MAC
Dřív bych si myslela, že to, co se odehrává v Ryodanově kanceláři, je přesně tak, jak to vypadá: příslušník královské Temné kasty si podrobuje člověka, který je opilý rozkoší, a ta Temná z něj vysává duši. Královské rodiny Dananů jsou nesmrtelní, přesycení, zbavení všeho, co by se dalo považovat za touhu, nedokáží cítit emoce, ale dokáží tohle všechno prožít skrz lidské schránky. Zvlášť během sexu. Nebo mučení. Nejlépe při obojím na jednou. Buď člověka úplně využijí a zabijí, nebo z něj zbyde jen prázdná skořápka otroka umírajícího touhou po sexu. V tomhle případě je smrt ta lepší možnost.
Ale Temní princové mě před chvílí naprosto překvapili, dokázali, že mají ambice a cíle a že jsou ochotni chovat se slušně, aby jich dosáhli a ten nekontrolovatelný hlad přetvořit do cílených čínů.
Vzhledem k tomu, že Danani vždycky byli společností vyznávající matriarchát, domnívám se, že jejich princezny jsou stejně cílevědomé a schopné vývoje jako jejich temné protějšky. Zajímalo by mě, kde celou tu dobu byly. Krmily se v soukromí? Učily se disciplínu a sebekontrolu? Plánovaly převzít kontrolu nad naším světem?
Nevyzařuje z ní hurikán šílenosti a nenasytnosti, s kterým vstoupili do našeho světa princové poté, co opustili vězení, ani se nezdá být zákeřná a posedlá lovem jako Karmínová ježibaba, která je rozhodnutá dokončit svoje šaty z vnitřností. Vypadá vyrovnaně, dokonce až nezaujatě. Možná stejně jako lidské ženy není tolik poháněná hormony nebo jejich dananským ekvivalentem. Možná mají pohlaví jednotlivých druhů podobné rysy. Podle mě jsou dananské ženy, které mají obecně problém s početím, biologicky pragmatičtější, aby zajistily přežití svých potomků. Alespoň v to doufám, protože ji nechci zabít. Ne teď, když je v blízkosti tolik lidí. Chci ji mrtvou, ale musím přijít na jiný způsob.
Ulovit ji na bezpečnějším místě.
Zhluboka a pomalu se nadechnu a vydechnu. "Nebudeme chodit kolem horké kaše," řeknu, i když je ke mně otočená svými krásnými zády. Pestrobarevné, zářící tetování se jí třpytí na kůži, vlní se jakoby ve větru, který cítí jen Danané. Trochu připomíná křídla.
Kolem páteře se jí třpytí stříbrné ornamenty, jako by měla podél celé délky kovové piercingy sahající po obou stranách krku. I když jsem imunní vůči dananskému kouzlu, tak pozorovat, co ji Lor dělá, mě čistě na lidské úrovni rozpaluje. Nedivím se, že na něj blondýny stojí frontu. Je obrovský se smrtícími svaly lva, je přitažlivý a mocný. Se zavrčením do ní přiráží a ten zvuk je tak drsný a ochotný, že mi z toho bije srdce v krku a mám vyschlo v ústech. Ztěžka polknu a olíznu si rty, než pokračuju: "Co chceš?"
Podívá se přes rameno s tím nelidským pohybem hlavy a změří si mě pohledem.
Měla by se podívat pozorněji.
"Mac, vypadni kurva odsud," zavrčí Lor. Pak navzdory sám sobě znovu zasténá.
"Nebudeš mluvit," přikáže mu princezna a Lor tak z ničeho nic přijde o kontrolu nad vlastními hlasivkami. To je užitečný talent. Nevadilo by mi mít taky takový.
"Řekla jsem, co chceš?" zopakuju chladně.
"Ani ty nebudeš mluvit," zasyčí na mě přes rameno.
Ale moje hlasivky jsou stále stejné. Otestuju je tak, že si odkašlu. Fungují.
Znovu se na mě podívá, přejede mě vznešeným, ledovým pohledem od hlavy až k patě. Její boky se za celou dobu nepřestanou pohybovat. "Co jsi?"
"Ta, která tě nezabije," řeknu a ze všech sil se snažím ignorovat všechen ten sex, který se mi odehrává před očima. "Zatím. Co. Chceš." Odhrnu si vlasy z tváře a vůbec mě nepřekvapuje, že jsou vlhké. Normálně se potím jenom z toho, že se na ně dívám. To značí to, že bych podobnou akci taky potřebovala.
"Nejsi člověk."
"Jsem," odpovím příkře. Možná už ne tak docela, ale narodila jsem se jako člověk. Matka mě nosila v břiše. A taky jsem se tam nakazila.
"Moje moc funguje na všechny, kromě Danany z královských kast."
"Nepřišla jsi sem kvůli sexu," vyhnu se odpovědi. "Ten můžeš dostat kdekoliv. Přišla jsi speciálně sem a vybrala si přímo jeho. Proč?" Je to dost odvážný krok, nakráčet sama do Chestera a za cíl si vybrat jednoho z Devíti a udělat z něj Pri-yu v majitelově kanceláři. Proč jsme zatím žádnou princeznu neviděli? Cruce tvrdil, že všechny Světlé jsou mrtvé. Taky tvrdil, že Temné král nikdy nestvořil. Byla něco z toho pravda? Kde byla? To přijela proto, aby unesla jednoho z nejmocnějších mužů ve městě?
Navlhčí si modré rty a nakloní hlavu ke straně. Její oči se změní barvu z inkoustové na neonově kobaltovou. Za hustými řasami se jí vertikální zorničky zúží a znovu rozšíří, jak si mě prohlíží nelidským pohledem. Na chvíli mi přijde, že v jejích očích vidím hvězdy. Je jiná než princové. Má v sobě mnohem víc... nesmírnosti než oni.
Nás stvořil nakonec. Jsme jeho nejlepší výtvor. Vylepšené.
Bez přemýšlení jsem začala hledat potvrzení své domněnky na jediném místě, kde se mi ho mohlo dostat.
Ano, otevři mě, přečti mě, souhlasí okamžitě.
Povzdechnu si a znovu pokračuju v recitování a představuju si, že Poe by si užíval to, že i když jeho vypravěč nedokázal umlčet toho ptáka, tak jeho báseň alespoň dokáže umlčet knihu.
Když však havran bez ustání ponoukal mne k usmívání,
přistrčil jsem křeslo, mysle, že mne něco napadne...
Princezna přimhouří oči, jako by snad dokázala slyšet můj vnitřní monolog, ale nedává jí žádný smysl.
"Cruce řekl, že to on byl posledním výtvorem krále," řeknu. "A nejlepším."
"Jsou věci, o kterých Cruce neví. Kde je náš bratr?"
"Je mrtvý," zalžu.
"Zabila jsi ho?"
"Ano," řeknu.
A její zorničky se znovu zúžují a rozšiřují. "Zdá se, že bys nabídla pomoc. Ovšem nejsem přesvědčená, že nám můžeš nabídnout něco, co by nás zajímalo."
"Možná máme stejná přání." Kde se ve mně vzalo tohle chladné místo? Je to proto, že jsem dneska seděla u jednoho stolu s těmi, co mě znásilnili a uzavřela s nimi pakt? Nebo je to proto, že vím, co všechno můžu ztratit, když nezůstanu takhle chladná? "Mám toho spoustu co nabídnout. Za správnou cenu. To spíš ty možná nebudeš mít dost na obchodování se mnou."
Z obličeje si odhrne pramen krvavě černých vlasů a zaváže si ho do drdolu na krku, potom ladně sleze ze stolu.
Nemůžu si pomoct, abych se nepodívala, co po ní zbylo. Která ženská by to neudělala? Lor je připoutaný nahý ke stolu s roztaženýma nohama, takže mám parádní intimní výhled. Je neuvěřitelný. Vysoký, svalnatý Viking s hustými blonďatými vlasy, ale na těle nemá jediný chloupek. A i když má na břiše a stehnech jizvy, tak zbytek jeho kůže je stejně bezchybný a sametový jako jeho- Přestaň zítrat!
Pohledem se přinutím vrátit zpátky k princezně.
"Nevyjednávám s lidmi. Přikazuji. Ale ty máš.... hmm, ty máš něco... Co to je?"
Nic neříkám. Nic neodhalím. Učila jsem se od nejlepšího. Podívám se jí do očí a bez výrazu v tváři opětuju její pohled.
Čas kolem nás běží. Nakonec řekne: "Temní princové, hlupáci, si myslí, že vládnou tomuto světu." Odplivne si na podlahu. "Přišli jsme zotročit tohohle muže, abychom ho použili jako zbraň proti temným princům, protože proti naší moci jsou imunní. Doneslo se k nám, že dokáže zabít věci, které se dají zabít těžko, dokonce i naše bratry. Dananská magie je matriarchální. Světlé princezny jsou mrtvé. Tenhle svět je náš."
Uvědomím si, že jestli šla po Lorovi, aby zlikvidovala svoji konkurenci, tak neví nic o Dani a o mě, takže ani o kopí a meči. "Tenhle svět patří nám," odvětím. "Jestli se nám ho pokusíte vzít, tak bude válka."
"Válka, kterou prohrajete."
"Jen to zkus."
Nahá kolem mě začne pomalu kroužit jako predátor. Otáčím se s ní a ona se nahlas zasměje.
"Ne, opravdu si nepřeješ jednu z nás za svými zády."
"Jako si ty nepřeješ mít za zády mě," zapředu.
Znovu se zasměje a ten zvuk lahodí mým uším. Zesílila svoji smrtící sexuální přitažlivost. Cítím, jak se kolem ní rozpíná, ale mě se nedotkne.
Když nijak nereaguji, vytřeští oči a v údivu otevře pusu dokořán. Její sexuální energie horce pulzuje kolem. Na stole se Lor vzpíná svým řetězům.
Zajímalo by mě, jestli bych dokázala nějak načerpat všechnu tu energii, kterou tak (hloupě?) rozhazuje kolem, zatímco jí odolávám. Zatímco nad tím přemýšlím, tak se přede mnou zastaví. Jsme stejně vysoké. Nakloní se ke mně, jako by mě chtěla políbit.
"Co jsi, ty dokonalé stvoření," řekne a olízne si rty. "Nejsi jako oni, ale ani ne tak úplně jako my. Voníš jako..." Odmlčí se a zastaví se přede mnou, zhluboka se nadechne a nakloní se k mému krku. Nehýbu se. "Ano. Ta vůně se mi moc líbí, ale je tam ještě... něco... nanejvýš..."
Rozhodně netuší, že mám kopí. Zajímalo by mě, jestli má vůbec tušení, že taková zbraň existuje. Vypadá trochu mimo.
Najednou se stáhne rychle jako kobra, narovná se do výšky a prohne v zádech. Přimhouří oči a zasyčí: "Ach! Jsi cítit jako oni. Nevrátíme se. Skončilo to s námi. Řeklo nám to. Nikdy se tam nevrátíme."
A zmizí.
"Už bylo kurva na čase, aby ses jí zbavila." Zasyčí Lor se svým znovunabytým hlasem. Zní ochraptěle z toho, jak hodiny křičel.
Stojím a mrkám překvapená z jejího náhlého zmizení.
Neměla by být schopná přesít se z klubu pryč. Ale taky se sem hlavně vůbec neměla dostat. Buď Ryodanova ochranná kouzla nefungují, nebo na ni nepůsobí.
Zamračím se a snažím se přijít na to, co na mém pachu ji tak náhle odehnalo pryč. Je několik možností. Ta skvrna na mé duši poté, co se mnou její bratři skončili? Ten zelený sliz z toho, jak jsem zabila Šedou ženu? Možná ze mě cítí mé vidoucí sestry, které jsou zapřísahlými nepřáteli Dananů. Nebo je to ten olejnatý filtr, který se mě drží, protože mě pronásledují moji Temní stalkeři - jako bych je přivolala - najednou se tlačí kolem mě a Lorovi se vyhýbají velkým obloukem. Evidentně se vyhýbali té princezně. Kéž bych věděla proč. Hned bych si z ní udělala parfém a s radostí ho nosila, kdybych věděla, že to pomůže.
Mluvila o "nich", takže evidentně to nebude způsobené Knihou, která je jen jedna a taky říkala, že se nevrátí. Nevrátí kam? A kdo ji tam původně dal?
Na stole vydá Lor čiré sexuchtivé zavrčení a mně přeběhne mráz po zádech. "Mac," zavrčí. "Potřebuju. Pojď sem."
Být pri-ya je příšerné. Zbyde z vás jen kňučící, zlomený, ubohý otrok vlastních potřeb, který udělá pro všechny cokoli. Mám na to vzpomínky, které jsem pohřbila hodně hluboko a do toho koutu mysli nikdy nevcházím.
Kňučící a zlomený, to jsou klíčová slova.
"Co potřebuješ, Lore?" zeptám se suše.
"Co kurva myslíš? Sex. Pořád. Umřu, když ho nebudu mít pořád. Jsem Pri-ya."
"Hm. Pri-ya."
"Jasně, že přesně v to mě ta mrcha proměnila. Viděla jsi ji. Měl jsem na sobě Temnou princeznu. Pták mě bolí tak, že snad vybuchne. Potřebuju sex. Nemůžu bez něj žít. Tohle jsou muka. Tak buď pojď na věc, nebo mi najdi nějakou ochotnou blondýnu. Takže jakoukoli blondýnu tady v klubu," dodá radostně.
Mám Lora ráda. Je agresivní, panovačný, tak trochu neandrtálec, ale nemá jedinou krutou kost v těle, navíc naprosto zbožňuje ženy a děti. Někdy si říkám, že nebýt Devítky, tak je Lor úplně jiný člověk.
Jen on může chtít využít návštěvy princezny k tomu, aby mohl strávit několik dalších měsíců v posteli a mít řadu žen, se kterými může mít sex dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu.
Vím, jak vypadá Pri-ya - on jím není. I když na něj část její magie působila, Devítku pravděpodobně nelze přeměnit v otroka. Možná je to tím, že už od základu jsou hnáni touhou po sexu. To možná ruší její sexualitu, takže to zlomí její efekt. Budu se muset držet Barronse blízko, než přijdu na to, jak se jí zbavit a jestli jsou tam venku nějaké další jako ona. Možná se jí to s Lorem nepovedlo, ale takhle dočasně to stačí až až. Hluboko ve svém vidoucím centru se zaposlouchám, jestli uslyším ten temný gotický pochod, který značí, že ostatní princezny jsou nablízku.
Popojdu ke dveřím. Ryodan může Lora odpoutat. Já s němu přibližovat nebudu, když je nahý.
"Ale no tak, Mac," řekne nakvašeně. "Fakt by tě zabilo nechat je myslet si, že jsem Pri-ya? Co jsem ti kdy udělal? Dnešek byl traumatickej. Ta mrcha chtěla, abych jí říkal 'paní'. Potřebuju nějakou starou dobrou píchačku, abych na to přestal myslet. Možná slyšet jednou trochu toho sexy 'Ano, pane'. Nebo dvakrát. Nebo dvě stě krát. Co je na tom špatnýho?"
Zvednu ruku připravená přitisknout ji na panel zdi.
"Vážně, zlato, slibuju, že to bude jen na pár tejdnů, než mi bude líp. Nebudu to protahovat. Teď tady sedím na jackpotu. Udělám pro tebe cokoliv. Úplně všechno. Stačí říct. No, ne cokoli. Ale určitě musí bejt něco, co chceš."
Usměju se a stáhnu ruku zpátky.
***
O pět minut později otevřu dveře se slzami v očích a potřesu hlavou.
"Nedostali jsme se k němu včas," řeknu Ryodanovi. "Je pryč, ale přišla jsem pozdě. Proměnila ho v Pri-yu. Pošli sem všechny blondýny, který máš a dopřej jim nějaký soukromí. Rychle. A kdybych byla tebou, tak se k němu nepřibližuju. Není to hezký pohled. Takhle si ho nebudeš chtít pamatovat."
"Dokáže nás proměnit v Pri-yu," řekne Ryodan.
"Obávám se, že ano."
Trochu si poskočím, když zamířím k Barronsovi. Nakonec jsem dnes v noci dostala, co jsem chtěla. Jeden z Devíti mi dluží velkou laskavost. A teď už se můžu jít konečně vyspat s Barronsem a podle toho, jak se na mě dívá, to bude dlouhá, žhavá noc.
"Jdete špatným směrem," řekne za námi Ryodan.
Podívám se přes rameno. "Jak to myslíš? Vracíme se do knihkupectví. Udělala jsem, co jsi chtěl. Zbavila jsem se jí."
"Zrovna jsi mi řekla, že nás dokáže přeměnit v Pri-yu a naše ochranná kouzla ji nedokážou zabránit v přesívání uvnitř klubu. Rozhodně zůstaneš tady a budeš to tu chránit před všemi princeznami, dokud se ta situace nevyřeší. Dostatečně dobré ubytování najdeš tímhle směrem." Ukáže na druhou stranu. "Možná příště uděláš to, co jsi měla a hned ji zabiješ."
Moje radost se vytratí. "Neřekls mi, že ji mám zabít."
"To bylo jasné."
"Ne, nebylo," řeknu naštvaně. "Vzala jsem si lekci z vašeho vyjednávání z princi. A všechny ostatní jsi poslal do Férie, takže tu ani nejsou, abych je chránila."
"Já tu jsem."
Podívám se na Barronse, který se zastavil a teď si mě prohlíží s přimhouřenýma očima. Vypadá, že chce něco říct, ale pak si to rozmyslí, založí ruce na prsou a neřekne nic.
"Mohl by ses za mě postavit," stěžuju si. "Řekni mu, že se vracíme do obchodu, tečka."
Pousměje se. "Nebylo by fér, kdybys 'chránila' jen mě."
Jeho lehké zdůraznění slova 'chránila' ho prozradí. Netuším jak, ale ví, že jsem lhala. A náramně se baví. A teď si hodí nohy na stůl a bude se dívat, jak to celé dopadne, jestli se zamotám do pavoučí sítě, kterou jsem sama utkala.
Asi už ho fakt přestala bavit ta moje "idiotská pasivita".
To mě taky.
Ale jak jsem se dnes dozvěděla, je to mnohem lepší než idiotská aktivita.
Nakonec tedy zkysnu u Chestera se svými pronásledovateli-mršinami, donucená jednat s Ryodanem na denním pořádku, obklopená monstry (i uvnitř) a bojím se, že to ještě není všechno.
4 comments:
Děkuji mockrát.
Mockrát děkuji :-)
Není zač :-)
Děkuji za další super překlad
Okomentovat