MAC
Je půlnoc, schůzka skončila před pár hodinami a já jsem v knihkupectví sama. Potom co Kat s Seanem odešli, řekl Ryodan Barronsovi něco o úklidu po Králi jinovatky, což mi nedávalo vůbec smysl, protože všechen led roztál před pár týdny.
Barrons odešel udělat něco z čeho mu pak prudce bije srdce, oči září, ale jeho vztek je pryč. Odmítá se mnou spát, když má hlad. Mám pár teorií proč.
Jednou jsem se ho zeptala a on mi na to jemně řekl, že mi do toho kurva nic není. Nakonec to není důležité. Je kým je. Buď ho takového přijmete, nebo odejdete a já se nikam nechystám. Není vegan. Má kartáček na zuby. Život jde dál.
Potom co ztratím hodiny nad další otrhanou bichlí, kterou jsme přitáhli ze Zrcadel a jejíž název by se dal volně přeložit jako Dananské oplzlosti, se vrhnu do utírání prachu, leštění polic a pultů a nakonec zokntroluju zbraně, které jsem schovala v obchodě. Cokoli, abych nemusela myslet na dnešní odpoledne a na to, co jsem udělala. A na to, co bych ještě mohla udělat, pokud se mi nepodaří Knihu umlčet. Zvažuju, jestli nemám jít za inspektorem Jaynem, abych zjistila, kde žije O'Learyho rodina, abych zjistila, co potřebují a dala jim, ale pokaždé, když nad tím začnu přemýšlet, semele mě vina a zármutek a je mi tak zle, že se nemůžu ani hnout.
Už je to nějaká chvíle, co jsem si prohlížela svoji zásobárnu. Moje zbraně mi chybí, ale nechci je nosit u sebe. Po dnešku bych nejradši neměla ani kopí, ale nehodlám ho nechat ležet někde, kde by ho mohl někdo najít, dokonce ani v knihkupectví. Barrons tu starou dananskou relikvii nenávidí, protože by mě mohla zabít. Z toho samého důvodu mám kopí ráda. I pistole vás může zabít. Zbraň musíte respektovat.
Rozeberu svoje Glocky, PPQ, svůj Sig i Kimber, vyčistím je, nabiju a složím. Svůj Nighthawk Custom Falcom Commander ráže .45 si schovám nakonec, protože je momentálně moje nejoblíbenější a pak se přesunu k puškám. Vyskládám je na pult a chvíli je obdivuju. Pracuju s nimi ráda, se vším tím kovem a plastem i s chladnými kulkami, které jsme s Dani vyrobily. V zadní místnosti trénuju vrhání nožů. Dokonce leštím i kopí, které opatrně držím a procvičuju si blokování myšlenek, které mi posílá Kniha.
Nakonec mi dojdou nápady, co dělat, a tak začnu neklidně přecházet a přemýšlet, proč se dnes v noci Ryodan nezmínil o Dani.
Musí vědět, že se ztratila. Určitě ji hledá. Kdyby tu byla, tak by s námi seděla u stolu. Vždycky bojovala za Dublin, byl její první prioritou, dokonce i když byla Ro naživu, vyhrožovala jí a ovládala.
Když jsem Rowenu bodla, použila jsem na ní svůj Hlas, takže vím, že použila svůj dar mentálního přesvědčování, aby donutila Dani zabít mojí sestru, ale neznám žádné podrobnosti.
Myslela jsem, že jsem se se smrtí svojí sestry smířila. Ale je jedna věc sedět v knihkupectví, říkat, že jí odpouštím a druhá podívat se jí do tváře a cítit odpuštění v srdci a dokázat to vyslovit - jak dokázala ta noc, kdy jsme se potkaly poprvé od doby, co jsem se dozvěděla pravdu.
Neovládla jsem se. Sotva jsem se dokázala zastavit. Jen jsem ráda, že jsem nevypnula a neztratila nad sebou úplnou kontrolu. Zajímalo by mě proč ne. Jak se to odpoledne s Dani lišilo od toho dnešního, kdy jsem vytáhla kopí na Šedou ženu.
"Alina, Alina, Alina," šeptám.
Někdy mi pomáhá, když říkám její jméno jako litanii, jakoby ji ta jednoduchá repetice dokázala vzkřísit z mrtvých. Nikdo vám neřekne, že když umře někdo, koho milujete, ztratíte je dvakrát. Jednou vás o ně připraví smrt a podruhé to, že ten fakt přijmete. A tu dlouhou, temnou cestu mezi těmi dvěma body neujdete sami. Každý krok vám dělá společnost zármutek a nabízí vám kytici vzpomínek, které vás dohánějí k šílenství. Můžete tam zůstat pohřbeni ve vzpomínkách na minulost. Ale nikdy už nebudete pořádně žít. Strávíte všechen čas s duchy a duchem se stanete.
Ale stejně se mi pořád stýská po těch letních dnech na pláži ve Férii s pivem v ruce u volejbalové sítě s iluzí Aliny.
Udělej to, zapřede ta moje stopařka, dokážeme to.
"Tohle pokušení už mám za sebou," zamumlám. "Najdi si něco novýho. Odpověď je stále ne."
Zvonek od hlavních dveří najednou vyletí do vzduchu spolu s dřevem a kovem. Všechno to dopadne na podlahu, kde zvonek vydá poslední vzdorovité zacinkání.
Sjedu pohledem ze zvonku k otevřeným dveřím, které byly předtím zamčené a jsem překvapená a zároveň i uražená. Ten zvonek jsem zbožňovala. "Mohl jsi zaklepat," řeknu naštvaně Ryodanovi, který ve vchodu stojí. "Odemkla bych."
"Předpokládám, že máš kopí," řekne.
"Samozřejmě." Nedýchalo se mi vůbec lehce, dokud mi ho Barrons po schůzce zase nevrátil.
Trhne hlavou směrem ke dveřím. "Máme problémy. U Chestera. Hned."
Nehodlám odsud bezhlavě vyrazit s majitelem Chestera a jeho zkoumavým pohledem, zvlášť když hned za patami budu mít ten svůj temný průvod a on mě kvůli tomu bude zkoumat, jako bych byla pod mikroskopem. Ta dnešní schůzka byla zlá až až. "Říkal jsi, že do klubu ozbrojená nesmím a nejsem zodpovědná za tvoje-"
"Nech si ty kecy. Pravidla se změnila. Nezajímá mě, kolik Temných tě sleduje. Ani proč. Dneska dostaneš výjimku. Jdeme. Hned."
Naježím se. Nepřijímám rozkazy od nikoho jen od Barronse, a ani to mi moc dobře nejde. Opřu se o pult a založím si ruce na prsou. "Ne dokud mi neřekneš, co se děje."
"Na to nemáme čas."
"Jednou jsem se od tebe nechala vlákat do akce. A zabili jsme Barronse." Další věc, co nedokážu odpustit.
"To bylo nezbytné, abychom ti zachránili zadek. Co už nezbytné nebylo, bylo to tvoje okounění, které stálo život i mě. Pak jsi se bratříčkovala s nepřítelem-"
A je to tady. "Bratříčkovala? To jako fakt? V jakým století jste se s Barronsem zasekli? Já s Darrocem nespala. Navíc to, s kým spím, není vůbec tvoje starost."
"Dokud spíš s Barronsem, tak to moje starost je."
Sarkasticky odpovím: "Já myslela, že svoje ženy navzájem zabíjíte, ne že se díváte, jestli jsou věrný nebo ne. A když už mluvíme o věrnosti, co zatraceně děláš s Jo, Ryodane? Co za zvrácenej scénář jehňátka 'bratříčkujícího' se s vlkem to je?"
Vydá netrpělivý zvuk. "Chce to. Tak jí to dávám."
"Pochybuju, že je to pro ni takhle snadný. Naposledy, když jsem byla u Chestera-"
"Což bylo před měsícem a jestli si myslíš, že to znamená, že jsem si nevšiml toho, že jsi se stala nejvyšší kněžkou jediné Temné rase, která kdysi sloužila králi v jeho soukromých komnatách, tak to se pleteš."
Tak tohle jsou zač? Jak to ví? Nejlepší způsob, jak se vyhnout zkoumání mikroskopu je obrátit ho proti osobě, která vás pozoruje. "Sledovala jsem vás dva spolu a je jasný, že je do tebe zamilovaná-"
"Je to dospělá ženská a chápe, co může a nemůže mít. Vždycky jsem-"
"Ty prostě procházíš životem, ničím lidi kolem sebe, jen abys dosáhl svýho, že jo?"
"- jednal na rovinu. Že zrovna ty mluvíš. A pro to, co dělám, mám svoje důvody. Bože, ženská, umíš ty vůbec mlčet."
"Jestli začneš mluvit o tom, co chci slyšet, tak možná zmlknu."
"Sereš mě."
"Překvapilo by tě, jak snadno s tím dokážu žít."
Zkoumá mě a já na něm vidím, že zvažuje, jestli mě nemá hodit přes rameno a odnést pryč.
"Kdybych byla tebou, tak to nedělám. Jsem divoká karta, pamatuješ?"
Odfrkne si. Moje výhružka s ním nic neudělá. Ale vidím moment, kdy mu dojde, že mám blbou náladu a nehodlám přestat a že bude rychlejší mi říct, co chci slyšet, protože pak budu spolupracovat. "V kanceláři mám Temnou. Je tam s Lorem."
"A?"
"Je to princezna."
Zamračím se. "Já myslela, že král žádný nevytvořil."
"Tak to ses spletla."
"No a co je teda za problém? Prostě ji vyhoď."
"Má s ní sex. Přímo na mém stole."
"Teď jsem trochu zmatená. Co mám jako dělat? Vzít si antibakteriální ubrousky a umýt ti stůl, až skončí?"
"Je připoutaný. Lor se nenechává spoutat. To on poutá ostatní." Odmlčí se a já vidím, jak ho ta další slova, co se chystá vyslovit, uráží. "Kdysi pro nás nebylo nic hrozbou. To Danané změnili. Vypadá to, že ho změnila v Pri-yu."
V úžasu mi spadne brada. Lor je Pri-ya? Nechce se mi tomu vůbec věřit. "Ale dananská magie na vás nefunguje... ať už jste cokoli."
"Říká jí 'paní'. Poslouchá její rozkazy."
"Lor říká nějaký ženský paní?" Ten největší neandrtálec ze všech? Nikdy. Tohle by fakt mohl být problém.
Opřu se o pult, dívám se na ruce a předstírám, že jsem znuděná. Zajímalo by mě, co ode mě chce a co je mi za to ochotný dát.
Chtěla bych, aby mi někdo z Devíti dlužil laskavost a snažila jsem se vymyslet, jak to udělat už nějakou dobu. Něco na mně se vůbec nezměnilo. Všechny zbraně jsou dobré.
Dokážu si představit spoustu věcí, které bych v budoucnu chtěla a jeden z Devíti by je dokázal lehce split. Teď by mi stačilo jedno: jedna velká laskavost, 'kterou Mac dlužím'. Ryodan je možná nemilosrdný a dohání mě k šílenství z tolika důvodů, že by to vydalo na knihu, ale ctí svoje dluhy.
"Nechceš, aby Temný držel jednoho z nás jako Pri-yu. Kromě toho mi ta mrcha zabrala kancelář. Hni se. Hned."
Pořád nechápu, co po mně chce. "Proč ji prostě nezabiješ?" Ne, že by to nedokázal. Já náhodou vím, že Barrons zabil Světlou princeznu. Viděla jsem to v jeho hlavě. Vyhodil mě odtamtud, než jsem stihla přijít na to, jak to udělal a jakou zbraň použil.
Na chvíli se zadívá za mě a pak se s tvrdým pohledem obrátí zpátky ke mně. "Dokud nebudeme vědět, jestli dokáže proměnit jednoho z nás v Pri-yu, tak se k ní nepřiblížíme. Nikdo z mým mužů nedokázal prohlédnout její maskovací kouzlo. Lor nevěděl, kdo to je, dokud nebylo příliš pozdě. Možná jich existuje víc a jsou v mém klubu. Potřebuju někoho, kdo je rozezná a má zbraň, která je dokáže zabít."
"Popros Dani. Nepracuje pro tebe náhodou?" zkouším to. Chci věděl, jestli mu Barrons řekl, co jsem udělala, jestli ji hledá a jak důkladně, nebo jestli už se vrátila a schovává se přede mnou.
Jeho oči se změní a mně se z toho zadrhne dech. Rudě se zalesknou. Ne kvůli Temné princezně v jeho klubu, ale kvůli zmínce o Dani. "Neviděl jsem ji dvacet jedna zatracených dní. Ne od noci, kdy jsme zabili to ledové monstrum. Pročesal jsem celé město, abych ji našel. Hledal jsem a vyslýchal a - kurva." Zatíná zuby. "Jestli se přede mnou schovává, tak důkladně. Myslí si, že je nezničitelná, ale je to pořád dítě. Ty."
Ihned zavrtím hlavou, rozhodně nebudu přiznávat, jakou roli v jejím zmizení mám, když se mu oči lesknou rudě. "Musíme ji najít."
"Já se zatraceně snažím. Ale momentálně máme mnohem naléhavější problém."
Čas vyjednávat. "Co z toho budu mít já?"
Posměšně se na mě usměje a já nevím, jestli používá ty svoje mystické přesvědčovací síly, nebo jestli jsem prostě jen u některých věcí přirozeně motivovanější.
"Ach, Mac, představ si tohle: Barrons připoutaný k desce. Nebo možná k posteli a s někým si to rozdává." Odmlčí se, aby svá další slova zdůraznil, ale mně už došlo, kam tím míří a vůbec se mi to nelíbí. "Ale ty to nejsi."
Jsem venku ze dveří dřív, než domluví.
2 comments:
Jako obvykle moc děkuji.
Děkuji za další skvělou kapitolu
Okomentovat