"Prokázal jsi mi laskavost. Velvet byl otravný," řekne R'jan. "Moc mluvil a to, co říkal, bylo velmi často zbytečné."
Ryodan se rozhlédne po králových poddaných a řekne: "Udělám ti další tři laskavosti. Stačí jedno slov. Dobré nebo špatné. Mně na tom nesejde."
Poddaní na něj zasyčeli. Nelehce. My ostatní se můžeme snažit zaujímat postavení hodiny a nikdy nedosáhnout takové pozice síly, kterou si dokázal Ryodan vydobýt jediným činem. Učím se od něj. Ale to bych mu nikdy neřekla.
R'jan otevře pusu a pak ji zase zavře, aby náhodou neřekl něco, co by odsoudilo jeho dvořany k záhubě. Chytrý chlapík. Nejsem si jistá, jak moc to Ryodan myslel vážně. Jak zatraceně zabil Velveta? Dívám se na jeho mrtvolu, ale žádné očividné zranění nevidím. Žádné řezné rány... počkat, to jsou kapky krve, co má na košili? Ukročím doleva, abych lépe viděla, ale Ryodan se pohne taky, jakobychom k sobě byli přivázaní, a zablokuje mi výhled. Jsem si jistá, že zmizel, abych to nezjistila. Tajnůstkář pitomej!
Má někde schovaný můj meč? Nebo si půjčil kopí Mac? Nikdy! Očividně má jinou zbraň, kterou dokáže zabít Danany a já ji chci. To je blbec. Když jsem přišla o meč, mohl mi dát svojí zbraň. Jsem tak naštvaná, že určitě dštím síru. Ví, jak zabít Danany. Už se nedivím, že se ničeho nebojí. Je rychlejší než já, silnější a má zbraň na Danany. Stýská se mi po dnech, kdy jsem byla největší a nejobávanější superhrdina ve městě!
Najednou se mi v hlavě objeví dost detailní obrázky sexu! Je mi horko a džíny mi jsou hned nepříjemný. Zatraceně! R'jan je princ, má stejný schopnosti jako Temní princové. To jeho jsem cítila, jak přiškrcuje svoji energii, aby k sobě nepřitáhl pozornost, ale teď když jde do tuhého, tak používá všechny zbraně, co má. Asi se chce skrz mě dostat k Ryodanovi.
Ale R'jan se dívá na Ryodana, jako by čekal, že to snad na něj bude fungovat. Cože? Já myslela, že jsou všichni hetero a že to jejich kouzlo funguje jen na opačné pohlaví. Pak mi dojde, že je to jen další pitomý předsudek. Akorát jsem nikdy neviděla Temné prince kolem jiných mužů a V'lane to v přítomnosti lidí vždy utlumit. Není důvod, aby to nefungovalo na obě pohlaví.
"Na kolena, člověče." R'jan nabubřele pohodí svými zlatými vlasy. "Budeš se plazit před svým králem."
Ryodan se zasměje. "To je všechno, co máš."
Stojím opodál, poslouchám, ale nehodlám se přibližovat. Veškerou energii vydávám na to, abych se nezačala svlékat. Zatraceně, už to dělám! Kabát mám na zemi a vytahuju si tričko! Chci zaprotestovat, ale vyjde ze mě úplně jiný zvuk.
"Vypni to," řekne Ryodan, aniž by se na mě podíval. "Rozrušíš Dani. A na to nemá právo nikdo kromě mě."
"Řekl jsem 'na kolena'," zopakuje R'jan, jako by nemohl uvěřit, že ho Ryodan ještě neposlechl.
"A já řekl, ať jdeš do prdele. Přestaň, nebo chcípneš."
R'jan okamžitě přestane a já se najednou klepu zimou a je mi mizerně, jako bych stála u bazénu a někdo mi na hlavu pustil ledovec.
"Proč jsi tady," řekne Ryodan.
R'jan pevně odvětí: "Co jsi sakra zač?"
To je zatraceně dobrá otázka. To by mě taky zajímalo.
"Jestli mi ještě jednou odpovíš špatně, tak to skončí tvou smrtí." A nakopne Velvetovo mrtvé tělo.
R'jan se zašklebí. Narozdíl od Temných se ve výrazech Světlých vyznám. Podobají se našim možná i proto, že nás tak dlouho pronásledovali. "Něco zabíjí naše lidi."
"Netušil jsem, že považujete Temné za své."
"Navštívilo to... i jiná místa než Dublin. Zabíjelo to i Světlé."
"Bylo to ve Férii."
"Dvakrát. Jak si ta ohavnost dovoluje vstoupit do naší říše? Nikdy bychom Temného ve Férii nestrpěli!"
Najednou prudce klesne teplota a já ztuhnu a hledám chvění ve vzduchu. Už tak tady u kostela bylo chladněji než ve zbytku Dublinu, ale teď je všechno pokryté tenkou vrstvou ledu. Vidím, že i Ryodan se rozhlíží. Taky začíná sněžit. Pak si s Ryodanem naráz uvědomíme, že to způsobila R'janova nálada. Smetu si z ramene sníh a zahanbeně sebou trhnu. Byla jsem tak pohlcená vším, co se děje, že jsem si ani nevšimla, že mám na sobě jen podprsenku. Seberu oblečení ze země a přetáhnu si přes hlavu tričku. Nesnáším Danany.
R'janovi řeknu: "Cruce žil ve Férii stovky tisíc let a vy jste na to nikdy nepřišli. To je jeden Temný ve Férii, který seděl přímo vedle královny. Počkat!" Zasměju se. "Zapomněla jsem. Ona taky nebyla vaší královnou. Byla jen člověk. To jste blbci, co?"
"Promluvím si s tebou," řekne R'jan Ryodanovi,"když zařídíš, že ten skrček zmlkne."
Nafouknu se a čekám, až mě Ryodan začne bránit.
"Zmlkni, prcku."
Vydechnu.
"Jsi si jistý, že je to Temný," zeptá se Ryodan R'jana.
"Já říkala, že je," odseknu.
"Jednoznačně."
"Dokonce jsem použila to samý slovo!"
"Co je ta 'ohavnost' zač?" zeptá se Ryodan.
"Nevíme. Nikdy jsme nepotřebovali znát naše zkažené bratry."
"Ale dělá vám dost starostí na to, aby vás to přivedlo sem. Do temné dublinské ulice. Samotného nového krále Světlých."
Vypadá to, že jeho uznání jeho královského statusu krále uchlácholilo. Odhlédne do dáli a chvíli mlčí. Pak se otřese. "Dokáže náš druh natrvalo zabít."
"Jako kopí a meč," řeknu.
"Říkal jsem, ať je zticha."
"Odpověz jí."
"Nechápe, co to znamená být Dananem."
Ryodan nic neříká. Udělá krok dopředu a R'jan okamžitě o krok ustoupí, vypadá to jako nějaký nacvičený tanec."
"Jednoho dne, člověče-"
"Možná by sis měl rozmyslet, jestli mi tak budeš říkat."
"- tě rozdrtím podrážkou své boty a -"
"Než ten fiktivní den nastane, tak odpovíš na mé otázky." Překročí Velvetovo tělo a smaže tak vzdálenost mezi sebou a králem.
R'jan ustoupí zpět.
"Jak se 'trvalá smrt' liší od toho, co dokáže meč," řekne Ryodan.
"Vaše malé mozečky nejsou schopny pochopit velikost D'Anu."
Ryodan překříží ruce na prsou a čeká. Ten chlap fakt dokáže zapůsobit. Chci být jako on, až vyrostu. "Ty za tři vteřiny nebudeš mít žádný mozek. Tři. Dva."
R'jan úzkostlivě řekne: "Kopí a meč ukončí nesmrtelný život. Přeruší spojení, které váže dohromady naší hmotu a rozpustí ji ve vzduchu."
"Řekni mi něco, co nevím."
"Dokonce i když umřeme, to z čeho jsme tu pořád zůstává. Cítíme naše blízké pořád kolem sebe ve struktuře vesmíru. Jsme jednotlivci, ale tvoříme jeden úžasný celek. Nemáš ani tušení, jaké to je patřit k té božské entitě. Tahle... tahle... věc... ať už je to cokoli, prořezává náš strom. Je to mnohem víc, než jen rozpuštění naší hmoty. Nic nezmizí ve větru. Nic. Jako by nikdy neexistovali. Jeho oběti... zmizí. Ani nemůžeš tušit, jak je to pro nás bolestivé. Smrt, dokonce i mečem a kopím, nás pořád pojí. Tahle ohavnost amputuje naši rasu, jednu končetinu po druhé!"
Takže Ledové monstrum ničí dananskou existenci na mnohem hlubším levelu. Takže na mé teorii o životní síle něco bude!
"To je velká podnět k tomu zastavit to, co se děje."
R'janův výraz říká, jak jinak.
"Takže ti na tom hodně záleží."
R'jan se na něj podívá nevěřícím pohledem. "Snad nevěříš, že bys to dokázal zničit."
"Já to zničím. A ty mi za ty služby náležitě zaplatíš. Já si určím kdy a jak si svou cenu vyberu. A jednoho dne poklekneš ty přede mnou a budeš mi přísahat věrnost. U Chestera. Před všemi Danany."
"Možný by mohl být i ohňostroj," řeknu nadšeně.
"Nikdy," odvětí R'jan.
"Já jsem trpělivý muž," řekne Ryodan.
***
Přemýšlím o tom později, když se prohrabávám troskami a plním svoje pytlíky. Jím své tyčinky, abych měla v batohu na důkazy dost místa. "Ty nejsi trpělivej. Na něco se zaměříš a jdeš po tom jako teplem naváděná střela. Jsi ten největší manipulátor, jakýho znám. A to jsem znala Rowenu."
"Trpělivost a cílevědomost se nevylučují. Netušíš, jak moc trpělivý jsem. Když něco chci."
"Co může někdo jako ty chtít? Víc moci? Víc hraček? Víc sexu?"
"Všechno co jsi řekla. Pořád."
"Jsi hamižnej parchant."
"Prcku, něco ti řeknu. Většina lidí stráví své krátké životy na světě tím, že žijí jen napůl. Přežívají své dny v mlze odpovědnosti a rozmrzelosti. Nedlouho po narození se jim něco stane. Jsou rozpolcení ohledně toho, co chtějí a začnou uctívat špatné bohy. Milosrdnost. Rovnoprávnost. Altruismus. To, co by měli. Ale neexistuje nic, co bys měla udělat. Dělej si, co chceš. Milosrdenství není cesta přírody. Stejně dobře dokáže i zabíjet. Nenarodili jsme se sobě rovni. Někteří jsou silnější, chytřejší, rychlejší. Nikdy se za to neomlouvej. Altruismus je nemožný koncept. Neexistuje čin, který nevychází z tvých pocitů. Nejsem hamižný, Dani. Jsem naživu. A jsem za to šťastný každý zatracený den."
"Už jsme tu skončili? Musím vytisknout svoje noviny." Protočím oči, když to řeknu, aby neviděl, jak mě to, co právě řekl, zasáhlo. Asi je to ta nejchytřejší věc, kterou jsem kdy slyšela. "Hej, myslíš, že můj meč-"
"Proboha, ne."
"Ježíš, chlape, klídek. Jen se ptám."
***
Zastavíme se na dvou dalších zmrzlých místech, ve fitnes centru a v té jedné podzemní hospůdce. Teď jen to jen díra v chodníku s kusy betonu v nebezpečných úhlech. Nikdo tu není, aby to ohradil páskou a zabránil tak tomu, aby do díry spadlo nějaké dítě. Naštěstí jich tu teď už moc není. Většina z nich už neběhá po ulicích. Někteří se rozhodli odejít do podzemí. To se musí respektovat. Nestojí to za nic, když se vás z lítosti ujme cizí rodina, do které nepatříte. Zajímalo by mě, jak za pár let zdivočí. Nemůžu se toho dočkat. Myslím, že tou dobou z nich bude slušná armáda. Když vyrůstáte sami, zocelí vás to.
Dokud nepadly zdi, tak jsem netušila, že je pod Dublinem tolik místa. Myslela jsem si, že je tam pár podzemních řek, nějaké krypty jako to v Christ Church a možná sem tam nějaký sklep. Dublin má spoustu tajemství. My Irové jsme mazaná banda, vždycky máme spoustu únikových cest, když začne jít do tuhého. A proč by taky ne? Podívejte, kolik lidí se nám už snažilo rozkazovat a jak dlouho!
Podívám se do té díry. "Kámo, jak to dostanu do pytlíku?"
"Šéfe, máme problém."
Podívám se přes rameno. Jeden z Ryodanových mužů tam stojí a vypadá naštvaně. Tohohle moc často nevídám. Nikdy jsem neslyšela jeho jméno. V hlavě mu říkám Shadow, protože když vejde do místnosti, vzduch v ní se sotva pohne. Klidně byste ho přehlídli, což je zvláštní, protože je o dobrých 35 centimetrů vyšší než já a těžší minimálně o sto třicet kiláků. Stejně jako já vše sleduje. Narozdíl ode mě toho ale moc nenamluví. Je vysoký a svalnatý jako zbytek jeho kumpánů. Taky má jizvy, černé vlasy a oči barvy whiskey.
"Posloucháml"
"Ten posranej skotskej míšenec vzal meč."
"Cože?" vybuchnu. "Christian sebral můj meč? Já ti to říkala! Říkala jsem, že u určitě rozmrznul! Říkala jsem, ať ho jdeme zkontrolovat. Co to s váma sakra je, chlapi? To nedokážete uhlídat jeden pitomej meč před jedním pitomým poločlověkem?"
Shadow se na mě zadívá. "Už je z něj téměř plnohodnotnej Temnej princ a měl s sebou plamenomet, prcku." K Ryodanovi dodá: "Lor a Kasteo jsou hodně popálení."
Zatracenej plamenomet! Proč mě to nenapadlo? Jediný nápad, co jsem měla byl pitomej fén. Musím začít přemýšlet ve velkým. Podívám se na něj úplně stejně. Jsem vytočená na nejvyšší míru. "Nechápeš to. Když jsem byla u něj v posteli, našla jsem za postelí narvanou mrtvou ženskou! Teď chce mrtvou mě a vy jste dovolili, aby sebral můj meč! Co mám teď jako dělat? Ryodan se se mnou o svojí zbraň nepodělí, ať je to, co je to! Jak se mám bránit? To fakt nejste ničeho schopný? Jeden malý meč! To je všechno, co jste měli hlídat! A proč vůbec nás nenapadlo vzít na to plamenomet? Máte vůbec mozek? Plamenomet! Geniální! Neublížilo to nějak meči?"
"Kdy jsi byla v Christianově posteli," řekne Ryodan tiše.
Zůstanu na něj koukat s otevřenou pusou. "Kámo, ty máš fakt problém se selektivní hluchotou, vůbec si nevšímáš důležitejch věcí! Koho zajímá, kdy jsem byla v jeho blbý posteli? Jak se ti zatraceně podařilo zabít Velveta? Nechceš mi to říct! Proč mi nechceš říct, co to bylo za zbraň!"
"Kdy."
Něco v tónu jeho hlasu způsobí, že mi přeběhne mráz po zádech, ale už jsem moc rozjetá na to, abych couvla. "Tak jsem se nepřevlíkla v obchodě! Tak mě zastřel! Potřebuju svůj meč. Co uděláš pro to, abys ho dostal zpátky?"
Nikdy jsem neviděla Ryodanovů obličej tak bez výrazu. A nikdy jsem ho neslyšela mluvit tak tiše a jemně. "Vezmi ji zpátky k Chesterovi a zamkni ji tam. Já dojdu pro meč."
Shadow se tváří ponuře. Jako by byl mojí osobní smrtkou. Tak to ne.
Strčím ruku do kapsy. Vytáhnu pojistku z granátu. A začnu počítat, protože si to musím pořádně načasovat. Nikdo mě nikde zavírat nebude. Už žádné klece pro Dani Megu O'Malley. Vteřinu předtím, než vybuchne, hodím granát na zem mezi námi. Vybuchne světlem, které zabíjí Stíny. "Tak to určitě."
Zmizím odtamtud tak rychle, jak jen dokážu.
R'janovi řeknu: "Cruce žil ve Férii stovky tisíc let a vy jste na to nikdy nepřišli. To je jeden Temný ve Férii, který seděl přímo vedle královny. Počkat!" Zasměju se. "Zapomněla jsem. Ona taky nebyla vaší královnou. Byla jen člověk. To jste blbci, co?"
"Promluvím si s tebou," řekne R'jan Ryodanovi,"když zařídíš, že ten skrček zmlkne."
Nafouknu se a čekám, až mě Ryodan začne bránit.
"Zmlkni, prcku."
Vydechnu.
"Jsi si jistý, že je to Temný," zeptá se Ryodan R'jana.
"Já říkala, že je," odseknu.
"Jednoznačně."
"Dokonce jsem použila to samý slovo!"
"Co je ta 'ohavnost' zač?" zeptá se Ryodan.
"Nevíme. Nikdy jsme nepotřebovali znát naše zkažené bratry."
"Ale dělá vám dost starostí na to, aby vás to přivedlo sem. Do temné dublinské ulice. Samotného nového krále Světlých."
Vypadá to, že jeho uznání jeho královského statusu krále uchlácholilo. Odhlédne do dáli a chvíli mlčí. Pak se otřese. "Dokáže náš druh natrvalo zabít."
"Jako kopí a meč," řeknu.
"Říkal jsem, ať je zticha."
"Odpověz jí."
"Nechápe, co to znamená být Dananem."
Ryodan nic neříká. Udělá krok dopředu a R'jan okamžitě o krok ustoupí, vypadá to jako nějaký nacvičený tanec."
"Jednoho dne, člověče-"
"Možná by sis měl rozmyslet, jestli mi tak budeš říkat."
"- tě rozdrtím podrážkou své boty a -"
"Než ten fiktivní den nastane, tak odpovíš na mé otázky." Překročí Velvetovo tělo a smaže tak vzdálenost mezi sebou a králem.
R'jan ustoupí zpět.
"Jak se 'trvalá smrt' liší od toho, co dokáže meč," řekne Ryodan.
"Vaše malé mozečky nejsou schopny pochopit velikost D'Anu."
Ryodan překříží ruce na prsou a čeká. Ten chlap fakt dokáže zapůsobit. Chci být jako on, až vyrostu. "Ty za tři vteřiny nebudeš mít žádný mozek. Tři. Dva."
R'jan úzkostlivě řekne: "Kopí a meč ukončí nesmrtelný život. Přeruší spojení, které váže dohromady naší hmotu a rozpustí ji ve vzduchu."
"Řekni mi něco, co nevím."
"Dokonce i když umřeme, to z čeho jsme tu pořád zůstává. Cítíme naše blízké pořád kolem sebe ve struktuře vesmíru. Jsme jednotlivci, ale tvoříme jeden úžasný celek. Nemáš ani tušení, jaké to je patřit k té božské entitě. Tahle... tahle... věc... ať už je to cokoli, prořezává náš strom. Je to mnohem víc, než jen rozpuštění naší hmoty. Nic nezmizí ve větru. Nic. Jako by nikdy neexistovali. Jeho oběti... zmizí. Ani nemůžeš tušit, jak je to pro nás bolestivé. Smrt, dokonce i mečem a kopím, nás pořád pojí. Tahle ohavnost amputuje naši rasu, jednu končetinu po druhé!"
Takže Ledové monstrum ničí dananskou existenci na mnohem hlubším levelu. Takže na mé teorii o životní síle něco bude!
"To je velká podnět k tomu zastavit to, co se děje."
R'janův výraz říká, jak jinak.
"Takže ti na tom hodně záleží."
R'jan se na něj podívá nevěřícím pohledem. "Snad nevěříš, že bys to dokázal zničit."
"Já to zničím. A ty mi za ty služby náležitě zaplatíš. Já si určím kdy a jak si svou cenu vyberu. A jednoho dne poklekneš ty přede mnou a budeš mi přísahat věrnost. U Chestera. Před všemi Danany."
"Možný by mohl být i ohňostroj," řeknu nadšeně.
"Nikdy," odvětí R'jan.
"Já jsem trpělivý muž," řekne Ryodan.
***
Přemýšlím o tom později, když se prohrabávám troskami a plním svoje pytlíky. Jím své tyčinky, abych měla v batohu na důkazy dost místa. "Ty nejsi trpělivej. Na něco se zaměříš a jdeš po tom jako teplem naváděná střela. Jsi ten největší manipulátor, jakýho znám. A to jsem znala Rowenu."
"Trpělivost a cílevědomost se nevylučují. Netušíš, jak moc trpělivý jsem. Když něco chci."
"Co může někdo jako ty chtít? Víc moci? Víc hraček? Víc sexu?"
"Všechno co jsi řekla. Pořád."
"Jsi hamižnej parchant."
"Prcku, něco ti řeknu. Většina lidí stráví své krátké životy na světě tím, že žijí jen napůl. Přežívají své dny v mlze odpovědnosti a rozmrzelosti. Nedlouho po narození se jim něco stane. Jsou rozpolcení ohledně toho, co chtějí a začnou uctívat špatné bohy. Milosrdnost. Rovnoprávnost. Altruismus. To, co by měli. Ale neexistuje nic, co bys měla udělat. Dělej si, co chceš. Milosrdenství není cesta přírody. Stejně dobře dokáže i zabíjet. Nenarodili jsme se sobě rovni. Někteří jsou silnější, chytřejší, rychlejší. Nikdy se za to neomlouvej. Altruismus je nemožný koncept. Neexistuje čin, který nevychází z tvých pocitů. Nejsem hamižný, Dani. Jsem naživu. A jsem za to šťastný každý zatracený den."
"Už jsme tu skončili? Musím vytisknout svoje noviny." Protočím oči, když to řeknu, aby neviděl, jak mě to, co právě řekl, zasáhlo. Asi je to ta nejchytřejší věc, kterou jsem kdy slyšela. "Hej, myslíš, že můj meč-"
"Proboha, ne."
"Ježíš, chlape, klídek. Jen se ptám."
***
Zastavíme se na dvou dalších zmrzlých místech, ve fitnes centru a v té jedné podzemní hospůdce. Teď jen to jen díra v chodníku s kusy betonu v nebezpečných úhlech. Nikdo tu není, aby to ohradil páskou a zabránil tak tomu, aby do díry spadlo nějaké dítě. Naštěstí jich tu teď už moc není. Většina z nich už neběhá po ulicích. Někteří se rozhodli odejít do podzemí. To se musí respektovat. Nestojí to za nic, když se vás z lítosti ujme cizí rodina, do které nepatříte. Zajímalo by mě, jak za pár let zdivočí. Nemůžu se toho dočkat. Myslím, že tou dobou z nich bude slušná armáda. Když vyrůstáte sami, zocelí vás to.
Dokud nepadly zdi, tak jsem netušila, že je pod Dublinem tolik místa. Myslela jsem si, že je tam pár podzemních řek, nějaké krypty jako to v Christ Church a možná sem tam nějaký sklep. Dublin má spoustu tajemství. My Irové jsme mazaná banda, vždycky máme spoustu únikových cest, když začne jít do tuhého. A proč by taky ne? Podívejte, kolik lidí se nám už snažilo rozkazovat a jak dlouho!
Podívám se do té díry. "Kámo, jak to dostanu do pytlíku?"
"Šéfe, máme problém."
Podívám se přes rameno. Jeden z Ryodanových mužů tam stojí a vypadá naštvaně. Tohohle moc často nevídám. Nikdy jsem neslyšela jeho jméno. V hlavě mu říkám Shadow, protože když vejde do místnosti, vzduch v ní se sotva pohne. Klidně byste ho přehlídli, což je zvláštní, protože je o dobrých 35 centimetrů vyšší než já a těžší minimálně o sto třicet kiláků. Stejně jako já vše sleduje. Narozdíl ode mě toho ale moc nenamluví. Je vysoký a svalnatý jako zbytek jeho kumpánů. Taky má jizvy, černé vlasy a oči barvy whiskey.
"Posloucháml"
"Ten posranej skotskej míšenec vzal meč."
"Cože?" vybuchnu. "Christian sebral můj meč? Já ti to říkala! Říkala jsem, že u určitě rozmrznul! Říkala jsem, ať ho jdeme zkontrolovat. Co to s váma sakra je, chlapi? To nedokážete uhlídat jeden pitomej meč před jedním pitomým poločlověkem?"
Shadow se na mě zadívá. "Už je z něj téměř plnohodnotnej Temnej princ a měl s sebou plamenomet, prcku." K Ryodanovi dodá: "Lor a Kasteo jsou hodně popálení."
Zatracenej plamenomet! Proč mě to nenapadlo? Jediný nápad, co jsem měla byl pitomej fén. Musím začít přemýšlet ve velkým. Podívám se na něj úplně stejně. Jsem vytočená na nejvyšší míru. "Nechápeš to. Když jsem byla u něj v posteli, našla jsem za postelí narvanou mrtvou ženskou! Teď chce mrtvou mě a vy jste dovolili, aby sebral můj meč! Co mám teď jako dělat? Ryodan se se mnou o svojí zbraň nepodělí, ať je to, co je to! Jak se mám bránit? To fakt nejste ničeho schopný? Jeden malý meč! To je všechno, co jste měli hlídat! A proč vůbec nás nenapadlo vzít na to plamenomet? Máte vůbec mozek? Plamenomet! Geniální! Neublížilo to nějak meči?"
"Kdy jsi byla v Christianově posteli," řekne Ryodan tiše.
Zůstanu na něj koukat s otevřenou pusou. "Kámo, ty máš fakt problém se selektivní hluchotou, vůbec si nevšímáš důležitejch věcí! Koho zajímá, kdy jsem byla v jeho blbý posteli? Jak se ti zatraceně podařilo zabít Velveta? Nechceš mi to říct! Proč mi nechceš říct, co to bylo za zbraň!"
"Kdy."
Něco v tónu jeho hlasu způsobí, že mi přeběhne mráz po zádech, ale už jsem moc rozjetá na to, abych couvla. "Tak jsem se nepřevlíkla v obchodě! Tak mě zastřel! Potřebuju svůj meč. Co uděláš pro to, abys ho dostal zpátky?"
Nikdy jsem neviděla Ryodanovů obličej tak bez výrazu. A nikdy jsem ho neslyšela mluvit tak tiše a jemně. "Vezmi ji zpátky k Chesterovi a zamkni ji tam. Já dojdu pro meč."
Shadow se tváří ponuře. Jako by byl mojí osobní smrtkou. Tak to ne.
Strčím ruku do kapsy. Vytáhnu pojistku z granátu. A začnu počítat, protože si to musím pořádně načasovat. Nikdo mě nikde zavírat nebude. Už žádné klece pro Dani Megu O'Malley. Vteřinu předtím, než vybuchne, hodím granát na zem mezi námi. Vybuchne světlem, které zabíjí Stíny. "Tak to určitě."
Zmizím odtamtud tak rychle, jak jen dokážu.
1 comments:
Děkuji za další skvělou kapitolu
Okomentovat