Karen Marie Moning: Iced (Fever 6) - 42. kapitola

 

Myslím, že důvod, proč necítím žádnou paniku, která většinou příchod Krále jinovatky oznamuje, je ten, že už tak jsem panikařila až až. Karmínová ježibaba vraždila vidoucí a já z toho byla tak v šoku, že jsem úplně zapomněla, proč tu vlastně jsme.

Abychom přivolali Krále jinovatky.

A ten se právě zjevil.

A někdo musí přeseknout tu zatracenou kotvu, protože jestli neuvolníme IDD, tak Král zmrazí všechny repráky a zmizí a všechno by to bylo pro nic za nic! A co hůř, jestli je tak inteligentní, jak si myslím, tak už se nám ho podruhé nepodaří napálit. Cítím v něm obrovské vědomí. Není to žádný bezduchý Temný. Nejsem si jistá, protože jsem zatím všechny nepotkala, ale myslím, že by to mohl být nejinteligentnější Temný ze všech. 

To co se následně stane mi přijde jako ve zpomaleném záběru a přitom vím, že to nezabere vůbec žádný čas.

Ryodan a Lor zmizí, rychle se snaží dostat na druhý konec bitevního pole. Já přejedu pohledem z vidoucích k otevírající se škvíře a snažím se přijít na to jak je ochránit a zároveň přetnou tu kotvu. Zachráním ženy, které znám a na kterých mi záleží, nebo zachráním celý svět? Možná jsem superrhrdinka, ale mám city jako všichni ostatní.

Všimnu si Christiana, který se na mě tvrdě dívá. Bez toho, aby promluvil, říká Nedokážeš udělat obojí, Dani.

Já vím, odseknu neslyšně.

Ona jde po mně.

A tím chceš říct?

Zmizí.

Na vteřinu ho nikde nevidím.

Pak se zjeví uprostřed, mezi mnou a druhým koncem opatství s rozpřaženýma rukama, zvrácenou hlavou a výrazem, který říká 'pojď si pro mě'. 

Co to děláš? zakřičím, ale žádný zvuk nevyjde.

Karmínová ježibaba zaútočí.

Prudce sebou trhnu, jako bych to byla já, koho vykuchala a ne on.

Nabodne ho na jednu svou nohu jako kebab a přitáhne ho ke svojí sukni. Když ho přivine k sobě, Christian se na mě podívá. Nedokážu se s tím srovnat. Nechápu to. Proč to udělal? Nechápu! Proč by někdo udělal takovouhle pitomost!

Když společně zmizí nahoru k nebi, vypnu. Odmítám to zpracovat. Teď už tu můžu vidoucí nechat v relativním bezpečí. O tom, co Christian udělal, budu přemýšlet potom.

Pokud nějaké potom bude.

***

Přesunu se ke Králi jinovatky. Je strašně divné vůbec nic neslyšet. Dokonce necítím ani žádné vibrace. Ty hluší lidé alespoň cítí. Tohle je horší, než jen přijít o sluch. Je to jako přijít o skoro všechny smysly.

Když se blížím, všimnu si Lora a Ryodana, jak se snaží protlačit k černé skříňce. Vypadá to, že se pohybují zpomaleně. Oba jsou pokryti silnou vrstvou bílého ledu, který praská, jak se hýbou. Je tu chladno jako v tu noc, kdy jsem umřela v kostele.

Král jinovatky se tiše vznáší nad horou reproduktorů a jeden po druhém je zmrazuje. Tentokrát je tu déle než obvykle, to asi díky všem těm decibelům, pro něj je to jako olizovat si čokoládu z prstů.

Když se dostanu za Ryodana, neslyšně na mě zaburácí: Vypadni odsud, kurva!

Do plic se mi zařezávají ledové jehly s každým nádechem a moje srdce má problém pumpovat krev. Mám těžkou hlavu a pak mi dojde, že je to proto, že mi zamrzají vlasy. Pohodím hlavou a led se rozpadne, takže mi z vlasů prší bílé krystalky.

Tentokrát mě nedonutíš! zakřičím na něj zpátky a prohlížím si vzdálenost mezi tím monstrem a IDD. Když se otevřela ta skulina a on proplul do naší dimenze, tak se zjevil na tom nejhorším možném místě - mezi IDD a reproduktory a ne mezi reproduktory a opatstvím. I když IDD nezamrzla, tak v blízkosti té černé skříňky je moc velká zima na to, abychom se tam dostali a přesekli lano.

Podívám se na Ryodana. On narozdíl ode mě v téhle zimě dokáže přežít. Netuším proč. Asi to má něco společného s tím, že dokázal přežít i vlastní vykuchání. Vždycky se na místech činu dokázal dostat k těm zmrazeným věcem blíž než já.

Ale já tam zase z nějakého důvodu dokážu vběhnout rychleji. On, když se dostane přímo k místu, zpomalí. Jako by se snažil projít tekutým betonem.

Nezastavím, abych si to promyslela. Je to možné, je to jediný plán, který mám a není čas na pochyby.

Vrazím Ryodanovi do zad a postrčím ho dopředu. Najednou se pohybujeme o dost rychleji a on konečně pochopí, o co mi jde: já jsem jeho lokomotiva a on je můj štít. Já nás můžu tlačit, ale on naviguje.

Cítím, jak mi vytahuje meč z kabátu. Zmrzne a led na sobě prolomí nesčetněkrát, třese ze sebe krystalky ledu jako pes vodu. S každým dechem mi připadá, jako bych měla na plicích krev. Bolí mě kosti. A přísahám, že mi oči přimrzly v hlavě. Mám rozmazaný pohled.

A stejně potlačím tu bolest, protože tohle je můj svět a žádný Danan mi ho nevezme. Otevřu pusu v tichém výkřiku. Ryodan se strašně třese, jak nás tlačím přímo do středu toho ledového pekla.

Švihne mečem dolů a přetne kotvu.

Čekáme, že se IDD bude pohybovat pomalu.

Podle toho, jak její pohyb zdokumentovala Kat, by mělo trvat minutu, než by dosáhla zdi opatství. Což  by nám mělo poskytnout dost času na to jí znovu uvázat, takže než by zničila celý komplex, měli bychom mít podle jejích výpočtů alespoň dvě minuty.

No to se přepočítala. Fakt dost hodně.

Jako autíčko na setrvačníku vystřelí a vrazí přímo do Krále jinovatky.

***

Jsem v nejvyšším rychlostním módu, takže se vše zdá být strašně zpomalené.

Ten útržek ohňového světla kompletně pohltí Krále jinovatky.

Najednou se vrátí zvuk.

Slyším trhané nádechy. Lapání po dechu. Někde lidé křičí.

Je pryč.

Král jinovatky je pryč.

Prostě jen tak.

Zafungovovalo to tak dobře, že tomu ani nemůžu uvěřit. Překvapeně tam stojím, ale pořád cítím obavy. A nejsem jediná, kdo je z toho vedle. Ryodan se podezřívavě rozhlíží s přimhouřenýma očima. Lor je tak nějak přikrčený, jako by na něj padalo samo nebe. Zasmála bych se - protože je fakt smutný, že se nedokážeme radovat ze šťastného konce - ale pořád jsme v obrovským průseru. IDD právě pohlcuje tu horu zmražených repráků a míří přímo k opatství.

Kat, Dancer a ostatní vidoucí běží k nám. "Cruce je pod opatstvím!" křičí Kat. "Musíte to zastavit!"

Ryodan a Lor začnou zaříkat, ale z výrazu na Ryodanově tváři vím, že nečekají, že se jim to podaří včas. Těch deset, dvanáct vteřin, které mají, než IDD vrazí do zdi, není ta půl minuta, kterou potřebují.

Kat začne na Ryodana křičet, protože není dost rychlý a Jo křičí na Kat, protože Ryodan se snaží ze všech sil. Pak se do toho vloží zbytek vidoucích. Ryodan a Lor se dívají na provaz, kterým potřebují IDD přivázat. Nikdo se na ní nedívá, takže jsem první, kdo si všimne, co se děje.

Já věděla, že umřel moc snadno!

U země kolem ohnivého světa se začíná tvořit led.

Začíná se zbarvovat modře a pokrývat jinovatkou.

Ano, IDD spolkla Krále jinovatky, ale ten jí teď zmrazuje od základu.

Dívám se, jak se led rapidně šíří.

"Eh, lidi," řeknu.

"To si ze mě do háje děláte srandu?" vybuchne Dancer. "To zase vylézá ven?"

Lor vzhlédne. "A kurva."

"Do hajzlu," zakleje souhlasně Ryodan.

Král jinovatky zmrazuje IDD zevnitř.

Netuším, jestli je ten ohnivý svět zuřícím peklem, které vydává přesně ten zvuk, co král chce nebo jestli se tam odehrála obrovská bitva mezi ledem a ohněm a led vyhrál.

Ale IDD praská a syčí, stoupá z něj pára a žár se mění na ledový oheň.

Led je těžký a tak IDD zpomalí, až se úplně zastaví. Jak ten fragment světa získává podstatu, je moc těžký, aby se vznášel, a tak s ohlušujícím hřměním narazí do země.

Všichni jen zírám a snažíme se pobrat ten nenadálý zvrat okolností. Nejdřív bylo to ledové monstrum mrtvé a opatství v ohrožení, ale teď je opatství v bezpečí a monstrum není mrtvé.

Nepodařilo se nám ho zabít a teď všichni, kdo nedokážou přejít do rychloběhu, umřou. 

Zdi IDD se začínají třást, jak se Král snaží najít nejslabší místo, odkud by mohl zaútočit z té ledové skořápky.

Přimhouřím oči.

Skořápky jsou křehké. Ale není to ulita. Ve skutečnosti je teď celý svět jeden velký kus ledu.

Což znamená, že je tam Král jinovatky uvězněný.

Lapený v momentu dokonalé zranitelnosti.

Možná poprvé ve svém životě.

Já vím, co se stane, když tyhle zmrzlé scény začnou vibrovat.

Explodují.

"Dancere!" zakřičím. "Použij ten bič! Práskni s ním!" Směrem k Ryodanovi a Lorovi řeknu: "Běhejte kolem dokola v rychloběhu!" A vidoucím přikážu: "Holky, kliďte se zatraceně odsud!"

Pak sama přejdu do rychloběhu a pohybuju se tak rychle, že mi skoro dojde šťáva.

Dancer práskne bičem a mi lítáme jak maniaci.

Zmrzlá IDD se zatřese a její povrch popraská ve spoustě tenkých vláken.

Země se zatřese a z IDD se ozve ohlušující zadunění.

Najednou se ozve ten nejpříšernější zvuk, jaký jsem kdy slyšela, jako by snad všechny zvuky, které Král polapil, vybuchly v jednom jediném disharmonickém momentu, jako nehty skřípající o tabuli a pak - zatraceně, zbožňuju být superhridna! - prostě jen tak to monstrum vybouchne!