Karen Marie Moning: Iced (Fever 6) - 22. kapitola

Čím jsem vyděšenější, tím víc naživu se cítím.

Měla bych se sesypat strachem, ale adrenalin mnou projede jako blesk.

Jestli se ke mně Temný princ dostane na pár metrů, tak se sesypu tak jako tak. Nikdo není imunní vůči dananské šlechtě. Nikdo se proti nim nedokáže bránit. Světlí svoje smrtící kouzlo alespoň kolem lidí tlumí. Temní se vyžívají v tom, že ho můžou použít v plné síle. Princové už proměnily stovky žen v Pri-yu. Nikdo neví, co s nimi. Lidi se nemůžou rozhodnout, jestli je mají někde zavřít, nebo z milosti zabít. Co jsem slyšela naposledy, zavírali je do bývalého psychiatrického křídla nemocnice.

Moje superschopnosti jsou vůči nim k ničemu. Vaši mysl úplně vyprázdní všechen ten sex a hlad, který z nich vyzařuje a zanechají jen touhu, pro kterou jste ochotni zemřít. Viděla jsem Mac, když byla Pri-you a byl to ten nejhorší okamžik v jejím životě. Je jediná, kdo se z toho kdy dostala. Už tak je dost strašné, když vás uvězní, ale nedokážu si představit nic horšího než přijít o rozum. Podívám se na Jaynea a zoufale chci zpátky svůj meč. Momentálně ho využívá, aby zabil dalšího Temného před křičící hordou. Bez Dancerova odvedení pozornosti se přes Strážce nemám šanci dostat. Podívám se na hodiny. Pořád ještě tři a půl minuty!

"Čau, kámo, jak se daří?" pronesu nonšalantně směrem k Temnému princi, zatímco vytáhnu pojistku granátu, který Dancer před pár měsíci upravil tak, aby způsobil oslepující zpožděnou explozi. Používám je na ničení Stínů, schovávám je v kouli nesmrtelného masa. Když jsme byli předtím v jeho skrýši, pár jsem si jich nacpala do kapes. Druhou rukou si nacpu do pusy tyčinku a řeknu: "Koukej. Tohle spadlo z meče, než mi ho Jayne sebral. Co myslíš, že to je?"

Vyhodím to doprava do vzduchu, přímo přes dok. Princ udělá přesně to, co jsem si byla jistá, že udělá: chytí to. Člověk by poznal, co jsem hodila, ale vsadím se, že on ne. Ať už ano, nebo ne, jeho reakce není vůbec taková, jakou jsem očekávala. Říkala jsem si, že v nejhorším případě to hodí někam za sebe.

Ale ten hajzl to po mně hodí zpátky!

A já ten granát jako idiot chytnu taky. Myslím, že v životě jsou jen dva typy lidi: jedni jsou takoví, že když na ně něco hodíte, tak instinktivně uhnou a druzí to instinktivně chytí. Vždycky jsem byla chytač. Dávám přednost útoku před obranou. Rychle se podrbu na krku a zhodnotím situaci: Jayne nemá ani páru, že tu jsme, protože nás přes ten rámu neslyší. V ruce mám granát, který vybuchne za pět, čtyři, tři-

"Ne, ty si ho vezmi," řeknu a hodím ho zpátky na prince.

Chytí ho, sevře kolem něj dlaň a já v jeho pěsti vidím záblesk světla. Pak otevře ruku a z ní mu na zem vypadne černý prach. Kdybych viděla, jak se tváří, tak bych řekla, že se vítězoslavně šklebí.

No kurva. Z čeho sakra je? Z galvanizované oceli?

Najednou vím, kde je druhý princ, protože teplota v místě za mnou okamžitě spadne o čtyřicet stupňů. Vlasy mi pokryje jinovatka a já se otřepu.

Okamžitě přejdu do rychloběhu, ale zablokuje mě a já vrazím do jeho ledového těla.

Sakra, sakra, sakra! Utíkala jsem na druhou stranu. Je přede mnou. Zkroutím se do boku, ale je tam taky. Je v každém směru kam se hnu, několikrát do něj vrazím. Pohybujeme se jako při tanci. Vypadá to, že čte každý malý pohyb mého těla a předvídá mé pohyby. Ta věc je zatraceně rychlá! Jediné, co vidím, je změť dlouhých černých vlasů a různobarevná tetování pod jeho kůží.

Padnu na zem a snažím se před ním odkutálet, ale popadne mě a vytáhne zpátky na nohy. Nemůžu se přestat třást. Musím se dostat pryč. Sehne se k mému uchu a vydá zvuk, který jsem slyšela od Ryodanových mužů na čtvrtém patře, kde všichni provozovali sex. Slyším samu sebe, jak vydávám zvuk, o kterém jsem ani nevěděla, že ho umím.

Změním se v Dani-granát a začnu bojovat ze všech sil. Obtočí mě rukama a tvrdě přitáhne ke svýmu tělu. Čekám, až se můj šílený hněv změní v něco jiného.

A on se změní.

Přicházím sama o sebe!

Cítím, jak se mi zatemňuje mysl!

Měním se v něco, co nechci a nemůžu to zastavit! Tímhle si musela Mac projít? Jak to vydržela? Tři princové a ještě k tomu Cruce!

Nechci to! Takhle to nemá být! Měla bych přijít o panenství s někým úžasným. Ne takhle!

Ale všechno ve mně taje jako bohatá, horká čokoláda, ve které bych si nejraději zaplavala, vylila si ji na hlavu a ona by mě vzala na místo, kde už nemusím přemýšlet ani bojovat a kde se můžu bránit a pokaždé vyhrát.

Chci se svléknout přímo tady uprostřed ulice. A chci, aby si mě vzali úplně všemi možnými způsoby. Dlouhé černé vlasy se mi motají kolem krku a kloužou po něm jako hedvábí. Jeho ruce kolem mě mi přijdou jako ten nejlepší ploužák na světě, který jsem si kdy dokázala představit, ne že bych si e teda představovala, ale špatně se mi dýchá. Můj dech je mělký a zachytává se mi v krku.

Vydá zvuk jako temná zvonkohra zachycená v bouři, nádherný, ale strašlivý. Ta teskná melodie zasáhne moje nervová zakončení a pomalu ze mě dělá jednu velkou horu orgazmu.

Jsem ztracená. Tisknu se k němu.

"Dani, zlato, nedáváš mi jediný důvod, proč bych měl čekat, až vyrosteš. Naopak mi dáváš tisíc důvodů, abych to nedělal."

Je to Christian! Jsem tak ráda, že je to on a ne ten druhý princ! Otočím se v jeho náručí a zakloním hlavu. "Ahoj, Christiane!" Zářivě se na něj usmívám. Je víc sexy než ostatní princové. Jsem ráda, že ho mám. Ostatní bych brala taky, ale jeho prvního. "Chci vyrůst. Hned. Pospěš si."

"Takhle. Ne."

Zvednu ruku, abych si ho přitáhla k sobě a mohla políbit, ale srazí ji stranou. To mě naštvalo. Tak to zkusím znovu. Odstrčí mě od sebe a já se zapotácím.

Pak mi vrazí facku. Tvrdě, rovnou přes obličej. Z toho úderu mi zvoní v uších. Navlhčím si rty a zadívám se na něj. Nepotřebuju bolest. Potřebuju, aby mi s bolestí pomohl. Možná jsem panna, ale moje tělo ví, jak se pohybovat a co dělat. Je to trochu trapný, ale současně se mi to líbí. Sex je mocný. Díky němu jsou všechny buňky v těle naživu. Jak jsem to mohla nevědět? Chci to prozkoumat. Chci se o tom naučit všechno. Cítím se skvěle! Jako bych se měla naučit věci, o kterých nic nevím, ale které mě změní navždy. Až bude po všem, bude ze mě žena. Už nebudu dítě. Ten nápad mě fascinuje.

Nejsem na to připravená!

Chci to, hned, ale nemůžu se k tomu dostat.

Znovu mi dá facku. "Přestaň se na mě takhle dívat. Rozčiluje mě to. Nenáviď mě za to,co bych ti mohl udělat. Zabije tě, jestli se na mě budeš takhle dívat! Budu tě píchat dokud neumřeš!" syčí.

Najednou princ, který stál přes celý dok, stojí vedle Christiana. Začnou se hádat v té své Temné řeči a já jim nerozumím ani slovo, ale nějak pochytím ten tón. Ten druhý princ je naštvaný.

Třetí se přenese k nám. Nebo druhý, jestli nepočítáme Christiana. Jsou si tak podobní a já přemýšlím, jestli neprošel finální proměnou od chvíle, co jsem ho viděla naposledy. Když jsem u něj včera stála takhle blízko, tak to nebylo tak hrozný. Stalo se mu přes noc něco? Je to možná proto, že jich je tu víc pohromadě? A vážně právě řekl něco o tom, že na mě bude čekat? Mám v hlavě guláš. Nefunguje mi úplně správně.

Nemůžu se postavit princům. I přes všechny své superschopnosti jsem v téhle situaci k ničemu. Jsem slabá a bezmocná a zatracená stejně jako každý jiný. Jsem jen ochotná oběť, připravená a natěšená na to, až ji zničí. V koutku duše chápu, jak děsivé to je, ale větší část mě to nezajímá. Být obětí věčného potěšení mi přijde jako ten nejlepší způsob, jak strávit zbytek života.

Dívám se na ně. Tváře mám mokré. Chci se na ně přestat dívat, ale nemůžu. Otřu si obličej a ruce mám celé krvavé od svých slz. Snažím se couvnout, ale je to, jako bych měla nohy přilepené k betonu. To kouzlo, které Christian začal prolamovat, se znovu obepíná kolem mě a já ho nemůžu zastavit. Stojím od nich pár metrů a nevím, jak se z téhle situace dostat. Mohl by mě Christian ochránit, kdybych to sama nechtěla? Protože jestli ke mně udělají jediný krok, tak já nebudu chtít, aby mi pomohl.

"Schovej se za mě, prcku," zavrčí Lor odněkud zpoza mých zad. Vypadá to, že jediná myšlenka na Ryodana zhmotní jeho chlapy. Kdybych se dokázala pohnout, tak bych padla na kolena úlevou. Ale nemůžu. Stojím dál na místě.

Lor mě popadne a odstrčí za svá záda. Má sebou šest chlapů, kteří se postaví přede mě.

Dívají se na prince a zrovna, když se to má všechno semlít, jeden z Jaynových mužů vykřikne ostrý rozkaz, protože si nás všimne a Strážci otočí své zbraně naším směrem.

Pak Temní uvěznění v klecích vidí své prince, protože okamžitě začnou řičet ze všech plic a asi se snaží je donutit, aby je pustili ven.

A v tu chvíli vybuchnou první Dancerovy bomby.