Richelle Mead: Storm Born (Dark Swan #1) - 6. kapitola

6. kapitola je tu s neuvěřitelně dlouhou prodlevou. Další kapitola by neměla trvat tak dlouho, ale taky to nebude žádnej fofr, pokud se tu neobjeví v nejbližších dvou týdnech, tak se nedivte... Každopádně se už můžete dát do čtení. Komu dělají problém malá písmenka ->

6. kapitola ke stažení

6. kapitola

Znovu jsem zapnula světla.

"Zdravím, Volusiane, jak se vede?

Udělal krok ke mě a otráveně zamrkal, což jsem čekala. Byl menší než já měl pevný a lidský tvar, což jasně ukazovalo jeho sílu. Měl jemnou, skoro až zářivě černou kůži, úzké červené oči, které mě vždycky trochu znervózňovali. Jeho uši byli lehce do špičky.

"Stejně jako vždycky, má paní."

"Jaktože ty se nikdy nezeptáš jak se mám já? To nedokážu přenést přes srdce."

Na můj líný úsměv odpověděl dlouhým zamračením: "To protože se máš pořád stejně. Je z tebe cejtit krev a sex. A taky fialky. Jsi jen mučivým připomenutím toho, kým jsem byl a kým už nikdy nebudu. " Chvilku přemýšlel. "Vlastně je z tebe cítit sex víc než obvykle. Vidím, že moje paní byla... zaneprázdněná."

"Fakt jsi teď řek něco vtipnýho?"

Řekla jsem to, abych zčásti smetla jeho připomínky o sexu, ale taky abych si z něj udělala srandu. Volusian byl tak zatracený, jak jen duše může být. Nevím, co provedl, když byl naživu, ale bylo to určitě dost zlý na to, aby ho někdo proklel a odepřel mu tak věčný přístup do světa mrtvých. Jeho duše nikdy neměla nalézt klid. Takže škodil v našem i Jiném světě, dokud jsem ho nenašla jak terorizuje nějakou rodinu na předměstí.

On i jeho kletba byli moc silní na to, abych ho jen tak mohla zničit a poslat dál. Jediná věc, kterou jsem mohla udělat bylo vykázat ho do Jiného světa, ale neměla jsem žádné záruky, že by se nevrátil. Takže jsem udělala tu druhou nejlepší věc, kterou jsem mohla. Zotročila jsem si ho. Dokud ho neosvobodím nebo nad ním neztratím kontrolu, tak ke mně byl připoutaný. Takhle jsem si s ním mohla dělat, co jsem chtěla. Většinou jsem ho držela v Jiném světě, dokud jsem ho nepotřebovala. Dělat si z něj srandu a pošťuchovat ho, to byl můj způsob, jak ukázat moje sebevědomí z toho, že nad ním mám moc, že se ho vůbec nebojím. Nemohla jsem si dovolit dát na sobě znát jakoukoliv slabost. Nesčetněkrát mi dal najevo, že mě zabije strašným způsobem, jestli se někdy osvobodí.

Na moji poslední poznámku nereagoval. Jen se na mě díval. Byl povinnen odpovědět jen na přímou otázku.

"Potřebuju radu."

"Udělám, jak má paní přikazuje." A mlčky dodal dokud z ní nevymáčku i ten poslední zbytek dechu.

"Brzy budu přecházet do Jiného světa. Fyzicky."

To ho skoro překvapilo. Skoro.  "Moje paní je hloupá."

"Díky. Musim najít jednu holku, kterou unesl nějaký nadržený elf."

Znovu to zvážil.  "Moje paní je statečná a hloupá."

"Unesl jí někdo jménem Aeson. Znáš ho?"

"Je to král Olšové země. Je mocný. Velmi mocný."

"Je silnější než já?"

Volusian stál tiše a přemýšlel. "Tvoje síly se v Jiném světě nezmenší jako to bývá u jiných lidí.  Ale i tak on bude ve své plné síle. Byla by to těsná bitva. Kdyby jsi s ním měla bojovat v tomhle světě, nebylo by pochyb, že by jsi vyhrála. Byl by tu hodně oslabený."

"To asi nepůjde. A co ty a ostatní? Vezmu vás sebou, pomůže to?"

"Bál jsem se, že to má paní řekne. Ano, samozřejmě to pomůže. Jsem přinucen vás ochraňovat nehledě na to, jak moc je mi to proti srsti."

"Proč tak smutně? Představ si, že děláš ochranku."

            "Aby bylo jasno, má paní. Teď tě sice chráním, ale ve chvíli, kdy dostanu šanci, ti vyrvu maso z těla a zlámu kosti. Ujistím se, že budete trpět tak, až mě budete prosit o milost. A ani potom tvoje duše nenajde klid. Budu jí mučit věčně."

            Mluvil nezaujatě, jako by to nebyla výhružka, nýbrž jen konstatování faktu. Upřímně, po týdny nabídek k sexu byly výhružky smrtí příjemným návratem do normálu.

            "Už se na to těším, Volusiane." Zívla jsem a sedla si na postel. "Máš ještě něco konstruktivního, co by jsi řekl? Myslím ohledně té dívky."

            "Myslím si, že moje paní... je až moc ve svých kolejích na moji radu, ale mohla byste poprosit o pomoc."

"Poprosit o pomoc koho? Už nemám nikoho na koho bych se obrátila."

"Ne, v tomhle světě ne."

Chvilku mi trvalo než mi došlo o čem to mluví. "Ne. V žádnym případě. Nepožádám o pomoc nikoho ze šlechty ani ducha. Ne že by stáli o to mi pomoc."

"Tím bych si nebyl tak jistý, má paní."

Šlechta je marnivá a nepoctivá. Nestarají se o nikoho jen sami o sebe. V žádným případě nebudu prosit o pomoc jednoho z nich. Nikdy by jim nevěřila.

Volusian mě sledoval. Když viděl, že neodpovím, řekl: "To jsem si myslel. Moje paní neslyší to, co jí není po chuti. Je moc tvrdohlavá."

"Ne nejsem. Vždycky naslouchám novým nápadům."

"Jak říkáš, má paní."

Nějak se mu povedlo vykouzlit výraz nevinnosti a zároveň takový, který říkal jsi zkurvenej pokrytec. "Fajn," řekla jsem netrpělivě. "Tak mi to řekni."

"Je tu ještě jeden král, Dorian, který vládne Dubové zemi. On a Aeson se nesnáší - samozřejmě to dávají najevo vybraným politickým chováním."

"To mě nepřekvapuje, divím se, že se ještě nepozabíjeli navzájem. To ale neznamená, že mi pomůže."

"Věřím, že Dorian by byl šťastnej, kdyby někdo šel a zabil Aesona. Zvlášť, kdyby to nemusel udělat sám. Může ti nabídnout velkou pomoc jenom, aby jsi to udělala."

"Může je klíčový slovo. Takže mi navrhuješ, aby se jen tak objevila u jeho dveří a požádala o pomoc?"

Volusian sklonil hlavu na souhlas.

"Zabila jsem nebo vyhostila nějaké jeho lidi?"

"Pravděpodobně."

"Tím pádem myslím, že mě 'pravděpodobě' zabije ve chvíli, kdy vkročím na jeho území. Neumím si představit nikoho ze šlechty, kdo by si pustil největšího zabijáka do domu."

Nevytahovala jsem se tímhle tvrzením. Stejně jako Volusian jsem jen konstatovala fakta. Věděla jsem o svojí  reputaci stejně dobře jako všichni v Jiném světě. Jasně, že moje činy nedosahovaly genocidy, jen jsem měla víc skalpů než ostatní.

"Dorian má... zvláštní smysl pro humor. Mohlo by ho pobavit, že pohostí nepřítele jako jsi ty. Užil by si ten rozruch, který by to vyvolalo."

"Takže se pobaví a pak mě zabije." Nemohla jsem uvěřit, že Volusian vůbec něco takového navrhuje. Nenáviděl mě, ale taky mě znal. Kdybych ho neznala, přísahala bych, že si se mnou zahrává. A stejně jeho pouto ho nutilo, aby mi dal tu nejlepší radu jakou může.

"Jestli ti přislíbí pohostinnost, bude vázán udržet tě v bezpečí."

"Odkdy šlechta drží slovo? Nebo má nějakou čest?"

Volusian si mě opatrně změřil. "Mohu mluvit upřímně, má paní?"

"Jindy tak nemluvíš?"

"Tvoje zaslepenost vůči šlechtě ti neumožňuje vidět jejich pravou podstatu. Taky jsi slepá vůči jediné věci, která by ti mohla pomoct dostat z téhle nemožné situace naživu - ne že by mi vadilo, kdyby tě Aesenovi muži roztrhali na kousíčky. Ať věříš čemukoliv, měla by jsi vědět, že slechta by za své slovo položila život. Dodržují své sliby lépe než lidé."

Upřímně, nevěřila jsem tomu. Nehledě na to, jak moc by se mi hodila tahle pomoc, nestálo to za to. Nebudu uzavírat smlouvu s ďáblem.

"Ne, neudělám to."

Volusian lehce pokrčil rameny. "Jak si moje paní přeje. Jestli urychlíš svou smrt, je mi to jedno. Nakonec, já umřít nemůžu."

Rozčarovaně jsem se na něj dívala a on mi můj pohled oplácel. Potřásla jsem hlavou a připravila se k dalšímu vyvolávání.

"Fajn, jestli je to všechno, zavolám zbytek party."

Zaváhal. "Můžu... se nejdřív mojí paní na něco zeptat?"

To mě překvapilo. Volusian byl klasický příklad někoho, kdo se řídí heslem nemluv, dokud nejsi tázaný. Odpovídal jen na to, na co jsem se zeptala. Žádné další informace nepotřeboval. Tohle byla novinka. Páni. Celej tenhle víkend je jedno velký překvapení.

"Jasně, ptej se."

"Nevěříš mi."

"To sice není otázka, ale ne, nevěřím."

"Ale přesto jsi nejdřív žádala o radu mě, než jsi se rozhodla mluvit s ostatními. Proč?"

To byla dobrá otázka. Chystala jsem se vyvolat druhé dva sluhy. Taky jsem jim nevěřila, ale měli  více důvodů prokázat svou loajalitu než Volusian. Nepopisovali moji smrt v zářivých barvách pokaždé, když jsem je vyvolala.

"Protože nehledě na to, kdo jsi, jsi daleko chytřejší než oni dva. " Mohla jsem si něco vymyslet, ale neudělala jsem to. Tohle byl ten pravý důvod.

Dlouho o tom přemýšlel. "Moje paní je míň pošetilá než vypadá." Myslím, že se to nejvíc blížilo k poděkování nebo spíš samotnému komplimentu.

Vyndala jsem hůlku a vyvolala zbylé dva duchy. Neobtěžovala jsem se se svíčkami a tmou, protože tyhle dva bylo lehčí přivolat - zvlášť když jsem je žádala a ne jim to přikazovala.

Znovu jsem ucítila chlad a tlak a ty zbylé dvě formy se objevily. Volusian ustoupil a zkřížil ruce na prsou, nevypadal ohromeně. Nově příchozí se rozhlédli kolem, všimli si, že jsem je zavolala všechny. Mockrát jsem je nepotřebovala všechny najednou a zajímalo mě, jestli v Jiném světě občas zajdou společně na kafe nebo tak něco, a dělají si ze mě srandu. Asi jako si dělají lidi srandu z šéfa, když spolu tráví volný čas.

Stále jsem předstírala lhostejnost, rozbalila si Milky Way a sedla si na postel.

Nandi byla slabší než Volusian, takže její forma v tomhle světě nebyla tak pevná. Byla lehce průhledná a její tvar sotva připomínal ženskou postavu. Před staletími byla obviněna svými lidmi za čarodějnictví. Zabili jí, a stejně jako Volusiana, prokleli, aby nenašla po smrti klid. Narozdíl od toho Volusianova, jsem její prokletí mohla zlomit a poslat jí do světa mrtvých. Narazila jsem na ní, jak bloumá po tomto světě, víc vyděšená než neškodná, a zavázala jsem jí službou ke mně výměnou za relativní klid. Vyžadovala jsem po ní tři roky služby, jeden z nich už splnila. Až dokončí zbylé dva, nechám ji jít. Zatímco Volusian byl vždycky chladný a sarkastický, Nandi byla smutná. Tesknila po své ztracené duši a byla vážně na dně.

S Finnem to byl úplně jiný příběh. Z těch tří vypadal jen on šťastný, že je tady. Taky nebyl dost silný na to, aby měl pevnou formu. Vypadal malý a trochu se třpytil, jak nějakej skřítek od Disneyho. Na Finna jsem nic neměla. Začal se poflakovat kolem, protože jsem mu přišla zábavná. Takže se čas od času zjevil, chodil za mnou jak ocásek a většinou se objevil, když jsem ho zavolala. Měla jsem tu moc, vynutit si jeho službu, ale - tak jak moc jsem nenáviděla všechny z Jiného světa - nechtěla jsem si ho vynucovat. Moc jsem nevěřila těm, kteří nabízela pomoc ze své vlastní vůle, ale on mi nikdy nedal důvod o něm pochybovat. Vždycky byl hodně nápomocný. Nevěděla jsem jaký je jeho příběh, jestli byl taky prokletý. Nikdy jsem se neptala na detaily.

Jeho zářící tělo se usadilo na skříni. "Nazdar, Odilie, jak to jde? Proč tak voníš po sexu? Užila sis? Proč jsme tu všichni?" Jeho přílišné vystavení našemu světu a televizi ho naučilo používat slang.

Jeho otázky jsem ignorovala. "Čau Finne, ahoj Nandi." Duch ženy přikývl, jakože pochopila. "Takže," řekla jsem co nejvíc nenuceně. "Jsem si jistá, že se všichni divíte, proč jsem vás sem dnes zavolala." Nikomu to nepřišlo vtipný, a tak jsem pokračovala. "Tak se připravte: přijdu vás navštívit. Z masa a kostí."

Nandi na sobě nedala nic znát, Finn výskl nadšením: "Fakt? Vážně? Kdy? Teď?"

Je dobré vědět, že aspoň někdo je ze mě nadšený. Zasvětila jsem je a řekla jim ten příběh. Volusian se opíral o zeď a řečí těla mi naznačoval, jak poslouchat to znovu je neskutečná ztráta času.

Finnovo nadšení trochu polevilo. "Aha. No. Je to dobrý, ale taky trochu..."

"Šílený," řekla Nandi typickým pochmurným monotónem. "Skončí to neštěstím. Temným, hořkým neštěstím. Zemřeš a já nikdy nenajdu klid. Moje utrpení nebude mít konce."

"Nikdy jsem si nepomyslela, že zrovna vy dva budete souhlasit s Volusianem."

Finn pokrčil rameny. "Děláš to z dobrýho důvodu. Ale nemůžeš jentak napochodovat do Aesonova hradu a sebrat tu holku. Neříkám, že na to nemáš. Jen potřebuješ plán. Hodně dobrej plán. Jo. Jakej máš plán?"

"Uh, no, napochodovat do jeho hradu a sebrat tu holku."

Volusian si zhluboka povzdechl. Kvůli jeho červeným očím to bylo těžké říct, ale myslím, že je obrátil v sloup.

Střelila jsem po něm naštvaným pohledem. "Hele, je to o hodně lepší plán než byl ten tvůj. Chtěl by jsi se o něj podělit se zbytkem třídy?"

Udělal to.

Když skončil, Finn řekl: "Tohle je dobrej plán."

Rozhodila jsem rukama. "Ne, není. Je to strašnej plán. Nepožádám o pomoc nikoho ze šlechty."

"Král Dorian by ti mohl pomoc," řekla Nandi. "I když jeho pomoc by stejně přinesla jen nepatrnou naději, než všichni skončíme poražení a o to víc to bude tragičtější."

"Přestaň s těma depresivníma kecama, Nandi." Přála jsem si, aby vyráběli Prozac i pro duchy. "Každopádně, je to zbytečný. Jdeme rovnou k Aesonovi. Konec diskuze."

Řekla jsem jim čas a místo, kde se setkáme a zavázala je mlčenlivostí, aby o tom nikomu neřekli. Musela jsem se spolehnout na to, že Finn to nikde neřekne

"Mám pro vás pro všechny ještě jednu otázku než vás propustím. Minulý týden jsem natrefila na tři potvory z Jiného světa, které znali moje jméno. O co jde? Jaktože tolik lidí ví, kdo jsem?"

Ani jeden z nich hned neodpověděl. Nakonec, hlasem který zněl jako by nemohl uvěřit, že se ptám, řekl Finn: "Proč všichni? No skoro všichni. Mluví se o tom posledních pár týnů. Temná labuť Odilie je Eugenie Markham. Eugenie je Odilie."

Zírala jsem na něj. "Všichni o tom mluví?"

Všichni tři přikývli.

"A ani jeden z vás - ani jeden - si nemyslel, že by stálo za to mi o tom říct?"

Znovu ticho. Nakonec Nandi, přinucena zodpovědět každou přímo položenou otázku, řekla: "Neptala jsi se, paní."

"Ano," souhlasil Volusian. "Vyvolala jsi nás a zeptala se Je moje jméno známo v Jiném světě? Potom bychom ti odpověděli."

"Chytráku."

"Děkuji, paní."

"To nebyl kompliment." Prohrábla jsem si rukou vlasy. "Jak se na to přišlo?"

"Možná ho někdo uhodl," řekl Finn.

Volusian po něm šlehl pohledem. "Nedělej ze sebe ještě většího hlupáka než už jsi." Temný duch se znovu otočil ke mně. "Ne všechny stvoření přicházejí do tohoto světa, aby se s tebou utkali. Někteří přicházejí na výzvědy. Pro někoho nenápadného by nebylo těžké zjistit tvojí pravou identitu."

"Co mi tím chceš říct? Že se mě všichni pokusí zabít?"

"Někteří z nich jo," řekl Finn. "Ale spousta z nich je slabá. Nejspíš je lehce sejmeš."

"Naneštěstí," doplnil ho Volusian.

Super. To nebyly dobrý zprávy. Částečně jsem doufala, že o tom ví jen pár z nich, ale teď to vypadalo, že moje pravá identita je ten nejžhavější drb. Přemýšlela jsem, jestli by stálo za to najít místní čarodějku, aby začarovala můj dům ochranými kouzli. Taky jsem mohla poslat tyhle duchy, aby drželi stráž, ale nebyla jsem si jistá jestli bych vydržela tolik stupidity.

"Tak fajn. Vypadněte odsud. Vraťte se v ten čas, na kterém jsme se domluvili. Jo, a jestli někdo uslyšíte něco užitečnýho o Aesonovi a tý holce, tak mi to přijďte říct. Nečekejte až si vás zavolám." S tím jsem se propustila.

Finn zmizel hned, ale Nandi a Volusian na mě vyčkávavě hleděli.

Povzdechla jsem si: "Pomocí masa a duchů vás propouštím ze vaší služby až do příštího zavolání. Vraťte se zpátky do svého světa a vraťte se až vás vyvolám."

Oba se vypařili do neznáma a já zůstala sama.