Karen Marie Moning: Shadowfever (Fever 5) - 19. kapitola

"Tys je dal do proskleného pokoje? Nemůžeš jim dopřát, alespoň trochu soukromí?" dívala jsem se na svoje rodiče skrz zeď. I když pokoj byl vybaven koberci, postelí, gaučem, malým stolkem a dvěka křesly, pořád to byl pokoj se skleněnými zdmi jako Ryodanova kancelář, akorát oni neviděli ven a všichni ostatní viděli dovnitř. 

Podívala jsem se doleva. Sprchový kout nabízel trochu soukromí, záchod ne. "Vědí, že na ně ostatní vidí?"

"Ušetřil jsem jejich životy a tebe zajímá soukromí. Nedělala jsem to pro tebe. Ani pro ně. Jsou jen zárukou," řekl Ryodan.

Barrons se k nám připojil. "Řekl jsem Fadeovi, aby přinesl prostěradla a lepící pásku."

"Na co?" zhrozila jsem se. To chtěli moje rodiče zalepit do prostěradel a zalepit je tam?

"Můžou ty prostěradla přilepit na zeď."

"Aha," řekla jsem. "Děkuju." Na chvíli jsem byla zticha, dívala jsem se na ně skrz sklo. Táta seděl na gauči obrácený směrem k mámě a držel ji za ruce. Potichu k ní mluvil. Byl silný a hezký jako vždycky, ve vlasech měl víc šedin než předtím, ale vypadal díky tomu mnohem líp. Máma měla ten nepřítomný výraz jako vždycky, když se ocitla v situaci, se kterou se nedokázala vyrovnat. Věděla jsem, že s ní pravděpodobně mluví o obyčejných, každodenních věcech, aby ji nějak udržel v realitě, které by dokázala čelit. Nepochybovala jsem, že ji ujišťuje, že vše bude v pořádku, protože tak to prostě Jack Lane dělal: sršelo z něj bezpečí, přiměl vás uvěřit, že je možné vše, co slíbil. Proto býval tak skvělý právník, tak skvělý táta. Když byl táta u mě, žádná překážka se nezdála dost velká a dost děsivá. "Potřebuju s nimi mluvit."

"Ne," řekl Ryodan.

"Proč?" chtěl vědět Barrons?

Zaváhala jsem. Nikdy jsem Barronsovi neřekla, že jsem byla s V'laneme v Ashfordu, ani jsem se nepřiznala, že jsem zaslechla, jak se spolu rodiče baví o okolnostech naší adopce nebo že táta zmínil, že se mě týká jisté proroctví - to, ve kterém mám zahubit celý svět.

Nana O'Reillyová - sedmadevadesátiletá žena, kterou jsme s Kat navštívily v jejím domě na pobřeží - zmínila proroctví dvě: jedno slibovalo naději, druhé varovalo před pohromou na zemi. Jestli jsem opravdu byla součástí jednoho z nich, byla jsem odhodlaná splnit to první. Chtěla jsem ale o tom druhém vědět víc, abych se mu mohla vyhnout.

Chtěla jsem znám jména lidí, s kterými táta před tolika lety mluvil, když odjel do Irska, aby prošel Alininu lékařskou historii, když onemocněla. Chtěla jsem vědět co přesně mu řekli.

Ale rozhodně jsem se ho nehodlala zeptat přímo před Barronsem a Ryodanem. Kdyby jen zaslechli něco o proroctví, které říká, že zničím svět, tak by mě mohli někde zamknout a zahodit klíč.

"Stýská se mi po nich. Potřebují vědět, že jsem naživu."

"Ví to. Poslal jsem jim video, jak s Barronsem vcházíte do klubu." Ryodan se zarazil a pak dodal: "Jack na tom trval."

Ostře jsem se na Ryodana podívala. Opravdu měl na tváři lehký úsměv? Můj táta se mu líbil. Slyšela jsem to v jeho hlase, když řekl jeho jméno. Respektoval ho. Byla jsem na tátu pyšná, tak jako vždycky, když ho má rád někdo jako je Ryodan... I když jsem majitele Chestera nemohla vystát, vzala jsem to jako kompliment.

"Škoda, že doopravdy nejsi jeho dcera. Pochází ze silné pokrevní linie."

Podívala jsem se na něj pohledem, který jsem se naučila od Barronse.

"Ale nikdo si nemůže být doopravdy jistý, odkud pocházíš, že Mac?"

"Moje biologická matka byla Isla O'Connorová, vůdkyně Útočiště pro vidoucí," informovala jsem ho chladně.

"Opravdu? Protože jsem se v tom trochu pošťoural potom, co mi Barrons sdělil, co slyšel u paní O'Reillyové a vypadá to, že Isla měla jen jedno dítě, ne dvě. Jmenovala se Alina. A ta je mrtvá."

"Tak jsi se v tom očividně nešťoural dost dlouho," odpověděla jsem. Ale najednou mě přepadl nepříjemný pocit. Tak proto mi Nana řekla Alino. "Musela mě mít později. Jen o tom Nana nevěděla."

"Isla byla jedinou členkou Útočiště, která přežila tu noc, co se Sinsar Dubh osvobodila z vězení."

"Kam na tyhle informace chodíš?" chtěla jsem vědět.

"A žádné 'později' už pro ni nebylo."

"Jak to víš? Co víš o mojí matce, Ryodane?"

Ryodan se podíval na Barronse. Vyměnili si pohled, který mluvil za vše, ale já bohužel netušila, jakým jazykem to mluví.

Vrhla jsem pohled na Barronse. "A ty se divíš, že se ti nesvěřuju? Vždyť mi sám nic neřekneš."

"Nech to být. Už na tom pracuju," řekl Barrons Ryodanovi.

"Tak to ti navrhuju, abys odvedl lepší práci."

"A já navrhuju tobě, abys šel do hajzlu."

"Neřekla ti, že ji Kniha navštívila tu noc, co byla u Darroca. Prohrabala se jí v hlavě a myšlenkách."

"Myslím, že si vybrala jen ty na povrchu," řekla jsem váhavě. "Ne všechny."

"Zabila Darroca, protože se od tebe dozvěděla, že zná zkratku. Zajímalo by mě, co ještě zjistila."

Barrons se ke mě náhle otočil a probodl mě pohledem. A tys mi nic neřekla?

A tys mi snad řekl něco o mé matce? Co o ní víš? Co víš o mně?

Jeho temný pohled sliboval, že se se mnou za to vypořádá později.

To ten můj taky.

Nesnášela jsem to. Když jsme byli s Barronsem nepřátele. Mátlo mě to a bolelo. Tak dlouho jsem truchlila, jako bych ztratila jedinou osobu, na které mi záleželo a teď je tady a zase jsme na opačných stranách hřiště. To je nám vážně souzeno být nepřáteli na život a na smrt?

Jeden z nás tomu druhému bude muset začít věřit, řekla jsem mu.

Tak začněte, slečno Laneová.

To byl celý náš problém. Ani jeden jsme nechtěli podstoupit to riziko. Já měla dlouhý seznam důvodů, proč bych neměla a všechny zněly přesvědčivě. Táta by to klidně mohl vzít soudu a vyhrát to pro mě. Barrons nevzbuzoval důvěru. A ani se o to nesnažil.

Až naprší a uschne, Barronsi.

Jsme na stejné stránce, slečno Laneová, na stejné, zatracené-

Uhnula jsem pohledem a přerušila ho tak uprostřed věty, ekvivalent zdviženého prostředníčku.

Ryodan nás tvrdě sledoval.

"Nech toho," varovala jsem ho. "Tohle je mezi ním a mnou. Jediné, co musíš udělat je, udržet moje rodiče v bezpečí a-"

"To jde těžko, když jsi jak neřízená střela."

Rozrazily se dveře a vešel Lor a dva další. Vyzařovalo z nich napětí tak velké, že dusilo kyslík v místnosti.

Následoval je Fade a nesl prostěradla a lepící pásku.

"Neuvěří, co právě nakráčelo do klubu," řekl Lor Ryodanovi."Řekni jedno slovo a já se proměním."

Přimhouřila jsem oči. Potřeboval Lor Ryodanovo povolení? Nebo se to v jeho klubu považovalo za slušnost?

"Sinsar Dubh, je to tak?" Ryodan se významně podíval na Barronse. "Protože prohledala Mac a teď ví, kde nás najít."

"Ty jsi tak neskutečně paranoidní, Ryodane. Proč by vás chtěla najít?" řekla jsem.

"Možná," odpověděl jeden z mužů, "možná by nás posedla a byla to by to pro ni neskutečná jízda a nám se nelíbí, když nás někdo využívá."

"To jsi nenaučil nic o strategii?" vypálil Ryodan na Barronse.

"Tolik času jsem neměl," odpověděl.

"Světlý. Posranej princ," řekl Lor. "Má s sebou asi stovku svých lidí různých kast, kteří čekají venku. Vyhrožují válkou. Dožadují se, abychom to tu zavřeli a přestali krmit Temné."

Spadla mi brada. "V'lane?"

"Řekla jsi mu, ať přijde!" obvinil mě Ryodan.

"Ona ho zná?" vybuchl Lor.

"Je to její další přítel," řekl Ryodan.

"Kromě Darroca?" chtěl vědět další z mužů.

Lor probodl Barronse pohledem. "Kdy už konečně dostaneš rozum a umlčíš tuhle mrchu napořád?"

Testosteron začal dosahovat nebezpečné hranice. Najednou jsem dostala strach, aby se všichni neproměnili v monstra. Zůstala bych uvězněná uprostřed smečky vrčících bestií s drápy a tesáky a rohy a ani na minutu jsem si nemyslela, že by mě Barronsova značka ochránila přede všemi. Dokonce jsem si nebyla jistá, že by fungovala na něj.

"Myslíte, že byste se měli bát Světlých?" řekl Fade.

"A koho bysme se podle tebe měli kurva bát?" vyštěkl Barrons netrpělivě.

Fade zvedl svou zbraň a několikrát vypálil na Barronse dřív, než se kdokoli jiný stihl pohnout. "Mě."