Karen Marie Moning: Burned (Fever 7) - 11. kapitola

 

MAC

Z obchodu vyjdeme do černě sametové noci plné hvězd a srpku měsíce s orchidejovým nádechem. Ten dananský měsíční svit se stříbřitě a levandulově odráží na mokrých dlažebních kostkách.

    Nebe Nového Dublinu je tak jasné bez vší té poluce, že by se klidně mohlo rovnat s mým rodným městem. Věci už nemají tu samou barvu, jakou měly, než padla zeď a do našeho světa pronikla dananská magie. Teď je kolem měsíce neustále svatozář, která mění barvy od bledě zlaté po modrou, orchidejovou až po rudou během úplňku.

    V dálce slyším nečekaný zvuk: lidé mluví, smějí se a rytmicky bije hudba. Zajímalo by mě, jestli Temple Bar znovu otevřel a zhluboka se nadechnu, takže cítím jasmíny ze střechy knihkupectví, které kvetou v noci a užívám si ten pocit, že i Dublin kvete a znovu se stává krásným a silným.

    "Kdy jsi naposledy viděla Dani," řekne Ryodan, zatímco lezu vedle něj na sedadlo spolujezdce jeho vojenského Humvee. Při tom musím odstrčit dvě Temné, které mi blokují dveře a já je tak nemůžu pořádně zavřít. Ze střechy uslyším duté zadunění, jak se usadí tam.

    Ryodan na mě vrhne znechucený pohled.

    "Není to moje vina a nemůžu s tím nic udělat."

    "Smrdíš, Mac."

    Zatnu zuby a pak řeknu: "Říkal jsi, že o tom nebude mluvit. O ničem." Bývala jsem hezká holka, která měla ráda růžovou a vždycky hezky voněla. Někdy mi to chybí. Zvlášť ta vůně.

    "Dani. Kdy."

    "Já myslela, že se nikdy neopakuješ," řeknu naštvaně.

    Vrhne na mě pohled.

    "Nejsem si jistá," řeknu.   

    "Vážně by ses měla přenést přes to, co se stalo tvojí sestře." Řekne to tak bezbarvě a chladně, že mi to až vyrazí dech.

    "Co tím chceš říct?" řeknu unaveně. Kolik toho ví?

    "Vím, jak do toho byla Dani zapletená."

    "Jak o tom víš? Řekl ti to Barrons? To neměl dělat. Neměl na to právo. A jestli to někdy někomu řekneš, tak to popřu," řeknu naštvaně.

    Nechci, aby se to někdo dozvěděl, aby jí kvůli tomu neublížili. Neřekla jsem to ani mámě a tátovi a ani nikdy neřeknu. Když jsem zrovna rozumná - takže když nestojí přede mnou - chápu, že Dani byla zbraň a zbraň vinit nemůžete. Teda lidi to dělají, a to je taky důvod, proč si tohle tajemství vezmu s sebou do hrobu. To Rowena nabila zbraň, namířila a zmáčkla spoušť. A v těch racionálních chvílích před sebou vidím Daninu bledou tvář s velkýma očima, jak křičí: "No a proč sakra ne? Zasloužím si umřít!" A pak ji chci obejmou a zatřást s ní, říct jí, aby nic takového už nikdy nevypouštěla z pusy. 

    "Věděl jsem, kdy se to stalo. Sledovali jsme ji. A jestli tohle někomu řekneš, tak to popřu já. Jestli to řekneš Dani, tak tě sám zabiju."

    Uvnitř mě se vzedme vražedný život. Ty zlaté desky knihy hrozí, že explodují. Dopadnu na ni celou svou vahou a v hlavě zamumlám.

    

    Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí, vstoupil starodávný havran z dob, jež jsou tak záslužné;

    O pět slok později jsem dost klidná na to, abych řekla: "Ty ses díval, jak Dani vraždí Alinu a nezastavil jsi ji?" No možná tak klidná nejsem. Vrhla jsem se totiž skrz Humvee a teď sedím Ryodanovi skoro na klíně a držím ho pod krkem.

    Jeho prsty obkrouží moje zápěstí dost silně na to, aby to bolelo. Druhou rukou mě sevře pod krkem, skoro se dotýkáme nosy.

    Jeho stříbrné oči zírají chladně do těch mých. Být k němu takhle blízko je skoro stejně zneklidňující jako být blízko Barronsovi. Je úplně stejně nabitý sexem, jen to možná trochu lépe skrývá. Když Ryodan vstoupí do místnosti, tak se necítíte, jako by vás někdo mačkal ke zdi. Ale jako by vaše atomy někdo smyslně hladil elektrickým dotekem.

    "Přestaň si domýšlet chybné závěry, Mac. Bude tě to mrzet. Tu noc jsem sledoval Dani. Ztratila se mi. Našel jsem ji, když už bylo příliš pozdě."

    "To není možný. Dani není rychlejší než ty." Vždycky se vytahovala, že jednoho dne rychlejší bude.

    "Když se rozhodne, tak mi dá rozhodně zabrat."

    "To není pravda. Vždycky kvůli tomu hrozně nadávala."

    "Pusť mi kurva ten krk."

    "Ty první."

    Pustíme se najednou a já se vrátím na svoji stranu Humvee. To, co řekl, mi dojde až teď. "Počkej, ty jsi od začátku věděl, kdo zabil moji sestru a neřekl mi to?" zeptám se nevěřícně. "Tys mě nechal ztratit tolik času hledáním?"

    "Dani Alinu nezabila."

    "Sama mi řekla, že to udělala," odmítnu okamžitě.

    "Není to tak, jak si myslíš."

    "Tak je to teda je? Protože i ti Temní, co Alinu sežrali mi řekli to samí. Zeptali se Dani, jestli jim přivede další blondýnu jako moji sestru." Při té vzpomínce zatnu ruce v pěst a zaryju nehty hluboko do kůže. Na rukou už mám krev Micka O'Learyho. Snadno tam tak můžu mít i svoji.

    Zadívám se na jeho profil. Pod levým okem mu cuká sval. Obě ruce má na volantu a klouby bílé. Na chvíli v něm vidím Barronse, muže s obrovským temperamentem, který skrývá, aby si o něm svět myslel, že je z ledu.

    "Odpověz mi," utrhnu se na něj. "Zabila, nebo nezabila moji sestru?"

    Jeho jedinou odpovědí bylo zachrastění v hrudi, stejný zvuk, jaký vydává Barrons, když ho něco hodně rozruší.

    "To jsem spadla králičí norou do nějaký alternativní reality, kde máš v sobě kouska citu?"

    Podívá se na mě divokým pohledem a já zahlédnu tesáky. Rychle zavře pusu a na chvíli nehybně sedí. Pak opatrně řekne: "Chráním ty nejlepší a nejchytřejší."

    KMNS, je Barronsova zkratka pro Když mě nemůžeš sehnat a pod tímhle názvem mám uložené číslo, které Ryodan vždycky zvedne, ale nikdy mi to moc nepomohlo. Přimhouřím oči a tohle mu řeknu.

    "Přesně."

    "To jen tak posedáváš a přemýšlíš nad tím, co mi říct, jen abys mě naštval?"

    "Nápodobně, zlato. Kdy jsi ji naposledy viděla."

    Proč nechce, aby Dani věděla, že tam tu noc byl a sledoval ji? Proč říká, že to Dani neudělala? Co myslí tím, že to není tak, jak si myslím?

    Vzhledem k tomu, že mi na tyhle otázky už jednou odmítl odpovědět, zkusím jinou. "Proč bys to popřel, kdybych jí to řekla?" Když nic neříká, dodám: "Quid pro quo, Ryodane. Vezmi, nebo nech být."

    "Jsou věci, které o sobě Dani neví," řekne nakonec. "Je to delikátní situace."

    Zamračím se, vůbec se mi nelíbí, jak to zní. "Jaký věci? Co to říkáš?"

    "Odpověděl jsem ti na otázku, teď odpověz ty na tu mou."

    Chci Dani najít. Teď dvakrát víc. Je něco, co nevím o noci, kdy Alina zemřela? Něco, co může vše změnit? Měla jsem ho poprosit o pomoc už od začátku. Má svoje postupy. Povzdechnu si. "Naposledy jsem ji viděla, když jsem ji vyhnala skrz portál do Férie."

    Skrz zaťaté zuby procedí: "Mluv. Hned."

    Než dojedeme k Chesteru, nemluvíme spolu. Máme mezi sebou zeď plnou nepřátelství. Viní mě z toho, že jsem ji vyhnala. Říká, že jestli umře, tak to bude moje vina. Jako bych to nevěděla. Trvá na tom, abych ji šla hledat. Řekla jsem mu, že to Barrons zavrhnul už na začátku.

    Vezme mobil, který by neměl fungovat, a začne rozkazovat svým mužům. Řekne jim, že teď bude lepší, když budou ve Férii, než v klubu a přikáže jim začít ji okamžitě hledat.

    Pak mluví s Barronsem a dohodne, že se potkají u Chestera. To se mi vůbec nelíbí. Nepochybuju, že Barronse postaví do cesty alespoň jedné Temné princezny, aby mě donutil jednat rychleji. Je to jeden z jeho požadavků, který plánuju naprosto splnit. Chci Barronse tak moc, že nedokážu zkousnout myšlenku na to, že by se ho měla dotknout jiná žena.

    Vejdu do Chestera s rukou na svém kopí a vlnou strašidelných, neohrabaných, vyzáblých a zlověstných Temných, kteří se za mnou táhnou jako morbidní svatební závoj.

JADA

Na vršku skleněných schodů se ta žena zastaví a podívá se dolů. Vzduch v Chesteru se právě změnil, je nabitý přítomností nových příchozích, kteří jsou mocní.

    Je zvyklá na jemné nuance z let trénovaní a meditace. Bojovala slepá i hluchá a vyhrála.

    Tyhle aury, ale jemné nejsou.

    Tři vstoupili ze dvou různých směrů. Podívá se na taneční parket a najde je pohledem: jeden se jmenuje Ryodan, dobře oblečený, brutální majitel klubu. Druhý je jeden z Devíti známý jako Barrons, většinou se drží ve stínech, sbírá starožitnosti, většina z nich nějak souvisí s temnou magií. A pak je tu mladá, blonďatá žena, která s sebou vede malou armádu Temných, kteří ji obklopují.

    Ze všech vyzařuje neskutečná moc.

    Podívá se na svoji návnadu. Nahý, perfektní a připravený chytit se na háček, pak se podívá pod sebe.

    Má možnosti. Má volby.

    Nikdy do nich nezahrnuje pocity.

    Dva ze tří, kteří vstoupili, jsou na jejím seznamu, ale oba nebude lehké zabít, může ji to stát hodně sil a pokusit se o to teď by byla sebevražda.

    Ona hraje, aby vyhrála, takže si sama vybere čas, místo a metodu.

    Jak se všichni pohybuje skrz menší kluby, blíží se k ní, jeden z východu, dva ze západu, opustí svoji pozici, proklouzne dolů ze schodů a ve z Chestera.

    Sejde se s ostatními, rozdá úkoly pro dnešní noc a pak se posune k dalšímu jménu na svém seznamu.

MAC

Kdysi býval na ulici Revemal 939 elegantní noční klub nad zemí, kam chodili všichni mladí, krásní a znudění z Dublinu. Teď je to jeden velký podzemní orgiastický bál jak s Daliesqueho obrazu.

    Poprvé jsem tu byla s Dani. Od té doby se to hodně zhoršilo. Nebo zlepšilo, pokud se na to díváte z druhé strany.

    Pro holky, které vás-uvidí-ve-Férii, podle kterých jsou Danani novodobí upíři a udělají cokoli, jen aby se mohly sjet na mase Temných, je tohle místo ráj. Jiní Danani tu provozují svůj obchod se sexuálními otroky každý večer.

    Když se vydám do davu smějících se a pijících lidí, kteří pojídají věci, na které se nechci zblízka ani podívat, chladně prohodím přes rameno: "Jak ospravedlníš všechny ty lidi, co tu každou noc zotročí a zabijí, jen aby tvoje zatracený impérium mohlo růst?"

    "Stejně jako v zajateckých táborech byla temná strana Chestera zrozená ve vakuu morality. Já to vakuum nestvořil," zamumlá mi za mnou do ucha. Jeho ruku mám položenou nízko na zádech a on mě vede spletí skoro nahých lidí.

    "Ale využíváš toho. To je stejně špatný."

    "Všichni jsme zvířata. Vlci, nebo ovce. Žracoli, nebo tuleni. A někteří jsou prachobyčejní a zbyteční pávi."

    Tohle jeho pošťouchnutí přejdu mlčky. Jen ať si myslí, že jsem páv. Lepší, než jsem jsem chodící a mluvící Sinsar Dubh.

    "Nedělám nic jiného, než že dovoluji svým hostům, aby si vybrali, jakým zvířetem chtějí být. Pokud řeknou: 'Promiňte, pane Ryodane, můžu být ovce na pořážku?', tak odpovím: 'Jen do toho. Přestaň plýtvat kyslíkem, který si někdo jiný zaslouží víc.' "

    "Opovrhuješ jimi."

    "Neopovrhuju. Opovrhuji tím, čím opovrhuje každý bojovník."

    "Slabostí? Ne každý může být tak silný jako ty nebo já."

    Tiše se zasměje poblíž mého ucha. "Já opovrhuju jejich ochotou umřít. Lidé chodí k Chesterovi z vlastní vůle. Jen jim dávám, co chtějí. Nejsem zodpovědný za to, jak zatraceně bezduché jejich potřeby jsou." Rukou mi sevře rameno. "Zpomal. Nejdřív mi řekni, jestli tu jsou další princezny. Až řekneš, že ne, tak můžeme pokračovat po schodech nahoru."

    Načepýřím se, ale má pravdu. Pospíchala jsem a nedívala se kolem sebe. Ve spěchu eliminovat všechny, kdo by mohly připoutat Barronse k posteli, jsem úplně zapomněla, že hledáme další princezny.

    Zastavím se a naprosto ztuhnu - teda tak moc, jak můžu se svým závojem Temných, kteří nikdy nedokáží přečíst mou řeč těla, takže do mě vráží a vybuchují v jemný žlutý prach.

    Odstrčím je od sebe a dovolím tomu šílenému místo, aby se přese mě přelilo, přijmu ho, otevřu se mu a hledám to krásné, klidné místo vidoucí uprostřed své mysli.

    Použij mě. Já jsem lepší, přede Sinsar Dubh.

    Znovu recituju Poea a odmítám jí odpovědět. Dožaduje se jakékoli odpovědi jako psychotický ex-přítel, který touží po emocionálních výlevech. Dokud mám zaměstnanou mysl, tak Knihu neslyším, a zároveň to má tu výhodu, že se alespoň nenechám rozptylovat venkovními vjemy.

    Když jsem poprvé dorazila do Dublinu, tak se mi z přítomnosti Dananů dělalo špatně, u některých to bylo horší než u jiných. Cítila jsem je v břiše jako psychickou kyselinu. V to odpoledne, kdy jsem nechtěně vstoupila do Temné zóny u Barronsova knihkupectví, jsem posledních pár bloků málem zvracela na kolenou.

    Ale, jak jsem s nimi přicházela do kontaktu častěji, tak jsem si zvykla - kromě Barronse, tam to má samozřejmě opačný efekt - a poslední dobou, když sejmu tu pečlivě postavou zeď kolem svých schopností a snažím se svými smysli vycítit Danany, tak místo silné nevolnosti dokážu rozlišit různé frekvence u jednotlivých kast.

    V chromu a skle u Chestera tam, kam lidské ucho nedosáhne, leží skrytá symfonie. Je to hudba Dananů: hrdelní, vojenský šum Nosorožíků, pronikavé cinkání malých, létacích víl, které vás dokáží zabít smíchem a vypadají podezřele jako Tinker Bell, zlověstný umíráček strážců v rudočerných uniformách, kteří kdysi sloužili Darrocovi, hudba sirén Dree-lie a jejího nového partnera, který vypadá jako bratr mrtvého Velveta.

    Eliminuju rozmanitost všech podklubů, dokud nezbyde jen jedna píseň: píseň Světlých a Temných.

    Je to nepříjemná kakofonie. Brnká mi na nervy. Zajímalo by mě, jestli to slyší a jestli to možná není ten důvod, proč se před tolika lety snažili navzájem zničit - protože nedokáží vystát hudbu toho druhého. Lidé zabíjeli pro míň.

    Kdybych mohla slyšet jen Světlé, byla by to nádhera. I Temní sami o sobě mají krásnou hudbu, i když strašidelnou. Ale dohromady vůbec nevadí, překáží si, vytváří se mezi nimi napětí. Zajímalo by mě, kolik nám zbývá do další války mezi Světlým a Temným dvorem, která zároveň rozerve náš svět. Teď jsou zaneprázdnění svojí závislostí na dostupné rozkoši. Ale vím moc dobře, že to dlouho nevydrží.

    Identifikuju jednotlivé kasty a rychle je zavrhnu. Je tu alespoň jedna Temná princezna a když dokázu izolovat její frekvenci, tak můžu hledat další.

    Mysleli byste si, že bude tak mocná, tak unikátní, že ji budete moct snadno najít.

    Není to tak.

    Stojím tam celých pět minut, ale nakonec skončím s prázdnýma rukama. Začínám si dělat starosti, že se dokáže skrýt i přede mnou.

    Za mnou začínají být Ryodan i můj Temný doprovod netrpěliví.

    "Mac, čas běží. Co to děláš."

    "Pracuju na tom. Pšt." Zrovna jsem zachytila záblesk anonymní frekvence odněkud shora. Ale ta anomálie zmizí. Pak to vypadá, že se blíží.

    "Cítíš něco," řekne najednou Ryodan.

    Najednou zmizí.

    "Mac, cítím - a kurva, kam to zmizelo."

    Myslím si: Cože, Ryodan má taky vidoucí smysly? To není možné. Ponořím se hlouběji do svého středu, zbavím se svalů a kůže, oprostím se od všeho a od všech, zablokuju svět, zablokuju sama sebe. Stanu se původní, starobylou vidoucí bez sebe sama, bez všech omezení a definicí.

    A znovu za těmi schody něco ucítím, ta melodie je temná, chaotická a bušící, neskutečně svůdná, plná energie a ohně: jako Wagnerova Jízda Valkýr. Z pekla. Na stereoidech.

    Ve chvíli, kdy mám tu melodii vpálenou v hlavě, v uších neslyším nic jiného, nechám svět kolem, aby se vrátil, stanu se znovu samu sebou, vrátím se do svého těla.

    A pak mi dojde, proč jsem tu princeznu nedokázala najít.

    Neslyšela jsem ji přes sebe samu.

    Ten samý temný pochod totiž vychází i ze mě.    

    Otevřu oči a zjistím, že se na mě Ryodan zaujatě dívá. "Je tu jen jedna," řeknu a začnu se proplétat davem.

    Existuje jednoduché vysvětlení, řeknu si, když stoupáme po schodem a pak zahneme do dlouhé chodby. Mám v sobě kompletní kopii Sinsar Dubh. Vlastním kompletní černou magii Temného krále, která stvořila jeho kasty. Pravděpodobně zním jako všechny dohromady. Jen jsem si toho nikdy nevšimla, protože jsem neměla důvod poslouchat.

    Ale stejně, když se chystám položil dlaň na pravé křídlo dveří vedoucí do Ryodanovy kanceláře, přepadne mě představa, jak se na mě to, co je uvnitř otočí a řekne: "Čau, ségra, jak je?" Ode dne, co jsem přijela do Dublinu, jsem si nebyla jistá, kdo jsem. Naprosto chápu, proč Barrons nemá rád nálepky. Dokážete říct, kdo jste, jen v porovnání s něčím za co se rozhodnete bojovat, nebo proti čemu budete bojovat. Na zbytku nezáleží.

    "Počkej chvíli." Otočím se zpátky a temně se usměju, když zjistím, že mě opustil můj Temný doprovod. Choulí se k sobě, dívají se na sebe, štěbetají tím svým nervózním tónem asi pět metrů za Ryodanem, který stojí asi půl chodby ode mě, aby nedal princezně ani nejmenší šanci proměnit ho v bezduchého sexuálního otroka. Najednou zapomenu, co jsem říkala, protože ta myšlenka mě na chvíli rozptýlí. Jsem pro monogamní vztah. Nerada se dělím. Ale představa tohohle muže jako bezduchého sexuálního otroka je... Zatřesu hlavou. Tohle je Ryodan, připomenu si.

    Pak se k němu připojí Barrons a vyžene mi tu myšlenku z hlavy. Oči má jasné a z těla mu vyzařuje horko a moc. Kdybych mu přitiskla ucho k hrudi, tak bych slyšela, jak mu pomalu, ale jistě bije srdce.

    "Jak víš, co se tam děje, když dovnitř nevidíš?" zeptám se Ryodana. Obousměrné sklo je temné, ven je vidět pouze zevnitř.

    Ryodan položí svůj telefon na zem a pošle mi ho po kluzké skleněné podlaze. Zastaví se mi u nohou. "Klikni na tu aplikaci s lebkou se skříženými hnáty."

    Jasně, má aplikaci fakt na všechno. Jasně, že dokáže sledovat celý svůj vesmír přes telefon, který by neměl fungovat, díky Wi-Fi síti, která neexistuje.

    Otevřu aplikaci, zamrkám jednou a pak zapomenu, jak se to dělá. "Panebože, on je... to není... zatraceně." Celá zrudnu.

    "Nech toho," řekne Ryodan naštvaně. "A vrať mi ten telefon."

    Chci si ho nechat. Vidět, co dalšího se stane. Slyšela jsem, že v tomhle klubu je patro, které patří jen Devítce.

    Barrons si odfrkne. Má k tomu důvod. Já mám totiž toho nejlepšího. Podívám se na něj nabitým pohledem.

    Ano, to máš.

    "Přestaň mrhat časem," řekne Ryodan. "A zbav se tý děvky. Můj telefon." Natáhne ruku.

    Ani náhodou. Ne, když netuším, jak na mě ta princezna bude reagovat.

    Položím ruku na zeď a dveře se s tichým zasyčením otevřou. Do tváře mě praští sex - žhavý, návykový a vznětlivý.

    "Řekl jsem, ať mi dáš ten telefon."

    Stojím na prahu a podívám se dovnitř. Princezna je ke mně otočená zády a Lor je tak mimo, že si ničeho nevšímá. Ryodan a Barrons - to je něco jiného. Všímají si až moc. A taky je tu ta malá záležitost s tím, že se o Barronse nehodlám dělit.

    Vejdu dovnitř a položím ruku na vnitřní panel.

    Oba muži začnou svorně křičet.

    "Slečno Laneová, nezavírej ty-"

    "Mac, vrať mi ten zatracený-"

    Dveře se za mnou se syčením zavřou.