Karen Marie Moning: Burned (Fever 7) - 18. kapitola

 

MAC

Dalších pár dní proběhne asi v tom největším klidu, jaký jsem za poslední měsíce zažila. Dokonce i obklopená zhýralostí, jakou je Chester, kniha uvnitř mě zůstává potichu. Nevím, jestli je to tím, že viděla krále, nebo jestli jsem díky každodenní rutině silnější, nebo jestli si myslí, že jsem v téhle žumpě uvězněná a moje kapitulace je jen otázkou času.

    Uprostřed svého Temného hejna obsluhuju bar, dívám se po různých verzích krále, vyhlížím princezny a čekám, až se Barrons vrátí snad i s Dani v patách. Nemůžu se dočkat, až mu řeknu, že se král vrátil a my konečně můžeme přestat mrhat časem v Zrcadlech.

    Naposledy, když se vládce temných Dananů zajímal o Dublin, jeho různé variace hojně navštěvovaly Chestera. Temný král je moc obrovský na to, aby ho pohltilo jediné lidské tělo. Musí se rozdělit do několika kůží a když to udělá, ne všichni ho vnímají stejně. Například já viděla krásného kluka s neuvěřitelnýma očima, Barrons zase starého muže, Christian chlapa, co vypadá jako Morgan Freeman a Jo viděla pěknou Francouzsku. Je jen otázkou času, než ho znovu uvidíme, nebo než o něm uslyším od McCabea. Příště budu rychlejší, protože nebudu tak uzemněná jeho nečekaným návratem.

    Ta představa, že žiju takhle rozpolcená každý den, že mě pokouší síla, kterou nemůžu použít, mučí mě myšlenky na to monstrum, co mám v sobě a co mě může donutit udělat, pokud si nedám pozor, nedokážu ji vystát.

    Nedokážu oddělit svou základní podstatu, řekl kdysi král. Ale tahle kopie Knihy není mojí základní podstatou. Je jeho.

    A já si ji rozhodně nehodlám nechat.

    Alespoň už se dál nemusím zabývat nebezpečným plánem B. Král se už jednou vrátil do Dublinu, protože Kniha utekla. Zdá se logické, že kdyby unikl Cruce, král by se vrátil, aby ho znovu zmrazil a já bych se dožadovala toho, aby mě osvobodil. Naneštěstí si nejsem úplně jistá, že by se král opravdu vrátil a že by ho to vůbec zajímalo. Jeho prioritou jsou hvězdy a nekonečno, ne malé momenty lidského života. A pak bychom tu zůstali s Crucem na svobodě.

    Riskantní plán.

    S tichým pobrukováním dokončuju úklid baru. Je jedenáct ráno a já právě otevřela svůj klub. Sklenice se třpytí a jsou tak čisté, že vržou. Mám spoustu ledu, namražené skleničky a připravenou spoustu alkoholu.

    Zrovna jsem ohnutá k lednici, abych vytáhla citróny a mohla začít tvořit spirálky, když se za mnou ozve: "Laprhoaig. Bez ledu."

    Ten přízvuk je skotský a ten hlas jsem už kdysi slyšela. Vzhlédnu a spatřím oči, které jsou nápadně podobné těm Christianovým, než se proměnil v Temného. Zaboří se do mě a hodnotí si mě. Má stejné strniště, stejně řezané rysy v obličeji a krásnou tmavou kůži. Vyzařuje z něj opravdová moc.

    Je to Christianův strýc, Keltarové mu říkají "Obývaný". Kdysi se otevřel třinácti prastarým temným druidům a už nikdy se jich nezbavil.

    S tím se dokážu ztotožnit.

    Naposledy jsem ho viděla tu noc, kdy jsme uvěznili Sinsar Dubh v opatství. Byl tam se svým dvojčetem Drustanem, druidem, který kdysi zemřel v ohni, ale nějak se mu podařilo znovu obživnout a teď má údajně nezkorumpovatelné srdce. Byl tam i další Christianův strýc, Cian, který strávil tisíc let uvězněný v Zrcadle a také jeho otec, který byl druidem Světlých. Fakt divná rodina.

    "Dageus, že?"

    "Ano." Vezme do ruky sklenici, kterou jsem mu poslala a napije se. "Proč máš s sebou za barem všechny ty Temné, děvče?"

    Další otázka, který mám plný zuby. Slyším ji stokrát denně od každého, kdo si sedne k baru a objedná pití a pokud jsou opilí, tak jí zopakujou tucetkrát. Slyšela jsem snad každý vtip, který na tohle téma jejich opilá hlava a chtíč dokázaly vymyslet.

    "JJsou to duchové," řeknu, "Temných, které jsem zabila. Pronásledují mě." Zjistila jsem, že to většinou lidi umlčí. Nevypadá vůbec překvapeně, ale proč by taky byl? Jeho duchové pronásledují uvnitř.

    "Kde je ten parchant, co to tu vede?"

    "Někde kolem. Jsi tu, abys našel Christiana?" zeptám se s nadějí.

    "Ne. Několikrát jsme se pokoušeli přivolat královnu, aby nám pomohla, ale po žádném z rituálů se neozývá."

    Zajímalo by mě, jestli nemají ve svých spisech a análech rituál na přivolání krále. I když to vypadá, že zrovna teď ho nepotřebuju, ten nápad si schovám do budoucna, protože kdybych se na to zeptala teď, tak by to mohlo otevřít jen další plechovku z červy a obrátit ke mně pozornost víc Keltarů, než bych chtěla.

    "Teď když je smlouva porušena, nemáme žádný vliv na dananský svět. Christian beze stopy zmizel. Jediné, co víme jistě je, že už není v Irsku. Pročesali jsme celou zemi křížem krážem."

    "Nemůžete místo toho vystopovat Karmínovou ježibabu?"

    "Nemáme nic, co by ji patřilo, takže kouzlo nelze provést. Potřebovali bychom maso, kost nebo vnitřnosti z jejích šatů, abychom ji našli."

    "Nikdo ji teď neviděl?"

    "Temní princové tvrdí, že se je snažila zajmout těsně potom, co dostala Christiana, ale od té doby spojili síly a ji nikdo neviděl." Podrbe se na bradě. "Stalo se to jinak, než jsem předpověděl," řekne těžce. "Hledal jsem špatná znamení."

    Zrovna se ho chci zeptat, o čem mluví, když si vedle něj sedne Ryodan. "Keltare. Slyšel jsem, že mě hledáš."

    Překlad: dřepěl u sebe v kanclu, sledoval svoje kamery a odposlouchával. Překvapuje mě, že sešel dolů. Vypadá to, že Skota respektuje víc než jiné: vzal v potaz jeho přítomnost a na jeho žádost se objevil. Zajímavé.

    Dageus jen chladně odvětí: "Slyšel jsem, že jsi se setkal se Světlým princem, že jste spolu jednali. Přivoláš nám ho."

    Ryodan se na něj pobaveně podívá. "Vážně."

    "Ano."

    "Zamysli se znovu."

    "Co chceš po R'janovi?" zeptám se Dageuse.

    "Je to prosívač a momentálně má pod kontrolou všechny Světlé. Chci, aby poslal další prosívače a ulovil pro nás Ježibabu."

    "Nemohl by jsi poslat některé své muže?" zeptám se rychle Ryodana. "Kdyby v tu noc Christian Ježibabu nerozptýlil a ona dál zabíjela, co víc, co by se všechno mohlo stát. Dlužíme mu to, Ryodane. Všichni. Nemůžeme ho tam jen tak nechat, aby ho zabíjela znovu a znovu."

    "Zaměstnává jí to a já se s ní tak nemusím zaobírat," řekne Ryodan.

    To mám za to, že jsem chtěla, aby podlehl nějakým emocím. A tak v dalším pokusu zapojím rozum. "Jestli ho před Ježibabou nezachráníme, bude pro tebe Christian představovat daleko větší problém, pro nás všechny, pokud nakonec uteče. Byl příčetný, když se obětoval. Ale v jejích rukou mu tahle příčetnost dlouho nevydrží."

    Ryodan pokrčí rameny. "Pokud se vrátí, zabijeme ho. Není jiný než ostatní Temní princové. Pokud není užitečný, je postradatelný."

    "Žádný jiný Temný princ by se neobětoval," utrhnu se na něj.

    "Je to Keltar a to je ten jediný rozdíl, na kterém záleží," řekne Dageus. "Výměnou za vaši pomoc vám pomůžeme získat opatství zpět od těch, co ho ovládli." Tuhle bombu řekne tiše.

    "Cože?" prakticky vykřiknu. "Někdo ovládl opatství?" Podívám se na Ryodana a ruce zkroutím v pěst. Věděl to! A nic mi neřekl. "Kdy jsi na to přišel?" chci vědět. "A proč jsi mi to neřekl? Pamatuješ si, co pod ním je, že jo?"

    "Postarám se o to, až se ostatní vrátí. A tady už o tom nemluv."

    Zaskřípu zuby. Nemůžu uvěřit, že jsem to řekla. A ze všech míst zrovna tady. Ne, neřekla jsem, co přesně je pod opatstvím, ale pár zvědavých uší by se mohlo rozhodnout jít se tam podívat.

    Dageus řekne: "Tři už jsou po smrti. Další je budou jistě následovat do hrobu s každým tvým prodlením."

    Ne, jestli do toho budu mít co mluvit já a já bych na tohle téma klidně mohla napsat disertačku. Sundám si zástěru a začnu zavírat bar. Třesu se a už předem se děsím odpovědi na svoji příští otázku. 

Všechny úspěšné převraty začínají odstraněním současného vůdce. "Je Kat v pořádku?"

    "Jsem si tím jistý. Ona dokáže přežít ledacos."

    Propálím ho pohledem. Nikdy o nikom neřekl nic tak hezkého.

    Dageus dopije svůj drink a prázdnou sklenici mi pošle pro doplnění. "Netuším, kdo to je. Během bitvy jedna z vidoucích utekla. Našli jsme jí klopýtat, byla těžce zraněná a na cestě do Dublinu. Drustan ji vzal do nemocnice na dublinském hradu. Váš inspektor Jayne řekl, že jeho Strážci pomůžou, ale jen pokud vidoucí předají kopí nebo meč jeho jednotkám. Napořád."

    Zaklapnu víčko od misky a vrátím ji zpátky do lednice. Tak to ani náhodou. "Co se stalo, Ryodane? Měl jsi přece kolem opatství rozmístit silnější kouzla. To bylo součástí naší dohody."

    "Moji muži měli hodně práce, pokud jsi zapomněla. Kromě toho ta kouzla měla být proti Dananům. A ne proti lidem."

    "Byli to lidé?" Tohle je čím dál tím horší. "Kdo?"

    "Ty nové vidoucí. Teď prohlašují, že je to jejich domov."

    Přimhouřím oči a zasyčím. Vidoucí přišly do našeho města a vzaly si náš domov? Slíbila jsem Kat, že se to nestane. Slíbila jsem jí, že opatství ochráníme. Jsme domácí tým. Nikdo nebude okupovat náš stadion. "Kolik jich tam je? Jaké mají zbraně? Jak dostaly opatství? To Kat nebojovala?"

    Dageus řekne: "Jestli je ve vedení Kat, která s námi byla tu noc, tak se tím mnohé vysvětluje. Ta žena, co jsme ji našli řekla, že se jejich představená už týden pohřešuje a někdo uvnitř jejich vlastní skupiny, Margery, pozval ty nové vidoucí dovnitř."

    Skoro týden? To ale znamená, že zmizela den po našem setkání! "Viděl jsi ji?" zeptám se Ryodana.

    "Myslíš, že mě chodí navštěvovat," řekne. "Mluvíme tu o Katarině."

    "Bar je zavřenej," štěknu na chlápka, co si chtěl zrovna sednout.

    Podívá se na Ryodana a Dageuse. "Oni tu sedí."

    "Řekla jsem, že je zavřenej."

    "Nalej mi, krávo. Je to kurva svobodnej svět." Přehodí nohu přes stoličku.

    Ryodan vystřelí pěstí do strany a trefí ho do obličeje, aniž by se na něj podíval a mezitím mluví: "Za předpokladu, že to setkání zařídím, Keltarové mi pomůžou převzít zpátky opatství, ať je výsledek jakýkoliv." Chlápek spadne pozadu ze stoličky na podlahu.

    "Narozdíl od tebe jsme muži svého slova. Narozdíl od tebe," zavrčí Dageus, "jsme muži. Jsme lidé."

    "Lidé jsou zranitelní." Ryodan už to neřekne, nemusí, visí to ve vzduchu: My zranitelní nejsme.

    Chlápek, co ho Ryodan praštil, se na nás podívá pohledem, který říká, že jsme všichni blázni a odcouvá zpátky do davu.

    Řeknu Dageusovi: "Setkání s R'janem proběhne, až dostaneme zpátky opatství."

    "Předtím nebo vůbec," odpoví Dageus pevně.

    "Další vidoucí můžou umřít!" řeknu prudce.

    "Ano. Jednou. Christiana vraždí každí den znovu a znovu." Jeho skotský přízvuk najednou zesílí. "Kdo ví - možná už zemřel stokrát. Víš, co to s člověkem udělá?"

    Otřesu se. Ano. Zní to jako stejné peklo, kterým si prošel Barronsův syn. Obživnout, jen aby mohl znovu zemřít. Toho malého chlapce to změnilo ve zvíře, dohnalo ho to k šílenství, ze kterého už nebylo návratu. Čekal Christiana, který byl už tak dost nestabilní, stejný osud? Od chvíle, co jsem dorazila do Dublinu, to rozhodně neměl lehké. Byl neozbrojený vržen do Zrcadel na několik let jen kvůli pokaženému rituálu, já ho nakrmila Temným masem, bojoval s tím, čím se stával a teď ho drží příšera, která ho pokaždé, když se uzdraví, znovu roztrhá na kusy.

    "Jeho mysl je křehká. Ne jeho tělo. To je nebezpečná a smrtící nerovnováha, která může skončit velmi špatně."

    To ano.

    Řeknu Ryodanovi: "Přivolej Dageusovi toho prince, nebo se stěhuju zpátky do obchodu a nechám tě s Temnými princeznami samotnýho. Barrons je ve Férii, takže jsi stejně jediný, koho tu chráním."

    Dageusovi řeknu: "Připrav klan na boj."

    "Ach, MacKaylo, to není věc, na kterou by se Keltarové potřebovali připravovat. My už jsme se připravení narodili."