CHRISTIAN
Ve Skotsku je teď léto, na venkově pokryl bílý a fialový vřes louky a hory. Levandulové bodáky mají velké pichlavé lusky a bleděrůžové divoké růže se plazí po kamenech.
Trik je v detailech.
Takže někdy je to moje záchrana.
Soustředím se na jemnou trávu pod bosýma nohama a na vítr ve vlasech, když běžím.
Se svojí sestrou Colleen se honíme dolů z kopce, abychom si zaplavali v letní chladné vodě jezera. Je to jeden z těch dokonalých letních dnů, obloha je bez mráčku a před námi se na míle daleko mezi majestátnými horami našeho domova rozléhají zelené louky.
Nic se mojí Vysočině nevyrovná. Nikdy. Ta zem mi přináší mír a radost.
I když dokážu vycítit pravdu ve lžích, občas se mě vesničané bojí a pozorují mě z uctivé vzdálenosti. Ale sem patřím. Jméno Keltar je slavné a já jsem na něj pyšný. Pro naši vesnici jsme důležití, pro naše lidi také, pomáháme ekonomice, když je potřeba zaměstnat lidi na našich pozemcích a hradech. Chápeme, že když ti, o které se staráme, prosperují, jsme desetkrát silnější než bez nich. Je to význam slova "klan" ve své podstatě, který je mnohem víc než rodina.
Skotsko je moje vášeň. Tam jsem se narodil a tam taky umřu, pohřbí mě na hřbitově za zborcenou věží pokrytou břečťanem, za dlaždicemi s piktskými runami, ale ne až už hrobky Zelené dámy, kde se kořeny stromu vysazeného v záhlaví jejího hrobu zkroutily do podoby krásného, nahého a mechem pokrytého těla s jemnou tváří.
Rodina je vším. Tam se ožením a vychovám svoje děti mezi silnými zdmi hradu Keltar poblíž kamenného kruhu Ban Drochaid nebo u Bílého mostu, jehož pravý účel známe jen my, protože tam magie bije jako živoucí srdce v půdě. Naučím své syny, jak být druidem jako jejich otec a děd a dcery, jak být Valkýrami jako za starých časů. Proudí mnou silný pocit toho, že tam patřím. Vím přesně, kdo jsem: Christian MacKeltar, potom tisíce let prastarého a váženého rodu.
První z mého rodu kráčeli po hoře Tara dříve, než dostala své jméno. Ještě před jmény jsme obdělávali půdu na Skara Brae, sbírali kameny a stavěli enklávy pro své ženy a děti. A ještě předtím jsme stáli na březích Irska a sledovali, jak v záblescích světla sestupují z hvězd Prastaří. Na to jsme se odebrali na Vysočinu, abychom dodrželi Dohodu mezi našimi rasami.
Duchové mých předků chodí po chodbách hradů během požehnaných večerů při oslavách Beltanu a Samhainu, kdy jsou čas i realita mezi světy tenké - moji předci vázaní povinností, věrností a ctí.
My jsme Keltarové.
Bojujeme za dobro.
Chráníme a ctíme.
Jsme neporazitelní.
Když mi Karmínová ježibaba znovu a znova rve vnitřnosti z těla a mě spaluje bolest, nejsem nic jiného než utrpení. Jsem v jednom ohni, každý nerv mého těla křičí a vnitřnosti jsou zase a zase rvány z mého břicha. Snažím se udržet naživu, i když se moje tělo snaží umřít, protože pokaždé, když umřu a ztratím vědomí - přicházím i o svou Vysočinu.
Jsem přikovaný z boku skalnatého srázu tisíc stop nad pekelnou slují, zhluboka dýchám a cítím vřes své domoviny, běžím rychleji, abych cítil tu hustou jarní trávu pod nohama. Sbírám růže, když míjím keře a zatraceně - v jednom z nich rostl bodlák!
Skočím do ledové vody jezera, vynořím se nad hladinu a setřesu vodu z vlasů. Zakloním hlavu a rozesměju se, když Colleen skočí vedle mě, mine mě jen o pár centimetrů a já jsem znovu celý zmáčený.
Pode mnou, uvnitř mě je černá díra, která je uklidňující, tichá a naprosto šílená. Jestli se do ní ponořím, tak mučení skončí.
Ale já jsem Keltar.
Mě neporazí.
8 comments:
Óooh, a hned 2 kapitoly. Děkuji, děkuji. Samozřejmě za obě. Jste skvělááááá...
Není vůbec zač :-)
Míšo,tolik skromosti. Ale je, je zač. Tolik času s překladem, přemýšlení nad formulací, aby překlad vyzněl v češtině. Otrocká práce. A mohla byste si přečíst vy v originále a netrávit nad tím čas, který byste mohla věnovat sobě nebo rodině. Takže je zač. A moc. Díky ještě jednou.
Děkuji :-) Já to beru tak, že si tím trénuju hlavu. Nebudu lhát, někdy je fakt těžký přijít na to, jak to správně napsat česky, aby to dávalo smysl a je to časově náročný, proto kapitoly přibývají tak pomalu. Teď navíc ta další pátá kapitola má 22 stránek, tak to bude asi chvíli trvat, ale mě žene to, že na to čekáte a pak mám radost, že máte radost :-D
P.S. Dneska zrovna je to s tou slovní zásobou horší. Schválně, kolik "to" jste v komentáři napočítali? :-D
Míšo, 8? Jednou jsem celé 2 knihy, konkrétně Armentrout sérii Wicked, vhodila do přeladače, po celých kapitolách. Strašně jsem chtěla vědět, jak dopadne. Přiznávám, byla jsem totálně shnilá s mou chabou angličtinou neustále hldat neznámá nebo z paměti vypadlá slovíčka a přezkoumávat stále dokola významy vět. No, jak dopadlo vím, ale požitek ze čtení teda žádný nebyl. Dokonce jsem si jednu kapitolu pro případ, že bych si chtěla znovu přečíst, zkoušela přeformulovávat do češtiny. Krásné čtivé češtiny, ale ve finále by se můj překlad od originálu asi dost lišil. No, vzdala jsem to hned u té první a dočetla, jak bylo. Takže si umím dobře představit, co času překlad "sežere". 22 stránek? Uf.... Ať se vše daří a těším se na další kapitolu.
To znám, podobně jsem začínala před nějakými dvanácti lety překladem titulků k seriálu s pomocí překladače na Seznamu :-D Myslím, že to nemělo hlavu, ani patu. ALE po dvou měsících jsem zjistila, že už si nemusím vyhledávat tolik slov a vlastně mě to pořádně naučilo anglicky. Teda alespoň porozumění angličtině. Na vysoké mě trochu vyvedli z omylu, tam jsem v prváku zjistila, že vůbec nic nevím :-D No a od překladu titulků to pak bylo ke čtení knih v originále jenom krůček a dneska už je to pro mě samozřejmost a nijak to nevnímám. Vždycky je dobré někde začít a vytrvat :-D
Ale právě formulace z AJ do ČJ jsou nejnáročnější, protože v češtině máme jinou stavbu věty, jiné fráze a i jiné vyjadřování. Takže někdy je to fakt oříšek. Ale baví mě to a o to jde :-D
Ďakujem :-)
Děkuji :-)
Okomentovat