Tak konečně! Přijde mi, že pokaždý, když už jsem se k překladu dostala, tak mi do toho něco vlezlo (čti: dítě). A tak se omlouvám za tak dlouhou prodlevu, další kapitola už snad bude v žádným termínu.
MAC
Kdysi jsem přesně věděla, kam jdu a co udělám, až se tam dostanu.
Před každou akcí jsem zvažovala všechny varianty, které mohou nastat a co v tom případě řeknu nebo udělám v případě varianty X nebo Y, nebo dokonce Z. I když nic tak exotického jako varianta Z v malém městě v Georgii nenastalo. Když nebyla škola, měli jsme průvody.
Takhle jsem se připravovala na každé rande na střední škole: když mě pozve Billy James, řeknu ano hned napoprvé, nebo ho nechám čekat? Vezmu si ten top s výstřihem, nebo něco roztomilého? Když mi zkusí dát pusu, nechám ho? Když mě vezme na ne tak populární party u Amy Tanhauserové místo na večírek roku u Heather Jacksonové, odkopnu ho? Když se se mnou bude chtít vyspat, budu připravená?
Ach, můj dávno ztracený povrchní život.
Tenkrát byly věci tak předvídatelné. Vzala jsem si roztomilý outfit, odkopla ho, když mě vzal na špatnou party a nespala jsem s Billym, ale o rok později s jeho starším bráchou.
Moje opatrné plánování už teď vůbec nefunguje.
Pokaždé, když se pokusím připravit se na nějaký scénář, gravitace se změní, moje cesta se klikatí a do nádrže mi někdo nalije raketové palivo, takže pak neskutečnou rychlostí vletím do průseru, který jsem vůbec nečekala.
Jak se připravíte na kolizi, jejíž výsledek je nepředstavitelný?
Čím víc se blížíme k opatství, tím větší dusno je. Po obou stranách cesty se po trávnících valí mlha. Připadá mi, jako bych se vydávali po špatné cestě dlážděné žlutými cihlami, ale místo šarlatána za oponou na nás čeká mocný a nebezpečný čaroděj chaosu.
I když jsou dvě hodiny do západu slunce v Irsku, proboha svatýho, tak se potím a vlasy se mi lepí na tvář. Je tu větší horko než v Dublinu. A ta fontána není jediným novým přírůstkem na pozemku. Je tu i zlaté mřížoví pokryté černými růžemi, které nabízí úkryt u mramorových laviček a já si myslím, že ta omamná vůně zdroguje každého blázna, který si na lavičku sedne.
"Teď mají kameny," řekne Drustan a prohlíží si shluk vystupující z mlhy, velké bílé prsty natahující se k nebi.
"To se mi vůbec nelíbí," zaduní Cian.
Dageus souhlasí: "Ani mně ne."
Cian zabručí a ukáže, je takovou tmavovlasou kopií Lora, na dva obrovské černé megality. Myslím, že by se jeden druhém líbili. S tím jejich vrčením a tak.
"Dolmen u krycího kamene," zamumlá Ryodan.
Barrons řekne: "Příště s sebou vezmeme sbíječky. Chci ty šutry zničit."
Souhlasím. Jednou jsem sledovala Darroca, jak skrz dolmen v srdci temné zóny u knihkupectví propustil hordu Temných do našeho města. Potom jsem požádala V'lanea/Cruce, aby ten kámen zničil. I tenhle chci zničit dřív, než bude úplný a bůhví co se dostane na naši planetu.
Když procházíme kolem fontány, řeknu: "Je vám jasné, že kráčíme přímo do pasti, že jo? Máme nějaký plán? Řekne mi někdo jaký?"
Sedm mužských hlav se po mně otočí.
"Nemohl bys ji donutit, aby zmlkla," řekne Ryodan Barronsovi.
Barrons po něm hodí pohled tak chladný, že to umlčí Ryodana. Obětovala bych klidně pár zubů, jen abych se tenhle pohled naučila. I když možná zrovna to je potřeba, zuby ostré jako břitva jako mají oni.
"Nevím, proč jste dovolili té ženě, aby šla s námi. My ty svoje v bitvě neriskujeme." Cianův přízvuk je tak silný, že sotva rozeznávám jednotlivá slova.
"To řekni Colleen," povím mu na to Christopher pochmurně. "Je uvnitř."
Drustan po něm vrhne nevěřícný pohled. "Ty jsi ji nechal dneska přijít? A už je uvnitř? Jak?"
"Potřebujeme veškeré dostupné informace, pokud chceme zachránit Christiana. Tyhle ženy znají Světlé skoro stejně dobře jako my, a Temné dokonce ještě líp. Colleen se přidala k těm novým vidoucím před týdnem, aby infiltrovala opatství a mohla prohledat jejich archivy."
"Dostala se do té nové skupiny? Jak?" chci vědět. "Vždyť není vidoucí."
"A ty jsi to dovolil?" vybuchne Cian.
"Ztište se. Uslyší nás," varuju je.
"Zlato, otevřeli nám hlavní bránu," řekne Fade. "Stejně už ví, že jsme tady. Je to past. Pamatuj."
Christianův otec si odfrkne. "Nemůžete ji zastavit."
"A je to tak?" chci vědět.
"Co?" utrhne se na mě.
"Je vidoucí?"
"Má jiné... schopnosti."
"Proč tě zatraceně ti Temní pořád pronásledují, děvče?" udeří na mě Drustan. "Nejdřív jsem myslel, že je přitahujeme my všichni, ale ve chvíli, kdy se od tebe Barrons vzdálí, jsou jako pakomáři. Měli bychom něco vědět?"
Sedm mužských hlav se znovu otočí mým směrem.
"Říkala, že jsou to duchové Temných, které zabila," řekne Dageus.
"V tom není ani za ducha pravdy," řekne Ryodan suše.
"Bože, sklapněte, všichni," vydechnu podrážděně a znovu se přesunu blíž k Barronsovi, abych získala trochu osobního prostoru.
V tichosti pokračujeme směrem k opatství.
"Takže máme nějaký plán?" řeknu po chvíli.
"Dojdeme k hlavnímu vchodu a půjdeme dovnitř," odpoví Barrons.
"To není plán. To je sebevražedná mise."
"Je těžké nás zabít," řekne Fade.
"Některé je těžší zabít než jiné," odpovím. "Nemyslím si, že vstanou z mrtvých tak snadno jako-" rychle se odmlčím, když po mě Keltarové začnou vrhat vražedné pohledy.
Očividně jsem se dotkla jejich mužnosti, když jediné, o co jsem se snažila, bylo podotknout, že jejich tým nemá v záloze oživovací kartu.
"Proč že jste ji vzali s sebou?" řekne Dageus.
"Protože až se chytí plánu, tak bude stejně užitečná jako kdokoli z nás," odpoví Barrons.
"Bylo by fajn vědět, jaký ten plán je," zabručím.
"Navíc můžeme její Temné použít jako tělesný štít," dodá.
Zatraceně, tak to mě nenapadlo.
Vchodové dveře, kdysi dřevěné a ocelové, teď září černým obsidianem a jsou pokryté runami, jaké jsem už jednou viděla.
Pod opatstvím v místnosti, ve které je uvězněný Cruce.
Tiše se otevřou.
Přejdu dopředu, ale na prahu se zarazím. Chci se nejdřív podívat, co je za nimi, než tam strčím nohu.
Sedm mužů projde kolem mě a jejich kroky na kamenné podlaze se ozývají.
Spěchám, abych je dohnala. Teda trochu spěchám. Na chvíli se zarazím, abych vstřebala ten jejich nedostatek strachu, to odhodlání nevzdat to a dodá mi to odvahu. Budu stejně neohrožená jako oni. Každý z nich má v sobě démony. A zvládají to.
Takže já to zvládnu taky.
Vstupní hala je obrovská obdélníková místnost s vysokými stropy. Ve třech zdech jsou krby velké jako menší místnosti, které ohřívají už tak teplou halu.
Gauče jsou vybledlé a nesou stopy užívání, na nich jsou ručně dělané polštáře a háčkované přehozy. Na podlaze leží stovky let staré koberce a na zdech visí prastaré tapiserie. Jsou tu židle a stolky, na kterých leží otevřené knihy a orosené sklenice s ledovým pitím.
Jinak je místnost prázdná.
"Kde zatraceně všichni jsou?" zavrčí Dageus.
"Ticho. Někdo jde," řekne Barrons.
Uběhne pár vteřin, než i já uslyším kroky několika lidí. Závidím mu ty jeho nadpřirozené smysly, moje monstrum takové výhody nemá.
Nabízím ti výhody, díky kterým bys mohla vládnout celým galaxiím. A ty je odmítáš. Přijmi svůj osud a než z tohoto světa odejdeme, zničíme společně prince. Bude to náš dar na rozloučenou.
Jasně. Jako by snad Sinsar Dubh opustila tenhle svět nedotčený. Bože, ani na to nemůžu pomyslet bez toho, aniž by se Kniha probudila. Znovu si pod vousy mumlám Poea a sleduju, jak čtyři ženy vchází do místnosti. Uleví se mi, když zjistím, že jsou naše. Nedávno jsem s nimi seděla u jednoho stolu.
Celou skupinu vede Josie, hubená dívky s tmavýma očima a platinovými vlasy a má na sobě goth make up. Za ní jde Shauna, malá brunetka s oříškovýma očima a vždy připraveným úsměvem a pak dvojčata Clare a Sorcha MacSweeneyovi. Jsou to ty samé ženy, které Kat přivedla na naše tajné setkání v hospodě poté, co Rowena nařídila jedné skupině, aby mě přepadly a sebraly mi kopí. Nepovedlo se jim to. Náhodou jsem během toho boje zabila jednu vidoucí. Moiru. Nikdy nezapomenu jména lidí, které jsem zabila. Málem už sáhnu po svém kopí, ale zarazím se, nechci dát Knize důvod, aby začala mluvit, když jsme tak blízko její kopii a spoustě zranitelných lidí.
"Proč jsi mezi naše zdi přivedla Temné, Mac?" zeptá se Shauna pochmurně.
Povzdechnu si. "Nepřivedla. Oni, já-" Kurňa, jak mám tohle vysvětlit? Nakonec řeknu: "Zkoušela jsem udělat jedno kouzlo, ale nepovedlo se to a od té doby se jich nemůžu zbavit." Skoro protočím oči, to je ta nejhorší lež, jakou jsem kdy řekla.
Dageus se na mě zkoumavě zadívá.
Ryodan se zasměje.
"Jsou neškodní," dodám. "Ani nevraždí. Prostě mě jen sledují."
"Neexistují Temní, kteří by nevraždili," řekne Josie chladně.
Sorcha projde kolem mě a chvíli je zpovzdálí zkoumá. Potom mě překvapí, protože řekne: "Nejsem si úplně jistá, že jsou to Temní, Mac."
Zamračím se. "A co by to teda bylo?"
"Nevím, ale jsou... jiní."
To by vysvětlovalo, proč na ně nemůžu použít svoji moc, ale ne proč si moje vidoucí smysly myslí, že to Temní jsou. Nebo je to doopravdy tak? Nebo je to jen další předsudek, který jsem přijala, aniž bych se obtěžovala to nějak blíž prozkoumat jen proto, že vypadají jako Temní, tak co jiného by byli? Uvědomím si, že přes to jejich štěbetání jsem se nikdy nezaposlouchala do temné melodie jejich kasty. Ale to v blízké budoucnosti určitě napravím. Momentálně se nechci rozptylovat.
Barrons netrpělivě řekne. "Koho to sakra zajímá. Sledují ji. Kde je ta, co vás drží jako rukojmí?"
Josie se zasměje. "To si myslíte? Že jsme tu rukojmí? Ta žena nás zachránila!"
"Zachránila?" zopakuju.
"Jo, zachránila. My tvoji armádu nepotřebujeme, Mac. Jsme v pohodě. Můžete klidně odejít. Včetně těch tvých Temných."
"Říkám vám," řekne Sorcha, "nejsou to Temní."
"Bylo by nám líp, kdybychom věděly, že je Kat v pořádku," řekne Clare.
"A Dani," dodá Shauna. "Dvě naše nejlepší se pohřešují."
"Dani není jednou z našich nejlepších," řekne Josie ostře. "Je jen přítěž, horkokrevné dítě. A Kat, no... samy vidíte, kam nás její plány dostaly."
Josie nevypadá o moc starší než Dani. A Katiny plány je doteď udržely naživu.
Clare nesouhlasí. "Jak to můžeš říct, když to byla Dani a Ryodan, kdo nás zachránili před Králem jinovatky?"
"Ale nezachránili nás před Crucem," řekne Josie vášnivě. "To Jada."
Přimhouřím oči. "Kdo je Jada?" Je to ta tajemná bojovnice, která je teď vede? "A co myslíte tím, že jste v pohodě? Tohle místo je jeden velký průser. Očividně ho ovládá-"
"Ne, neovládá. Už ne," přeruší mě Josie. "Ne od chvíle, co přišla."
"Jada?" hádám suše.
Založí si ruce na prsou, pohodí hlavou a změří si mě pohledem přes kraj nosu. "Ano, osvobodila nás z našeho vězení. Když se Kat ztratila, změny v našem opatství vyeskalovaly. Uzavřely se okna i dveře a uvěznily nás uvnitř. Ale Jada rozumí jeho runám. Byla schopná je otevřít. Od jejího příchodu ty změny ustaly. Úplně."
Začnu se posmívat: "No páni, tak se na to podívejme, vaše světla svítí i bez žárovek, krby hoří bez dřeva a po celém pozemku máte dananské kytky a sochy. A to vše uvnitř kamenné zdi, která tu před třemi týdny nebyla."
"Řekla jsem, že ty změny zastavila. Ne, že vše vrátila do normálu. Alespoň prozatím ne," dodá s přesvědčením hodného fanatika.
"Kde je Colleen?" chce vědět Christopher.
Clare řekne: "Vy musíte být její otec. Jste si podobní. Řekla, že přijdete, pokud o sobě nedá brzy vědět. Je se skupinou žen v Rudé knihovně, kde prohledávají naše nejstarší knihy. I když je váš syn Temný princ, tak se pro nás obětoval a mi vám ho pomůžeme dostat zpátky. Jada souhlasila, že to bude naše priorita."
Její poslední slova mi vůbec nesedí. "Jedna z vašich žen utekla a řekla nám, že opatství je v zajetí a tři vaše ženy zabily." Přijaly svoji přemožitelku, dovolily jí přijmout jejich priority. Jak rychle opustily Kat.
Shauna řekne: "Nejdřív jsme netušily, co se děje a ano, bojovaly jsme. To je pravda. Ztráty utrpěly obě strany. Ale brzy jsme si uvědomily, jakým přínosem pro nás Jada je."
"Je to rozená vůdkyně," řekne Josie pyšně. "Ničeho se nebojí a nikdy jsem nepotkala nikoho s tak jasnou vizí. Plánuje a ty plány plní okamžitě s jasnými výsledky. Máte vůbec tušení, jak dlouho jsme se tady v tom plácaly? Srážela nás jedna hrozba za druhou! Budu za ní stát kdykoli. Nevěřili byste, čeho všeho dosáhla za tak krátký čas."
Sorcha souhlasně přikývne. "Nejsme první skupina vidoucích, která se k ní připojila. Ty, co s ní přišly do opatství, nám řekly, že o svou vůdkyni přišly před několika týdny. Jada je našla bloudit u Dublinu, kdy už přemýšlely, že se vrátí domů. Rozmluvila jim to."
"Máte některá z vás tušení, kde se vzala?" chci vědět.
Josie mě probodne pohledem. "Koho to zajímá? Je to ta nejmocnější vidoucí, jakou jsem kdy viděla. Ani ty nemáš její schopnosti. Vlastně to ona by měla mít tvoje kopí. Trénují nás. Učí nás bojová umění i zbraně."
Odmítnu sáhnout po svém kopí. Mám ho pod rukou, kde taky zůstane.
Hluboko uvnitř mě Kniha dští síru a pohrdání, nabízí mi svou smrtící moc.
Nepotřebuju ji. Vystačím si sama.
Shauna řekne: "Kat odvedla dobrou práci, aby nás udržela pohromadě. Ale Jada nás dovede do budoucnosti."
Podívám se na Barronse. Stojí bez hnutí, sleduje situaci a hodnotí ji. Přišli jsme sem porazit přemožitelku, ale místo toho jsme obdrželi mírové přivítaní a tuhle novinku.
Chtějí si ji nechat.
Mají ji radši než Kat.
Ať je Jada kdokoli, nevěřím ji ani trochu.
"Přiveďte ji. Hned," řekne Barrons.
Josie zakloní hlavu, podívá se na něj přes nos a řekne: "Informujeme Jadu, že si přejete audienci. Potom co Mac a její Temní opustí náš domov."
Sedm mužů kolem ní projde tak rychle, že její platinové vlasy jen zavlají ve větru a jeden z nich - vsadila bych se, že Barrons - do ní vrazí, takže nabourá do gauče a přepadne přes něj na podlahu.
Pochmurně se se svým doprovodem vydám za nimi.
***
Když dojdeme do křídla, ve kterém byly Roweniny komnaty - nepochybuji, že se "Jada" usídlila zrovna tady - naše skupina už čítá jen Barronse, Ryodana a mě.
Skoti trvali na tom, že zkontrolují podzemní vězení Cruce a potom se vydají do Rudé knihovny za Colleen. Ryodan, který nikomu nevěří, trval na tom, že je Fade doprovodí. Clare a Sorcha, které nás mezitím dostihly, trvaly na tom, abychom se nejdřív zeptali Jady, než půjdeme do podzemí, ale když kolem nich muži, rozpolceně si vydaly za nimi. Celou dobu jsem potichu a připravuju se na to, že budu lhát jak o život, jen abych nemusela tam dolů a zamotat se do moci, která neúspěšně drží Cruce.
Když se blížíme k Rowenině komnatám, podlaha se změní ze světle šedé a jemně třpytivé, jako by ji někdo posypal stříbrným prachem na zlatou se spoustou složitých symbolů podél zdí, které se třpytí jako drahé kameny.
Ryodan se okamžitě zastaví.
"Co je?"
"Cítíš tu něco, Mac."
Rozhlédnu se svými vidoucími smysly a pátrám. "Jako co?"
"Cítím to samé, jako v tu noc v klubu, kdy jsi měla zabít tu Temnou princeznu."
"Neřekl jsi mi jasně, že ji mám zabít," připomenu mu naštvaně. "A nejsi vidoucí, tak jak bys tu mohl něco cítit?" Podívám se na Barronse. "Ty tu něco cítíš?"
Otočí hlavu doleva a podívá se na Ryodana, který nehybně stojí. "Nic to není. Zapomeň na to."
Ale sám nevypadá, že by na to zapomněl. Vypadá, že ho něco hodně rozrušilo. Znovu se natáhnu svými smysly a hledám, ale pořád nic. Nakloním hlavu, podívám se na své pronásledovatele, kteří se krčí blízko u mě ze všech stran.
Vůbec nic. Ve všech směrech. Tak co jsou zač?
Roweniny komnaty se skládají asi z šesti pokojů: ložnice, opulentní pracovna, dvě knihovny, obrovská nádherná koupelna s vanou na nožičkách a nepohodlná čekárna podobná té u doktora. Jednou jsem u ní v pokojích slídila, ale ne tak moc, jak bych chtěla. Předpokládám, že je tam za těmi dřevěnými panely a podlahami uloženo mnohem víc tajemství. Víc než jednou jsme s Dani vrazily dovnitř francouzskými dveřmi, abychom se hrubou silou dostaly do jejích komnat, ale vždycky už na nás čekala.
Ani dnes nemáme takové štěstí. Když zahneme za poslední roh, čekají tam před zavřenými dveřmi čtyři ozbrojené ženy.
Jsou impozantní. Chápu, proč je v opatství přijaly: bylo to buď, anebo smrt. Rowena netrénovala své vidoucí. Schválně je utiskovala, aby byly slabé a potřebovaly ji. Jadiny ženy jsou po zuby ozbrojené, v ruce mají automatické samopaly a dívají se na náš příchod s kamenným pohledem. V jejich silných tělech i tvářích je znát vojenský trénink.
Líbily by se mi, kdybych je potkala na ulici. A to hodně. Mám neskutečný respekt k mužům a ženám v armádě, k těm každodenním hrdinům, kteří nám poskytují bezpečí.
Ale před těmi dveřmi se mi nelíbí.
Tam patří Kat a ne nějaký outsider. Navíc jsou její loajalita a cíle nejisté.
Prohlídnou si nás, zvlášť si všimnou těch Temných za mými zády, ale nic neříkají. Pokud přešly kontinenty, aby se sem dostaly, tak viděly divnější věci. Zatraceně, jestli sloužily v zámoří, tak viděly malé peklo.
Unisono zvednou zbraně a zamíří na nás.
"Nepřijímá návštěvy," řekne vysoká žena s krátkými černými vlasy, jejichž špičky jsou odbarvené na blond.
Couvnu mezi svůj hlouček Temných jako včelí královna, kterou hlídá celý úl. Použiju je jako tělesný štít. Skoro se s nimi pomazlím. Možná je těžké mě zabít, ale nechci, aby mě postřelila hromada kulek ze samopalů, protože to musí zatraceně bolet.
Barrons a Ryodan jsou najednou pryč. Občas zapomínám, že dokáží takhle zmizet, schovat se v terénu a znovu se zjevit bez varování.
Zazní výstřely, zbraně létají vzduchem a naráží do zdí, abych se vyhnula odrazům z kulek, usídlím se ještě hlouběji mezi svými včelkami. Mezi kápěmi pozoruji tu krátkou potyčku, která skončí tím, že všechny čtyři ženy jsou v bezvědomí na podlaze a Barrons otevírá dveře.
Když kolem nich procházím, ta černovlasá žena vymrští ruku jako kobra, popadne mě za nohu a trhne.
Barrons je okamžitě u ní, ale já stejně dopadnu tvrdě na podlahu.
A jak padám, stane se zvláštní věc. Najednou mám před sebou záblesk svého pokoje v domě Clarin, čas se zpomalí a já najednou prožívám dva okamžiky najednou.
Padám k zemi v opatství.
Ale taky padám k zemi v tom malém pokoji v hotýlku.
Barrons se na mě dívá shora, snaží se zneškodnit moji útočnici a zároveň mě chytit.
Ale současně jsme i v hotelu a to on mě shodil na podlahu.
Tady mám oblečení.
V domě Clarin nemám džíny a chladný vzduch mě hladí po kůži.
V opatství dopadnu na podlahu tak tvrdě, až mi cvaknou zuby, zamrkám a potřesu hlavou.
Co se to sakra děje?
Realita se znovu vrátí jen do jednoho momentu.
Jsem v opatství a jen v opatství.
Zamračím se, zvednu se z podlahy a pozoruju Barronse a Ryodana, jak táhnou ty ženy chodbou a nacpou je do jednoho pokoje.
"Je čas poznat Jadu." Barrons zavrčí její jméno se stejnou emocí, kterou k ní cítím já - rozladěně a s přáním smrti.
Stoupnu si a se zamyšlením si ho prohlédnu, snažím se přijít na to, co se právě stalo. Barrons byl v mém hotelovém pokoji jen jednou, a to když mě přišel poslat domů. Hádali jsme se, popadl mě, ale pak odešel. Druhý den mě bolelo všechno od hlavy k patě.
Zamračím se ještě víc.
Vzpomínám si, že jsem si myslela, že ty modřiny jsou zvláštní, měla jsem jich spoustu po straně kolem žeber spíš než přes hrudník, kde mě držel rukou. Celé dny jsem nenosila podprsenku. Všechno mě bolelo nejen žebra. Bolely mě stehna i svaly na zadku. Myslela jsem si, že to je důsledek té potyčku. Navíc jsem nikdy neletěla tak dlouho. Podrbu se na hlavě, zírám na něj a snažím se to všechno dát nějak do hromady, ale něco chybí.
Podívá se na mě. "Jsi zraněná? Co je ti?"
Podívám se mu do tváře a snažím se prohledat paměť a vzpomenout si.
Ale nic tam není.
"Hýbni sebou, Mac," utrhne se na mě Ryodan.
A protože si neumím vysvětlit, co se právě stalo, poslechnu ho. "Nezvykej si na to," zamumlám.
***
Vstoupíme do té sparťanské čekárny a přesuneme se k druhým dvoukřídlým dveřím, skoro navrhnu, abychom chvilku počkali, poslouchali a prozkoumali, co je na druhé straně, když Barrons vykopne dveře tak silně, že vrazí do zdi a rozpůlí se.
Slyším ženské výkřiky, ale přes Barronse ani Ryodana nic nevidím.
Zavřu pusu a vkročím do místnosti. Připadám si nepříjemně a nepřístojně. Možná mám unikátní vidoucí schopnosti a jsem dobrá v boji, ale Barrons a jeho muži jsou rychlejší, silnější a nemilosrdnější.
Předtím bylo moji největší předností to, že jsem dokázala vycítit Sinsar Dubh, ale tuhle schopnost už nepotřebuju. Předtím jsem dokázala zabít Temné lépe než ostatní, ale teď se bojím vytáhnout kopí a dát tak průchod svému vnitřnímu démonovi. A tak vyvstává otázka: čím jsem lepší než průměrná vidoucí? Pasivita posledních dní mě nutí nad tím čím dál tím víc přemýšlet.
To já. Díky mě bys je všechny dokázala zabít, i kdybys spala, šeptá můj vnitřní démon.
Umlčím ten záblesk nejistoty, který Knihu vzbudil, a s povzdechnutím dál mlčím.
Podrážděná, protože nic nevidím, se protlačím mezi nimi a všimnu si tuctu žen stojící kolem jedné postavy před Roweniným zdobeným stolem, ale Barrons mě odstrčí zpátky za sebe a zavrčí: "Zůstaň tam."
Jeho hrdelní slova znovu vyvolají jiskru dvojí reality.
Zůstaň tam, zavrčel v mém hotelovém pokoji. Chci tě takhle.
Ale říkal jsi, že můžu-
Pak jsi na řadě.
Tohle je o mně, pamatuješ? To jsi řekl. Tak teď to chci.
Popadnu dech a zadržím ho. Ně o se snaží prodrat mým podvědomím a jde to ztuha, tu vzpomínku váží kameny kolem kotníků jako plavce uvnitř jeskyně.
Pokud... nějak... možná dokážu pohnout tím balvanem, co blokuje východ a dokážu tak osvobodit vzpomínky, které se derou na povrch.
"Řekla, že nepřijímá návštěvy," utrhne se jedna z žen.
"Polož tu podělanou zbraň, nebo tě s ní nakrmím," přikáže Barrons.
"Stáhněte se a necháme vás žít," řekne mu na to. "Už ani krok."
"Zkus mě zastavit."
Zkus, ozývá se mi v mysli. V mojí alternativní realitě, slyším ho, jak říká: Zkuste to, slečno Laneová, jen to zkuste.
"Běžte od ní dál," zavrčí Barrons. "Ukaž se, Jado."
"Vy běžte pryč," odporuje žena. "Kdo to stojí za vámi? Ukaž se!"
Uhni, ty parchante, vrčím ve svém hotelovém pokoji.
"Okamžitě odejděte," řekne nový hlas chladně a monotónně.
Barrons se zasměje. "Odejdu, až se mi zatraceně bude chtít."
Až se mi bude chtít ozývá se mi v mysli, v pronajatém pokoji, když mě k sobě Barrons tiskne jednou rukou.
"Jado, je to tady. Přinesli to s sebou!" vykřikne jedna z žen.
"Nejste tu vítáni. Já nezasahuji do vašeho světa, tak vy nezasahujte do toho mého. Budete toho litovat," řekne ten monotónní hlas.
V obou realitách mě bolí žebra. Za Barronsovými a Ryodanovými zády postřehnu krásnou ženu, dlouhé vlasy stažené do vysokého copu jí spadají až k pasu.
Zamihotá se, jak se moje zorné pole změní a pak už vidím jen Barronsova záda.
A pak jeho tvář, když mě zakryje svým velkým tělem.
Vrazí do mě vzpomínky, jedna po druhé a já se zamračím a zavřu oči.
Barrons mi stahuje kalhoty.
Nabídne mi dohodu, pokud nebudu vlhká, nevyspíme se spolu.
Pokud ano, vyspíme.
Ale já jsem. Takhle vzrušená jsem v životě nebyla.
Měl pravdu. Starší bratr Billyho Jamese a všichni ostatní před ním přestali existovat.
Věděla jsem, že ta noc s ním změní moji duši navždycky, že sex s ním bude ohromující.
Moje sestra byla mrtvá.
Moje srdce zlomené.
Byla jsem zbytečná a můj život neměl smysl.
Chtěla jsem být ohromená.
A pak jsem byla na podlaze a jeho silné, krásné tělo na mě. Zaplavila mě vášeň, kterou jsem do té doby nepoznala, popadla jsem ho za pas kalhot a cítila, jak do mě proniká. Zaklonila jsem hlavu a zakřičela.
Živá. Tak moc živá.
"Proboha," vydechnu. "Tu noc jsme spolu měli sex. Celou noc. Ani jsem tě neznala. Ani jsem tě neměla ráda.
Barrons zamumlá. "A zatraceně. Teď ne."
"Jado, vypustili to na svobodu!"
"Jsi si jistá?" zeptá se monotónní hlas.
"Ano, počkat... ne- moment, ano... co to sakra je?"
Ryodan zaburácí: "Chci vidět Jadu. Uhněte mi z cesty."
Uhněte mi z cesty ozývá se. V hotelu Clarin Barrons říká: Dám vám čas do zítřejšího večera, do devíti hodin, abyste vypadla z téhle země a mě z cesty. Pak se ke mně nahne a začne mi šeptat hlasem, který zní jako tisíc hlasů najednou slova v prastarém jazyce.
Tady v opatství ztuhnu.
Ne, to neudělal.
Neudělal by mi to.
Některé věci jsou svaté. Dokud se nezachováte tak, že nejsou.
"Použil jsi na mě Hlas." Necítím rty a jazyk mám těžký. "Sebral jsi mi vzpomínky."
"Teď na to není čas, slečno Laneová," řekne Barrons lakonicky.
"Čas," zopakuju pobouřeně. "Nikdy na to nebyl čas."
"Ano, Jado, jsem si jistá, pustili to na svobodu!"
"Brigitte, vše posbírej a okamžitě se s tím vrať," přikáže ten chladný hlas. "Vezmi s sebou Sorchu a Clare."
"Nic jsme neosvobodili," ohradí se Barrons. "A řekl jsem, že si o tom promluvíme později, slečno Laneová."
Barrons a Ryodan zmizí a objeví se uprostřed skupiny vidoucích a zbraně začnou lítat. Konečně vidím! Z toho zmatku vnímám rány pěstí a ženské vrčení. Pak je dvanáct žen na podlaze, drží si krvácející nosy, jiným natékají oči a jedna si drží ruku u hrudi, jakoby ji měla zlomenou. Jejich zbraně jsou pryč, zničené na hromadě u zdi.
Ryodan stojí bez hnutí uprostřed padlých vidoucích, jakoby ho vytesali z kamene a dívá se na ženu, která musí být Jada. Vydá zvuk, který připomíná tichou implozi, to jsem od žádného z Devíti nikdy neslyšela. Je to jako chraplavé nadechnutí plné ohromení a... bolesti?
Nejsem schopná pochopit, co by u něj mohlo vyvolat takovou reakci, a tak potlačím vše, co cítím - zradu, šok, horor, zmatek a notnou dávku hněvu - a pohnu se dopředu, abych lépe viděla, co upoutalo jeho pozornost.
Jada je zhruba stejně stará jako já, možná o trochu mladší, vysoká a svalnatá a křivky má na těch správných místech, ale dostanou mě její oči. Jsou jako smaragdový led. Podívá se mi do očí na dlouhý, chladný okamžik. Z jejích očí mi běhá mráz po zádech a to se jen tak neděje.
Podívám se dolů, kolem sebe a pak mi dojde, že všechny ženy se na mě dívají.
Opožděně mi dochází vše, co bylo řečeno, zatímco se mi měnil svět.
Vidoucí mimo Dublin asi nemají tak zředěné dary, jak jsem si myslela. A moje "vzácná" schopnost není tak vzácná.
"Kurva, kurva, kurva," mumlám.
"Ona má Sinsar Dubh!" vykřikne bruneta v zelených maskáčích a zvedá se z podlahy. "Chyťte ji!"
"Zatracená. Práce," řekne Ryodan.
Všechny ženy se na mě vrhnou.
Barrons si stoupne přede mě jako můj osobní štít. "Jedině přes mou mrtvolu."
"To už se jednou stalo," řekne Jada bezbarvě. "Jsem si jistá, že se to může opakovat. A znovu a znovu. Ale takhle váš druh funguje, nemám pravdu?"
"Zatracená. Práce," zopakuje znovu Ryodan.
"Nemůžu uvěřit, žes mi to udělal," řeknu otupěle.
"Dani?" zašeptá Ryodan.
"Kurva, teď na to není čas. Ani na jednoho z vás. Řekl jsem, že si o tom promluvíme později, slečno Laneová. Ryodane, najdeme ji." Barrons zavrčí: "Soustřeďte se na přítomnost."
"To dělám," odseknu. "Promiň, jestli se mi tenhle moment plete s tím, který jsi mi ukradl."
"To se udělalo lehce, když jsi chtěla zapomenout," štěkne nepřátelsky.
Ryodan řekne opatrně: "Už se stalo."
"Stalo co?" utrhnu se na něj, protože nedává vůbec žádný smysl. Všechno se děje strašně rychle. Můj mozek mi připadá jako z gumy.
Měla bych se dát na útěk. Jsem v opatství. Věcí, co jsem zač. Dají mě pod zámek. Uvězní mě vedle Cruce.
"Našli jsme Dani," řekne Ryodan.
"O čem to sakra blábolíš?" vykřikne prakticky Barrons.
"Kdo ještě v dnešní době říká blábolíš?" Odpověď znám. Chlap, co krade druhým vzpomínky.
"Neblábolím."
"Tak nám to jasně vysvětli," zavrčí Barrons.
"Jada," řekne Ryodan pevně, "je Dani."
3 comments:
Ďakujem
Ďakujem veľmi pekne za preklad. :-)
Děkuji
Okomentovat