Z noci se zjeví Karmínová ježibaba prodírající se levandulovými světly na mraku hniloby s potrhaným lemem šatů z vnitřností, který se za ní táhne a do toho všeho hraje "Purple Haze".
Otočí se na nás a pak vystřelí přímo k největší věži opatství a tam se usadí.
Všichni jsme na nohou. "Jak nás našla?" zeptám se. "Myslíte, že i ji přitahuje hluk?"
Houpe se ze strany na stranu, pohybuje jen pasem jako hrůzostrašný plaz a dívá se na nás černými očními důlky, ve kterých by měly být oči.
"Myslím, že ta mrcha jde po mně," řekne Christian. "Jsem nejslabší z Temných princů, ale jsem nesmrtelný. Alespoň teď."
"Je jako netopýr, co? Nedělali jsme žádný velký hluk. Nevidí nás, takže používá echolokaci!" prohlásím.
"Nevím a je mi to jedno. Zbavíme se jí," řekne Christian.
"A jak se chceš kurva dostat kolem jejích nohou," řekne Ryodan a já se na něj podívám. Je mi jasné, že má osobní zájem na její smrti.
Dívám se na Jo, když mu řeknu: "Copak? To nechceš dneska zase umřít?"
Pak už Ryodan vedle Jo nestojí. Popadne mě a přesune dvacet metrů jinam dřív, než stihnu mrknout. "Jestli ten Skot jenom mukne, tak si Jo bude myslet, že lže. Tobě by mohla věřit. A moji muži ji zabijí, jestli to zjistí. Nebudu je moct zastavit."
Tvrdě se na něj podívám a dojde mi, že mi možná poprvé v životě říká pravdu. "Nesmí vědět, že nemůžeš umřít?"
"Nikdy."
"A proč to já vědět můžu?"
Je pryč. Zpátky u Jo. Má ruku kolem jejích ramen. Ochranitelsky.
A ježibaba zaútočí!
***
Je to jako nějaká divná bitva v rockové opeře. A pak je to ještě divnější, když další písnička, kterou Lor dal na seznam je od Black Sabbath a hraje asi tak na miliardu decibelů. Jako by Karmínová ježibaba nebyla dost děsivá, my si k tomu ještě pustíme strašidelnou hudbu. Nechápejte mě špatně, mám ji na playlistu, protože jí mám ráda. Ale musí na to být ta správná nálada, protože kámo, tahle písnička mě dokáže fakt rozhodit a v podstatě každého, s kým jsem kdy mluvila.
První, na koho si vzpomenu, je Dancer! Popadnu ho a křiknu na něj, ať se mě za každou cenu drží. Když se na nás ježibaba vrhne, tak se skrčíme a pak se všichni rozběhneme superrychlostí do všech stran.
Na poslední chvíli se vydá ze Christianem a mně dojde, že měl pravdu. Chce jeho. Ale když se ožene po Lorovi jedním kostěným pařátem, tak si uvědomím, že klidně sejme každého v dosahu těch svých hrozných pletacích jehlic.
Všichni využíváme superrychlost nebo přesívání, shýbáme se a uhýbáme. Snažím se držet Dancera a sledovat Ryodana, který má Jo. Blázním z toho, že je vůbec tady uprostřed boje. Nemá žádné schopnosti, které by ji ochránili, jen Ryodana a to pro mě není dost dobré.
Nedokážu se pohybovat dost rychle, sledovat ji a ještě držet Dancera, takže ho přemístím na druhý konec opatství a nechám ho u ostatních vidoucích.
"Mego, co to děláš?"
"Nemáš proti ní žádnou šanci. Já skoro taky ne. Dělám si o tebe starosti a to by mě mohlo zabít!"
Chladně mi odsekne: "Nechtěl jsem být přítěž."
"Ale jsi, tak nebuď," odseknu zpátky. Zabilo by mě, kdyby se mu něco stalo.
Znechuceně kroutí hlavou, jako by nemohl uvěřit, že jsem ho zradila, přitom jsem se ho jen snažila chránit.
"Vezmi mě tam zpátky. Získej mi nějaký čas, abych mohl přepojit věci. Můžeme jí zabít elektrickým proudem, omotat přeříznutým kabelem."
"Ani nevíme, jestli by to fungovalo! Možná by jí to jen dodalo víc energie!"
"Ani nevíme, že to fungovat nebude!"
Stojíme proti sobě a křičíme si do obličeje.
Jo se zjeví z víru pohybu a klopýtne k nám. "Hej!" vypadá to, že křičí na Ryodana, který mizí v pozadí. "Nemůžeš mě tady jen tak nechat!"
"Vy dva se ani nehněte, sakra!" řeknu.
A pak už jsem zpátky u zvukového pódia, snažím se vyhnout té mrše a přijít na to, jak se přes ni dostat.
Ozzy dál kvílí. Tuhle písničku jsem nikdy neslyšela skrz stovky repráků a takhle nahlas z ní mám husí kůži. Opravdu se cítím, jako bych byla na černé mši. Je vtipné, jak ve vás písničky mohou vyvolat různé pocity. Zajímalo by mě, jestli ten zvuk, po kterém Král jinovatky jde, v něm taky vyvolává nějaký pocit. A možná to je důvod, proč se zjevuje.
Proběhnu kolem cik cak a hlavou mi bleskne, jak je možné, že Temní, které král stvořil, jsou tak ohavní, když Světlí jsou nádherní a celiství.
Pak mi hlavou běží, že všichni Temní po něčem pasou a vždycky je to něco, co sami nemají. Tak proč by šel Král jinovatky po zvuku? Všechno kolem utichne, když se zjeví. Protože zvuk pohlcuje, nebo ho vyhlazuje čistě jeho přítomnost?
Nebo je to ještě složitější? Co když Král jinovatky jde po tom, co všichni Temní postrádají na té nejzákladnější úrovni? Co když je to jediný Temný dost chytrý na to, aby hledal příčinu problému a narozdíl od Šedé ženy, která sbírá krásu, která nikdy nebude její, nebo Karmínové ježibaby, která se snaží dokončit šaty, které dokončit nejdou, Král jinovatky se snaží posbírat píseň, bez které byli vytvořeni? Jde po Písni stvoření? Jí ji kousek po kousku?
"Dolů, ty idiote!" zakřičí na mě Lor a já se okamžitě překulím a rozběhnu. Pak do mě z každé strany vrazí dva lidé a pomalu mě rozmáčknou. Slyším, jak mi pár žeber zaprotestuje.
"Hele vy dva, slezte ze mě!" Christian a Ryodan se mě oba snaží dostat pryč. "Na chvíli jsem se přestala soustředit, protože jsem se zamyslela! Už se to nestane!"
"Tak to se vsaď," řekne Ryodan.
Pak si mě hodí přes rameno a vysadí mě u ostatních!
Mě! Megu! Šoupnul mě k ovcím!
"Neudržíš mě tady!" křiknu rozhořčeně. Přesunu se zpátky do akce a hned jak to udělám, vrazím do Christiana, který si mě dá přes rameno a hodím mě Ryodanovi a ten mě zase šoupne mezi ovce!
"Přestaň!" Bolí mě žebra. Fakt by do mě měli přestat vrážet.
"Nebuď přítěž," řekne Ryodan a zmizí.
Mrknu.
"Je to skvělej pocit, že jo, Mego?" zpraží mě Dancer chladným pohledem.
"Já nejsem přítěž!" Počkám, až se vrátí zpátky na místo a vrhnu se za nimi. Jsem zatracená superhrdinka. A ti nesledují boj zpoza čáry.
Ježibaba se snaží sejmout Christiana.
A Lor a Ryodan se mu ani nepokouší pomoct! Vlastně nemůžu přijít na to, co dělají. Snaží se zůstat naproti ní zepředu a zezadu, snaží se dostat se k ní blíž, ale nejde jim to kvůli jejím smrtícím nohám. Stáhnou se, pak se zase přiblíží, zablokuje je, a tak se stáhnou, přiblíží a blok. Je to chladný, metodický útok a oni se chovají, jako by měli všechen čas na světě. Možná to nakonec bude fungovat.
Možná. Nakonec.
A jestli ano? Jak ji plánují zabít? Nepřipadá mi to jako ten úplně nejlepší plán. Nevidím, že by měli nějaké zbraně.
Ježibaba vyskočí nahoru a vrhne se na Christiana. Ten uklouzne na ledu a spadne.
V tu chvíli se přesije a najednou je zpátky tam, kde byl. Vypadá polekaně, jako by přesívání nefungovalo tak, jak by mělo.
A tenhle malý přešlap ježibaba potřebovala.
Tentokrát ho dostane!
A nikoho to nezajímá. Nikdo se ho nesnaží zachránit.
Black Sabbath zní stále víc zle a brnká mi na poslední zbytek nervů. Vytáhnu meč a mrsknu s ním přímo na její hlavu. Slyší, jak se k ní blíží vzduchem, prudce uhne a vrazí přímo do Lora, který odletí zpátky.
Pak je najednou pryč!
Meč se zapíchne do závěje. Už teď mě bolí ruce z toho, jak jsou prázdné.
Christian přejede pohledem z meče na mě a jeho cizí, duhové oči jasně září. "Ty jsi kvůli mě hodila mečem," řekne ohromeně.
Sama jsem ohromená. Nikdy nedávám meč z ruky. Narozdíl od Mac se o něj v bitvě nedělím. Nikdy.
Ryodan má skloněnou hlavu, dívá se na mě zpoza obočí, takhle jsem ho viděla jen jednou a Lor je vytočený k nepříčetnosti.
"Kámo," řeknu, protože netuším, co jinýho bych měla říct, "mohl bys mi ho hodit zpátky?"
Christian si odrhne dlouhé, lesklé vlasy z ramene a usměje se na mě tím svým zabijáckým úsměvem. "Princezno, postavil bych ti zatracený Bílý palác." Meč protne noc a jeho čepel odráží nafialovělá světla.
"Kam ta mrcha kurva zmizela?" zasyčí Lor. "Chci ji dostat."
"Nemám tušení," řeknu a všichni se ostražitě rozhlédneme.
V tu chvíli začnou vidoucí křičet.
1 comments:
Děkuji za překlad další super kapitoly
Okomentovat