Karen Marie Moning: Iced (Fever 6) - 19. kapitola

Bez přemýšlení přejdu do rychloběhu. Vůbec si nevšímám, co kolem mě je. Doufám, že toho hodně zničím a podaří se mi přitom zůstat při vědomí, protože mám tušení, že bych se pak probudila připoutaná v posteli bývalého Skota, který by se mnou dělal bůhví co.

Jestli už se dokáže přesívat, tak je po mně. 

Dostanu se ke dveřím, ale v tu chvíli stojí přede mnou s rozpřaženýma rukama v polodřepu a vypadá, jako by byl připravený sejmout mě. Na jeho tváři se zračí hněv a pod kůží se mu míhají různá tetování. Oči má úplně černé. Jediné, co mu chybí do obrazu dokonalého Temného prince jsou ta obrovská křídla, která by se mě chystala rozdrtit ve smrtícím objetí. Okamžitě hodím zpátečku, ale skočí po mně.

Pak už ležím na zádech a on je na mě, hned jak na mě dopadne mi dojde, že je Christian mnohem silnější než já a že nemám šanci ho sejmout. Nemůžu uvěřit, že má tolik síly! Jeho Temná část fakt udělala hodně. Nevyzařuje z něj jen moc. Ale i sex jako z ostatních. Zatřesu hlavou, abych si ji pročistila. Myslím na příšerné věci, jako například na mrtvou ženskou narvanou za postelí a na to, jak nechci skončit jako ona.

Drží mi zápěstí nad hlavou. Zakleju, bojuju, kopu, ale je to jako prát se s betonovu zdí. Nic, ale fakt jako nic, na něj nemá žádný efekt. Vrazím do něj hlavou. Zasměje se a sklopí obličej k mému krku a očuchává mě!

Kousnu ho do ucha a snažím se ho odtrhnout z hlavy. V puse mám krev, začnu se dávit, a tak ho radši pustím.

"Dani, Dani, Dani," řekne, jakoby to vůbec necítil. "Nebojuj se mnou. Nemusíš se mnou bojovat. Nikdy ti neublížím. Tobě ne. Ty jsi moje zářivá hvězda."

Nejsem žádná zářivá hvězda! Je to fakt blázen! "Slez ze mě!" Takhle zblízka na mě jeho kouzlo sexu působí daleko víc. Nutí mě cítit věci, které se mi vůbec nelíbí. V puse mám suchu a v hlavě se mi míhají obrazy. Christian. Nahý. Dělá věci, které jsem viděla dělat Ryodana. A chci se dívat, ale zároveň nechci, takže se odsud musím sakra rychle dostat! "Můžeš vůbec něco cítit? Nebo jsi uvnitř mrtvej stejně jako ta ženská? Proč ses vůbec obtěžoval mě zachraňovat? Abys mě mohl zabít pomaleji?"

"Tak to není. Můžeš se na chvíli přestat vrtět a poslouchat?"

"Na ničem, co řekneš, nezáleží!"

"Je těžké s tebou mluvit, když se tě dotýkám."

"Kámo, přestaň mě očuchávat! To se nedělá! Slez ze mě!"

"Nemůžu. Utečeš."

"Jestli jsi ji fakt nezabil, tak mě nech jít. Věř mi, že se vrátím. Dej mi trochu dýchacího prostoru."

"Jestli tě pustím, sedneš si a vyslechneš mě, děvče?"

Vzhledem k tomu, že tak nějak vyjednáváme, se uvolnil, ale je to chodící detektor lži a já vím, že nemůžu na jeho poslední otázku odpovědět, tak zkusím to nejlepší, co mi zbývá a kopnu ho vší silou kolenem mezi nohy. Podpásovky jsou dovolené, když bojujete, abyste vyhráli.

Zařve tak nahlas, že se mi rozskočí hlava. Pak ze mě spadne a schoulí se do kuličky a naříká. Už jsem to párkrát udělala. Na ulicích občas musíte. Nikdy jsem neviděla takovouhle reakci. Buď je to proto, že byl vzrušenej, nebo protože jsem ho trefila zespoda. Jasně, Mego, teď je načase utéct.

Vyběhla jsem tak rychle, že jsem po cestě vyrazila dveře z pantů.

***

Tohle ráno, když jsem opouštěla Chestera potom, co jsem málem umřela - teda myslím, že to bylo dneska ráno, protože jsem poslední dobou pořád v bezvědomí - jsem se snažila rozhodnout, co udělám s tím vším volným časem. Ale málem jsem znovu umřela, tentokrát za to mohli explodující zmrzlí lidé, pak mi Jayne sebral meč, pak jsem omdlela ze ztráty krve, očistil mě Temný princ, který mi dal napít své krve, našla jsem mrtvolu prakticky hned vedle sebe a teď jsem zase na ulici a zatraceně už zase jdu pozdě do práce!

Nemůžu se rozhodnout, co z toho, co jsem vyjmenovala, je nejhorší. 

Kámo, tenhle den stojí vážně za nic. Volný čas, to určitě. Sotva jsem to dokázala přežít.

Skáču bosa z nohy na nohu, rozdírám si paty a čekám, až se Christian zjeví přímo přede mnou. A vím, že jestli to udělá, tak se do něj vrazím a pravděpodobně skončím mrtvá. A vím, že nemám tu jedinou zbraň, který by mě před ním ochránila, protože ji Jayne vzal.

Mac ale jednu má.

Vsadím se, že bych ji dokázala ukrést.

Jak to vidím, mám jen tři možnosti.

Jít k Chesterovi, využít Ryodana jako štít proti Christianovi, zatímco mi pomůže získat zpátky meč.

Jít přímo po Jaynovi, i když je mi Christian v patách.

Jít po Mac a vzít jí kopí. Barrons mi možná bude stát v cestě. Co si to nalhávám? Barrons určitě bude v cestě, i když se nebude dívat. Až jí vezmi kopí, tak on po mně půjde. Pak budu mít za patama Christiana, naštvaného Ryodana kvůli práci a Barronse.

Typický den. 

Vždycky si myslím, že jsem na tom špatně a všechno se jen zhorší. Málem nabourám na ulici do jedné z těch proměnných jako jsou lidi, zvířata nebo Danani.

"Uhni mi z cesty, člověče!" zasyčí to na mě.

Chce se mi zastavit a zabít tu příšeru na místě. Neviděla jsem ji od chvíle, kdy mě před ní Mac zachránila a donutila ji vrátit mi moje mládí. Málem jsem tu noc umřela. Poslední dobou se to děje nějak často. Ale tak to superhrdinové mají.

"Ty se mi nepleť do cesty, tu hnusná stará mrcho!" zasyčím zpátky na Šedou ženu.

Pak si jde po svých a já taky. Jde lovit a zabíjet a já to nemám jak zastavit. Ruce se mi prázdné svíjejí u pasu.

Potřebuju svůj meč tak, jako potřebuju dýchat.

Udělám si zastávku v obchodě se sportovním vybavením, vezmu si tam jedny boty, velký svetr, který natáhnu přes ten svůj, protože je na květen dost zima a znovu vyrazím směrem k mé největší šanci na úspěch. Snažit se sejmout Jaynea a jeho chlapi s Christianem za zády je blbost. Nemám ponětí, kam můj meč vzali. Jsou časy, jak řekl Ryodan, kdy Batman potřebuje svého Robina. No, já nepotřebuju Ryodana, ale určitě to dost věcí ulehčí. Může mi hlídat záda tak, jak jsme to dělali s Mac. Teď není čas na aroganci. Potřebuju výsledky a vím, jak jich dosáhnout. Vždycky mi říká, že mám jen poprosit. Tak to přesně dneska v noci udělám.

Bez svého meče se cítím nahá.

Odhalená. Vyvádí mě to z rovnováhy tak, že už ani nevím, kdo bez toho jsem.

***

Když vpadnu do Ryodanovi kanceláře, pusa i nohy mi jednou milion mil za vteřinu. Všichni jeho chlapi se na mě mračí, dokonce i Lor a já netuším proč. Ryodan jim asi řekl, ať jsou na mě naštvaní. Nikdy nevíte, co ho napadne.

Vypadne ze mě, co se stalo od toho zmrzlého auta přes Jaynea a jak musíme okamžitě dostat můj meč zpátky.

"Sedni si, prcku," řekne, aniž by zvedl hlavu od svých papírů. "Děláš mi bordel v kanceláři." Papíry létají úplně všude.

Přejdu na normální rychlost a on se na mě konečně podívá. A dívá se divně. Chvilku mi trvá, než mi dojde proč. Jako by se díval na cizince. Na někoho, koho nemá rád a přemýšlí, jestli ho nemá zabít. Proč je zatraceně naštvanej na mě?

"Smrdíš jako ten Skot. Celý klub ho na tobě cítí. Máš jeho oblečení."

Asi jsem ho nikdy neslyšela mluvit takhle potichu. "Kámo, koho to zajímá? Neslyšel jsi, co jsem říkala? Inspektor Jayne mi sebral meč!!"

"Vysvětli, proč máš na sobě jeho oblečení."

Ještě tišeji. Kdybych nebyla tak rozpálená, tak by mi byla zima. Nechápu ho. Co má moje oblečení sakra společného se vším ostatním? Co na tom záleží? Vůbec nechápu, že si toho všimnul! Ale podle toho, jak se tváří bude fakt požadovat vysvětlení a jestli nedostanu zpátky meč, tak se zblázním. Ale taky vím, že jestli mu řeknu, že Christian zabil nějakou ženu a já byla další na řadě, tak ho meč nebude zajímat a půjde rovnou po Christianovi, i když potřebuju, aby šel po Jaynovi. A nevím jistě, jestli by nad Christianem dokázal vyhrát. Ne když se teď mění. Ale s mým mečem bych mohla vyhrát já.

"Ta exploze mi roztrhala oblečení. Tak mi půjčil svoje."

"U té exploze jste byli společně."

"Našel mě až po ní."

"A ty ses převlékla na ulici."

"Cože?" Překvapil mě. Nečekala jsem, že ta konverzace se bude ubírat tímhle směrem.

"Řekni mi, kde jsi se převlékla."

"Co to má doháje co dělat s tím, co se mi stalo?"

"Odpověz."

"V obchodě."

Přejede po mně pohledem. "Jestli ti led roztrhal oblečení tak moc, že jsi se musela převlékat, tak bych si myslel, že budeš mít daleko horší zranění."

Koukám na něj s otevřenou pusou. Někdo mi sebral meč a on se chce bavit o tom, co mám na sobě, kde jsem se oblékala a myslí si, že nevypadám dost špatně!

"Vyléčil mě. Hodně jsem krvácela. Zatraceně, jak jsi se ke mně dostal tak rychle?" Ryodan už nebyl za stolem. Stál mi prakticky na palcích u nohy. Ani jsem ho neviděla se pohnout. Necítila jsem ani průvan, nic! "Trochu osobního prostoru!"

Nahne se ke mně a přičichne si. "Jak tě uzdravil?"

Proč mě všichni očuchávají? Jestli to začne dělat i Dancer, tak mizím. "Napila jsem se jeho krve. Máš s tím problém?"

"Tři."

"Co?"

"Mám s tím tři problémy."

"To byla rétorická otázka. Možná jsi mě neslyšel, ale Jayne má můj meč. Bez něj jsem v těžkým průseru a potřebuju ho zpátky. Uděláš s tím něco nebo ne?"

A jen tak už je zase zpátky za stolem sehnutý nad svými papíry a ignoruje mě. "Ne."

Nevěřícně se na něj podívám. "Cože? Proč? Víš, že po něm půjdu sama! To bys chtěl?"

"Jayne se tu před pár hodinami zastavil."

"Tak to má teda pěknou drzost! Nechal mě tam umřít. Uprostřed ulice. Nepodal mi ani pitomou tyčinku. Řekl ti, jak blbě jsem na tom byla? Proč jsi mi nepřišel pomoc?"

"Podle mě vypadá v pohodě."

"Na čí jsi straně?"

"Řekl mi, proč ti vzal meč a souhlasil, že nebude zabíjet Danany pět mil kolem mého klubu. To je víc, než jsi dokázala ty."

"Proč by s tím souhlasil? Jayne nesnáší všechny Danany!"

"Věděl, že za mnou přijdeš a poprosíš mě, abych ti pomohl získat meč zpátky."

"A ty jsi na jeho straně?" Jak si Jayne dovoluje myslet dva kroky dopředu, když já umírám a pronásleduje mě vraždící maniak! A všechno je to jeho chyba!

"Pravda je, prcku, že jsem radši, když ho nemáš."

"Proč?"

"Nemůžeš zabíjet mé hosty. A teď možná budeš opatrnější. Nebo by ses o to mohla pokusit."

Dívám se na jeho sklopenou hlavu. "Já tě tady žádám o pomoc, šéfe. Pořád mi říkáš, abych to udělala, tak tě o to prosím."

"Taky jsem řekl, že s tebou budu jednat tak, jako ty jednáš se mnou."

"A co dělám špatnýho?"

"Odpověď je ne."

"To si snad děláš srandu!" Nohou podupávám v superrychlosti a doufám, že mu nakřápnu podlahu.

Nic neříká. Jen pracuje.

"Víš co, kámo? Jestli mi nepomůžeš dostat meč zpátky, tak končíme! Vyřeš si ty záhady sám," blafuju, protože se nechci vzdát. "Nebudu pro tebe pracovat. Nepomáháš mi, tak nepomůžu já tobě."

"Jo." Ani nezvedne hlavu. Jen zamumlá její jméno.

"Je mi jedno, že s ní spíš! Prostě mi pomoz dostat ten meč! A neuzavírej dohody za mými zády!"

"To není naše dohoda. Podepsala jsi smlouvu. Join život je jen jedna z cen, které zaplatíš, jestli ji porušíš. Tvoje činy budou mít následky. Nemůžeš ode mě odejít, Dani. Ne dneska. Nikdy. Ty tady nerozhoduješ. Sedni si." Zase stojí a já ho zase neviděla se pohnout. Kopne směrem ke mně židli. "Hned."

***

Někdy si myslím, že všichni na světě věcí něco, co já ne. Jakoby byli součástí nějaké kospirace a já neměla ani tušení. Dospělí mě udivují.

Jindy si myslím, že vím něco navíc já a zbytek světa nemá ani tušení. Protože jejich akce postrádá veškerou logiku. Narozdíl od té mé.

Jednou jsem to řekla Mac a ona mi odpověděla, že to není tak, že by něco věděli. To, co mi chybělo bylo, že jsem nerozuměla svým pocitům. Byly nové a já se je teprve učila. Řekla, že nikdy neberu v potaz pocity ostatních, takže je jasné, že se mi některé rozhodnutí dospělých zdáli zvláštní.

Řekla jsem ji, kámo, právě jsi řekla, že jim nerozumím, tak jak je můžu brát v potaz?

Odpověděla, že nemůžu a že mám přijmout to, že puberta je jedna velká koule nejistoty, zmatku a hladu. Mám se ji pokusit přežít bez toho, abych se nechala zabít.

Hned jak si sednu, řekne Ryodan: "Vypadni odsud."

"Nejsi náhodou bipolární?"

"Dej si sprchu a převklékni se."

"Zas tak moc nesmrdím," řeknu uraženě.

Něco napíše, pak otočí stránku a čte.

"Kámo, kam mám asi jít? Bez meče nikam nemůžu. Neuteču přesívačům. Každý Danan v tvým klubu mě chce zabít. Jestli mě chceš mrtvou, tak to budeš muset udělat sám."

Praští do tlačítka na stole. "Lore, pojď sem."

Lor vletí do místnosti, jako by byl připravený hned za dveřmi.

"Doprovoď ji, ať se vykoupe a dostane ze sebe ten smrad."

"Jasná zpráva, šéfe." Zamračí se na mě.

Tak se na něj zamračím taky.

Lor ukáže na prosklenou podlahu. "Vidíš tu blondýnu s velkejma kozama? Málem jsem si vrznul."

"Zaprvé jsem moc mladá na to poslouchat takovýhle kecy a zadruhé nevidím, že bys měl v ruce pálku, s kterou bys ji přetáh přes hlavu, tak jak jsi to chtěl asi udělat?"

Za mnou slyším Ryodana, jak se zasměje.

"Ničíš mi večer, prcku."

"Nápodobně. Není život u Chestera prostě skvělej?"