"Co to děláš?"
"Proč tě to zajímá?" Jsem naštvaná a ani nevím proč. Někdy se to tak prostě stane, když se podívám na Ryodana.
"Protože jestli to děláš jen tak, tak jen plýtváš mým časem."
"Kámo, máš oči? Sbírám důkazy." Konečně! Chtěla jsem si znovu obhlédnout místa činu hned, ale pořád mi do toho něco lezlo, jako například moje skoro smrt. A ještě jedna. V mým vesmíru není jediný moment, kdy bych se nudila. To Ledové monstrum by mě děsilo daleko víc, kdybych ve svém životě neměla monstra na denním pořádku už od narození: velká, malá, lidská i nelidská.
"Do uzavíratelných sáčků."
"Spíš do normálních."
"Podle mě v nich není rozdíl."
Začnu se usmívat, ale pak se zarazím. Tohle je Ryodan. Nesnáším Ryodana. Je to prolhanej parchant. Lže a přetvařuje se, aby si lidi mysleli, bůhví jak není skvělej a já vypadala jako pitomec. "Myslíš, že už můj meč rozmrznul?"
"Ne."
Sbírám a sbírám. Pár věcí o sobě vím. Hodně toho vidím. Ale někdy přehlédnu i ty nejmenší maličkosti. Proto ty sáčky. Na každém místě činu jeden naplním. Sesbírám všechno důležité a pak si to hezky roztřídím a popíšu. Později se tím vším s Dancerem prohrabeme a budeme hledat další vodítka. Vytáhnu z kapsy fixu a na bílý papírek na sáčku napíšu: Skladiště, severní Dublin. Pak ji zase opatrně uklidím do batohu, který mám hozený přes rameno. Sbírat stopy mi přijde naprosto rozumné.
"Nedává to smysl, můžeš si to pořádně projít tady na místě."
"Kámo, já po tobě taky nechci, abys mi vysvětloval to, co děláš."
"Prcku, jsi pořád tak podrážděná."
Přehrabuju se v troskách, abych se ujistila, že mám od všeho něco. Jsem k němu otočená zády, protože někdy se na něj nevydržím dívat. "Jasně. Třeba když nejsem v přítomnosti blbce. Vyšetřujeme nebo se budeme bavit o osobních věcech? Protože já mám dneska spoustu práce a ty plýtváš mým časem. A brzo bude tma."
"Co jsi vypozorovala."
"Dvě věci. Vybuchlo to tady, ale všechno je pořád chladné."
"Děj mi něco, co můžu použít."
"To bych ráda, šéfe, ale tohle je... no, pěknej čurbes." Zhoupnu se na na patách, odhrnu si vlasy z tváře a podívám se na něj. Slunce už skoro zapadá za horizont za jeho hlavou a tak to vypadá, že má svatozář - to určitě! Překvapuje mě, že z něj není cítit síra. Někde pod vlasama má určitě rohy a doma schovaný čertovský vidle. Ještě divnější na celé té scéně je, že slunce má kolem sebe třpytivě zlatý kruh - díky, Danani, za to, že jsem v našem světě změnili úplně všechno - a Ryodan vypadá - ale koho to zajímá? Proč se tím vůbec zabývám?
Uhnu pohledem a začnu se znovu soustředit na své vyšetřování. Máme tu Danana, který vylézá z díry ve vzduchu se spoustou mlhy. Zmrazí vše, co mu stojí v cestě a pak další dírou zmizí. Po nějaké době celé to místo vyletí do povětří. Ale proč? To je ta hlavní otázka. Proč zmrazí to, co zmrazí a proč to pak vybuchne? A proč k explozi dochází v různém čase?
Rukou osahám zem. Je zmrzlá. Ten mráz nezmizel. Přemýšlím, jestli se vůbec někdy vytratí. Bylo by tak trochu hustý, kdyby ne. Mohli byste to tu uklidit, postavit dům a nikdy nepotřebovat klimatizaci. Ale v zimě by to stálo za prd.
Prohlédnu si celé místo. Tam, kde stálo skladiště, je jen hromada cihel, malty, kusů dřeva a železa. Některé jsou pokroucené, jiné trčí do nebe. A na všem jsou kusy Temného masa-
Praštím se rukou do čela. "Svatá prostoto a Ježíšku na křížku, nehýbou se!" zvolám.
Za hlavou se mi ozve přidušený hlas. "Ježíšku na křížku?"
Uvnitř se rozzářím. "Kámo, bacha na otazníky. Zrovna jsem z tebe jeden dostala."
"Vůbec netuším, o čem to mluvíš."
"Přiznej se, právě jsi porušil svoje klidný vzezření."
"Ty jsi posedlá deziluzemi o tom, jak zakončuju svoje věty. Proč zrovna ježíšku na křížku?"
"Nevím. To se tak říká, jako: pro svatý jahody nebo Houstane, máme problém!"
"Jahody."
"Nebo pro svatý toaleťák, Batmane, měli jsme to přímo pod zadkem a podělali to."
Zase se za mnou ozve přidušený zvuk. Kleknu si na všechny čtyři.
"Poslechni si tohle. 'Pro svatý řešeto, Batmane! Ta zem. Je to samý kov. Plný děr." Ušklíbnu se. Lidi, co napsali Batmana, si to fakt museli užívat. "Nebo 'pro svatou křišťálovou kouli, Batmana, tys to čekal?" Podívám se na něj.
Dívá se na mě jako by mi narostly tři hlavy.
Pak mi dojde, kde vězí pravda. "Pro všechno svatý, tys lhal! Nikdy jsi Batmana nečetl, co? Ani jedno vydání. Tys neviděl ani jeden díl v televizi! To byla tvoje jediná přednost a byla to lež. Tys předstíral, že jsme superhrdinové-parťáci, ale o Robinovi vůbec nic nevíš!" Není divu, že s ním není žádná sranda. Jsem tak znechucená, že se nemůžu ani postavit!
Hodím za hlavu svoje rozčarování a přejdu zpět k důležitým věcem. "Části Temných se nehýbou. Jsou mrtvý jako lidi. Podívej se na ně. Temní neumírají. Nic kromě mého meče a kopí je nedokáže zabít. Temní jsou nesmrtelní. Můžeš je řezat a sekat lidskými zbraněmi na kousíčky, ale ty kousky se pořád hýbou. Tyhle se nehýbou. Tohle je zabilo úplně. A my si toho nikdy nevšimli." Předsudky. Vždycky vás dostanou. Když něco vybuchne, tak čekáte mrtvoly. Možná na mém nápadu, že jde po životní síle, něco bude. Něco jako Stíny, které vás vysají a zbudou z vás jen prázdné lusky, tohle monstrum za sebou nechává ledové sochy. "A ještě něco: ani jeden z těch ostatků, lidských nebo Temných, nehnije. Proč?"
"Zatraceně."
"Já vím."
"A předtím sis toho nevšimla."
Propálím ho pohledem. "Ty taky ne. A já se chtěla na místa činu vrátit dvakrát, ale ty jsi mě donutil sedět v kanceláři, zatímco jsi si dělal papíry. Když jsem chtěl jít po třetí, narazila jsem na úplně nový zmrzlý místo, který vybuchlo." Stoupnu si a jdu pryč, abych se na celou tu scenérie destrukce mohla podívat zezhora. Vytáhnu nový telefon, který jsem popadla, abych nahradila ten, co se mi rozbil, a udělám několik snímků. "Takže," řekne pořád ještě naštvaně. "Kam dál?"
Když míříme ke kostulu, kde jsem málem umřela, dojde mi, že se mě Ryodan pořád na něco ptá, aby mě rozptýlil a já se tak nikdy nemůžu zeptat na otázky, na které chci odpověď zase já. "Tak co se vůbec stolu v tu noc, kdy jsem zrmzla? Když jsem se probrala, byla tam ještě i Dancer a Christian. To bylo nečekaný. Jak se tam Dancer dostal? A kdo mě zachránil?"
"Já jsem tě dostal z kostela, jinak bys tam umřela na podlaze."
"Tys mě do toho kostela především vzal a to bez varování, co se stane, jestli se něčeho dotknu. Kvůli tobě jsem málem umřela, kámo. Tak kdo mě zachránil?"
"Musel jsem tě vynést strašně pomalu, jinak bys dostala šok z chladu."
"Jo, ale neřekl ti o šoku z chladu Dancer? Protože to zní jako něco, co by věděl."
"Proč jsi se smála těsně předtím, než jsi upadla do bezvědomí."
"Smrt je dobrodružství. A já jedno velký prožila. Posmrtnou ztuhlost máš v obličeji. Tak kdo mě rozehřál?"
"Smrt je urážka."
"Minimálně potupa," souhlasím. "Myslíš, že už mi rozmrzl meč? Možná bysme se tam měli jít podívat."
"Jsi moc mladá na to, aby ses smála, když umíráš. A ne. Myslím, že ještě nerozmrzl. Soustřeď se."
"Na nic nejsem moc mladá."
"V jiných kulturách by to byla pravda. Na jiných místech. V jiné dobře. Tam bys byla dost stará na to, abys byla něčím manželka a matka."
"To je strašná myšlenka. Takže mě zachránil Dancer."
"To jsem neřekl."
"Proto to vím. Možná bysme mohli použít fény, abysme rozmrazili ten meč."
"Musíš se ho zbavit. Je jen přítěž. Zapomeň na ten pitomý meč. Už na tom dělám."
Prudce se k němu otočím s rukama v bok. "Je velkým přínosem! A můj nejlepší kamarád! Ty o Dancerovi nic nevíš!"
"'Nic' je to slovo. Protože to on je. Nic. Je to jen člověk."
"Ale kecy, Dancer je nejlepší!"
"Nosí brýle. Vsadím se, že to mu výrazně pomáhá v bitvě. Ne, počkat, on nebojuje. A nikdy nebude. Protože je moc křehký. Jedno šťouchnutí něčím ostřejším a jeho vnitřnosti popadají všude kolem. Sayanora, člověče."
"Jeho vnitřnosti nikde padat nebudou. Je neskutečně geniální a... a... a... je hrozně chytrej-"
"A co vlastně znamená to jeho jméno, Dancer, zatraceně."
"- a dokáže postavit cokoli. Vyrobil mi granáty proti Stínům a tuhle síť světel, která se nabíjí při pohybu a vylepšuje MacHala! Kromě toho všechno, co Batman měl, byl skvělej kostým, spoustu těch nejlepších hraček a tunu chytrejch nápadů a všichni ví, že to byl ten největší superhrdina všech dob. Navíc já jsem taky jen člověk."
Najednou stojí Ryodan pár centimetrů ode mě, rukou mi nadzvedne bradu, abych se mu podívala do tváře. "Ty nikdy nebudeš 'jen' někdo. Stejně jako tsunami nikdy nebude 'jen' vlna."
"Pusť mě."
"To se mi na tobě líbí. Vlny jsou banální. Tsunami mění povrch Země. A za správných podmínek dokáže změnit celé civilizace."
Mrknu.
"Jednou z tebe bude pořádná ženská, Dani."
Nikdy bych neřekla, že mi může upadnout brada. Ani ruce nemám tak dlouhý, abych ji sebrala. Koukám na něj s otevřenou pusou, do které by se vešel i náklaďák. To mi Ryodan právě složil kompliment? Zamrzlo peklo? Ptáci začali létat pozpátku? Není mi z toho úplně příjemně po těle. Za hlavou mu svítí dorůstající měsíc a tvář má celou ve stínech. "Zatraceně, kámo, já to přece vím. To ví všichni. Jsem Mega. Jako zkráceně Alfa a O." Setřesu ho ze sebe a projdu kolem něj.
Zasměje se. "Možná o tenhle titul budeš muset s někým bojovat."
"Hejbni sebou," řeknu rázně. Jsem tak pozadu s prací, že to nemůžu překousnout. "Dneska mě máš jen na omezený čas. Potřebuju vytisknout noviny. Lidi musí vědět o tom Ledovým monstru." Podívám se po svém okolí a přejdu do rychloběhu.
"Jednou kvůli tobě toho kluka zabijou, Dani," řekne za mnou Ryodan.
"Doufám, že shniješ v pekle, kámo. Batman nikdy neumírá. A Dancer taky ne."
***
Když dorazíme ke kostelu, protočím oči.
Pět Světlých stojí před tou rozpadlou katedrálou uprostřed trosek, kusů varhan a poletují kolem nich stránky z modlitebních knih. "Myslíš, že už mi rozmrzl meč?" řeknu a naprázdno sevřu dlaň v pěst. Vidím Danany, jak se přemisťují a jediné na co dokážu myslet je, že nemám svůj meč. Jasně, že na to tím pádem myslím pořád.
"Prcku, jsi jako zaseknutá deska."
"No možná."
Světlí spolu mluví a i když o nás vědí, tak nás naprosto ignorují. Já si jich taky nevšímám. I když vypadají krásně, musím od nich odtrhnout oči. Neudělám tu samou chybu, co jsem udělala s V'lanem. Nenechám se vtáhnout tím, jak nádherní jsou. Myslí si, že jsou jiní než Temní. Jen proto, že jsou celí ze zlata, sametu a že jsou namakaní. To je Christian taky. A taky má v posteli mrtvoli.
Cítím, jak alespoň od jednoho z nich vychází velká energie, kterou ostatní tlumí. Dělá mi to starosti. Danani tohle nedělají, pokud se nechystají něco provést a předstírají, že jsou něco, co nejsou, abychom si nedělali starosti, i když bychom měli. "Zatracení Danani. Přála bych si, aby prostě všichni zmizeli."
"A co bychom pak dělali pro zábavu."
Zahihňám se. Má pravdu. Vytáhnu telefon a celou scénu si vyfotím. Plánuju vytáhnout pytlíky, rozehnat Danany a dát se do práce.
Najednou vzduch přede mnou něco vyruší. Chvilku mi trvá, než mi to všechno dojde. Jeden z Dananů se pokusil přesít až ke mně, aby mi udělal bůhví co. Ryodan ho ale předběhl a srazili se. Danani vypadají naštvaně jako kočky, mají přimhouřené oči, ze kterých šlehají blesky. Tohohle jsem viděla u Chestera. Má slabost pro lidské ženy a ty hloupé ovce jsou do něj blázen. Asi se jim líbí ty jeho upnutý kožený kalhoty, rozepnuté košile a zlaté vlasy a kůže.
Ryodan stojí mezi mnou a jím s rozkročenýma nohama a založenýma rukama. Je jako hora. Nic se přes něj nedostane, pokud to nedovolí. Štve mě, že potřebuju, aby přede mnou stál. Kdybych měla meč, tak by si na mě žádný Danan nedovolil! Jsem zvyklá na daleko víc respektu. Tohle je naprd.
Ten Danan strnule řekne: "Jeho veličenstvo nedovoluje, aby byla jeho podobizna zachycována v těch malých lidských skříňkách. Ta zakrslice mi tu krabičku dá."
Zakrslice? Moi? Vždyť mám skoro 160 cm, když mám na nohou boty! "Nejsem žádná zakrslice. Jsem mladá a ještě porostu. A říkáme tomu foťák, debile."
"Jaké veličenstvo," řekne Ryodan.
"Naše. Vaše. Těch, komu povolí žít. Dej mi tu krabičku nebo ta zakrslice zemře."
"Jen si to zkus," řeknu. "Zkoušeli to lepší Danani než ty. A taky horší. Všichni chutnali výborně. S kečupem. A hořčicí. A s cibulovými kroužky."
"Měla jsi přestat u kečupu," řekne Ryodan. "Méně je někdy více, prcku." Otočí se k Dananovi a řekne: "Královna Aoibheal."
"Nikdy to nebyla naše pravá královna. Je pryč. Máme nového vůdce. Naše posvátné světlo, krále R'jana."
"Danani žijí v matriarchální společnosti," řekne Ryodan.
"Žili. Rozhodli jsme se pro nového vládce. Kdyby nebylo chyb ženy, nezemřelo by tolik příslušníků naší rasy. Kdyby nebylo její hlouposti, tak by ty nestvůry nikdy nebyly osvobozeny. Dokonce nebyla ani Danan," zavrčí. "Začala svůj život jako jedna z vás! To ponížení, když vám vládne smrtelný-"
"Dost, Velvete," řekne R'jan. "My se lidem neospravedlňujeme. Zabij toho skrčka a přines mi tu krabičku."
"Nejsem žádnej skrček." Znovu sevřu pěst kolem imaginárního meče.
"Nechybí ti něco, skrčku?" zeptá se jeden z poddaných nového "krále" a všichni kolem se začnou smát. Tak to asi všichni viděli ty pitomý plakáty. Pořádně se podívám, jak vypadá a dám si ho na svůj seznam lidí, co chci zabít. Jednoho dne, víláku.
Velvet se akorát začínal rozjíždět. "Nutila nás uznat lidská prává, na která nikdy neměli nárok. Ale už ne. Teď začala nová vláda. Nová doba. Už nejsme oslabováni slabou královnou."
"Řekl jsem dost," řekne R'jan. "Jestli ti to budu muset říct ještě jednou, bude to na deset tisíc let poslední věc, kterou uslyšíš."
Spiklenecky na R'jana mrknu. "Posadíš ho na trestnou, kámo?"
Velvetovi se na tváři objeví zhrozený výraz. "Když jsi tak pošetilá, abych mluvila na krále R'jana, tak to alespoň udělej uctivě! 'Můj králi, pane, vládci a mistře, vaše služebnice vás prosí o slovo.'"
"Páni. To je strašnej výmysl."
"Tak to hodně štěstí," řekne Ryodan. "Ona nikoho o slovo neprosí. Můžete ti zavírat do vězení horem a dolem, ale tohle se prostě nestane."
Zářivě se na něj usměju. Netušila jsem, že o mě má tak vysoký mínění.
A pak je pryč. A Velvet taky.
Stojím tam trochu nejistě, protože mi Ryodan nedal jediný signál o tom, co chce udělat, než zmizeli. Nejsem si ani jistá, kdo popadl koho. Nebo jestli jeden z nich začal utíkat a druhý ho pronásledoval. Jen vím, že jsou oba dva pryč.
Přešlápnu z nohy na nohu, podívám se na R'jana a ty tři, co mu zbývají. I on se na mě podívá a já se snažím vymyslet něco, co bych mohla říct. Nakonec ze mě vypadne jen: "Tak proč jste vlastně tady, chlapci?"
"Zabijte toho skrčka," řekne R'jan.
Rychle si nacpu do pusy dvě tyčinky i s obalem, abych odtamtud mohla hodně rychle vypadnout, protože nemám meč a Ryodan je bůhví kde. Žvýkám, polknu, vyplivnu obal, rychle se podívám kolem sebe a už chci přejít do rychloběhu, když je Ryodan najednou zpátky.
Stojí přímo před R'janem.
"Na těchhle ulicích," řekne tak chladně, až je mi z toho málem zima, "jsem já král, pán, vládce a mistr. A ty nejsi nic."
A pak mu hodí mrtvé Velvetovo tělo k nohám.
1 comments:
Děkuji za překlad další super kapitoly
Okomentovat