Karen Marie Moning: Iced (Fever 6) - 41. kapitola

neděle 2. srpna 2020


S námi se Ježibaba ocitla na mrtvém bodě, a tak šla po slabších. Všichni se okamžitě přesuneme za ní. Já jsem poslední, kdo dorazí.

Kdy se ze mě stal šnek skupiny?

Dvě vidoucí zemřou okamžitě, jejich vnitřnosti vyletí vysoko k nemi.

Po chvíli dopadnou zpátky do sněhu ve vlhkém zmotanci.

Zatnu zuby, až mě do čelisti chytí křeč a zuby mě bolí.

Ani je nepoužila na svoje šaty. Nechtěla je. Zabila je a odhodila jako odpadky!

Chce Christiana. A vypadá to, že je ochotná zabít všechny, jen aby se k němu dostala.

"Dovnitř!" zakřičím na ně a snažím se je nahnat zpátky k opatství.

Vidoucí se skloní a rozutečou jako stádo gazel, které utíkají před gepardem. Blbý ovce, měly by se chovat jako smečka, to znamená utíkat spolu.

Ježibaba zaútočí a dostane další dvě. Krev stříká úplně všude a všichni křičí z plných plic.

Jsem tak naštvaná, až se třesu. Je to totální chaos. Předtím jsme museli hlídat jen sami sebe. Teď jde Ježibaba po stovkách nevinných lidí a já nevím, komu pomoct nejdřív.

Ryodan chrání Jo, Kat a asi tucet dalších.

Lor stojí před skupinou pěkných blondýnek - jak jinak!

Christian má kolem sebe asi padesát žen. Dojde mi, že nechal naplno působit svoje sexuální dananské kouzlo a to funguje jako magnet. Má kolem sebe spoustu vidoucích, které působí jako jeho druhá kůže. Zajímalo by mě, jestli to udělal schválně, aby si z nich vytvořil štít, nebo jestli ho boj stojí veškeré síly a nemůže to ovládat. Jestli je vážně používá jako štít, tak ho zavraždím sama.

Jak ji zabijeme? Nikdo z nás se kvůli jejím smrtícím nohou nedokáže dostat dost blízko. Ani meč mi není k ničemu. Můžu s ním hodit, ale ta mrcha je rychlejší než čarodějnice na famfrpálovým koštěti! Dancerův nápad obmotat ji kabely a usmažit začíná vypadat hodně dobře. Škoda, že na téhle straně žádné kabely nejsou. 

"Svatý zvuku!" vykřiknu. Možná nemám kabel, ale mám něco, co je dlouhé a tenké a co v zoufalých časech vždycky pomohlo Indianu Jonesovi.

Vytáhnu bič, v rychloběhu přeběhnu na kraj davu, abych měla cíl na dohled a pak s ním švihnu směrem k Ježibabě!

Schlíple se zavlní, spadne mi zpátky na hlavu a já se do něj zamotám. Nemůžu se z té pitomé věci vůbec dostat. Přísahala bych, že se mi ty temné důlky, co má místo očí, vysmívají. Očividně s bičem musíme umět zacházet a já se to ještě nenaučila. V telce to nikdy nevypadalo složitě. 

"Mego!" zakřičí Dancer. Vidím ho v davu skákat do vzduchu a mávat rukama.

Smotám bič do klubíčka a uvážu, aby se nerozložil, a hodím mu ho. Dancer bič chytí, rozdělá a práskne s ním směrem k Ježibabě. 

Dopadne jí pár centimetrů od nohy, které doprovází nezaměnitelný zvuk biče.

Ježibaba se nadechne s příšerně mokrým skřípavým zvukem a vystřelí k nebi. Nevím, jestli je to proto, že se k ní dostalo něco tak blízko, nebo jestli jí ten zvuk způsobil migrénu. Ať je to cokoli, vůbec se jí to nelíbí.

Když se na nás znovu vrhne, Dancer jí jde tentokrát po hlavě a bič jí práskne těsně u ucha.

Odtáhne se a zmizí do purpurových světel.

S Dancerem se na sebe s úsměvem podíváme.

Vítězně práskne bičem.

Ale tentokrát se neozve žádný zvuk. 

Protože všechen vymizí.

Jak jinak, když se konečně začne valit mlha, tak prostě všichni musíme stát na špatné straně hřiště.



1 comments:

Olga řekl(a)...

Děkuji za další skvělou kapitolu