřičela: Jo!
"Tak, kde byla předtím," odpověděla chladně.
"A to jde kde?"
"Na konci chodby, kterou jste s Dani nedokázaly projít," řekla Jo.
Matka představená po ní střelila pohledem, který ji měl umlčet.
"Dokážeš se dostat kolem té ženy, která ji chrání?" zeptala jsem se Roweny.
"Nestarej se o moje záležitosti, děvče. Já svou část úlohy splním. Ty splň tu svou."
"Ani V'lane se přes ni nedokázal dostat," zkusila jsem to, chtěla jsem vědět proč.
"Žádný Danan to nedokáže." Z jejích slov čišela samolibost a já věděla, že v tom má prsty.
"Kdo je ta žena, která chodbu chrání?"
Odpověděla Jo: "Poslední známá vůdkyně Útočiště."
Současné Rowenino Útočiště bylo opředené tajemstvím. "Myslíš mou matku?"
"Isla nebyla tvoje matka! Měla jen jednu dceru," odsekla Rowena.
"Tak kdo jsem já?"
"Přesně tak." Tím jedním slovem mě usvědčila a popravila najednou.
"Proroctví mluví o dvou z nás. Jedna zemře mladá, druhá prahne po smrti." Kdybysme byly samy, nebyla jsem si jistá, že bych se z ní nepokusila ty odpovědi dostat, ale tohle jsem věděla: Až bych skončila, tak bych se neměla moc ráda.
"Tak jako tak, ta přadlena určitě snědla spoustu zkažených ryb, takže jí rozbouřený žaludek přinášel sny, o kterých tvrdila, že jsou proroctvími a za proroka se tedy prohlásila. Mluví o pokrevních liniích. Množné číslo."
"Její pravopis byl strašný. Ve spoustě slov je hrozně moc písmen navíc," řekla Jo.
"Budeš muset tyhle konkrétní ochranná kouzla zneutralizovat," řekla jsem chladně.
"Až tu ohavnost uvězníme, tak u toho nebude žádný Danan!"
"V'lane mi ten kámen nedá," řekla jsem ji. "V žádném případě mi ho jen tak nepředá."
"No tak roztáhneš nohy před dalším Dananem výměnou za kámen," řekla rozhodně.
"Pak nám je předáš všechny. Ty u toho rituálu být nemusíš."
Zrudly mi tváře a její slova mě rozzuřila. Tahle stařena se mi dostala pod kůži mnohem víc, než kdokoli jiný. Zajímalo mě, jestli se má matka - Isla, opravila jsem se - cítila stejně. Byla jsem tak nadšená, když jsem objevila identitu své biologické matky a teď, když všichni říkají, že měla jen jedno dítě, jsem se cítila, jako by mi moji matku ukradli, a možná dokonce i moji sestru. V životě jsem se necítila tak sama.
"Polib mi prdel, stařeno," řekla jsem.
"To si nech pro toho Danana," odpověděla mi. "Já nejsem ta, kdo má ten poslední kámen."
"Cože jsi mi to jednou řekla? Počkat - už vím." V tu chvíli jsem použila Hlas, abych dala moc tomu, co říkám: "Sklapni, Roweno."
"Mac," varovala mě Kat.
"Takže ona mi může nedávat, ale já jí nemůžu říct, aby zavřela pusu?"
"Jasně, ale můžeš to udělat férově, bez nátlaku. Když se spoléháš na svou moc v takovýchhle časech, tak můžeš přijít o svou lidskost. Jsi horká hlava. Měla by jsi trochu vychladnout."
"Můžeš mluvit, Roweno." Nikdy jsem neslyšela, že by Hlas zněl tak naštvaně, když ho používal Barrons.
"Ze všeho nejdůležitější je, aby jsi byla vůči nám loajální," řekla okamžitě.
"Chceš zpátky ty zdi, Roweno?" chtěla jsem vědět.
"Samozřejmě, že ano!"
"Pak do toho úkolu musíš zapojit Světlé. Až Knihu znovu polapíme, královna v ní bude muset vyhledat Píseň-"
"Píseň stvoření je v Sinsar Dubh?" vyhrkla překvapeně.
"Královna věří, že v ní jsou alespoň fragmenty a že je dokáže přetvořit v novou Píseň."
"A ty jsi si tím tak jistá, že chceš, aby se to stalo?"
"Ty nechceš zavřít Temné zpátky do vězení?"
"Ano, chci. Ale Píseň neměli už dlouho předtím, než jsme je potkali. Jestli Danani získají zpátky tu prastarou melodii, tak bude jejich moc znovu bezmezná. Máš vůbec tušení, jaké to tenkrát bylo? Jsi si jistá, že to lidská rasa dokáže přežít?"
Překvapeně jsem zamrkala. Tolik jsem se soustředila na znovuuvěznění Temných a na to, jak pošleme Světlé zpátky na jejich dvůr, že jsem nepromyslela všechny možné dopady, které by Píseň stvoření měla. Muselo se mi to zračit na tváři, protože Rowena trochu zjemnila hlas, když řekla: "Takže nejsi úplně hloupá."
Vrhla jsem na ni pohled. "Měla jsem spoustu jiných starostí. A docela rychle jsem se naučila používat Hlas, co říkáš? Ale máme jiné, mnohem naléhavější problémy: Znám Christiana MacKeltara a ten je momentálně nezvěstný. Je uvězněný v Zrcadlech, už od Halloweenu. Nic nezmůžeme, dokud ho nenajdeme."
"V Zrcadlech?" řekla Kat. "My nemůžeme vejít do Zrcadel! To nemůže nikdo!"
"Nedávno jsem tam byla. Možné to je."
Rowena si mě změřila. "Ty jsi byla v Zrcadlech?"
"Stála jsem v Síni všech dní," řekla jsem a překvapivě zjistila, že v mém hlase zní pýcha. Konečně jsem dovolila sama sobě zeptat se na otázku, která mě pronásledovala od chvíle, co jsem se dozvěděla o těch dvou proroctvích, v jednom z nich jsem měla přivést svět do záhuby. Bylo vážně o mně? Nebo bylo stejně nejasné jako tohle? "Slyšela jsem, že proroctví jsou dvě. Kde je to druhé?"
Kat a Jo si vyměnily nejisté pohledy.
"Přadlena nesouvisle mluvila o tom, kolik kamenů je hozeno v jezeře v různých okamžicích a že některé jsou pravděpodobnější než jiné," řekla Jo. "Tvrdila, že snila o tuctech kamenů, ale jen dva se zdály pravděpodobné. První nás mohl zachránit. Druhý nás mohl zničit."
Netrpělivě jsem přikývla. "Já vím. Jak zní to druhé proroctví?"
Kat mi podala tu útlou knížku. "Otoč stránku."
"Nedokážu přečíst staroirskou galštinu."
"Prostě ji otoč."
Udělala jsem to. Protože inkoust, který použila prosákl do dalších stran, Šílená Morry popsala už jen jednu stranu. Ta další chyběla. Z desek knihy trčely už jen útržky papíru. "Někdo ho vytrhl?" zeptala jsem se nevěřícně.
"A to před hodně dlouhou dobou. Tohle je první výtisk, který jsme katalogizovaly po odstraněný ochranných kouzel. Našly jsme ji otevřenou na stole a chyběla jí tahle strana a ještě některé další. Myslíme si, že to byl ten člověk, který zrušil ochranu u tvé cely, když jsi byla Pri-ya," řekla Kat.
"V opatství je zrádce," řekla Jo. "A ať je to kdokoli, buď je stejně dobrý překladatel jako já, nebo prostě sebral náhodné stránky."
"Někdo schopný projít skrz mou ochranu a získat přístup do opatství," řekla Rowena chmurně. "To mohl být jen někdo z mého Útočiště."
1 comments:
Děkuji za překlad další super kapitoly
Okomentovat