Dancer nastražil bomby v nejvyšším patře, protože jsme nechtěli zničit celé budovy, když nejsou hnízdy a ničit se nemusí.
Když se začnou odpalovat, vyhodí to střechy do povětří jednu po druhé a na nás dopadá suť.
Sklo a cihly a kusy sádrokartonu jsou po celé ulici. Ve vzduchu je tolik prachu, že pár vteřin nevidím.
Všichni se okamžitě začneme schovávat, kryjeme si hlavy, dokonce i Temní princové. Nesmrtelnost vás asi nezachrání před ranou od kusu betonu. Takže se všichni snažíme schovat, až na Jayna a jeho muže, kteří už stojí uvnitř, takže se schovávat nepotřebují.
Ty bomby úplně nefungují tak, jak jsem si představovala. Strážci měli vyběhnout ven, rozhlédnout se, ale nikoho nevidět, protože já bych byla schovaná. Pak měli toho padoucha vyrazit hledat a já bych se vrhla na Jayna a těch pár lidí, co zbylo.
Místo toho se podívají ven a vidí nás všechny, jak se snažíme uhýbat kouskům sutě hezky pomalu, protože skrz tohle peklo nemůžete použít rychloběh, to je moc riskantní.
Strážci se začínají řadit a křičet na nás, ať se nehýbeme a zahodíme zbraně, což je směšný, protože je stejně nikdo neposlouchá, ale asi je to pro ně zvyk. Nikdo se nepřestane hýbat ani nic nezahodí. A já přemýšlím, jestli si Jayne uvědomuje, že já i princové chceme to, co má v rukou a jsme pro to ochotní zabíjet. Kámo, kdybych byla jí, tak meč pustím a zdrhnu.
Když jsem si jistá, že největší kusy betonu jsou na zemi, tak přepnu do rychloběhu, proběhnu kolem Lora, abych si vzala zpátky svůj meč. Ale vrazím přímo do něj, protože je zatraceně rychlejší než já.
A pak oba vrazíme do dvou Temných princů, kteří tam před dvěma vteřinami rozhodně nestáli a v mojí hlavě se všechno za začne točit kolem sexu. Lor mě popadne a rychloběhu mě vezme pryč. Princové se jedinkrát podívají na Lora a taky zmizí. Jayne tam zůstane sám, nechráněný. Znovu se snažím dostat kolem Lora, ale pokaždé do něj vrazím. Pak se všichni snažíme najít úkryt, protože se na nás začne řítit bortící se komín.
"Proč po tobě nikdo nejde?" ptám se naštvaně, když se krčíme v úkrytu. "To máš na sobě nějakej dananskej repelent? Nechceš se o něj podělit, kámo?"
Uštěpačně se na mě podívá. Tvář má pokrytou šedým prachem. I já ho cítím na jazyku. Z komínu pořád padá bordel, ale alespoň se to zpomaluje. Dancer fakt vyrábí super bomby!
"Proč mě prostě nenecháš, abych si vzala svůj meč?" Zkusím na něj argument, který jsem měla říct Ryodanovi. "Jestli ze mě princové udělají Pri-yu, tak mě můžou použít proti vám."
"Další důvod, proč tě měl hned zabít. Ale ne, on tě musí najmout."
"Nechtěla jsem, aby mě najal. Vlastně jsem mu říkala, aby to nedělal."
"A pak ti musím dělat chůvu."
"O to se tě taky nikdo neprosil." Vykouknu zpoza zábrany. Princové se snaží dostat k Jaynovi! Znovu zkusím proběhnout kolem Lora, ale dokonce se nezvládnu ani postavit na nohy. Vrazím do něj. Ten chlap je jako zeď. A nemá nikde žádnou díru. Přestává mě to bavit. "Zmiz. Mi. Z. Cesty."
"Já ti pro něj dojdu."
"Proč bys to dělal?" zeptám se podezřívavě. Spíš ho vezme Ryodanovi, kterej ho použije jako páku proti mě.
"Šéf říkal, že tě mám udržet v bezpečí. Sleduju tě pořád."
"Ne, ne. To bych si všimla."
"Jeho sis taky nikdy nevšimla. A to tě sleduje už dost dlouho."
"Kecy."
"Nikdy se nemůžu s nikým vyspat. Jsi jako dělová koule na stereoidech."
"Nejsem." Většinou jde všechno jako po drátkách. Posledních pár dní bylo drsných. "Takže, když ho dostaneš, tak mi ho vrátíš? Hned v tu chvíli?"
"Neřekl jsem to zrovna? Běž se někam schovat a zmlkni, prcku."
Mega se neschovává. "To určitě."
"Jsem si jistej, že nestojíš za to, co si o tobě myslí."
Netuším, o kom mluví, ale se mnou to nesouvisí, tak se dál nevyptávám.
Rozběhnu se zpátky k Jaynovi hned, jak mi pustí ruku. Tentokrát to nečeká, protože si myslí, že budu čekat jako nějaká princezna, až mi donese můj meč. To určitě. Zasměju se, když ho slyším za sebou klít.
Na půl cesty po schodech do skladiště vrazím do Christiana, který mi blokuje cestu.
Pak mě má zase Lor, hodí si mě přes rameno a já celá roztaju, protože už jsem zase pod Christianovým vlivem, ale hned jak se od něj vzdálíme, mě to přejde, tak kousnu Lora, protože nesnáším, když se mnou někdo zachází jako s pytlem brambor. Nevím, jestli to cítil, protože nijak nereaguje.
"Drž se dál od Temných princů."
"Jen se snažím dostat zpátky svůj meč. Stál mi v cestě."
"Řekl jsem, že ti ho přinesu."
"Chci ho dostat zpátky sama!" Chci se podívat Jaynovi do očí, když si ho budu brát zpátky. Nechal mě tam umřít. Bez kapky slitování.
Lor mě postaví ke zdi. "Fade, Kasteo, pojďte sem a hlídejte jí, ať se mi neplete do cesty."
A v další chvíli už u mě stojí jeho chlapi, každý mě drží z jedné strany a já se skrz ně snažím dostat, ale jsem jak moucha polapená ve sklenici. Vrážíme do zdi, zakopáváme jeden o druhého a já se snažím sledovat, co se děje s Jaynem a mým mečem. "Pusťte mě!"
Nepustí. Ve skutečnosti ani nezaregistrují, že jsem něco řekla. Nebo že dýchám. Visí na mě jako ocelové závaží a já se nakonec přestanu bránit. Je to zbytečný. Mohli by mě držet, dokud mi nedojde šťáva. A pak by si mě určitě zase někdo přehodil přes rameno a nosil mě kolem místo toho, aby mi dali najíst.
Po pár minutách už jen naštvaně sleduju situaci.
A díky tomu mám přední sedadla, když začne ten pravý cirkus.
Dva původní Temní princové se pořád přesývají dovnitř a snaží se dostat k Jaynovi. Pokaždé, když se jim to povede, jim Lor nebo jeden z jeho mužů zablokuje přístup.
Christian se taky snaží k Jaynovi dostat a mně dojde, že se ještě nedokáže přesývat. Pohybuje se o malinko pomaleji. Ale pořád je rychlejší než já. Hajzl. Poslední dobou to vypadá, že jsou všichni rychlejší než já.
Jayne se točí v kruhu a můj meč má napřažený před sebou a snaží se všem ostatním zabránit, aby mu ho sebrali.
Strážci se taky točí v kruzích, míří zbraněmi a snaží se někoho dostat do hledáčku. Tak to hodně štěstí. Ani nemůžou vidět, co se děje, jen cítí vítr kolem sebe.
Stovky uvězněných Temných pořád vrčí a vyjí, dupou a rachotí klecemi a vůbec vydávají ohlušující randál. Někteří dokonce začínají vydávat zvuky, jaké jsem nikdy dřív neslyšela. Drásá mi to uši tak, že musím zatnout zuby, ten zvuk se mi vkrádá pod kůži. A nejsem jediná, komu to vadí.
"Co to vydává ten zvuk?" syčí Fade.
"Že jo?" chci si zacpat uši, ale oba mě drží za ruce, tak jen silněji zatnu zuby a začnu si broukat.
Uprostřed celého toho zmatku se zhmotní Temný princ, Lor se objeví přímo před ním, vrazí do sebe a silou nárazu ještě do půl tuctu Strážců, kteří v řetězové reakci narazí do Jayna a všichni najednou hledají pevnou půdu pod nohama.
Jayne upadne, můj meč vyletí do vzduchu, přetáčí se a odráží bílé světlo. Stisknu ruku v pěst, jako bych se ho snažila chytit.
Je tam! Stačí si ho jen vzít! Skoro už cítím jeho tíhu v ruce.
"Pusťte mě!" Málem si vytrhnu ruce z kloubů, ale nepustí mě. Musím tady stát a dívat se, jak princové, Lorm tucet strážců a poslední Temní, kteří měli být zabiti skočí po meči a snaží se ho chytit, než dopadne na zem. Jeden z princů zkouší roztáhnout křídla, ale je to tam tak těsné, že se nedokáže vznést. Ten druhý se přemístí do vzduchu, Lor se po něm nelidsky vrhne a uprostřed se srazí. Můj meč se stále ještě vznáší vzhůru, než ho dostihne gravitace.
Jak jsem řekla, naprostý cirkus.
A teď teprve začal naprostý blázinec.
Stojím si tu, ruce uvězněné v Kasteových a Fadeových, nikdo z nás se ani nehne bez toho, aby nepřišel o ruku, takže jsem tu přilepená jak vteřiňákem, když se najednou vzduch v doku začne vlnit a já mám takový pocit, který jsem nikdy dřív neměla. Párkrát jsem si dělala starosti. Když mě měla Šedá žena, tak jsem se i trochu bála. Vysávala ze mě život a já to cítila. Nic špatného na tom, když máte trochu strachu, pokud si to teda nenecháte stoupnout do hlavy. Zůstala jsem klidná, dokonce jsem se snažila Mac vymluvit, aby s ní uzavírala dohody, protože většina těchto dohod se pak vrátí a kousne vás do zadku.
Ale tohle je jiné. Cítím, jak ve mně narůstá panika s velkým P. Šílená, pitomá, slepá panika. Najednou se bezdůvodně snažím schovat jako zajíc chycený uprostřed otevřeného pole, nad nímž krouží jestřábi. Smrt se zdá nevyhnutelná. Jediné mávnutí křídel a jsem pryč. Všechno kvůli jedinému divnému místo ve vzduchu. Co to zatraceně je? Panikařím kvůli tomu, že se tetelí vzduch? Kámo, co mi to udělá?
Jsem na vážkách, jestli se mám pokusit utéct nebo zůstat a zjistit, co mi způsobuje tak šílený strach, protože to potřebuju vidět! Už mě nebaví vždycky prošvihnout ty nejvíc adrenalinový věci.
Pak mi dojde, že nejsem jediná, kdo vyvádí. Všichni, kdo se snažili dostat můj meč, se najednou snaží z doku rychle zmizet, jakoby utíkali o život, což teda asi znamená, že se všichni shodneme, že se nám ta divná věc ve vzduchu vůbec nelíbí. Pořád vidím, jak se meč točí ve vzduchu, ale zpomaluje, takže každou chvíli začne padat k zemi. Kdyby mě tak Fade a Kasteo pustili, doběhla bych tam a chytla ho... teda možná. Nejsem si tím úplně jistá, protože mě teď úplně neposlouchají nohy. Jsem otrávená, když mi dojde, že couvám.
Princové zmizeli.
Jayne a Strážci běží přímo na nás.
Christian, Lor a jeho muži se přemístili pryč včetně těch, co mě drželi, pak je Lor najednou přede mnou, chytí mě a táhne pryč.
Všichni couváme vedle sebe v těsné formaci. Jayne je vedle Kastea, který stojí vedle Christiana, který je vedle dalšího Strážce a na konci řady stojí princové, což mě děsí, protože nemůžu přijít na to, před čím couváme. V téhle řadě máme největší esa z Dublinu. Možná proti sobě bojujeme, ale když na to přijde, tak dokážeme bojovat bok po boku. Kámo!
Uprostřed toho vlnícího se místa se zjeví temná štěrbina. Moje panika se o něco zvýší. Otočila bych se a utekla, ale jsem vmáčknutá mezi dva chlapama, co by mezi sebou dokázali udržet Titanic během tsunami.
Ta štěrbina se rozšíří a začne z ní utíkat hustá mlha. Začnu se třást. Ta mlha se změní v jinovatku a jinovatka pokrývala každou osobu, která zrmzla a umřela.
Uvěznění Temní vyjou jako banshee a ten, který vydával ten příšerný zvuk konečně dosáhne svého crescenda. Okna, která se nerozbila při výbuchu bomb, se roztříští teď a zasypou ulici skleněným prachem.
Ta škvíra se zvětšuje. Další mlha unikne, mléčná a chladná. Teplota strmě padá.
"Stát!" zakřičí Jayne a my se zastavíme.
Fade řekne: "Co to-"
Pak ustane všechen zvuk.
Svět ztichne.
Naprosto.
Zastaví se.
Přišla jsem o sluch? Ohlušil mě ten Temný? V uších neslyším ani vlastní dech, je to, jako když plavu pod vodou. Podívám se na Lora. Dívá se na mě a ukazuje si na uši. Ukážu na svá vlastní a přikývnu. Všichni dělají to samé. Jestli jsem přišla o sluch, tak jsme o něj přišli všichni.
Podávám se zpátky na rostoucí díru a to šílené ticho se rozpíná.
Je to horší než vakuum.
Je. To. Příšerný. Zahrává si to. S mojí hlavou. Je to...
Prázdno.
Nesoulad.
Jako být mrtvý.
Ale něco tam je...
Napojím se na svůj vidoucí dar a rozprostřu svoje vědomí...
Je tu spousta různých dojmů, ale nemůžu se v nich vyznat. Je to jako stát ve 3D, ale cítit šest nebo sedm dimenzí. Je to...
Komplikované.
Prastaré.
Živé.
Snažím se to přečíst... ale cítím pouze, nemám pro to slov... vypočítavost?
Něco chybí. Něco hledá.
Podívám se na Lora a vidím v jeho tváři výraz, který jsem u něj nikdy neviděla a myslela, že ani nikdy neuvidím.
Strach.
Bojí se. Hodně.
Podívá se na Fadea a Kastea a ti přikývnou. Zesílí stisk na mé paži.
Ta škvíra se rozevře ještě víc a ta věci přichází.
Zatraceně, přichází!
1 comments:
Děkuji za další super překlad
Okomentovat