Recenze: Na díl o Vishousovi jsem se strašně těšila, jeho postava se mi líbila už od prvního dílu, ale velký prostor dostal i v Buthově příběhu. O to víc mě překvapilo, že autorka jeho charakter lehce změnila. Co se týče Jane, tak její prolog byl úžasný, což mě navnadilo ještě víc. Každopádně u Wardové prostě není nic tak, jak to vypadá, tudíž se moje představy od příběhu opět značně lišily. Začátek příběhu byl dobrý, ale postupem času, kdy docházelo k rozuzlování jednotlivých situací, jsem byla čím dál víc zklamaná. A tím největším zklamáním byl samotný závěr. Přála jsem Jane a Vishousovi šťastný konec, ale ne takovýhle. Myslím, že autorka by se bývala čtenářům zavděčila víc, kdyby nechala Jane zemřít. Ten konec byl neuvěřitelně zvláštní. V hlavním příběhu se nestalo moc překvapivých zvratů, až na ten konec, každopádně se mi líbí, že knihy si stále drží svůj standard.
Kniha se tentokrát obešla bez příběhů z pohledu členů Vyhlazovací společnosti k mé velké radosti, jelikož tyto části já přeskakuji, alespoň mě tak čeká víc překvapení v samotném příběhu.
Vishousovi vzpomínky nebyly tak dobré jako ty Zsadistovi, ale i tak dodávaly knize zajímavější grif. Co se týče celé té linie kolem Stvořitelky a Vishouse, tak doteď nemám nejmenší tušení, co si o tom myslet, i když její oběť na konci byla celkem dojemná.
Jak už to tak bývá, tak celkem dost prostoru dostává i postava o níž bude následující díl – v tomto případě je to Phury, který tu po většinu času bojuje se svou zamilovaností do Belly a závislostmi. Jeho charakter se od prvního dílu radikálně změnil, nejspíš aby jeho díl měl v sobě o trochu víc té radikálnosti. Jenže nevím, jestli je to zrovna u Phuryho dobrý nápad, protože čtenáři by to autorce nemuseli věřit. Já osobně jí to nebaštila ani náhodou. Co se týče Cormie, tak jsem na tom dost podobně. Její postava mi přijde plochá, tudíž jsem zvědavá, jak se s tím autorka poprala.
Už tradičně velký prostor dostává i John Matthew, který je mi díl od dílu sympatičtější a na démony z jeho minulosti nás autorka připravuje již od druhého dílu, tudíž tady žádný velký obrat v chování a psychice nehrozí, což vítám s velkým nadšením. Co se týče dalších postav tak i Zsadist tu má větší roli než ostatní z bratrů, je vidět, že je to autorky oblíbenec, což se z mého vlastního pozorování promítá i u čtenářů. Rehvenge tentokrát neměl tolik prostoru, ale i tak platí, že jeho díl vypadá nejvíc přitažlivě a velký prostor dostane i ve Phuryho díle.Po přečtení jsem měla smíšené pocity. Dobrý pocit z knížky zakalil ten závěr a také to, že Vishousův a Butchův příběh mohl být zajímavěji rozpracován a ukončen. Autorka má talent na vytváření situací, které mají obrovský potenciál, jen v téhle knížce to nějak nezvládla dotáhnout do triumfálního konce. Uvidíme, jestli se to zlepší s příštím dílem.
0 comments:
Okomentovat