Karen Marie Moning: Burned (Fever 7) - 7. kapitola

 

LOR

    "Kdo jsem?" dožaduje se odpovědi blondýna, co mi klečí mezi nohama.

    Potřebuju se udělat tak strašně moc, až mě bolí zuby.

    Já vím, co chce slyšet. Chce, abych jí řekl "paní". Jako by ona byla dominantní. Už se mě to pokusila přinutit říct dvakrát, nenápadně mi to podsouvala, protože si myslela, že si toho nevšimnu, díky její naprosto ohromující technice za použití rtů, jazyka a bezchybného zapojení zubů, které zvládne jen pár žen.

    Ale ztrácí čas. Tohle se nikdy nestane. Nemám v těle jedinou submisivní kost. Jsem alfa až do morku kostí.

    Odtáhnu její hlavu od rozkroku a zazubím se na ní. Sexy nadržených bloncek jsou u Chestera tucty. Nepokoje možná zasáhly Dublin o loňském Halloweenu a ten vražedný mráz uzavřel město ještě víc, ale teď je zase na vzestupu. Lidé se vrací a osídlují oba břehy řeky Liffey. Vábí je sem tání, elektřina a zásoby. Ale nejvíc nekonečný zástup neukojitelných Dananů, kterých jsou plný bary a taneční parkety každý den v týdnu. A hledají lidské milence. Ten nejpopulárnější noční klub v Dublinu je větší, lepší a zlejší než kdy dřív. Chester je teď centrem hříchu - když to chcete, dostanete to.

    "Tak dobrá nejsi, zlato." Usměju se. Můj komentář způsobí jednu ze dvou věcí: buď vstane a nasraná odejde, nebo bude ta kuřba ještě lepší.

    Vzhledem k tomu, jak hladově mě celou noc pozorovala a jaký má sebevědomí, tak nikam nepůjde.

    Zasměje se a jazykem si přejede po rtech, aby si je ještě víc navlhčila, takže jí teď září slinami a preejakulátem. Opřu se o Ryovu desku, protože je teď na pár hodin na nějakém setkání, těším se na její představení, sleduju ji a skrz skleněnou podlahu pod nohama sleduju i dění v klubu. Život je super. Dokud po téhle zemi budou chodit ženy, budu šťastný chlap. Jestli někdy vyhynou, tak končím. Půjdu hledat K'Vrucka.

    Vezme můj žalud do úst, sevře kolem něj rty a jedním perfektním pohybem přejede až ke kořeni... pak udělá nějaký krouživý pohyb a prudce saje při cestě zpátky.

    Skoro se zapotácím.

    Do hajzlu, je fakt dobrá.

    Ruce má na mém zadku, tvář zabořenou v rozkroku, ptáka až v krku a já jsem jako pojebaná sopka připravená k výbuchu. Problém je, že připravenej jsem už dobrej dvacet minut, ale kdykoli už tam skoro jsem, tak zamíchá kartami a odstrčí můj orgasmus z dosahu. Na začátku to bylo rajcovní, ale teď už je to voser. A to ani nemluvím o svých koulích. Myslím, že asi prasknou. Kape ze mě pot a to ani nic nedělám, i když i na to se těším. Ta ženská má zatraceně dobrou postavu.

    Vezmu její hlavu do rukou a zkouším s ní pohnout, aby mě dostala tam, kde chci být.

    Z tlumeným smíchem mi vzdoruje.

    Odtáhnu ji od sebe, ona se na mě podívá a usměje se. Na vteřinu mi vyrazí dech. Vlasy má kolem tváře rozcuchané přesně, jak to mám rád - postelový vlasy mě vždycky nabudí ještě víc. Ale to v podstatě všechno.

    "Nech mě se udělat, zlato," řeknu. "Ještě toho budeme dělat spoustu, jestli je tohle to, čeho se bojíš."

    "Vypadám, že se bojím? Vím přesně, co čekat od muže jako jsi ty. Kdo jsem?" Znovu jazykem olízne zduřelý žalud mýho ptáka.

    Už tam skoro jsem, když zase udělá ten krouživý pohyb rukama a jazykem, který mnou pošle jehličky bolesti.

    Rozkoš zabitá bolestí.

    Sametový dotek.

    Bolest.

    Začíná mě to rozčilovat víc, než by se mi líbilo. Je o mně známo, že si umím hrát tvrdě s tou správnou ženou. Nebo se třemi.

    "Paní," zapřede. "Vážně toho chci tolik? Na oplátku za to, jak dobré to je?"

    Zvažuju to. Je blonďatá s krásnejma, obrovskejma kozama. Celej svět ví, že pro tuhle kombinaci mám slabost. To je taky důvod, proč jsem skončil u šéfa v kanceláři opřenej o jeho stůl s kalhotama u kolen,  zatímco hraje Pussy Liquor od Roba Zombie - a kdy už mi konečně dá? To je jedna z mých nejlepších schopností a já pořád neměl šanci ji oslnit - cítím, jak hudba z nižších pater klubu vibruje kolem nás.

    Tohle místo zbožňuju. Je to jedna z našich nejlepších investic.

    "Lepší jsi v životě neměl," řekne. "Přiznej to."

    S tím problém nemám. To říkám každý, která mě kouří. Ženský si užívají to, v čem jsou dobré, chvála zajišťuje opakovaný představení, takže trénuje a pak je ještě lepší. Vzhledem k tomu, jak dlouho už to dělám a na kolika kontinentech, jsem si jistej, že já sám jsem vylepšil kvalitu kuřby na celým světě.

    "Jasně, zlato. Jsi nejlepší." Jsem tak strašně blízko.

    "Kdo jsem?" zapřede.

    Zasténám. "Ta kurva, co mi kouří péro." Dohodli jsem se, že si nebudeme říkat jména. Dole, když jsme pili panáky na baru chtěla, abych jí říkal kurvo. Prý ji to vzrušuje. Pak se smíchem řekla, že chce, abych jí říkal princezno. Teď chce být paní. Je to s ní fakt těžký. Ale některý ženský za to stojej.

    Chytí mě za koule a zmáčkne. Pak začne sát s neuvěřitelnou precizností. Zatnu všechny břišní svaly a prudce vydechnu. Začínám si myslet, že tohle bude ten nejlepší orgasmus, jakej jsem kdy zažil. Jestli se k němu teda kurva dostanu.

    "To to moc nechápeš, že jo?" řekne. Zvonivě se zasměje a mně se postaví vlasy na zátylku z hodně divnýho pocitu. V tom zvuku je temnota, která by mi dělala starost, kdyby nebyla tak zatraceně sexy.

    Když už jsme u toho, podívám se na sebe a vidím, jak mi přes svaly na břiše a po nohou stéká pot. Co to tady zatraceně Ry udělal? To tady z toho chce udělat saunu? Úplně hořím a motá se mi hlava, jako bych měl horečku. Cože je nemožný.

    "Nezájem. Jsi tady. Já jsem tady. Udělej znova to, cos dělala tím jazykem."

    "Já ti napovím," řekne a nějak se jí povede usmát i s plnou pusou a mně na chvíli přijde, že její zuby jsou ostré jehly a připomínají žraločí čelisti. To není halucinace, kterou by chtěl chlap v mojí situaci mít. Mrknu a otřu si pot z očí. To bylo určitě světlem. Její zuby jsou perfektní, bílý jako mají filmový hvězdy a kolem nich jsou rty namalované rudou rtěnkou, kterou mám teď rozmazanou celou po sobě. Jo, blondýnu s rudou rtěnkou můžu mít každej den v týdnu. Život je super. Zasměju se.

    Podívá se na mě, odstrčí mě zpátky na stůl a tam, kde ještě před chvílí byla její pusa je teď jen chlad. Najednou je na mně a já se do ní ponořím. Jsem jako granát, jen vybuchnout. Připadá mi, že se na ten výbuch připravuje celý moje tělo od hlavy po paty. Zatraceně, sex takovejhle nikdy nebyl. Jsem v jednom ohni, přísahal bych, že hoří i stůl.

    Počkat, on fakt hoří.

    Plápolají kolem nás oranžový plameny, jako by můj pot byl benzín rozlitý po tom černým dřevu. Asi jsme rozlili tequilu. A na stole musela stát svíčka. Ležím zády v ohni a ani to necítím. Nakláním se nade mnou, připojí se ke mně v plamenech, chytí mě za vlasy a políbí.

    To je neskutečný.

    Napůl čekám, že uslyším nebeský zvony. Cítím, jak se mi roztéká kůže a jak splýváme v jedno. Je to fakt divný. Ale nikdy mi nebylo líp.

    "Kdo jsem? To je tak těžké říct tohle jedno slovo? Trochu respektu. To je vše, co chci, zlato. A na oplátku ti můžu dát mnohem víc."

    Bože, zní jako já do posledního tónu. Já po nich taky požaduju, aby mi říkali, jak chci. Vždycky jsem to já, kdo má naprostou kontrolu. Není moc věcí, který bych měl radši, než ženskou přivázanou k posteli a dohnanou k šílenství vášní, dokud neodpadne. Tak co mám za problém? Jak říká, je to jen maličkost. Čemu by mohlo jedno slovo ublížit? Když jednou nechám ženskou převzít kontrolu, tak to snad nebude konec světa.

    Otevřu pusu a vsaju její jazyk hluboko. Cítím svůj penis, jak se v ní pohybuje a taky cítím to, co ona, dávám jí, co chce, až na jednu malou věc, která je pro ni z nějakýho důvodu strašně důležitá. Možná, že s ní nějakej chlap zacházel jako s kusem hadru a teď chce být "paní", aby měla navrch. Možná jsem součástí jejího hojícího procesu. Možná se pak udělá stejně intenzivně jako já. Já mám ženský rád. Chci, aby se jim to líbilo. To je v podstatě jediná mise mýho života.

    "Kdo jsem?"

    Zkouším to vyslovit dvakrát, ale nejde mi to. Upřímně bych jí fakt rád dal to, co chce, ale podvolit se... to v sobě nemám.

    Přirazí a... a kurva, zmáčkne! Má svaly, který by podojily celý stádo krav. Zatřesu se a málem je vymalováno, ale ona zase povolí a já mám pocit, že tohle může dělat klidně celou noc. A možná to ta šílená baba takhle chce.

    "Paní," podaří se mi zavrčet. "A teď už to dodělej nebo kurva slez, ať si ho můžu vyhonit sám."

    "Řekni mi, že mě chceš víc než život," zapřede tiše a smyslně.

    "Jasně, zlato." Už jsem se stejně dostal dost daleko. Jestli Ryodan někdy zjistí, že jsem nějaký holce řekl paní, tak to budu poslouchat do konce života.

    "Umřel bys pro mě?" zeptá se bez dechu.

    Začínám si uvědomovat, že i když má spoustu talentu, tak má taky hromadu vážnejch problémů. Hledá silnýho chlapa, kterej by byl její hrdina. A kdo sakra ne? Každá ženská tam dole. Já v tý roli exceluju. A potřebuju se udělat. Jednoduchá výměna.

    Popadnu ji za zadek a hluboko do ní vrazím. "Ochráním tě. Zachráním tě. Budu střežit tvoji pojebanou čest, jestli ti nějaká zbude, až s tebou skončím. Teď zmáčkni."

    "Ale umřel bys pro mě?"

    Neřeknu ji, že ji asi zabiju, jestli toho nenechá.  Možná se proměním. Jsem na hraně už moc dlouho. A je to pořád horší a horší.

    "Jasně, zlato. To je fuk." Neví, že nemůžu. Dokonce ani neví, jak se jmenuju.

    Odtáhne se a usměje se na mě řadou ostrých zubů.

    Blonďaté vlasy se jí změní na krvavě černou.

    Rudé rty zbělají. A pak zmodrají.

    Rozhoří se kolem nás plameny. Chvíli mi trvá, než mi to dojde - jsou modrý.

    A kurva.

    Zírám na ní a chvíli mi trvá, než mi to dojde.

    Jsem moc blízko orgasmu, než abych myslel rychle. Sakra, její kozy mám přímo před očima, takže mi to přemýšlení vůbec nejde.

    Temná. Ta mrcha je Temná. Nemůžu uvěřit, že jsem si toho nevšiml. Není snadný mě oblbnout. 

    Je to temná Dananka. Zatracená verbež, všichni do jednoho, i když někteří jsou horší než jiní.

    A chtěla, abych jí říkal princezno...

    Temná. Princezna.

    Přimhouřím oči a podívám se na ni.

    Ne.

    Temný král je nikdy nestvořil. Jsou jen mýtus. Neexistují. Což je zatraceně dobře. Temní princové jsou už tak dost velkej problém.

    Ale zlato, zapřede mi v mysli, to víš, že existujeme. Byly jsme uvězněné v knihovně celou věčnost. Jedna z nás nás dostala ven. To je dobře. Muži mají v tomhle světě příliš velkou moc. To napravíme.

    "Slez ze mě, kurva."

    Řekl jsi mi paní. Řekl jsi, že bys pro mě umřel. Jsi můj.

    Zasměju se. "Jo, jasně. Jen si to zkus." Odstrčím ji ze sebe, ale moje ruce najednou změní směr, vyletí mi nad hlavu a najednou ležím na zádech s připoutanýma rukama ke stolu.

    Další řetězy mám kolem krku.

    Kolem pasu. Kolem kotníků.

    Kurva.

    Jsem připoutanej.

    Trhnu sebou a zkouším jejich pevnost. Zavrčím. Na mě magie nefunguje. Ani kouzlo upravující vzhled. Ale tady to očividně neplatí. Co se to sakra děje?

    Jsme jedinečný recept. Jeho poslední stvoření. Vylepšené Metaříkem. Usměje se a zase ukáže ty svoje příšerný žraločí zuby.

    Nemůžu se hnout, kalhoty mám u kolen, pták mi trčí do vzduchu a ta mrcha má žraločí zuby. Začínám si myslet, že tohle asi nebude jedna z nejlepších nocí v mým životě.

    "Řekni to ještě jednou," přikáže mi ledovým princeznovským tónem. "Kdo jsem?"

    Ani náhodou, to už nikdy neřeknu.

    Nikdy.

    Moje pusa se sama otevře a řekne: "Paní," čímž urazí každou částičku mýho bytí. Myslím, že se mi začínají ztrácet koule.

    Vrazí mi facku. Dost tvrdě přes obličej.

    "Zabiju tě, ty zasraná kurvo," řeknu jí jemně. Můj druh nekřičí, když se chystá vraždit. Jdeme na to tiše a jemně. Když nás uvidíte v tomhle stavu, bojte se. Netuší, že jsem jeden z mála, který tenhle slib dokáže splnit. Netuší kdo, nebo co jsem.

    To ona bude říkat "pane" mně, než chcípne.

    "Kdo jsem?" řekne.

    Zatnu zuby a snažím se ubránit tomu dananskýmu nátlaku, ale stejně ze mě vyjde: "Paní."

    Jo, rozhodně ji zabiju. Deseti různejma způsobama a dost pomalu.

    "Tak jsi hodný kluk, Lore."

    Cože? Ví, jak se jmenuju?

    "Teď si vážně budeme hrát," zapřede.