Celá zářím. To nemůžu popřít. Každý kousek mého těla vyzařuje nadšení. Nikdy v životě jsem neprožila tak dokonalé dobrodružství a to toho mám za sebou hodně.
Všichni jsme se sešli ve velkém sále opatství a zahříváme se před rozdělaným ohněm. Je tu i konev s instantním kakaem (smíchaným s vodou, ne s mlékem), které ohříváme nad ohništěm a díky němu voní celý pokoj jako továrna na čokoládu. Kat někde našla tajnou zásobu mashmallowů (jsou zatuchlé, ale co?) a plechovku s tvrdými sušenkami, které schovávala na nějakou speciální příležitost. A pak taky dost pochybně vypadající med. Všechno to chutná naprosto božsky. Pokaždé, když jím, tak si moc dobře uvědomuju, že tohle konkrétní jídlo jím možná naposledy, protože brzy už žádné nebude.
Vyhráli jsme! Vyzvali jsme na souboj to největší zlo, které jsem kdy viděla a vyhráli jsme. Narozdíl od poslední velké bitvy, kterou jsme svedli, jsem tam byla, abych to všechno viděla na vlastní oči. Nemusela jsem si o tom poslechnout od ostatních. A tentokrát nepřišel žádný mocný Temný král, aby nás na poslední chvíli zachránil. Zvládli jsme to sami!
Když IDD i s Králem jinovatky vybuchla, vyletěly vysoko k nebi i všude kolem kusy ledu. Všichni jsme se jim snažili vyhnout a přitom popadnout ty pomalejší a dostat nás všechny do bezpečí opatství. I tak jsme všichni dost pomlácení, máme škrábance, řezné rány i modřiny. Nedalo se tomu vyhnout.
Pár vteřin jsme čekali uvnitř, až přestanou poletovat kusy ledu a pak jsme vyrazili ven, abychom se přesvědčili, že je hrozba opravdu pryč. Dancer všechno dobrých pět minut prozkoumával, dokud se na mě neusmál zářivým úsměvem a řekl, že je to neškodné. Plánuje nabrat vzorky a vzít je do laboratoří Trinity, ale i tak řekl, že si je na devadesát osm procent jistý, že z těch zbytků už nic nepovstane.
"Jak jsi věděla, že to bude fungovat?" ptá se mě Jo.
"Nevěděla," odpovím s pusou plnou sušenek a medu. Z prstů si olíznu drobky. "Ale když jsem viděla, že Král zmrazuje ten ohnivý svět zevnitř, tak mi došlo, že se ocitl v jednom ze svých mrazivých výjevů jako brouk v jantaru. A pokaždé, když jsme se s Ryodanem pohybovali kolem jeho děl v superrychlosti, tak to vybuchlo." Pokrčím rameny. "Kdo ví? Možná by to bouchlo i tak. Ale jsem si jistá, že to vypadalo, že se Král chystá vylízt ven."
"Taky mi to tak přišlo," řekne Lor a všichni s ním souhlasí.
"To s tím bičem byl zatraceně dobrý nápad, Mego," řekne Dancer.
Rozzářím se.
"Bylo to těsné. Měli jsme štěstí," řekne Kat.
"Štěstí, to určitě! Naštěstí jste si na tu práci najali superhrdiny!" A část jejich práce je přesnost načasování a jemné manévrování, ale jestli chce předstírat, že to bylo štěstí, tak nebudu plýtvat dechem, abych se s ní hádala.
"Dnes měla štěstěna jméno," řekne Ryodan a zadívá se na mě.
"To nekecáš," přitaká Lor. "Dobrá práce, zlato."
Málem upustím zbytek sušenek. Tentokrát jsem tak nadšená, až to málem bolí. Myslím, že mi z kůže prosakuje všechen ten jas.
Přejdu k ohništi a slupnu tři marshmallowy najednou.
"Pořád nemůžu uvěřit tomu, co ten Temný princ udělal," řekne jedna z vidoucích Josie.
Poslední marshmallow mi zaskočí, jak se ho snažím celý spolknout. Přepnu do superrychlosti, abych ho rychle vykašlala, ale nefunguje to. Asi to nebyl nejlepší nápad. Nafoukne se mi v krku jako tampon a uvězní mi dýchací cesty.
Buším se pěstí do hrudi, ale nepomáhá to. Když už si chci dát sama sobě Heimlicha přes opěradlo křesla, tak mě Lor praští do zad, až marshamallow odletí na erb nad krbem.
"Kámo, tos do mě nemusel strkat," řekne Dancer. "Já jí provádím Heimlicha pořád. Když jí, tak nežvýká."
Otočím se, abych viděla, jak Dancer otráveně zvedá z podlahy. Vypadá unaveně. Zajímalo by mě, kdy naposledy spal. Zapomínám, že nemá nadpřirozené schopnosti jako my, to kvůli tomu, že jeho schopností je jeho super mozek.
"Ukliď to, Dani," řekne Kat. "Napeče se to na erb a už to z něj nikdy nikdo nedostane."
Popadnu ubrousek z tácu a už se necítím tak namyšleně. Utrpěli jsme ztráty. Na vteřinu jsem na to zapomněla. "Christian se obětoval, protože jsem se nedokázala rozhodnout."
"Temný princ se obětoval," zopakuje po mně Kat jako by netušila, co si o tom má myslet.
Já taky nevím. Proč to udělal, jen aby mi usnadnil rozhodování? Za vteřinu nebo dvě bych se rozhoupala. A my bychom ztratili kvůli Karmínové ježibabě o dost víc vidoucích. Chtěl tak dokázat, že z něj ještě není plnokrevný Temný princ? Možná chtěl odčinit to, že zabil tu ženu při sexu, anebo to byl další z jeho svatebních darů.
"Podle mě je nad slunce jasný, že je tebou posedlej, zlato," řekne Lor.
"Byl posedlej," opraví ho Ryodan. "Ježibaba ho dostala. A mě tak ušetřila práci, takže jedině dobře."
Teď mám dvojí důvod, abych ji vystopovala a zabila. Musím osvobodit Christiana, abychom tak srovnali účty. "Ztratili jsme spoustu vidoucích," řeknu. "Jedna z nich byla Tanty Nana. Byla moc stará. Neměli jsme jí dovolit chodit ven."
Všichni jsme na chvíli zticha, vzpomínáme na ni i na ostatní, které padly.
Pak si Ryodan stoupne a řekne mi: "Pojď, prcku. Jdeme."
"Cože? Kam?"
"Teď bydlíš se mnou."
"Tak to ani náhodou!"
"Stěhuje se zpátky do opatství," řekne Kat.
"Tak to ani tuplem!"
"Mega se o sebe dokáže postarat sama," řekne Dancer. "Jestli to vy pitomci nevíte, tak jste úplně slepí. Dejte jí prostor."
"Přesně tak!" naprosto souhlasím. Dancera zbožňuju. Zadívám se na něj pohledem, který mluví jasně.
Ryodan řekne: "Potřebuje pravidla."
Lor řekne: "Šéfe, jen potřebuje někoho, kdo ji bude trénovat. Musí nějak zpracovat tu energii, která z ní přímo stříká."
Kat řekne: "To, co potřebuje-"
Zatímco ostatní diskutují o tom, co potřebuju, i když o tom nic nevědí, já zatím zdrhám a ujistím se, že se sebou dost hlasitě prásknu dveřmi.
Ukradnu Ryodanovo Humvee a zamířím do města.
Ani v autobuse, ani v náklaďáku mě nebude moct dohonit a to jsou jediná auta, která v opatství zbyla.
Kéž bych sebou mohla vzít Dancera, ale akorát by mě zpomalil a já bych nikdy nedokázala utéct.
Nikdo z nich netuší, co je pro mě nejlepší. Všichni tam pravděpodobně ještě sedí a rozhodují se, kdo mi bude poroučet a co mám dělat se svým životem.
Uchechtnu se. "Kámo. Nikdo. Mi. Nebude. Poroučet."
1 comments:
Děkuji za další skvělou kapitolu
Okomentovat